HLEDÁNÍ POKLADU

Tak jsem se dočetl že ve světě pozorovali na mnoha místech poletující zlatavé koule,které mohou označovat místo s ukrytým pokladem z drahých kovů.Nic nového.Poletující zlaté koule jsme viděli i u nás.Náš kocour Šmoula se rozhodl,že vyšplhá na vánoční stromeček.Nedalo se tomu zabránit. Byl moc rychlý.Blýskavé koule poletovaly vzduchem ,než se rozprskly o podlahu.

Poklad ale může ukázat duhový oblouk při letním deštíku.Kde duha končí ,můžete kopat.Určitě na něco narazíte. Udělali jsme pokus.Duha má jeden konec vždy kousek za naším domem.Je tam šípkový keř.Pro jistotu jsem tam ještě zarazil dřevěný kolík aby místo pokladu bylo jisté.Po dešti jsem vzal detektor kovů a šel zkoumat.V jednom místě to pípalo nadějně.Ručička detektoru dokonce ukázala GOLD. Půlhodinka práce s rýčem a krumpáčem.Výkop se zvětšoval ,šutry, kameny, šutry. A nic.Asi jsem to vzal za špatný konec.Poklad je na druhé straně duhy. No asi nee , je tam teplárna a její komíny.Poklad se nejspíše ukrývá pod středem duhového oblouku. Ale to vychází přesně na náš dům.Je to tak. Každý den tam mohu najít můj poklad.Jednou u kamen, to mi vaří oblíbenou svíčkovou .Podruhé když mi žehlí košile.Pak když dává do pořádku náš byt a všechno kolem.U šípkového keře jsem kopal zbytečně.Poklad mám opravdu doma.

Pavučina WWW

To červnové ráno bylo velmi zvláštní.Slunce svítilo do zahrady a něco se tam lesklo a překrývalo okrasné stromky a keře růží.Nechápavě jsem se díval z okna a pozoroval tu záhadu.Bylo to všude.Na plotě,mezi stromy na větvích.Hedvábné mistrně provedené pavučiny.Ti malí pavoučí šikulové na tom museli pracovat celou noc.Jak to dokázali?To nemůže být nějaký instinkt. Vypadalo to na promyšlenou systémovou práci.Jedna nosná nit mezi stromy a na ní utkaný vzorek v přesných dimenzích.Jak se ten mrňavý osminohý tvor dostal ze stromu na strom? Pavouky nemám příliš v oblibě, ale to ráno jsem zůstal stát v němém úžasu. Trochu se naplnila moje teorie ,že pavouci nejsou původními tvory této planety.A jejich mistrná díla neslouží jenom k chytání much. Jejich sítě mi připomínají antény. Lezu po střechách montovat přijímací zařízení. A pavouci jsou tam dost často.Určitě znáte hranatou televizní anténu ,síto.Tak tu si oblíbili nejvíce.Asi ti lenivější pavouci si zalezou až do krabičky zesilovače.Někdy tam způsobí svými zámotky zkrat a vyřadí zesilovač z provozu.Ale nemusí se pachtit se sítí , tu mají z televizní antény. Pak člověka napadá bláznivá myšlenka, že pavouci tuto naší techniku využívají k dorozumívání , k přenosu informací někam.Jestli si představovat mimozemšťana jako pavouka?Ale co my víme jestli pavučinu www nepoužívají pavouci již dávno před vznikem internetu.

NEUVĚŘITELNÉ SETKÁNÍ

Souhra náhod si s námi může často pohrát.Jeden životní příběh střídá druhý a po letech se rozmotané nitky spojí.Vytvoří se další příběh,kterým graduje ten první.Tak to je můj případ. Ale čtěte dále.

V roce 1969 jsem studoval Střední vojenskou školu . Byla to pohnutá doba okupace naší republiky sovětskými vojsky. Z objektu školy nás ven na vycházky nepouštěli. Ale mohli jsme do armádního kulturního domu , který byl v objektu kasáren. Bylo to nejmodernější kulturní zařízení ve městě.V únoru 1969 měl v kulturáku koncert Karel Černoch se svojí kapelou.Lístky ale byly beznadějně vyprodané.Karla Černocha a jeho písničky jsem zbožňoval.A chtěl jsem se na jeho vystoupení dostat za každou cenu.Povedlo se.Za kulturákem skládali zvukaři aparaturu. Šel jsem ,že jim pomohu stěhovat kufry a bedny.A tak jsem se dostal dovnitř a mohl jsem sedět v hledišti hned u mixážního pultu. Byl to pro mne neuvěřitelný zážitek vidět celý koncert slyšet krásné písničky. Zrcadlo ,Páteční ,Ona se brání.

Doba utíkala ,ukončil jsem školu a pracoval v několika podnicích.Moc mě bavila muzika a tak se mi koníček stal zaměstnáním.V roce 1979 jsem začal dělat zvukaře .Stěhoval jsem kufry a bedny , instaloval aparaturu a ozvučoval zábavy,plesy a estrády po republice.Na příhodu z vojenské školy jsem dávno zapoměl. Až jednou..........

V roce 1984 jsem měl ozvučit vystoupení kapel,zpěváků a herců v Jablonci nad Nisou na výstavě bižuterie. Ten červencový týden se na pódiu amfiteátru vystřídalo mnoho zpěváků a bavičů. Dal jsem dohromady nejlepší zvukovou aparaturu jaká tehdy byla v našich podmínkách dostupná . Jako host vystupoval na výstavišti se svým recitalem Karel Černoch.Seděl jsem u mixážního pultu a měl na starost zvukovou režii celého vystoupení. Bylo to přesně 15 let po tom,co jsem poprvé dělal bedňáka (* nosiče beden u kapely) abych se dostal na jeho vystoupení. Bylo to neuvěřitelné , fantastické a báječné. Jako splněný sen...,.

Poslední zvonění

Tatínek nás opustil v lednu 1982.Navždy.Bylo to smutné loučení.

Táta měl rád život a jen tak ho nevzdával.Byl po vážném úrazu na invalidním vozíku.Ale dál se věnoval svému velkému koníčku.Tím byly koně.Těm věnoval všechen svůj čas na chovné stanici. Trénoval mladé jezdce pro parkurové skákání ,military a dresuru.Dával jim pořádně zabrat i když nemohl chodit a byl na vozíku.

Dále jezdil se svým Trabíkem po jezdeckých závodech.Dělal rozhodčího nebo konferoval průběh závodů. Dal dohromady mnoho přátel jezdeckého sportu v době ,kdy nebylo jednoduché udržet chov koní.

Zdravotní stav ale tatínka po několika letech trvale upoutal na lůžko.Jednoho lednového dne nám telefonovali z nemocnice , že je to vážné.Celá rodina jsme jeli za tatínkem a netušili,že je to naposledy........

V noci nás probudil kolem jedné hodiny domovní zvonek.Vytrvale a bez přestání zvonil. Bratr běžel ke dveřím , za nimi ale nikdo nebyl. Jenom temná, mrazivá lednová noc

Ráno přišel telegram , že tatínek v jednu hodinu v noci zemřel.

UFO v Prachovských skalách

V červenci 2005 jsme si udělali dovolenou v Prachovských skalách u Jinolických rybníků.Je to kousek od Jičína, tak jsme dětem řekli , že tam možná potkáme loupežníka Rumcajse s celou rodinou.Těšili jsme se na přírodu Českého ráje , na výlety do skal a koupání.Vydařilo se jenom několik výletů.Koupání v rybnících bylo na vlastní nebezpečí pro velké množství sinic. Chatky v kempu byly vybydlené a neudržované od doby před 20 lety kdy jsme tam byli naposledy.Terorizovaly nás tam vosy ,které měly hnízdo přímo v chatce. Jenom Honzíkovi a Haničce se tam líbilo.Měli kamarády na hraní,viděli hodně nového a změnili severočeský vzduch.

Čtyřletá Hanička nás jednoho dne začala udivovat , že na nás začala mluvit cizí řečí.Seděla na terase chaty a dlouhou dobu plynule mluvila pro nás neznámým jazykem, jako by se s někým bavila ,odpovídala na otázky a dohadovala se Mysleli jsme že možná napodobuje angličtinu ,kterou mohla slyšet v pohádkách na satelitním kanále.Nebylo to ale ani anglicky ani německy a bylo to na čtyřleté dítě udivující .Příhodu jsme přešli s pobavením jaká je to šikulka že už umí cizí jazyk.Do té doby se však žádný neučila . Pátý den jsme kemp opustili i když jsme měli zaplaceno na týden.Měli jsme divné pocity jako když nás někdo sleduje.

Další překvapení přišlo později......................

Po návratu domů jsem přenášel fotografie z digitálního fotoaparátu na hard disk počítače. Příroda ,výlety,babička,vnoučata.A jedna fotka mě zarazila.Podotýkám není to žádná fotomontáž.

Na fotografii je vidět diskovitý objekt v průměru tak jednoho metru jak se vznáší kousek od Haničky.

Předmět je poloprůhledný,na bocích má červená světélka která jsou máznutá asi proto,

že se objekt rychle otáčí.Při fotografování ale nic vidět nebylo.Viděl to jenom objektiv digitálního fotoaparátu Casio,který má uzávěrku až 1/5000 s.Když jsem se později Haničky ptal s kým si to povídala, říkala že s malými človíčky co nejsou vidět.

Byla to dětská fantazie čtyřleté Haničky nebo opravdu něco viděla ?

Může být tato fotografie důkaz?

STAR DUST ztraceni

Pohoří jihoamerických And přelétalo 2.srpna 1947 dopravní čtyřmotorové letadlo Lancastrian na cestě do SANTIAGA. Letadlo mělo své jméno STAR DUST (STAR DUST - Hvězdný prach, v té době také velmi populární skladba amerického tanečního orchestru Glenna Millera). Asi 20 minut před plánovaným přistáním na letišti v SANTIAGU byl přerušen rádiový kontakt s letadlem.

AVRO 691 LANCASTRIAN

Poslední hlášení z letadla bylo záhadné slovo S T E N D E C, které palubní radista dvakrát opakoval a po té se navždy odmlčel. Od této chvíle posádku ani letadlo STAR DUST nikdo nespatřil. Bylo zahájena velká akce pro jeho nalezení, pátrací letadla prohledávala místa možného pádu stroje. Všechny snahy ale byly bezvýsledné. Objevily se spekulace o sabotáži, o únosu mimozemšťany a podobné hypotézy.

Zajímavá je i paralela mezi názvem letadla a populární skladby orchestru Glenna Millera STAR DUST - Hvězdný prach. Světoznámý americký orchestr, který tuto skladbu nahrál se celý ztratil beze stopy v prosinci 1944 při letu nad Atlantikem na koncertní vystoupení.

Co víme o průběhu letu Star Dustu a jeho možném konci. Po jeho stopách se vypravil filmový štáb BBC, aby natočil dokument VANISHED The Plane that Disappeared (Zmizelí -Ztracené letadlo) uvedený na oblíbeném satelitním kanále DISCOVERY. Letadlo směřovalo do chilského SANTIAGA a mělo přeletět druhé nejvyšší pohoří světa Andy. Na palubě stroje bylo celkem 11 lidí. Devět mužů a dvě ženy. V letové výšce 7300 metrů udržovaly letadlo 4 výkonné motory Rolls Royce.

Až za 52 let, v roce 1999 byla objevena malá část trosek letadla na ledovci pod horou TUPANGATO. Ta je jednou z nejvyšších v pohoří ANDY a nachází se asi 80 km od Santiaga. Tím se vysvětlila část záhady zmizení letadla STARDUST. Letadlo se dostalo do silného cirkumpolárního vzdušného proudu, který může dosahovat rychlosti až 200 km/h. Stalo se neovladatelným a narazilo do kolmé stěny hory Tupangato. Jeho trosky a posádku na dlouhá desetiletí přikryla sněhová lavina. Při pohybu a tání ledovce se trosky letadla počaly objevovat na úpatí hory. Celých 52 let byly posouvány pod ledovou masou a nyní postupně přichází na povrch. Na těžko přístupné místo byla vyslána armádní průzkumná jednotka. Tato expedice objevila nahuštěnou pneumatiku z podvozku, motor Rolls Royce a vrtuli. Zdeformované listy vrtule pomohly určit , že se v době nárazu otáčela a nedošlo tedy k selhání motoru před nárazem. Nalezené lidské ostatky byly podrobeny analýze DNA pro jejich možnou identifikaci a porovnání s DNA příbuzných.

Celý pořad stanice Discovery byl zakončen otázkou, co znamenalo poslední slovo STENDEC vyslané z letadla Star Dust? Nikdo na to neuměl odpovědět. Slovo znělo tak tajemně, že tak byl pojmenován také americký magazín STENDEC věnovaný záhadám a SCI FI.

Po shlédnutí dokumentu televizního kanálu Discovery mě zaujala právě poslední nerozluštěná depeše S T E N D E C. Palubní radista ji vyslal z letadla, letištní personál v Santiagu ji přijal, ale protože ji nerozuměl, žádal opakování. Radista opakoval stejné slovo STENDEC. Poté se navždy odmlčel.

Tady je třeba vysvětlit, že ve čtyřicátých letech minulého století nebylo běžné spojení mezi letadly a letištěm hlasem, mikrofonem - odborně fonií, ale vedl se provoz grafií tedy za pomoci Morseovy abecedy, která se vyťukávala klíčem. Aby byl radiový provoz co nejefektivnější, používají radisté zkrácená slova a mezinárodní zkratky. Ty jsou tvořeny skupinou tří písmen, které vyjadřují celé věty, nazývají se Q kódy nebo Z kody.

A nyní naše rekonstrukce toho co se stalo před ztracením letadla Star Dust. Letadlo se blíží k pohoří Andy a náhle se dostává do silné turbulence. Vzdušné proudy jej ženou velkou rychlostí do mraků, které jsou pod letovou hladinou letadla. Kapitán letadla Regional Cook se marně snaží zkorigovat dráhu letadla. Jeho motory nestačí na silný vzdušný proud, který dosahuje více jak 200 km/h. Letadlo je vtaženo do oblačnosti a ocitá se v neproniknutelné mlze. Posádka zahlédne na poslední chvíli v mracích, že se stroj nezadržitelně blíží k vysokým horským vrcholkům. Palubní radista vysílá zoufalou depeši řídící věži v Santiagu. Tam mu odpovídají mezinárodní zkratkou QCZ "nerozumím vašemu vysílán ". Radista znovu vyšle svou poslední zprávu. Letadlo v hustých mracích naráží do stěny hory Tupangato a strhává velkou sněhovou lavinu, která jej na dlouhých 52 roků přikrývá sněhem a ledem.

Podívejme se na depeši vyslanou v Morseově abecedě trochu blíže.Graficky napsána vypadá takto :

. . . / - / . / - . / - . . / . / - . - . / S T E N D E C

Radista v letadle vysílal ve stavu nejvyšší nouze a tedy velice rychle. Možná již tušil, že se blíží katastrofa. Tečky a čárky, které se ozývaly ve sluchátkách méně pozorného radisty z letištního personálu v Santiagu mu splynuly ve zcela jiné slovo.

Udělejme si rozdělení značek morseovky trochu jinak. Tečky a čárky zůstávají, ale význam písmen se změnil. Čeká nás velké překvapení !!!

. . . / - / . - / . - . / . . / - . / - . / S T A R I N N

Nyní již zbývá jenom vzít anglicko-český slovník a zjistit, že INN je začátek slova INNER - v českém překladu SKRYTÝ (uvnitř, v tom). Zpráva radisty, kterou naposledy vyťukal v Morseově abecedě z letadla Star Dust byla :

"STAR JE V TOM" nebo "STAR JE ZTRACEN"

Dosud se podařilo nalézt ostatky čtyř lidí a asi 10% havarovaného stroje Lancastrian. Potrvá ještě mnoho roků něž ledovec na úbočí hory Tupangato v Andách vydá všechno, co na dlouhá desetiletí ukryl osudového srpnového dne v roce 1947.
Ale možná je zbavena tajemství poslední záhadná depeše letadla Star Dust. Právě vám byla po 61 letech doručena bývalým vojenským radistou .

[ použity materiály z televizního dokumentu BBC Vanished The Plane That Disappeared]

zpět