Květnový čtvrtek odpoledne se moc nelišil od ostatních.Ale zazvonil mobil a známý se mě
ptá jestli si chci zalétat. "Na kolik mě to přijde?No,podělíme se o benzín.
A kolik to má spotřebu?Asi jako osobní auto."
V osmnáct hodin mě vykládá manželka u letiště s poznámkou ,doufám že se tě konečně zbavím.Jak sami vidíte,tohle jí nevyšlo.Přítel Sova již čeká a odcházíme k hangáru.Poprvé vidim letadélko zblízka,mohu nahlédnout pod kapotu.Všechno je dvakrát jištěné, uklidňuje mne pilot Sova.Jsou tu dva karburátory,dvě svíčky. Pomáhám vytáhnout ultralajt na travnatou plochu letiště.Jde to velice lehce, váží jen asi čtyřista kilogramů.Nasedáme do kokpitu, s námi suveréně naskakuje také pes Puňťa.Zatím co pejsek zmizí za sedadly,já zápasím s bezpečnostním pásem.Zaklapnenad námi plexi kryt. Vezmi si sluchátka pro dorozumívání .Natáhnu si pohodlně nohy, ale ouha.Na ty pedály mi radši nešlapej ,upozorňuje mne pilot.Nahodí motor a pomalu se rozjíždíme na startovací plochu letiště.Tam chvíli stojíme.Motor burácí,ručičky ukazatelů na palubní desce pomalu přejíždí do zeleného sektoru.Teplota motoru,tlak oleje,otáčky vrtule.Probíhá mi hlavou,kolikrát jsem již letěl letadlem.Zatím to bylo desetkrát.Ale to bylo něco jiného.Mohutné boeingy nebo tůčka s malými okénky a pohodlnými sedadly....Pilot Sova se spojuje s obsluhou letiště .Dostává souhlas ke startu.Motor se rozburácí na plné obrátky a letadélko chvíli poskakuje po travnaté ploše.Najednou letadlo přestalo poskakovat ,to už jsme byli ve vzduchu.Po trávníku běžel náš stín.Přelétáme nad nehezkým skládkovým areálem,míjíme Tesco a nabíráme výšku nad kopec Střižák.Všechno se během chvilky zmenšilo.Před námi se otevřela krajina českého středohoří.Přelétáme nad vesničkou kde bydlím.Někde tam stojí naše děti aby mi zamávaly.Honem kameru a točit.Otevři si to malé okénko,slyším ve sluchátkách.Povystrčím kameru z okénka a zaznamenávám nový pohled na svět.Jak ho vidí káně, když u nás krouží nad lesem.Přelétáme dálnici D8 a nabíráme směr Milešovka.Malé vesnické domky, kterým vidím do komína,zelené louky a hnědé plochy polí.Všechno to je pospojované klikatými silnicemi.Ve sluchátkách se ozývají hlášení dalších letadel ve vzduchu.Rychloměr ukazuje 160 km za hodinu.Milešovka se přibližuje a dobře je vidět věž meteorologické stanice.Také jsou tam stožáry s množstvím vysílacích antén.Letadlo několikrát jako by poskočilo.To jsou vzdušné proudy,slyším ve sluchátkách.Nakláníme se na bok a oblétáme Milešovku.Byl jsem na ní dvakrát.Jednou se školou a pak s dětičkama.Pěkná pěší tůra na celý den.Teď jsem tam byl za pár minut.Milešovka má 837 metrů nadmořskou výšku, tak to letíme ještě o 100 metrů výš. Za chvíli míjíme vrch Kletečná a letíme nad rozestavěnou dálnicí D8 ,která má rozčísnout dosud poklidnou krajinu pod Milešovkou.Vidíme betonové mostní pilíře a kus dálnicei odnikud nikam nad Opárenským údolím.Náhle se před námi objeví Lovosice a nezdá se že by byly nějak dlouhé.Labe tady působí zajímavě. Rozdvojuje se na dvě lesklá ramena a obtáčí Žernosecké jezero.Nabíráme směr Radobýl , čedičový kopec u Litoměřic má 399 m.Vidím na něm človíčka u oranžového rogala.Mává na nás ,za chvíli se také vznese.Zakroužíme kolem,míjíme Litoměřice a nad labskou hladinou nabíráme směr Terezín .Malá pevnost má z výšky tvar šesticípé hvězdy.Domy v Terezíně připomínají pravidelně poskládané lego.Vracíme se k Labi a nad Českými Kopisty přelétáme říční lodní překladiště.Po pravé ruce nebo na pravém křídle necháváme Horu Říp. Malebnou podívanou připraví zámek v Ploskovicích s upraveným zámeckým parkem.A letíme dál. Lesklá louže pod námi je jezero Chmelař v Úštěku. Tam to otáčíme.Ale o tom zas příště.
