Noční dobrodružství

Ztratil se nám Riči! Cloumala se mnou paní ,aby mě vzbudila.Je to půl hodiny co jsem ho pustila na zahradu a ještě nepřišel.Byly dvě hodiny po půlnoci a já rozespale vstával z postele.Vzal jsem baterku a procházel naší zahradu i louku za domem.Zašel jsem do vsi a prohlédl i silnici a příkopy.Riči je japonská doga tosa-inu.

Je to náš velký kamarád, člen rodiny .Je mu 14 roků. Narodil se 15. srpna 2004.Na lidský věk je to už hodně přes devadesát roků. Už se mu špatně vstává , často kulhá,než si rozchodí přeležené tlapy.A teď byl pryč.

Po víc jak hodině hledání se mi vybila baterka,tak jsem se vrátil domů.Žena brečela ,že už Riči někde natáhl packy a nikdy ho neuvidíme.

Napadlo mě ještě zkusit ultrazvukovou, pro člověka neslyšitelnou píšťalku.Byl na ní naučený ,ale několik roků jsme jí nepoužívali. Nebylo třeba, stačilo zavolat a vrátil se zpátky.V noci jsem volat nemohl, sousedé brzy ráno vstávají do práce. Do studené noci jsem pískal Ri - číííí ,Ri-číííí. Až za dlouho jsme uslyšeli ve tmě na asfaltovém chodníku k domu tlapání velkých pacek.Riči byl doma.Vypil misku vody a padnul do svého košíku.A my si po dvou hodinách oddechli.

Ráno jsem šel na zahradu a nestačil se divit.Poškozený plot a plocha trávníku rozrytá. Divočáci u nás pěkně řádili.Začalo mi docházet,jak to v noci bylo.Bystré smysly našeho psa divočáky zaregistrovaly.Předstíral,že chce ven čůrat.Ale šel ty nezvané vetřelce vytrestat a vyhnat z našeho pozemku.Dostal za to celou šišku psího salámu.

Ten náš hrdina.

Image našeho psa

Byli jsme v létě v Telči.Jihočeské městečko s krásnou,svéráznou architekturou na malebném náměstí.Městská památková rezervace pod ochranou UNESCO.

Kousek od nás zastavil autobus plný Japonců.A všichni se hrnuli k nám. Podloubí domů a jejich barevné štíty je v tu chvíli nezajímaly.Fotili a natáčeli si našeho psa ze všech stran.Ti odvážnější si k němu klekli,hladili ho.Jiní chtěli fotku jak ho vedou na vodítku.

Oni totiž Japonci potkali v Čechách svého krajana.

Náš Riči je TOSA INU- Japonská doga. Pes samurajů.

Psí vstávání

Naučil se mě každé ráno vzbudit.Ani si nemusím nastavovat budík.V sedm hodin se objeví za dveřmi ložnice a začne se tam ozývat a štrachat .Když jsou dveře pootevřené ,vleze dovnitř a jde k mé posteli ,sedne si a kouká na mě.Nemusí se mnou cloumat ,strkat do mě nebo volat vstávej je sedm.Prostě sedí,kouká a já se vzbudím.Tak to bylo i v neděli ráno. Před tím jsme byli v hospůdce na bowlingu , něco popili a pozdě v noci se vrátili domů.Říkal jsem si bude neděle, tak si pospím. Ale nebylo to tak.

"Riči co tady děláš!" , mžoural jsem na něj z postele rozespalýma očima.Na budíku bylo teprve šest hodin.Nedal se vyhodit a kňoural ,že chce jít ven.Oblékl jsem se vzal vodítko a šli jsme na ranní procházku.V půl sedmé jsme byli zpátky.Pustil jsem si televizi a nevěřím svým očím, tam jim hodiny ukazují půl osmé.Co to je? Aha přechod na letní čas. Nějak mi to včera v hospůdce uteklo.Nastavil jsem čas o hodinu dopředu.A v tom mi to došlo.Náš pes mne vzbudil tak jak to bylo normálně zaběhnuté. V sedm hodin.Jak na to přišel to mi neřekne.Ale hodiny si ve své hlavě srovnal velice rychle.Jó to psí vstávání!