Vojtík je u nás pravidelně na víkendových návštěvách.Už když mu byly čtyři ,bylo to hodně živé a zvídavé dítě.Tehdy jsme si vymysleli Pišimiše.Krátce ho představíme.Domácí naschválníček , schovává věci jako jsou klíče,boty,ponožky. Klidně vám sní sladkosti,které večer zůstaly na stole,vyjídá potají ledničku a dělá nepořádek.Všichni o něm vědí ,ale nikdo ho neviděl.
Tak na Pišimiše jsme s Vojtíkem výmýšleli pasti.Jak ho dopadnout? Jednou mě překvapil plánem který si připravil a nakreslil doma , jak ho spolehlivě chytíme. Vysvětlil mi to asi takhle: "Pišimiš má rád dorty , hlavně se šlehačkou a jahodami.Dort dáme do veliké krabice.Na boku vyřízneme okénko a k němu postavíme malý žebříček." Pozorně jsem poslouchal a obdivoval plán čtyřletého kluka." No a když vleze dovnitř , tak vezmeme žebřík a okénko zalepíme a budeme ho mít v krabici !" Jiný plán byl udělat malé jezírko s ostrovem a padacím mostem.Na ostrov dáme bombóny.Pišimiš tam vleze ,sklopíme most a protože neumí plavat tak tam zůstane.Byly to milé chvilky s malým Vojtou.
Uplynulo pár roků.Už je mu osm.Velký kluk. Jezdí k nám na víkendy s tabletem ,smartfonem .Hraje počítačové hry.
Na Pišimiše jsme skoro zapoměli .Tak mu jednou povídám:"Vzpomínáš si Vojtíku, jak jsme chytali a nikdy nechytili toho domácího skřítka? Tak toho jsem dopadnul a mám ho vyfoceného.A není jeden ale jsou tu dva.A mám je vyfocené v mobilu."
Nevěřil mi. " Tak to mi teda ukaž !Vzal jsem svůj chytrý mobil ,zapnul foťák .CVAK!
A z obrazovky na nás koukali dva Pišimišové .Vojtík a já.
