VÁNOČNÍ PEČIVOVÁNÍ

"Pane opravář udělala jsem vám zrnkové kafíčko. A tady si zakousněte štolu co jsem upekla" ,  dobrosrdečně mi nabízela občerstvení starší paní. Byl ten předvánoční čas a já u ní opravoval příjem televize. Paní byla vděčná, že jí to zase hraje a nebude mít smutné vánoční svátky. 

Popíjel jsem turka a přikusoval  štolu . Je to taková hutnější vánočka , původem z Německa.

Paní mě pozorovala .Tak jsem jí pochválil její vánoční pečivo. "My u nás pečeme jenom vánočky, ale vy v té štole máte všechno. Hrozinky, mandle , lískové oříšky. 

Hmm, moc dobrá, ta se vám povedla ". Paní byla pochvalou očividně potěšená a tak se rozpovídala: " Noo, já jsem obíhala krámy, abych všechno sehnala ,

ale lísková jádra nikde neměli. Joo vlastně měli , ale bylo  to strašně drahý. 

Já toho důchodu moc neberu. Ale dcera,  ta mi koupila ty čokolády Riter a v těch jsou velké lískové oříšky. Víte já už nemám zuby, jenom protézy, tak už je ani nemůžu moc kousat." ............ 

Začal jsem si připadat jako ve špatné anekdotě a odložil jsem štolu na talířek.

Ale upovídaná babka dále pokračovala : 

"No nebojte se , já jsem ty oříšky opláchla horkou vodou a ještě jsou i upečený".

Spěchal jsem domů. Žaludek se mi převaloval. Srovnaly mi ho až dvě becherovky.

V příštích dnech jsem už žádné  vánoční cukroví u zákazníků neochutnával.

Poselství knížete Soběslava

František junior vytvořil na sochařském sympóziu v Řehlovicich , nedaleko Ústí nad Labem z piskovce několik historických postav  našich národních dějin .Je mezi nimi  kníže Soběslav I. (1090 -1140). Ten stál roku 1126 v čele českých vojsk v bitvě u Chlumce ( Ústí nad Labem) s praporem upevněným  na Svatováclavském kopí. V hrdinné bitvě porazili přesilu vojska německého krále Lothara III. , který vtrhl do Čech přes Krušné hory. František při ztvárnění knížete Soběslava použil historicky známé atributy. Vousatý muž s typickou špičatou svatováclavskou přilbici a dlouhým pláštěm , pod kterým má drátěnou košili.V rukou svírá prapor , který je upevněn na kopí. Kníže  Soběslav si ke zvednutí sebevědomí českého vojska obstaral praporec sv.Vojtěcha a kopí sv.Václava . František špičku kopí vykoval na kovadlině ze železa zahřátého do červena  v kovářské výhni. Socha byla vystavena v ústeckém muzeu. Nyní stojí v naší zahradě...... Před říjnovým výročím vzniku Československé republiky jsem na zahradu umístil stožár se státní vlajkou.  Ráno 28.řijna se  naskytl po východu slunce nezvyklý úkaz.Na západní obloze zářil duhový oblouk. Normálně se tu tvoří duha při dešti a sluncí na východní straně.Tento den nepršelo a duha byla na západní obloze.Šel jsem si pro mobil , abych si to vyfotil........V zahradě bylo jediné možné místo, kde jsem dostal do záběru sochu Soběslava , naší státní vlajku a kus oblouku duhy. Ta jakoby začínala u nás v zahradě a druhý konec měla kdesi mezi Chlumcem a Žandovem......Až při prohlížení fotografie jsem přišel na několik malých detailů , které dávaly dohromady jedno obrovské poselství..... Kníže Soběslav svíral v rukou  naší státní vlajku.Duhový oblouk začíná u něj  a končí v místech kde se odehrála roku 1126 památná bitva u Chlumce. Staré kroniky popisující tuto bitvu také uvádí zázrak, který se tam stál. Na bojišti se náhle zjevil svatý Václav na bílém koni . Svojí přítomností pomohl v hrdinném boji  ochránit naší zemi  před vpádem cizáků......

Příhoda z natáčení

.....co trampové dodnes nevěděli ? Není to veselá příhoda,ale je pravdivá.

Trampové,trampování,trampské osady, potlachy.To je fenomén ,který existuje v našich končinách již téměř 100 roků.Trampové jsou lidé družní, veselí , milují volnost , přírodu, sportování , posezení v hospůdce nebo při táboráku a také trampské písničky.Byly ale časy ,kdy neměl trampský národ jak se říká "na růžích ustláno".

Za totáče v dobách Husákovy normalizace v letech sedmdesátých a osmdesátých minulého století se soudruhům krajně nelíbily Potlachy - setkání trampíků.

Esenbáci prováděli šťáry s cílem zamezit setkáním, která nebyla podřízena schvalovacím řízením a idejím komunistů. A trampíci byli pro jejich politiku málem třídním nepřítelem a štvanou zvěří .

Jednu akci jim ale naoko oficiálně povolili.To byla Trampská Porta. Po několika úspěšných a hojně navštěvovaných ročnících se ale soudruzi zalekli jak velký ohlas tento festival vyvolává.

Snažili se ho všemožně upravovat k obrazu svému.Kapely mohly hrát jenom předem schválené skladby s cenzurovanými texty. Na Portu se nedostala jakákoliv kapela, ale jenom vybraní a ověření přes schvalovací komisí atd. To na úvod.

Po dlouhých letech jsem opět zavítal do městského divadla v Děčíně. Připravovali jsme tam výstavu obrazů a soch. A v prázdném hledišti jsem si připomenul historku starou víc jak 35 roků .

Poslali mě do divadla tehdy pracovně.Konalo se okresní kolo Trampské Porty.Měl jsem udělat videozáznam průběhu této akce . Jo, ten videorekordér Sony stál 150 tisíc ,nosil se přes rameno , vážil s olověným akumulátorem 15 kilo , kamera dalších 7 kg .Nahrávalo to černobíle na půlhodinový kotouč speciálního magnetofonového pásku.Že byl jen půlhodinový si zapamatujte. No a já jsem seděl v loži divadla a točil. Důvod proč mě tam poslali jsem se dozvěděl až později.

Soudruhům trampíci leželi v žaludku.Trampskou Portu chtěli zrušit, protože v této hudbě viděli americké imperialistické vlivy. A bylo mnoho písniček zapsaných na černé listíně ,které se veřejně vůbec nesměly hrát .To byla také píseň Vlajka , trampská hymna,která vznikla již ve dvacátých letech minulého století a která trampský národ spojovala, ale i Báječná ženská Zdeňka Rytíře a Michala Tučného a posléze došlo na všechny písničky Waldy Matušky, když vycestoval do USA.

Přišlo na přehrání videozáznamu z Porty v Děčíně ředitelovi Kulturního střediska , který řídil severočeskou kulturu podle normalizační taktovky komoušů .Byli tam také jeho náměstci a ideologická pracovnice.Šlo jim hlavně o to jestli se nehrála zakázaná Vlajka. Ředitel se nechal i slyšet , " jestli tam tu Vlajku hráli ,tak jim to odpískáme a končí !" .

No Vlajka se samozřejmě v Děčíně hrála. Všichni v hledišti po dvouhodinovém vystoupení kapel stáli a zpívali jako jeden velký sbor. Bylo to dojemná finálovka .

Ale to už byla půlhodinová cívka magnetofonového pásku ve videorekordéru dávno plná a na záznam se Vlajka nevešla :-)

A já jen dodávám to známé a trefné : Proletáři všech zemí ,vyližte si prdel!

Astronomická zima ve 23 . 23

Nastal zimní slunovrat.Je to chvilka , co jsem dopsal tento článek a máme tady nejdelší šestnáctihodinovou noc v roce

a nejkratší den. Nastala astronomická zima. Přesně tedy v pátek 21.prosince ve 23 hodin a 23 minut. Slunce právě vstoupilo do obratníku Kozoroha.

A slunce si vybralo právě prvočíslo 23 a to hned dvakrát.

Číslo 23 se stalo zajímavým už před léty. Byl natočený film . A napsal jsem o tom také v roce 2016.

Článeček je zde: Číselná mystifikace

Je to v té přírodě zajímavě uspořádáno a vidím, že všechno souvisí se vším. Užijte si ten báječný zimní čas vánoc,

dárků , úsměvů , radosti a lásky :-)

Jak okamžitě ušetřit za elektřinu

S koncem roku se objevují v mojí poště faktury - vyúčtování služeb. Jednou z nich jsou platby za elektřinu. Pro mě vždycky ten rozpis byl přesným součtem nejasných číselných údajů, které běžný uživatel nemohl selským rozumem pochopit.

Každý rok si říkám , co udělat , abychom ušetřili? Ještě vyměním žárovky ve sklepě a v garáži. Nakonec jsem je nevyměnil, protože se tam tak často nechodí a ty staré ještě svítí. Pračku jsem pořídil A plus plus . Stejně to bylo s televizí ,která teď žere třetinu elektřiny než ta stará. Bednu starého počítače nahradil tablet. Před dům jsem dal solární lampičky. Bojler stáhnul na šedesát stupňů. A po domě jsem ke žroutům energie dal cedulky v jakém čase je raději nezapínat. No a stejně příjde faktura : NEDOPLATEK xxxx Kč UHRAĎTE DO 14 DNU !

Potom fakt zbývá jen ten jeden geniální nápad , jak vyzrát na elektrárnu . Není to z mé hlavy. Není to změna dodavatele . Dokonce to není ani podvodná krabička od šmejdů z internetu .

Je to opravdu velice jednoduché řešení , ale dosud to vůbec nikoho nenapadlo .

Posuďte sami , jak je účinné. Přišla na něj jedna starší paní, mohlo jí být už kolem osmdesátky:

Vybalil jsem u ní satelitní přijímač a propojil ho s televizorem.Potom jsem pátral na stěně za skříňkou, kde je elektrická zásuvka. Objevil jsem ji až za chvíli. Byla důkladně přelepená několika vrstvami lepicí pásky .

Obrátil jsem se na paní: "Proč to tady máte takhle zalepené?"

S vážnou tváří mi odpověděla: "To mám aby mi neutíkal elektrický proud." :-D

Adventní naschválníček

V tomto předvánočním čase vzpomenu na jednu malou adventní historku.Jel jsem k zákaznici seřídit satelitní příjem." Nezvoní nám zvonek, ale dveře do domu jsou otevřené.Najdete mě snadno " ,říkala mi paní do telefonu." Nemáme jmenovku na dveřích,ale mám tam jako jediná v domě adventní věnec ". Dost dlouho jsem bloumal v domě z přízemí do čtvrtého poschodí , než jsem si všiml dveří s malým hřebíčkem, ale bez adventního věnce.

Byly to ty správné dveře.

Veselé vánoce ! :-)

Bylo ,nebylo

Začínají takhle pohádky Boženy Němcové.Ale prožili jsme i takovou dobu . Bylo a potom třeba dlouho nebylo.

Tu se stal nedostatkovým toaletní papír.Ale český člověk si s tím poradil a tak jsme měli na záchodě nastříhaný štos novin Rudé právo.Banány a pomeranče ty byly jenom na vánoce a ještě se musela vystát pověstná fronta. Fronty se stály na všechno , na maso ,na nové knížky ,na nábytek,na pořadník na auto, na barevné televize.

Práce ale kupodivu byla pro každého.Všichni museli pracovat.A jak ? Já například pracoval v Tesle. Říkalo se že TESLA je zkratka TEchnicky SLAbé . První televizory byly elektronkové a ty měly určitou omezenou životnost. Tehdy najednou na trhu nebyly elektronky PCL 85 a PY 88. Nevyráběla je ale firma Katoda Olomóc, jak to bylo v Jáchyme hoď ho do stroje.Byly z Polska. Vyřešilo se to operativně . Než nám Poláci v rámci RVHP dodají nové elektronky , budeš Františku ve velkoobchodním skladu vyndávat elektronky z nových televizorů, aby se mohly opravovat ty staré.A tak jsem půl roku otevíral tisícovku krabic se skladovými televizemi. Vybíral elektronky,třídil a balil pro opravny Tesly, aby lidem fungovaly jejich černobílé bedny.

Další velká akce byly malé rozhlasové přijímače Mambo.Dostali jsme tisícovku přijímačů a žádný nehrál.Řekli nám ,to dělají vězni v Tesle Bratislava a těm je jedno jaké součástky tam dají.Přijímače jenom šuměly .Tak jsme půl roku opravovali rádia.Potom přišly chybějící elektronky od Poláků a tak se půl roku vracely zpátky do televizorů a ty se musely vyzkoušet,jestli ještě hrají, protože byly uskladněné ve vlhku.Prostě ,každý tehdy měl práci, a když ji neměl tak se pro něj vymyslela.

Jednou mě TESLA poslala do Liberce na LVT ,to byly Liberecké,výstavní trhy.Povýšil jsem na vedoucího Výstavní prodejní expozice národního podniku TESLA. Pořádaly se tam zájezdy z celé republiky to bylo i ze Slovenska.LVT byla taková velká tržnice nedostatkového zboží, když tu ještě nebyly tržnice vietnamské.Měli jsme tam vystavená rádia,magnetofony, televize. Ale lidi kupovali to co nejvíc potřebovali a nikde to nebylo. Baterie,baterie,baterie. Tužkové,monočlánky , 9 voltové .Denně několik tisíc baterií ,pro které si lidi jeli stovky kilometrů. Mě z toho šla hlava kolem.Čtrnáct dní to stejné . Už jsem se ani neptal " co si přejete " ale "jaké baterie potřebujete ?" . Dnes se tomu jenom směju.

Taková byla doba.Z bláta do louže a vytloukání klínu klínem.Byla ta doba dobrá nebo špatná..............??

Dnes vám to mohu říct, a není to apríl.Byla to doba na hovno!!

A pro člověka i ztráta spousty drahoceného času.

In The Summertime

Nadpis je jen parafráze známé hitovky skupiny Mungo Jerry. Nastalo nám opětovné pošoupnutí hodin .Už se těším na ty zmatky.Ve dvě ráno v neděli 25.března se přesune čas na třetí hodinu.

Bude zas ten letní čas, co nám ukrojí jednu hodinu z našeho zaběhnutého původního biorytmu .

No vstávat v noci kvůli tomu nebudu.Ráno v 7 přesunu všechny hodiny na šestou. Ano přesně opačně.

Pro jistotu i v televizoru a na mikrovlnce .Spáči se budou divit jak málo byli v posteli. A proč jim utekly oblíbené televizní pořady . Ale aspoň si užijí krásnou sluneční neděli.Vždyť čas je jen relativní. Sahnout se na něj nedá a při tom každou chvíli slyším od někoho že "nemá čas".

V neděli , než naše rodina pochopí svůj omyl , bude mít času hromadu .

Auto s klikou

Pomalu se mi stává z automobilismu autoblbismus.Nevím jestli je to hodně nebo málo mít za život devět aut. Bývaly doby,kdy jsem si troufnul sám udělat generálku motoru.Dneska se ale stává,že pomalu i při výměně přední žárovky musíte zajet do servisu.Všechno je to v autě nahňácané dohromady a nepřístupné běžným nářadím.Většinu aut jsem jel jak se říká na doraz.Stalo se ,že poslední Opel začal trucovat v převodovce.

Já ale potřeboval jezdit,než se to opraví.

Tak jsem se vypravil do známého autobazaru ,budem mu říkát BéBéBé moto.

Jenom jsem se zmínil ,jaké auto by se mi líbilo.Vrhli se tam na mě okamžitě ,v očekávání nevědomého blbíka, který pustí chlup. Byli na mě tři ,tedy hráli na mě přesilovku .A střídali se , prostě každý měl svojí roli a když jí dohrál ,přišel další. Používali rafinované slovní obraty a věty ,jen aby se dostali do mého podvědomí.

Pane tohle auto nemá chybu. Nabízeli mi pickupa Berlingo.Ten majitel si ho vážil a udržoval.Nojo ,ale já bych chtěl motor s menším obsahem.Tak to bych vám nedoporučoval.Tenhle motor 1600 ccm je spolehlivý,kultivovaný benzíňák a dělá se hodně roků. Ale já bych chtěl dízl.Tak to vůbec nedělejte, vy jste neslyšel o těch aférách co teď dieselové motory mají po celém světě.A není to auto trochu starý?

No sice je ,ale má najeto jen 80 tisíc a bylo garážované .Pojďte se svézt.Slyšíte,ten motor jede jak hodinky.Zkuste si brzdy a klaxon. Jakou posloucháte stanici v rádiu.Začal ladit rádio. Vidíte, všechno funguje.

Já ale stále váhal. Co když se mi něco rozsype,co s tím.Je to dost peněz a já potřebuji jezdit.Prodejce vytáhl svůj hlavní trumf.Všechny agregáty ,motor atd. máte pojištěné na dva roky u britské pojišťovny Lloyd.

Tak tady se mi podařilo ho přetrumfnout a povídám.Ale u pojišťovny Lloyd byl pojištěný i Titanic. Zarazil se a jakoby nechápavě na mě pohlédl . Mlčel,už nic neříkal,dal mi podepsat smlouvu a dohodly se splátky.

Až doma jsem se podíval na internetová hodnocení tohoto prodejce BéBéBé moto.Většina byla negativních, špatné zkušenosti,stočené tachometry,překytované a naleštěné bouračky,utopená auta ,vymlouvají se při reklamacích.

Honem jsem spěchal k automechanikovi.Ten mi v prvním kole vynadal .Ty jsi jel k Béčkům? To jsi mě měl vzít s sebou, než si to kupoval .Já bych si je vychutnal.Zvedni hauptnu.Ty vole!! to auto snad bylo na střeše, podívej tady je všude olej, to vytekla olejová vana.A to přední sklo má jiný číslo,tak to je měněný. No vůbec mě nepotěšil a byl jsem pěkně vyděšený.

Doma jsem začal prohlížet auto blíže a našel malou servisní knížku.Majitel pan Kupil od Berouna. Ale někdo takový tady má chatu a dělal jsem mu tam televizi.Našel jsem jeho telefon a zavolal.Jó to jsem jim dal na protiúčet, kolik po vás chtěli? Stotřicet ,povídám. No to jsou ale ..... , mě ty ........ dali jen osmdesát!

Potom mi pan Kupil potvrdil počet najetých kilometrů,kdy měnily kapaliny a co by se mělo ohlídat. A co ten olej v motoru ,co se dělo? zeptal jsem se . No já to tam vystříkal vyjetým olejem aby to nerezlo.

Tak to jsem měl při tomhle nákupu auta opravdu kliku :-)

Cirkusový klaun

Seděl jsem v cirkusové lóži.A nebyla to ledajaká lóže ,ale ta úplně první u opony , kterou přicházeli cirkusáci do manéže.Když se opona trochu poodhrnula,viděl jsem za ní spoustu lidiček co se připravovali ,že půjdou na plac.

Kousek nade mnou vyhrávala cirkusová kapela . Tu pomalu nebo zase rychle ,podle toho co se odehrávalo pod cirkusovým šapitó. Svojí židli vedle mne měl pán v černém fraku a s cilindrem na hlavě. Ten celé cirkusové odpoledne uváděl. Pokaždé začínal slovy :" Dámy a pánové a nyní uvidíte co jste ještě neviděli" . A mě řekl "Ahoj kluku , jak se ti tady líbí ?" Tatínek, který mě, do té lóže posadil mi potom řekl : "To byl pan ředitel cirkusu Evropa".

Tatínek to nějak zařídil a tak jsem byl v cirkuse každý den.A ve stejné lóži. Pokaždé jsem se těšil na klauny. Jeden byl malý tlustý,druhý hubený vysoký a ten dělal tomu malému samé naschvály. To když nafukoval balónky a on mu je vždycky propíchnul .A tlustý klaun brečel až to stříkalo k nám do lóže. Potom najednou vytáhnul opravdový balón a ten nešel propíchnout a s tím bacil velkého klauna do hlavy až upadl.Potom přiběhla opice s lékárničkou a dávali mu první pomoc. Nebo když tlustý klaun přivezl automat na mytí nádobí, strčil do něj nahoře špinavý talíř a dole ho vytáhl čistý.A ten druhý klaun tu bílou bednu otevřel a v ní byl pes foxteriér , který talíře olizoval.To jsme se jako děti šíleně smáli.

Líbili se mi také lvi a tygři.Běželi mřížovaným tunelem do zamřížované manéže,kousek okolo mě. Skoro jsem si na ně mohl sáhnout.Ve mřížích byla dvířka,kterými vcházel krotitel a u těch dvířek stál pán v červeno zlatém kabátu s dřevěnými vidlemi ,za pasem měl velkou pistoli .To aby se nic nestalo krotitelovi,kdyby na něj chtěli divocí tygři skočit.

Celý týden jsem si užíval cirkusová vystoupení, už jsem je znal nazpaměť ,kdo příjde a jaké kousky budou provádět klauni a co bude hrát kapela.A najednou tatínek řekl :" Zítra jdeme do cirkusu vystupovat". Můj tatínek se věnoval celý život chovu koní.A na farmě v Hradci Králové jsme měli partu kluků a holek co cvičili voltiž na koni.Na jezdeckých závodech to byla zpestření pro diváky.Pět kluků a dvě děvčata jsme předváděli cviky na koni , cválajícím v kruhu.Místo sedla měl kůň madla za která jsme se drželi.

Najednou jsem stál v červených trenkách a bílém tričku za cirkusovou oponou se žongléry,provazochodci i klauny. Nad námi hrála cirkusová kapela, potom se opona rozhrnula a my jsme běželi do manéže.Na dlouhé bílé lonži cválal náš koník , tatínek měl na sobě černý frak a cilindr a práskal dlouhým bičem .Cirkus Evropa neměl žádné koně a tatínek se tam domluvil se známým ,že uděláme pár vystoupení.Miláčkem obecenstva se stal můj mladší bráška,tehdy mu byly čtyři roky.Jedno číslo bylo naskakování na stojícího koně zezadu.Větší kluci skákali bravurně,jak v tělocvičně, když jsem chodil cvičit do Sokola. My menší jsme se rozeběhli a těsně před koněm uhnuli.A bráška Jirka ?Měl dřevěný žebříček ,ten přistavil ke koni a vylezl na něj. Projel i několik kol na koni cvalem ,držel se při tom za madla.To lidi řvali smíchy a tleskali víc než klaunům.Já jsem si odcvičil svojí sestavu.Stoupnout si ve cvalu na koně,rozpažit,potom holubičku ,sed napravo-nalevo, kleknout si, sednout si obráceně a lehnout si na koňský hřbet a za jízdy seskočit.Rázem jsme se stali oblíbenci, ale nejen publika ale i cirkusáků.Vzali nás do maringotky a uvařili čaj a dali nám hromadu bombónů. Byl jsem v maringotce pana klauna a on nebyl tlustý, ale dával si na břicho polštář a nechal mě pohladit opici

A po skončení představení jsem si mohl vylézt také na místo co měla kapela a podivat se na všechno shora nebo vlézt pod cirkusový stan a dostat se pod lavice na kterých nahoře seděli diváci.A tygři líně leželi ve své zamřížované maringotce a vypadali jak naše domácí kočka ,vůbec nemručeli,necenili zuby, jenom se smutně koukali. Prohlédl jsem si místa,kam se diváci nedostali i maringotky cirkusových lidiček. Pro mě sedmiletého kluka,který zrovna začal chodit do první třídy to bylo něco neuvěřitelně fantastického.

Řekl jsem si tehdy , že až budu velký ,určitě budu klaunem v cirkuse.

Stav sněhové pokrývky

Nudíte se? Kupte si elektrickou frézu na sníh.

Podle předpovědí meteorologů přišla ta opravdová ladovská zima i do oblastí s nižší nadmořskou výškou, tedy k nám.

A tak padá a padá.No nevadí.Vyzkouším tu novou elektrickou sněhovou frézu .Byla ve slevě a ještě jsem ji nepoužil.

S odhodláním jsem začal dávat dohromady stroj na kolečkách a elektrické prodlužováky , abych měl dostatečnou délku působnosti kolem domu.Musel jsem také změnit jistič v rozvaděči za silnější ,fréza má spotřebu 2500 watů a ten původní vypadával.Za ty dvě hodiny příprav napadlo dalších 5 centimetrů prašanu.

Konečně! Fréza se rozběhla a zakousla do sněhového koberce . Z komínku vytryskl vysoký sněhový gejzír.Vybral jsem frézu s odhozem sněhu 7 až 10 metrů.Špatně jsem ale namontoval kličku pro otáčení komínku .Než se mi podařilo sněhožrouta zkrotit a nastavit ,byl sníh i tam ,kde před tím nebyl.Například na mě i na terase před domem ,kam běžně nesněžilo.Ani sousedům se nelíbilo,že sníh dolétne až na jejich právě zametený dvoreček a drobné kamínky z našeho dvora buší na střechu jejich auta Uprostřed práce, ohlušený 107 decibelovým rachotem frézy a vytočený nespokojenými sousedy jsem stroj odpojil , smotal kabely. Vzal hrablo, koště, lopatu a zbytek dvora a cesty proházel ručně.

Takže příště: Nudíte se?Kupte si medvídka mývala .

Každému posílám kousek :-D

Se štěstím ,které vám chci doručit to naneštěstí není tak jednoduché.

Psycholog jej definuje jako vnější příznivou okolnost často nahodilou a ničím nezaslouženou.

Podle filozofa Sokrata je štěstím blahobyt a nezkrocená svoboda.

Podle Aristotela to není nahodilý pocit, ale výsledek dobrého,rozumně vedeného života.

Petr Hapka a Richard Müller udělali nezapomenutelnou definici : Štěstí je krásná věc ,ale prachy si za něj nekoupíš!

Štěstí se snaží polapit gambleři na hrácích automatech i důchodci při vyplňování tiketu sportky nebo při čtvrtečním ranním běhu pro slevy do Kaufáče.

Já osobně bych řekl,že štěstí je imaginární veličina ,která se nedá vynutit. Vede si svůj vlastní život .

Takže když např. šlápneme do houna měli jsme také určitým způsobem štěstí, že jsme do něj nespadli po hubě. Ale jinak to šlápnutí prý obecně také přináší štěstí.

Já vám přeji,aby trochu toho štěstíčka u vás přistálo každé ráno,každý den.

A vy jste si mohli říci s úsměvem ,teď jsem měl štěstí.

A věřte že : "Štěstí přeje připraveným " :-)

Stopa nejenom v písku

Vstal jsem toho letního rána trochu dříve.Vlastně mě vzbudil kohout. Ze dvorku vedle našeho letního bytu vytrvale a hlasitě vítal nový den.Venku bylo ještě šero, ale chystal se další horký den .

Vzal jsem kameru a šel na mořské pobřeží. Egejské moře je v této části Řecka čisté a průzračné.Čekal jsem na východ slunce nad mořskou hladinu.

Obrázek,který se opakuje po tisíciletí, ale pro středoevropana je to nevšední podívaná.Sluneční paprsky se pomalu rozlévaly od východu po mořské hladině.Ta se barvila nejprve do purpurova aby posléze přešla do zlaté a sluneční kotouč se lehce vyhoupl z moře. Přílivové vlny se ve stejném rytmu převalovaly, aby ukously kousek pláže z jemného,bílého písku.Šel jsem bosý po mokrém písku na okraji moře a zanechával za sebou otisky svých chodidel.Ale ty záhy zmizely smazané mořskou vlnou. Idylický stav v době dovolené a prázdnin.

Jak dlouho nám tato idyla ale vydrží?

Kolik zanecháváme na zemi otisků naší činnosti ?

Výroba ,konzumace , vyhazování ,výroba, konzumace,vyhazování atd. atd. .............

Neustále si tím ukusujeme společný prostor na Zemi .Neumíme šetřit .A příroda již nemá schopnost to vrátit zpět do původního stavu jako dříve.A tak již dnes podle vědeckých propočtů žijeme na dluh .To co se obnoví , vypěstuje,vyrobí za jeden rok spotřebujeme za 8 měsíců ! S přibývajícím počtem lidí na Zemi se tento termín stále zkracuje. Vědci bijí na poplach, ale my jsme relativně v klidu. (???)

Jak dlouho nám ta bezstarostnost vydrží? Řeknete si ,vždyť se dnes může téměř všechno recyklovat.

To je sice pravda. ALE ! Notebook na kterém píšu se jednou rozemele na prach a z něj se vytřídí plasty , kovy, zlato,stříbro pro další zpracování.

Zatím co tu píšu , vytvářím na zemi uhlíkovou stopu *.Každá naše činnost ji zanechává.A stopu příroda stále s většími obtížemi vymazává.

Co s tím udělat v konzumní společnosti?

Změnit zásadně a hned naše myšlení a chápání .

Nelze donekonečna pouze brát.

Měli bychom si denně uvědomovat svojí zodpovědnost k přírodě.

A přemýšlet.

Co tu po nás zůstane pro budoucí generace?

Nechystáme se náhodou, zanechat jim tady vybydlený byt, bez příslušenství , bez tekoucí vody, bez sluníčka za oknem , bez zahrady ?

* Uhlíková stopaje suma vypuštěných skleníkových plynů. Uhlíková stopa se může týkat jedince, výrobku nebo akce. Nejčastěji je ale používána ve spojitosti s výrobky a definuje sumu všech skleníkových plynů, které byly vyprodukovány při výrobě daného výrobku. Podrobná charakteristika výrobků slouží k výběru toho, jehož výroba má nejmenší dopad na životní prostředí.

Jedná se o ukazatel zatížení životního prostředí, který je odvozen od celkového ekologického otisku. Obvykle bývá vyjadřován v ekvivalentech CO₂.( Zdroj Wikipedie)

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Pamatuji začátky diskoték. Sedmdesátá léta .Chodili jsme pařit a dýdžejové pouštěli muziku z opravdových vinylů.Otáčející se zrcátková koule osvětlená bodovým reflektorem házela prasátka po parketu a barevná světelná hadice blikala v rytmu hudby.To byly vymoženosti,které se vyráběly pro pobavení publika podomácku .

Jednou za mnou přišel Honza Kurzweil ( + 2003 ) ,že by chtěl zkusit při diskošce mlhu.V té době mlhu na jevišti používal Vašek Neckář.Já jsem měl zjistit jak to vlastně funguje.Dnes si koupíte roztok na chemickou mlhu v lahvi , nalejete do vyvíječe a je to. Ale tehdy.

V zákulisí stál velký kovový sud s víkem a připojenou silnou hadicí.Do sudu bylo instalováno topné tělísko z pračky.Voda se začala ohřívat již hodinu před vystoupením ,aby se dosáhlo požadované teploty.Do sudu se vhodila pětikilová kostka suchého ledu CO2, přiklopilo se víko a už to jelo.Hadice se nasměrovala na jeviště a mlha se vyvíjela dokud se led v teplé vodě nerozpustil.

Suchý led jsem pro Vaška objednával v Chemičce v Záluží,tak jsem pro Honzu objednal také dvě kostky.

Premiéra mlžného šou se konala na Růžovém hrádku ve sklepní vinárně. Voda v sudu byla ohřátá a mohl přijít

na řadu suchý led. Technik tam vhodil obě velké kostky.Tak to byla chyba. Mlha se začala valit jak z Krušných hor. A nejenom z hadice ale i zpod poklice na sudu.Sklepní vinárna se rychle plnila mlžnou párou jako v prádelně. Když byli tanečníci po pás ponořeni tak křičeli, když jim koukaly jenom hlavy tak řvali a když je všechny včetně pódia, stolů,baru i personálu pohltila mlha docela ,tak šíleli. Naráželi do stolů a poráželi židle , na parket padaly sklenice i lahve .Jako v pohádce Hrnečku vař! ta pára nešla zastavit .Zmatek.Malé lampičky na stěnách mlhu neprosvítily .Vznikla bílá tma. Vyhazovač v obavách aby někdo neutekl bez placení uzavřel hlavní dveře nahoře na schodech ze sklepa. Tím ale zamezil přirozenému větrání sklepa.Po hodině,když si mlha začala sedat jsme uviděli výsledky pokusu.Mokré zdi ,ze kterých se odlupovala malba a rozbité sklo na zemi.Zděšený dýdžej Honza mě prosil, abych to nikde neříkal ,že by si už na diskotéce nezahrál.

Jó sedmdesátý léta , to byla dobrá prdel!

Číselná mystifikace

Když jsem sledoval film s Jimmem Carreyem , očekával jsem nějakou ztřeštěnou komedii.Ta se ale nekonala.

Film " Číslo 23" byl hororový thriller o posedlosti číslem. Fenomén čísla 23 nám chce dokázat, že mnoho katastrof,historických událostí nebo významných osobností má neuvěřitelnou souvislost s číslem 23 nebo jeho kombinacemi .

Tak třeba Titanik se potopil 15.4.1912 to je 1+5+4+1+9+1+2= 23 .Existuje nespočet příkladů ,kdy se dopočítáte k tomuto prvočíslu.Můžete si je nalézt na You Tube..A zrovna dnes kdy to píšu je 17.6.2016 po sečtení všech čísel vychází 23 .

K číslu 23 můžete dospět součtem číslic v datu ,počítáním pořadí písmen v abecedě , dělením ,násobením nebo jenom prostým koukáním kolem sebe.Já jsem zvolil poslední možnost , protože ostatní už někdo udělal .A tak vidím ,že ovladač televize má 23 tlačítek , mobil SE má také 23 tlačítek.A na hodinách v kuchyni je 23 číslic.Kouknu na mapu a vidím ,že na 23 rovnoběžce se nachází obratník raka.A ve znamení raka se narodilï Louis Armstrong a Karel Gott.Sečtu všechna písmenka v jejich jménech a hle zase 23. A nastejno v tomto znamení je Ernest Hemingway a Ota Pavel .Musím dodat že všichni patří mezi moje oblíbené.Když jsem ve svém pátrání došel až sem , napadlo mne sečíst všechny číslice v mém datu narození. ..To snad ne??? ....

Nebo jo .Trochu dost šílené . To jsem vůbec nečekal.

Ale sedí to přesně. 13.11.1961 !!

Kdo si vymyslel ten nesmysl o mystickém čísle 23 ?

Zlatá hokejka z Nagana

Hokej tento týden ovládl naše domovy, hospůdky a bary.Mistrovství světa 2016 v Moskvě už od samého počátku nadchlo všechny sportovní fandy.Český národ najednou drží pospolu a politika a migrační vlna jde stranou.

A já si vždy vzpomenu na jednu velkou hokejovou událost. Zimní olympijské hry v Naganu v únoru 1998.

Skákali jsme tehdy radostí a vzniklo to známé,kdo neskáče není Čech.

Náš hokejový tým získal trofej nejvyšší ,zlatou medaili.Na druhém místě tehdy byli Rusové a třetí Finsko.

Naši zlatí kluci se vrátili jako hrdinové a jejich jména nám nadlouho zůstala v paměti.

Vítalo je tehdy zaplněné Staroměstské náměstí i president Václav Havel.Sledovali jsme přímý přenos v televizi.

Nedlouho potom se mi přihodilo něco nezapomenutelného , co ve mě přetrvává i po tolika letech.

V květnu 1998 jsem dostal objednávku na montáž soupravy pro příjem satelitní televize.

Bylo to do Litvínova s tím, že adresu a jméno zákazníka se dozvím na místě.Chlapík u zimního stadionu mě poslal ještě pár kilometrů za Litvínov do Janova. Bungalov s bazénem.V zahradě stála dvoumetrová dřevěná socha hokejisty s hokejkou. Pod tím vyřezaný nápis H L Í N A.

Sále jsem nic netušil. Až když se objevil ve dveřích majitel domu.

To už jsem viděl, že dřevěná socha hokejisty je v životní velikosti.Přišel mi naproti Ivan Hlinka.

Jeho první slova byla : "V Americe na hotelu mi hrálo dvěstě televizních programů.Tady hrajou čtyři a všechny na hovno. Tak s tím něco udělej." Namontoval jsem satelitní anténu a zprovoznil české a zahraniční satelitní kanály.

Pan Hlinka byl spokojený.Asi hodně spokojený. Přinesl hokejku na které byla obtočená stužka se zlatou medailí.

"To mám trofej z Olympiády " řekl mi.

Já jsem jen špitnul " To je ta zlatá, vítězná z Nagana? Můžu?" Podal mi hokejku do ruky. "Klidně si ji prohlédni,je to ona".

Stále jsem tomu nevěřil.Držím v ruce zlatou hokejku z Nagana, kterou Petr Svoboda střelil vítězný a rozhodující gól.

Na hokejce červeno-modro-bílý proužek našich národních barev.

A po celé délce podpisy našich národních hokejových reprezentantů :

Hašek , Šmehlík, Šlégr, Hamrlík, Svoboda, Špaček, Kučera , Jágr, Růžička, Straka, Ručinský, Reichel, Lang, Moravec, Dopita, Beránek , Čaloun, Patera, M. Procházka.

Našich zlatých kluků z olympiády !

Byl to pro mne fantastický neopakovatelný zážitek. Krásné setkání s Ivanem HLINKOU .

Vzpomínky na něj zůstanou stále živé.

Změna k lepšímu

V tisku proběhla zpráva o ukončení televizního vysílání v současném digitálním formátu a přechodu na nový formát MPEG 4 DVB-T2 s kodekem H.265/HEVC.Články měly nadpisy " Čeká nás další výměna televizorů" .

Deníkům a internetovým serverům se úspěšně podařilo rozšířit poplašnou zprávu.Ta samozřejmě dopálila spoustu lidí.Soudím podle ohlasů a sprostých a urážlivých příspěvků pod články.Hlupáci si většinou přečetli pouze nadpis .

Podstatné je ,že ke změně dojde za 4 - 5 roků. První otázka :Kdo z vás zodpovědně ví , co bude dělat za pět let? Elektronický průmysl se vyvíjí opravdu mílovými kroky.Televizní vysílání u nás sledují již minimálně čtyři generace diváků. Ale již neplatí, že černobílou televizi zakoupenou v roce 1960 jsme používali ještě v roce 1975 ,tedy patnáct let .

Nové vysílací a přenosové technologie , které příjdou, jsou již vynalezeny.Zkracují se termíny jejich uvádění na trh.

Proč se tedy máme připravit na změny? Vysílací pásmo nebo chcete-li televizní vlny nemají nekonečnou velikost.

Jsou ohraničeny od někud někam a tečka .Prostě nejsou nafukovací.

Ovšem kromě televize přišly i nové technologie,které hýbou světem.Mobilní telefony a s nimi fenomén mobilní internet.

A teď si položme druhou " Nerudovskou otázku ": Kam s ním , s mobilním internetem ? Každý přece chce být na fejsbúku a dávat o sobě vědět :-)). Někde se musí ušetřit ve frekvenčním spektru místo, aby se dostalo na všechny.

Na televizní diváky i na internetové brouzdaly. Kousek televizního pásma se tedy přidělí vysokorychlostnímu mobilnímu internetu LTE. Aby televize nebyla ochuzena , bude vysílána s větší komprimací ( stlečením,stěsnáním) než dosud,

ale také s větší kvalitou obrazu HD ( až 5krát větší rozlišení než SD standartní rozlišení) . A to je ten nový HD formát.

A teď k výměně televizorů. Za pět let bude model, který dnes používáte již pomalu historickým kouskem.Pak si zvolíte nákup nové TV placky. Ta už bude standartně vybavená satelitním dílem a internetovou přípojkou.Ten kdo má satelitní příjem některého z operátorů může být bez obav, systém HD tam již několik let frčí v pohodě. To samé u kabelovky , když máte její přijímač (terminál neboli kabelový receiver). Televizor je v takovém případě jenom koncové, zobrazovací zařízení. Jiné to ale bude v pozemním příjmu na klasickou televizní anténu.Když zůstaneme u původního televizoru, který nám bude líto vyhodit, dokoupíme za pár stovek krabičku STB set-top-box umožňující příjem nového TV formátu.

Ale nabízí se také další elegantní řešení, které za ty čtyři následující roky určitě udělá velký skok.

A to je internetová televize IP TV (Internet Protokol TV.) Prostě všechno kvalitně a přehledně vyřešíme internetem.

A získáme tím spoustu dalších doprovodných funkcí,které nebudou na běžnou anténu dostupné.Již dnes máme možnost sledovat televizní pořady v době ,kdy my máme čas .Nemusíme být otroky televize, že zrovna běží nějaký seriál ,ale podíváme se na něj v klidu z archivu.Nebo si přehrajeme jenom pasáže, které nás zajímají.Doba videokazet a DVD je dávno pryč.Nebude už nutné si něco nahrávat, aby nám to neuteklo.Prostě si to najdeme v archivu.

Takže -Změna je život ! Není třeba na ní nadávat. Je to realita a změna k lepšímu .

Já a moje děti se na ní těšíme.

Malá pozornost

Televizáka dělám už hodně roků.Zákazníci jsou vděční ,když k nim příjdete včas a dáte do chodu tu jejich bednu.

Ono se říká, že bez jídla člověk vydrží měsíc, bez vody až týden, ale bez televize ani den. Zprovoznění nefunkčního televizoru je pro někoho málem otázka života :-) . A tak se mnozí moji zákazníci snaží zdůraznit svůj vděk

v naturáliích. Na venkově dostanete čerstvá vajíčka ,tašku jablek nebo vlašských ořechů. Ve městě vám šoupnou lahvinku se slovy: " Tady máte malou pozornost, přijel jste v sobotu a já jsem rád, že to hraje.S tou mojí by bylo k nevydržení, že neuvidí svoje seriály."

Takže jsem přijel domů s lahví nějakého bílého vína.Ve stejném domě bydlí také náš rodinný lékař a obvoďák. A ten k nám to odpoledne přišel.Řešil zrovna nějaké rodinné problémy.

Říkám mu :" Pojď dál, posedíme, mám tu nějaké víno." Otevřel jsem tu sedmičku francouzského vína a nalil do skleniček od hořčice.Ťukli jsme si na zdraví ,ochutnali.Hmm dobré, nalej mi ještě. "Vyloupli" jsme tu lahvinku snad během půl hodiny.Zůstal v nás neobyčejný pocit klidu a pohody.

Druhý den mě napadlo podívat se na internet, co to bylo za lahodné víno.

No to jsem teda zíral.Francouzské Chateau 0,7 l za 1400,- Kč. My jsme ho s doktorem "barbarsky vychlastali" jak nějaký krabicák a ještě k tomu ze skleniček od hořčice ,co decka to dvě stovky.Znalci vín ,someliéři by nám za to určitě navrhli nepodmíněný trest v horní hranici.

Malá větrná elektrárna

Domácí větrná elektrárna jako alternativní,nezávislý zdroj elektrické energie pro chatu nebo chalupu.

Když jsem viděl velké větrníky v Krušných horách ,řekl jsem si , proč to nezkusit.Postavil jsem větrnou elektrárnu na zahradě za domem.Jenom malou ,jakou můžete vídat ve filmech na amerických farmách.

Prvním předpokladem je hnací síla - vítr.Větrnou turbínu roztočí rychlost větru od 2m/s to je asi 10 km/h.Zvolil jsem třílistou vrtuli s alternátorem,který má 12 voltů a výkon 500 W.Podobné alternátory dodávají napětí v osobních autech.

Celá jednotka je na 4 metrovém stožáru.

Proti kmitání je stožár ukotvený ocelovými lanky.Turbína je kabelem spojena s řídící jednotkou .

Elektronika kontroluje a hlídá nabíjení baterie , olověného akumulátoru 12 voltů /100 Ah (ampérhodin).V případě dostatečného nabití řídící jednotka přepne vinutí alternátoru a ten funguje jako magnetická brzda.Vrtule se netočí.

K zabrzdění dojde také v případě překročení povolené rychlosti větru a větrná turbína je chráněna před poškozením.

Další částí elektrárny je měnič napětí . Ten z 12 voltů stejnosměrného napětí udělá 230 voltů střídavých pro připojení malých domácích spotřebičů.

Měnič má také výstup USB 5V ze kterého mohu nabíjet mobil, tablet,foťák .Celou elektroniku větrné elektrárny jsem instaloval do kovové skříně , vybavil pojistkami, měřičem stavu akumulátoru a jističi.Z této centrály mám udělaný rozvod elektřiny do dílny ,garáže a na zahradu.Zásuvky a vypínače jsem označil zeleně (zelená energie).

A tak třeba posekám trávu malou strunovou sekačkou, rozsvítím cestičky v zahradě nebo čerpám vodu na zalévání.

Systém je takzvaný offgrid , to znamená, že není napojený na veřejný elektrický rozvod.Máte stejného koníčka?

Rád se podělím o zkušenosti.

Finanční poradce z Asie

Znám ho již několik let.Má malý krámek .Kalhoty,bundy,boty,spodní prádlo ale koupíte tam i umělé květiny,rámečky na fotky sluneční brýle nebo ponožky.Je to usměvavý Vietnamec ,který tu žije s rodinou dvacet roků.

Jak se máté? ,ptá se mne zdvořile , sotva jsem vstoupil.Potřebuji pásek do kalhot.Ochtně vy:bírá a zkouší délku pásku.Když chci platit ,povídá mi" Něco pro vás mám.Kouzlo.Všichni Vietnamci mají .Pro štěstí a peníze". Z podpultu vytahuje malou zlatou sošku veselého tlouštíka.Dívám se asi trochu nechápavě a tak pokračuje."To náš Budha.Dáš doma aby byl vidět.Dáš pod Budha peníze a budeš mít doma pořád peníze.To je kouzelný".

Přesvědčil mě a tak si k opasku kupuji zlatého Budhu za sto pade.Doma jej dávám v obýváku na poličku a pod něj peníze.Pro začátek po něj strčím stovku.Dalších čtrnáct dní kontroluji mojí peněženku ,jestli se něco změnilo.Nic.Vše při starém.Co mi to ten Vietnamec říkal? Všichni Vietnamci mají.To je kouzelný.Dáš pod Budha peníze a budeš mít doma pořád peníze.Chvilku mi to vrtalo hlavou -budeš mít doma pořád peníze.Co tím myslel? A pak mi to došlo! Měl pravdu! Mám doma pořad peníze.Stovku zastrčenou pod soškou.