Zaparkovat auto do krytých garáží ,vyložit kufr a hledat terminál dvě.Byla studená,deštivá, podzimní noc.
Ale i v jednu hodinu na zavolání přijel mikrobus a odvezl mě k odletové hale.Na terminálu jsem se na chvíli cítil ztracený.Než jsem se rozkoukal v tom zdánlivém chaosu.Televizní obrazovky, přepážky,bezpečnostní kontrola,čas odbavení, čas odletu.Všechno na sebe navazovalo ,pokračovalo zaběhnutým rituálem a končilo pohodlným usazením v letadle.
Startovalo se za tmy . Za okénkem byly vidět jenom pobíhající dešťové kapky.
Popojíždění po ranveji,hukot zahřívaných motorů.Prudký rozjezd mě vtlačil do sedadla. Zhoupnutí a nečekaně se odlepíte od země. Otočka nad Prahou a nabíráme kurs na jih.
Vítejte na palubě letu 1138 Praha- Heraklion.Poletíme ve výšce 11.400 metrů ,rychlostí 800 kilometrů za hodinu přes Vídeň,Balaton,Bělehrad, Thessaloniky,Athény do Heraklionu.Let potrvá dvě hodiny a čtyřicet minut.To bylo přivítání kapitána.Východ slunce nás zastihl nad Řeckem. Z ranních červánků se slunce vyhouplo do peřin z bílých mraků.Bylo připravené mi zpříjemnit příští týden na nejjižnějším ostrově Evropy.
V Řecku jsem již zažil letiště v Soluni (Tessaloniky).Nevelké letiště s velkým provozem, kde se na přistávací dráze střídala civilní letadla s vojenskými stihačkami .Před deseti lety nás tam delegát cestovky při odletu domů záhadně opustil před vchodem do odbavovací haly.Ta byla vybavená jedním televizorem,před kterým se mačkalo snad dvěstě lidí. Názvy destinací se na obrazovce objevovaly malými řeckými písmeny .O našem charterovém letu do Prahy ani zmínka.Letadlo mělo tři hodiny zpoždění a spíše jsme ho vytušili ,když se objevilo na přistávací dráze a byla na něm vlaječka v národních barvách.Tehdy jsme ještě měli štěstí ,že jsme domů odletěli .Turnus po nás tam zůstal snad dva dny v tranzitním prostoru. Cestovka Oasis zkrachovala a turisté tehdy letěli domů na státní náklady.
Letiště v Heraklionu bylo přehlednější mraveniště .Televizorů tam měli více a také více letištního personálu.Nikdo se ale o nově příchozí nezajímal .Vyhledání kufru na pásu a už mě dav tlačil ven z budovy.Tam pobíhali chlápkové s cedulemi ,názvy cestovek.
Žádná z nich nebyla ta moje.Slunce už docela pálilo .Co teď?Jsem tady vůbec správně? Nezbylo než obejít deset dřevěných budek,deseti různých cestovních agentur a kanceláří, které byly na ploše před letištní halou .
Celý fígl byl v tom,že naše česká cestovka koupila ubytování od velkého evropského partnera.Zbývalo už jen se dostat do správného autobusu.Byl trochu hororový,když řidič řadil přes ozubená kola převodovky a z přední nápravy se ozývalo kovové bouchání.To řidiči vůbec nevadilo, měl na uších sluchátka a celou hodinovou cestu se dobře bavil při telefonování.Trochu jsem ho obdivoval, jak s velkým autobusem s přehledem projížděl úzkými uličkami plnými aut.Až při vystupování jsem si všiml, jak je autobus ze všech stran odřený a obouchaný.
Tak mi začala dovolená na Krétě.
Apartmány v botanické zahradě
