Je ti teplo děvče?

Aby konečně neplatilo to známé ...až se Mrazík zeptá.... ,zavčasu jsem se rozhodl postavit krbová kamna.Známí mi říkali, že z podlahového topení, které máme můžu lehce dostat do kolen osteroporózu.A když se v domě netopí tak platí "stále noste teplé fusekle".Měl jsem vizi jak to v obýváku s krbem provést .Nejsem ale Nostradamus abych předvídal.Netušil jsem ,že objednaný řemeslník jen tak nepříjde.Přitom bydlí kousek od nás, žádná velká vzdálenost .Byla to od něj pěkná zatrolenost. Ani se neomluvil, taková neomalenost. Prohlédl jsem internetové návody a rozhodl se, že tu krbovou šílenost zvládnu sám. Podezdívka ,přípojka krbové vložky na komín, obestavět to žáruvzdornými deskami, udělat průduchy a kontrolní dvířka.Za víkend hotovo.Už nesedíme venku u grilového ohýnku, ale nostalgicky vzpomínáme na léto a koukáme do plamenů v našem krbu.Jedno poleno stačí na příjemné vytopení obýváku.A co řemeslník? Jeho lenost mi ušetřila pěkných pár tisíc.

IQ našeho psa

Kolem nás se stále něco děje. V tom spěchu ale nemáme čas všechno postřehnout.Až se to přihlásí samo.

Tak to je případ našeho psa.Dostali jsme ho když mu byly 3 měsíce .Roztomilé,malé štěňátko .Za čtyři roky ale vyrostl.Takový Scooby Doo, ale stále roztomilý.V jeho psím výrazu je poznat jakou má náladu ,kdy se směje nebo je posmutnělý .Když si stoupne na zadní a chce mi dát hubana , mám co dělat abych neupadl.Je to jeden z jeho projevů sympatií a psí náklonosti.Návštěvy to nechápou a mnohdy ukvapeně prchají pryč.

Teď zrovna sedí vedle mne , zírá na monitor a strká mi do loktu svým studeným čumákem.Takže musím opravovat překlepy.Nic bych za to nedal, že si čte co o něm píšu.

Před časem na nás začal mluvit.Nikdo tomu samozřejmě nevěří, že by pes říkal ahóóój a věděl při tom o co jde.

Ale je to opravdu tak. Přijedu z práce, ještě nestačím vystoupit z auta a už je u mě. A -HOÓ- J - zřetelně artikuluje . Ahoj Riči ,povídám mu.Zavrtí spokojeně ocasem a běží do domu.Volám za ním ahoj,ahoj ,ale podruhé už mi to neřekne.Kromě naší rodiny má další dva kámoše .Jsou to kocouři Šmoula a Garfíld.Od těch si nechá všechno líbit.Mohou si žrát jeho granule, mohou po něm lézt když odpočívá ve svém košíku.Nic jim neudělá , občas je olízne, ale pro kočku je jeho velký jazyk jako plácačka pro mouchu.Rád se proběhne po louce s fenkou knírače od sousedů.Dělá jako že před ní utíká pak se otočí a prohání ji. Včera jí ukradl tenisový míček.Bylo legrační ho vidět ,jak spí na sluníčku před domem a míček má v tlamě aby se mu neztratil.Jeho hračky nikdy dlouho nevydrží .Zkouší je svými zuby a tak odolávají jen pár hodin. Musím si dávat pozor na jeho ranní přivítání.To sedím u stolu, popíjím černou kávu a najednou drc a kafe je na ubrusu.Rič mě lehce šťouchnul čumákem do loktu , jako co to piju? Teď začal používat další slovo. To je VÉÉN , když chce pustit ven na zahradu.

Někdy mám dojem ,že náš pes svou genialitou předběhl ve vývojové řadě delfíny i blondýny. Jednou mi řekne "Františku nech toho vysedávání u počítače a pojď se se mnou proběhnout!" Ale ?? to mi možná před chvílí chtěl říci ,nojo, když mě strkal svým studeným čumákem do loktu! Tak já končím a jdu se proběhnout s naším Ričem.

Optimistický dárek

Povedený dortík

Jiný pohled na věci kolem ,i to může být optimismus v dnešní době.Brát věci tak jak jsou s přehledem a humorem.

Mus Musculus Amicus

Dovolená se začala slibně rozjíždět.Na květen příjemné počasí. Dobré ubytování u našich východních sousedů ,

v apartmánu za pár euro.Vlastní stravování v dobře vybavené kuchyňce.Vypnul jsem mobil a relaxoval .Z mého rozjímání jsem byl ale vytržen slovy: " Ty jsi vydlabal chleba ?" Paní mi přinesla půlku bochníku ve které byla vydlabaná pěkná díra.Včera jsem si ukrojil krajíc ale nic jsem nedlabal.Bylo to divné.Večer jsem si chtěl vzít jablko."Cos to koupila za jablka, všechny jsou poškrábaný" volal jsem na paní .Tak to tady máme myš! Chleba a jablka jsme vyhodili a začali prozkoumávat garsonku.Za kamny v kiuchyňce byl kus tvrdého papíru natřeného lepem a uprostřed byl kousek chleba.Stejná "past" byla i v koupelně. Takže majitelé o nechtěném návštěvníkovi věděli.Proč si ale nepořídili pořádné pastičky? Klap a má to za sebou. Uvažoval jsem , jestli to nebude tím, že chodí do kostela a drží se desatera přikázání. Lepší myš zapatlaná od lepidla ,než rozplácnutá pérem pastičky? Záhy jsme našli rozkousaný kobereček v koupelně. Další den to byl nahryzaný kabel od kulmy a vykousaná díra v turistickém průvodci.Zmizely i kousky chleba na papírové pasti a na dlaždičkách zůstaly otisky myších tlapek.Tak jsme vystopovali místo ve stěně mezi kuchyní a koupelnou. Myší skrýš s kousky papíru, vatovými tampónky na uši,houbičkou na nádobí i uloupenými kousky chleba .V noci jsem pak zahlédl, jak ten myší darebák pobíhá po kuchyňské lince.Pokaždé když jsme se vraceli do bytu, hledali jsme ,co nám ten nenažranec zase rozkousal.Pak mně napadlo jak s myší zatočím.Do pootevřené mikrovlnky jsem dal kousek chleba . V noci jsem nemusel dlouho čekat.Z mikrovlnky se ozývalo chroupání. Cvak a byla uvnitř .Mrcha jedna mlsná měla co si zasloužila.Zbývající dva dny dovolené jsme mikrovlnou troubu již nepoužívali.

Přišel den odjezdu.Všechno jsme pouklízeli a zabalili.Přišel jsem k mikrovlnce a váhavě stisknul tlačítko pro otevření . Seděl tam. Myšák se šedým kožíškem,kulatýma ouškama a očičkama jako dva černé korálky. Pomalu vylezl ven, nevěřícně se rozhlédl ,pak zmizel škvírou v rohu za linkou .Klidně běž , pomyslel jsem si . Jsi Mus Musculus - myš domácí a my jsme tady jenom hosté. Ať si s tebou užijí i další co příjedou po nás.

Bušení jara

Šel jsem s naším psem Ričem na ranní procházku.Jarní sluníčko před chvílí vyšlo .Nad loukami se vznášel mlžný opar.Máme místečka,kde se Riči proběhne ,očuchá patníky a zanechá tam svůj psí pozdrav.Najednou ale zpozorněl.Zvedl hlavu a rozhlížel se.Mezi stromy se nesl podivný,strašidelný zvuk.Kovový rachot.Dá se to popsat jako když sypete hrách na dno hrnce.Zvuk se v pravidelných intervalech rozléhal odněkud shora.Prohlížel jsem vzrostlé stromy,které jsou ještě bez listí.Nic. Ale na louce stojí kovový sloup vysokého napětí . A odtud to záhadné strašení přichází.Nahoře blízko keramických izolátorů poskakoval strakapoud .Jeho červená čepička ho prozradila.Vydatně bušil svým zobáčkem do kovové konstrukce sloupu.

Jak probudit zájem spolucestujících MHD

Vracel jsem se tu neděli pozdě v noci na internát.Z nádraží jsem musel jet ještě pár kilometrů tramvají.Dopravní prostředek byl poloprázdný.Na plastových sedadlech umístěných v řadě za sebou klimbali cestující.Někteří se vraceli domů z odpolední šichty a již napůl spali .Poslední místo vzadu zůstalo volné pro mně.Bágl s čistým prádlem a nějakými drobnostmi jsem strčil pod sebe. Pobaveně jsem pozoroval ,jak se všichni přede mnou na sedačkách naklánějí a přesouvají ze strany na stranu.Všichni úplně stejně . Synchronizovaně,podle rytmu jízdy a pohupování tramvaje.Do uličky - k oknu , dopředu -dozadu.Možná se poklidně těšili , že už brzy doma zalehnou do postele.Vtom to přišlo.Šok ,který nikdo nečekal.Ani já ne.

V báglu jsem si vezl budíka.Nebyl obyčejný, ale starodávný po babičce s velikým zvoncem.A ten se ve 23 hodin naplno rozezněl.Reakce byla okamžitá.Devatenáct cestujících přede mnou se naráz naklonilo do uličky a všichni se podívali směrem ke mně.A já.......? Co jsem mohl dělat? Budík byl zarovnaný někde naspodu.Tak jsem ho nechal zvonit ,koukal z okna a dělal ,že tam nejsem.

Neobyčejná cesta trolejbusem

MHD -městská hromadná doprava z místa X do místa Y .Zaplatíš a vezeš se .Do práce do školy nebo na nákupy.Funguje to většinou spolehlivě,jen si musíme počkat ve správnou dobu na správném místě .Slyšel jsem ,že o naše trolejbusy měli zájem Arabové z Emirátů.Zástupci dopravního podniku je vzali na ukázkovou jízdu po městě.Arabové prý byli notně šokováni, že trolejbus může jet i do kopce.

Já jsem zažil jinou příhodu.Také v trolejbusu a to přímo v ruském ve městě Vladimir .Byly to baculaté a strašně hlučné dopravní prostředky pro 45 cestujících, ale mám dojem , že jich tam jezdilo ve špičce více jak 100.Trolejbusy mají troje dveře. Všemi se tam nastupovalo i vystupovalo. Ale uvnitř byla jen jedna kasička na zaplacení jízdného ,umístěná hned

za řidičem.Uvědomělý sovětský občan si před nástupem připravil 5 kopjejek (našich 50 haléřů),ty vhodil do průhledné plastové pokladničky a z ruličky na boku si odtrhnul jízdenku -bilét.Nad pokladničkou v každém trolejbusu visela nástěnka s názvem KROKODÝL se jmény ,adresami a zaměstnáním lidí,kteří jeli načerno a byli přistiženi.

Trolejbusem jsem jezdil z hotelu do města celý týden. A tak jsem mohl pozorovat denní kolorit obyčejných ruských lidiček .Na každé zastávce řidič hlásil do reproduktoru kde jsme a jaká bude další zastávka.Ale nebral žádné ohledy na cestující ,jestli již jsou všichni uvnitř nebo venku.Prostě řekl :Dvěr zakryvajetsa a zavřel dveře.Tak se mi stalo, když jsem se dostatečně nedral, že jsem zůstal na zastávce.To ještě šlo.A nebo mě převezli na další zastávku, ktará byla o dva kilometry dále , protože jsem se přes horečně nastupující nedostal ven z trolejbusu . Rusové měli propracovaný systém plateb jízdného i ve špičkách,když byl nátřesk a nedalo se protlačit ke zmíněné kasičce na jízdné.Stačilo 5 kopjejek předat sousedovi, ten je dal dalšímu a tak kolovaly peníze po trolejbusu.Kdo byl nejblíže u kasy, stal se průvodčím. Vhazoval drobné do škvírky v plastikové bedýnce a odtrhával lístky z kotouče na boku .Ty potom putovaly z ruky do ruky zpět do zadní části trojejbusu.Tento rituál trval několik minut.Pak se to zklidnilo ,všichni měli poctivě zaplaceno, protože to byli uvědomělí sovětští občané.To jsem si myslel já.Působili takovým dojmem. Až jednou..................

Všichni už měli lístky.Drželi se za madla a tupě zírali do nekonečna další pětiletky.V trolejbuse nastal relativní klid. Ten ale přerušil řidič hláškou do reproduktorů:" Na další stanici vám provedu kontrolu lístků"Známí mi řekli ,že řidič otevře jen přední dveře a každého zkontroluje.V tu chvíli v dopravním prostředku nastala neuvěřitelná vřava.

"Kdě moj bilét, dajtě mě moj bilét,bístro bilét" ozývalo se ze všech stran.Někdo u bedýnky na peníze uškubnul metrový pás lístků a ten putoval po trolejbusu .Kdo potřeboval,odtrhnul si. A tak nikdo nejel načerno a nemohl se tím dostat na nástěnku KROKODÝL.Na další zastávce se otevřely všechny troje dveře.Všichni si oddychli.Jen řidič se pobaveně culil. Žádná kontrola lístků se nekonala.