Někdy je třeba si říci dost, někam zapadnout a relaxovat.I když vám budou vysvětlovat , že náhody neexistují ,
že je to jen způsob našeho myšlení, tak tohle se náhodou povedlo.
Ty sociální sítě, to je teda věc.Najednou víme všechno o všech.Co dělají,dělali,budou dělat.Kam jdou,odkud jdou,kdy někam půjdou.No asi to patří k době ,která ale začíná být pěkně uspěchaná.
Na Petra jsem narazil na fb a dal si ho do přátel.Je to muzikant , jak se říká tělem i duší a u něho platí,ještě to celé na druhou.Něco mi ve čtvrtek najednou řeklo:"
Napiš mu ,aby se mrknul na blog na článeček z tvého života Melodie radosti i vzpomínek. Neviděli jsme se snad třicet roků ,třeba si zavzpomíná."No vůbec jsem netušil jsem co jsem tím spustil.
Za chvíli mi přišla odpově :
"Krásný článek.Mluví mi z duše.Ty muzikantské začátky už nikdy nic nepřekoná ,to je na nich nejvzácnější.Já zažil první hraní ve vesničce u Teplic a Sluneční hrob samozřejmě nechyběl.Ten sál už je zbouraný.Sluneční hrob hraju dodnes jako jedinou převzatou píseň.Je to píseň mého srdce.K vám jedem hrát zítra večer na Kačák.V takové unplugged sestavě budeme vzpomínat,že jsme tam skoro před 40 lety hráli Nazval jsem to Uzavírání kruhu.Moc se těším .Ale neznamená to,že bychom s kapelou končili.Tak tam klidně přijeď ."
Teď si říkám, kdo komu hodil rukavici? Tohle pozvání nepřijmout ,to bych tedy zaváhal.
Petr s klukama přijede z Prahy , tak to se určitě musíme vidět.
Malá hospůdka obložená dřevem ,s masivními dubovými stoly a velkými roztopenými kamny v rohu.
Venku pěkně mrazivo a závěje.Uvnitř se schylovalo k hřejivé ,útulné atmosféře piva a rockové muziky.
Kluci hráli naplno.Prošli repertoár kapely od let osmdesátých .Dali i svojí největší hitovku,která se hrála
ve všech rádiích.A bylo vidět,že na to stále mají.Jako bombónek ,citovou záležitost a Petr nezapomněl zdůraznit,že je to také pro mě , zahráli Sluneční hrob od Blue Effectu.
Zdá se mi,je to moc let, já byl kluk ,kterej chtěl znáti svět .........
Tak to mi přátelé udělali obrovskou radost.Večer byl pohodový ,trochu retro vzpomínkový.A opravdu i to pohlazení po duši , které člověk potřebuje, aby byl.
O přestávce jsem šel před hospůdku.Pobaveně se na mě díval mladý kluk s dredama. Asi jsem mu tam nepasoval věkově. Potom se odhodlal a povídá: "Tak co, jak se vám tu líbí, vy nejste zdejší? " , " No zdejší nejsem ,ale dobře to tu znám". " A vy víte,co to tady hraje za kapelu , já jsem přišel před chvílí." "Tak to vím docela přesně ,jsou z Prahy a s Petrem,co zpívá se znám už skoro čtyřicet roků." Tázavě se na mě podíval :" To jako fakt jó a jak se teda jmenují?" "Hele určitě je znáš , mají reklamu na každý benzínce , NATURAL ." "Neznám!" " Tak znáš jejich skladbu Já na to mám, všechno zaplatím..... " ,zanotoval jsem kousek skladby.
"No tu znám ,to hrajou v reklamě , to jsou fakt jako oni jó? Tak to je supr.Já na to mám..... "
Pokaždé, když šel kolem mého stolu ,usmíval se a pokyvoval hlavou.A když uslyšel Já na to mám naživo ,určitě mu to docvaklo ,že je to pravda.
