25 března, 2010

Přeprogramování mého mozku

Sedmnácté narozeniny jsem trávil ve vojenské škole.Ten den začal jako každý jiný.V 5.40 pískal dozorčí na chodbě budíček. Pak vyběhnout , oblečený jen v zelených erárnich trenkách na rozcvičku , která trvala 20minut. Když bylo mínus 5 stupňů,mohli jsme mít nátělník. Potom osobní hygiena,úklid rajonů na ubikaci a okolo budovy . Následoval nástup a odchod na snídani.Na vojně všechno fungovalo na povel a tím bylo písknutí dozorčího a k tomu zařval co se má jako dělat. Pííísk: "příprava na nástup", pííísk: "nástup na nástup".Po snídani byl Rozvod do zaměstnání, to se rozdělovaly úkoly pro tento den.No a šli jsme do učeben , tedy do školy, která začínala od 8 hodin.Ve 13 se šlo na oběd a na odpolední vyučování.V 16.30 byl denní rozkaz ,rozdali nám poštu,určilo se kdo půjde do stráže,kdo bude mít službu v kuchyni,která četa půjde ráno ve 3 hodiny škrábat brambory a kdo se dostane za dobré známky na vycházku do města.Tak ubíhal den ve vojenské škole podle předem narýsovaných pravidel a vojenských řádů.Já jsem ale měl 17. narozeniny!! No, očividně to nikoho nezajímalo nebo o tom nikdo nevěděl? Dále den pokračoval hodinou osobního volna , večeře ,pak samostudium kdy jsme si opakovali probrané učivo a psali úkoly.Ve 20 hodin byl nástup na rajóny a tak se zase uklízelo,drhlo,mylo a zametalo. Ložnice,chodby,záchody. Píísk:"večerní nástup" přepočítali nás jestli někdo nechybí. Píísk :" nástup na osobní hygienu " sundat zelený mundur a srovnat ho do komínků do skříňky.Každá věc měla svoje předepsané místo, tady budou boty,tady sako,tady kalhoty ,košile, trenýrky.Když to bylo špatně srovnané , velitel čety to při sobotní kontrole vyházel všechno ze skříně do deky a mohlo se rovnat znovu.Nikdy nám netekla v umývárně večer teplá voda ,tak hygiena byla spojená s otužováním ve žlabu místo umyvadla .Na 120 žáků školy byl jeden 200 litrový bojler.Kdo se chtěl vykoupat , napsal se u dozorčího, aby ho vzbudil v noci ve 2 hodiny,kdy byla trochu vlažná voda nebo spíše nebyla tolik studená. Pííísk:" Večééérkááá" .To už jsme měli na sobě oranžová pyžama a museli jsme zapadnout na ložnici ,zhasnout světlo a do postele.V jedné ložnici nás bylo dvacet. Já jsem měl sedmnácté narozeniny, ale ten den byl stejný jako všechny ostatní.Organizovaný od budíčku až po večerku ve 21.15.
Ale pak se něco v zaběhnutém vojenském systému změnilo!
Devatenáct mých spolubydlících se na mě vrhlo a už mě táhli ven z pokoje a rovnou do umývárny. Ve žlabu měli natočenou vodu a do něj mě v pyžamu hodili a pořádně mě zmáčeli .Mokrého mě táhli zpátky na pokoj a tam mi dávali hobla o kovovou vojenskou postel.Když byla zábava v nejlepším a dostal jsem 17 pořádných žuchanců do zad a do žeber, rozlétly se dveře.V nich stál kapitán Křupka ,náš velitel čety. Bydlel naproti kasárnám a viděl v oknech světlo.Tak mu to nedalo, co tam jeho svěřenci po večerce dělají.Kluci mě nechali ležet mokrého na podlaze a naskákali do postelí ."Tak pánové vstyk , do tří minut budete všichni oblečení a nástup na chodbě" ,zavelel kapitán a my jsme běželi do šatny obléknout mundůr.Bylo už 22 hodin ale vypadalo to, že si na nás velitel smlsne.Začal rozdělovat úklid rajónů.Umyjete chodbu ,ten bordel v umývárně , navoskujete a vyleštíte ložnici. Mě přidělil hajzlíky,tedy záchody.Byly to takové ty turecké šlapky a mylo se to tam smradlavým lyzolem.Po hodině "uklízení" si to přišel velitel zkontrolovat.Pak nám dal 3 minuty na svlečení a ulehnutí.Moji spolubojovníci byli značně naštvaní.Ale museli mlčet ,byl noční klid.Po pár minutách se ještě otevřely dveře.Kapitán Křupka si mě zavolal na chodbu.Potřásl mi pravicí a řekl: "Tak všechno nejlepší Františku ! " No a já jsem mu podle vojenských řádů předpisově odpověděl : "Sloužím socialistické vlasti !"

23 března, 2010

Černá kočka

Přelítla mi nečekaně přes cestu.Byl to černý kočičí kaskadér.Vyběhla zprava ,ale měla to tak spočítané, že jsem jí nepřejel.Zmizela v zahrádce v živém plotě.Asi se tam chechtala do tlapek , jak mě opravdu "doběhla". Co teď,myslím si.Věřit pověrám?Raději sundám nohu z plynu, zpomalím.
Na křižovatce pouštím náklaďák .Mám času dost,kam bych spěchal.Projíždím jednu křižovatku, druhou.Najednou nákladní auto přede mnou prudce brzdí.Zastavuji v klidu za ním.Zapíná oba zadní blinkry a řidič vyskakuje z kabiny.Trpělivě čekám za náklaďákem, za chvíli už nás je malá kolona.Pak někdo mává vedle auta abychom jeli.Když předjíždím ,uvidím o co jde.
Před přechodem stojí Peugeot s rozbitým zadním kufrem.Náklaďák má problém.Nedobrzdil.
Teď mi to celé dochází.Díky, kočičí kaskadére ,že jsem to nebyl já!

18 března, 2010

Karle neblbni......


Dostal jsem se na vystoupení o hodně dříve než ostatní diváci.Byla to moje práce být po ruce .
Technici a zvukaři byli perfektně sehraný tým a tak zapojení aparatury a mikrofonů proběhlo velmi rychle. Udělala se zkouška nazvučení bicích nástrojů, jak zní piáno,kytara.Pak se sjelo celkové nasvícení jeviště. Kilo bude svítit sem , dvoukilo támhle a boďáky budou na balkónu.Prostě byla to radost sledovat sehranou partu profíků.Každý měl své místo a své úkoly. Při vystoupení nejsou technici skoro vidět, ale zodpovídají za polovinu úspěchu celého večera.Kvalitní zvuková aparatura a velký mixážní pult v orchestřišti divadla dávaly tušit, že se chystá velká věc .
Víc jak hodinu před začátkem koncertu přišel na jeviště divadla Karel Gott.
Prošel se po forbíně, sledovaný bodovým reflektorem.Zastavil se na středu jeviště a zkusil si akustiku divadelního sálu .Zazpíval si několik tónů.Pak se obrátil na vedle stojícího pana Štajdla a pravil:"Tady bych mohl zpívat i bez mikrofonu".Pan Štajdl to ale rázně zamítl:"Karle neblbni,vždyť zítra zpíváš v Mnichově".
Koncert před vyprodaným sálem toho prosincového večera 1985 mohl začít.A bylo co poslouchat, protože co písnička ,to hitovka.Já jsem jenom čekal,jestli si pan Gott opravdu zazpívá něco bez mikrofonu.Došlo i na to.Byla to pasáž v Lady Karneval. La lala lala la lala lala la u-á.............

Umělá inteligence

Nebývaly časy , že by vám malá , lesklá , placatá věcička , která se vejde do kapsy , sloužila jako osobní asistent , foťák, kamera , telefo...