05 května, 2019

Nic není ztraceno, jedeme dál !

Přiznám se, že jsem na kole neseděl už hodně roků.Ono nejdříve nebylo PROČ ? Potom se to změnilo a nebylo KDY ? Ale tomu jsem teď udělal rázný konec.No ono to vlastně nebylo ze dne na den.Trochu jsem dva roky váhal.Prohlížel nabídky, pročítal recenze.Hitem se stává stále více elektrokolo. S ohledem na můj věk , sportovní dovednosti a vysoký BMI nakonec tahle varianta zvítězila.Vyplatilo se mi s nákupem počkat , protože kvalita kol a hlavně dojezdová vzdálenost baterie se mnohonásobně zvýšila.
Na nákup kola jel se mnou náš soused. Je mladší , na kole už seděl mnohokrát , tak může poradit.
V obchodě jsme byli postaveni před výběr z více než třiceti variant od různých výrobců. Kolo, které jsem si vyhlédl v katalogu mi soused hned rozmluvil .Mělo hladký vzorek na pneumatikách , zbytečné blatníky a nosič , nemělo odpružené vidlice . Takže zvítězilo lehké crossové kolo s možným dojezdem baterie až 120 kilometrů.

Po nákupu ale až doma, zjišťujete , co ta cyklistika všechno obnáší. První věc byla uklidnit manželku, která se domnívala, že jsem se zbláznil. Ne nezbláznil , beru to naprosto vážně pro své zdraví.A tak jsem začal nakupovat cyklistické doplňky, jako jsou pestrá trika,sportovní obuv s pružnou podrážkou , vypolstrované kalhoty , brýle a ochranná přilba s blikacím světélkem vzadu . Nesmí se zapomenout na rukavice s ustřiženými prsty nebo malý baťůžek a také cyklistickou láhev na pití.
Absolvoval jsem první dvě zkušební jízdy v blízkém okoli , všechno OK . A tak jsem se připravil na delší výlet do přírody podle cyklo mapy. Vybral jsem si všední den . To abych nenarazil na ostřílené cyklisty , kteří by se podivovali , proč ten chlápek zastavuje, když se chce podívat , jaká jsou navolená kolečka na přehazovačce . Svůj baťůžek jsem doplnil jídlem a pitím na jeden den. Jarní počasí nebylo tedy nic moc . Sychravo, větrno a jenom devět stupňů . Přesto jsem vyrazil do přírody a Krušnohorských lesů.
Cesta rychle ubíhala , motorek tiše bzučel a já vdechoval z plných plic jarní vzduch..... No bylo to trochu jinak , protože jsem do kopce lapal po vzduchu , jak náš pes na sluníčku a srdce mi divoce bušilo, že bych měl trochu ubrat . Ale co by člověk neudělal pro své zdraví, že . A tak jsem najel podle tachometru skoro patnáct kilometrů , když se mi začalo zdát , že na štěrkové lesní cestě moje kolo nějak podivně poskakuje a drncá . No já jsem píchnul zadní kolo. Bylo poloprázdné. Takže konec výletu a začátek patálií. Sesedat a tlačit zpátky k domovu . Tlačil jsem téměř hodinu čtyři kilometry, když zadní kolo ušlo zcela. Plášť se začal samovolně svlékat z ráfku . Jet s kolem už se nedalo.
V baťůžku bylo všechno, jídlo, pití , pláštěnka. Pumpička ale chyběla. No nic, říkám si . Počkám tady na tom odlehlém místě , až pojede nějaký cyklista. Ten mi pumpičku jistě rád půjčí , abych to dotlačil alespoň z lesa na silnici a zavolal si pro odvoz. Příští hodinu ale nikdo takový nejel. Nejel vůbec nikdo . Byl všední , jarní , sychravý a větrný den.
Jenom žádnou paniku Františku, říkal jsem si v duchu. Je teprve poledne a do večera času dost. Zvednul jsem rám a po předním kole soukal přibližovadlo po štěrkové cestě ven z lesa. Za další hodinku jsem usednul na svodidla u silnice a byl rád, že odlehčený hliníkový rám kola a baterie váží jenom 25 kilogramů. Zavolal jsem ženě ,aby pro mne přijela. Měla ze mně opravdu radost.Takovou tu škodolibou. Vidíš ,ty musíš někde courat tak to máš za to, co kdyby tě někde srazilo auto, voni dneska jezděj jak blázni , buď rád , že jsi dopad jenom takhle ,aspoň tě to přejde.....
Naložil jsem mlčky kolo do auta a neslavně dojel domů. Prohlížel jsem plášť s duší a našel tam zapíchnutý trn.

Příručka ke kolu radí : Doporučujeme sebou vozit neustále materiál a nářadí na opravu možného defektu kola.
Dnes již je kolo opravené a těším se na další cyklovýlet . Co by člověk neudělal pro své zdraví , že.

Umělá inteligence

Nebývaly časy , že by vám malá , lesklá , placatá věcička , která se vejde do kapsy , sloužila jako osobní asistent , foťák, kamera , telefo...