Zimní příprava

Podzimní dny se krátí a venkovní teploty zvolná klesají.Koncem týdne má ve vyšších polohách nad 700 metrů sněžit.Letos se snad dočkáme větší bílé nadílky. Usuzuji podle toho, že sousedi mají připravenou velkou zásobu dříví. A Mountfield má před prodejnou vystavený bohatý výběr sněhových pluhů a fréz.

Dříve lidé odhadovali průběh zimy podle chování zvěře.Kdyź se brzy stahovala z hor do údolí, očekával se také brzký nástup zimy. 

A pokud měl krtek velké kopečky hlíny, dávalo to tušit, že si hrabe hluboké nory , aby se ochránil od velkých mrazů.

Já připravil na zimu naší domácí drůbež. Kurnik má dvojité stěny s tepelnou izolací.Dal jsem  tam také dálkové měření teploty a infra žárovku na přitopeni, pokud by teploty hluboko klesly.

U auta to je klasika, zimní náplně a pneumatiky.Také je dobré natřít těsnění dveří a pryž kolem oken silikonovým olejem.Zabraní to přimrznuti. Parkuji před domem a pokud má sněžit, přikrývám auto plachtou.Nemam potom žádnou práci se škrábáním námrazy a ometáním sněhu.

Na zahradě natřu kmeny stromků bílým latexem. Když přes den svítí slunce , kmeny se ohřejí, natáhnou mízu a v nočním mrazu může dřevo popraskat.Bílá barva to omezí. Muškáty v truhlících ostříhám na krátko a uložím do skleníku.Jiné lepší místo pro ně zatím není.

Kolem domu musím vypustit nádrže na dešťovou vodu.

Elektrický pohon brány na zimu opatřím olejovým filmem a novou náplní vazelíny.Je toho plno , co by se mělo udělat, dokud je čas.

No uvidíme 😀 na co se nás letos zima zeptá ?.....

Poselství knížete Soběslava

František junior vytvořil na sochařském sympóziu v Řehlovicich , nedaleko Ústí nad Labem z piskovce několik historických postav  našich národních dějin .Je mezi nimi  kníže Soběslav I. (1090 -1140). Ten stál roku 1126 v čele českých vojsk v bitvě u Chlumce ( Ústí nad Labem) s praporem upevněným  na Svatováclavském kopí. V hrdinné bitvě porazili přesilu vojska německého krále Lothara III. , který vtrhl do Čech přes Krušné hory. František při ztvárnění knížete Soběslava použil historicky známé atributy. Vousatý muž s typickou špičatou svatováclavskou přilbici a dlouhým pláštěm , pod kterým má drátěnou košili.V rukou svírá prapor , který je upevněn na kopí. Kníže  Soběslav si ke zvednutí sebevědomí českého vojska obstaral praporec sv.Vojtěcha a kopí sv.Václava . František špičku kopí vykoval na kovadlině ze železa zahřátého do červena  v kovářské výhni. Socha byla vystavena v ústeckém muzeu. Nyní stojí v naší zahradě...... Před říjnovým výročím vzniku Československé republiky jsem na zahradu umístil stožár se státní vlajkou.  Ráno 28.řijna se  naskytl po východu slunce nezvyklý úkaz.Na západní obloze zářil duhový oblouk. Normálně se tu tvoří duha při dešti a sluncí na východní straně.Tento den nepršelo a duha byla na západní obloze.Šel jsem si pro mobil , abych si to vyfotil........V zahradě bylo jediné možné místo, kde jsem dostal do záběru sochu Soběslava , naší státní vlajku a kus oblouku duhy. Ta jakoby začínala u nás v zahradě a druhý konec měla kdesi mezi Chlumcem a Žandovem......Až při prohlížení fotografie jsem přišel na několik malých detailů , které dávaly dohromady jedno obrovské poselství..... Kníže Soběslav svíral v rukou  naší státní vlajku.Duhový oblouk začíná u něj  a končí v místech kde se odehrála roku 1126 památná bitva u Chlumce. Staré kroniky popisující tuto bitvu také uvádí zázrak, který se tam stál. Na bojišti se náhle zjevil svatý Václav na bílém koni . Svojí přítomností pomohl v hrdinném boji  ochránit naší zemi  před vpádem cizáků......

Chvilka s dědou Františkem

V televizi běžely Četnické humoresky. Kolikáté již opakování se nikdy neomrzí. Být chvíli v době  první republiky a třicátých let.V době kdy se narodil tatínek a můj  děda František sloužil na četnické stanici. Ty Humoresky jsou i o něm. Jeho životní cestu se mi podařilo vystopovat ze zápisků, které si vedl. Ve svych osmnácti letech,  v dubnu 1916 narukoval do 1. světové války. A rovnou k  91.Českobudejovickému pluku. Že vám to nic neříká? Ke stejné marškumpanii narukoval o rok dříve autor Dobrého vojáka Švejka , Jaroslav Hašek. Děda utrpěl ve válce zranění a  5.října 1918 padl do zajetí   na srbském bojišti v Makedonii. Bylo to  měsíc před koncem války (11.listopadu 1918 ). 

Ze zajetí se vrátil  do právě vznikajícího Československa  až 21.března 1919. Bydleli v Úsilnem (dříve Oselno) u Českých Budějovic. Doma se dozvěděl, že jeho tatínek Václav  ve válce padl , neznámo kde a je na seznamu nezvěstných. Svým spoluobčanům , kteří padli v 1. světové válce vybudoval v Úsilném místní spolek hasičů pomník. Ten byl slavnostně odhalen 17.8.1919. Do jeho základů byla vložena listina s 15 jmény padlých a nezvěstných občanů  .

Je mezi nimi i jméno mého pradědečka Václava......

 Na pomníku je nápis:

Stůj noho!

Posvátná půda

kamkoli kráčíš!

Obětem světové války 1914-1918

věnují spoluobčané 

Pomník byl zrekonstruován a  obnoven v roce 2016.

František ve svých 21 letech nastoupil v listopadu 1919 k Československému četnictvu .Tehdy začala jeho cesta strážce zákona v Masarykově První republice. 

Ze stránek životopisu je vidět služební postup od strážmistra  až k  vrchnímu strážmistrovi, veliteli četnické stanice. V roce 1936 nastupuje na služebnu v Holicích u Pardubic. A tady začíná společný příběh vrchního strážmistra Františka Trosta a jeho podřízeného , praporčíka Josefa Arazima . Bydleli ve stejném domě v Holicích čp.111 . František byl ročník 1898 a jenom o měsíc mladší byl Josef. Spolu řešili případy porušování zákona na Pardubicku. Dochoval se  nám jeden protokol o vyšetřování trestné činnosti páchané NOF (národní obec fašistická) v době těsně před  německou okupací 1939.

Televizní Četnické humoresky nejsou životopisem praporčíka Arazima. Jméno si scenárista pouze vypůjčil. Skutečně se ale staly případy, které četnická pátrací stanice řešila. Seriál popisuje věrně dobu , ve které se odehrává. Můžeme vidět dobové předměty, nábytek, psací stroj, telefony , gramofon, fotoaparát, oblečení , staré motocykly i auta. Měli jsme několik předmětů z dědovy pozůstalosti. Téměř nic se ale nedochovalo. Pamatuji na stražmistrovskou šavlí , kožené šněrovací vysoké boty, kolo balónku, kožené pouzdro na mapy, parádní uniformu , opasek se řemeny , psací stolek, židle z ohýbaného dřeva a psací stroj. To byly věci, které můj táta schovával , ale při  stěhovani se poztrácely. Zůstal jenom jeden pamětník  té doby před devadesáti lety , psací stroj Remington US patent ve dřevěném kufru.

A balíček dokumentů.........

Vítejte na mém blogu dimense4.blogspot.com

Tak se u mě v klidu posaďte , mám pro vás fůru čtení , povídání , zajímavých setkání a vzpomínek. Za vaše komentáře a názory děkuji. František 😃

Židle pro každého z vás 🤓

Vítejte na stránkách blogu dimense4. Stěhování začalo........ František

Pestrobarevný týden

Není toho moc, co by přidalo na náladě. Po tom všem, co se denně line z televize a na webových stránkách .Každý se snaží si to trochu obarvit ,zapomenout po šichtě co se děje venku .

Vidím to na dětech. Pracují ve zdravotnictví a sociálních službách.Příjdou domů a nechtějí nic poslouchat, nic vidět , o ničem se bavit ,chtějí klid a nejlépe po dvanácti hodinách v práci jít spát .......

Pro ně se stal den za dnem neradostnou, bezbarvou realitou . Nejistou. Odporně krutou v jejich věku..........

Mě ráno zvedne náladu modrá obloha a sluneční paprsky. Jejich zlatavá ,hřejivá barva se rozlévá celým tělem.

Každý den jezdím za maminkou .Hodně věcí už sama nezvládá. Nákupy ,úklid, vaření .Bude jí devadesát.

Žije ve svém světě televizních soutěží a písniček na přání od pondělí do nedělě...........

Musím hlídat ,aby si brala předepsané prášky.Ještě , že mají různé barvy .Bílý a růžový ráno ,žlutý v poledne a růžový večer.

Ví, že se venku něco děje , ale přesto se každý den ptá , proč za ní nepřijedou vnoučata......

Snažím se s ní hodně povídat , oživit a obarvit naše společné vzpomínky .Ty její jsou "jen" co bylo před osmdesáti lety.

To když jako desetiletá, za války , měla jediné boty a to byly černé ,gumové holinky. Do školy šla kilometr bosa s holinkami v ruce.V potoce si opláchla nohy a nazula svoje parádní boty.......

Nebo , že k snídani za války měli bílou kávu z cikorky a do toho si nalámali chleba.Že její maminka pekla voňavé buchty.

A její tatínek ,když se vrátil z Německa z Helmstadtu ,kde byl totálně nasazený jí přivezl panenku s růžovýma šatičkama......

Včera,když jsem u ní dělal velikonoční úklid , vypral záclony a umyl okna její vzpomínky poskočily na dobu před dvaceti lety . Dělala uklízečku , bylo to prý její hobby a ženský v kancelářích jí měly rády. Nosila jim ke kávě roládu, kterou upekla a háčkovala pro ně dečky. Vtom si vzpoměla , že nějaké ještě má v krabici ve skříni .A tak mi ukazovala svoje pestrobarevné ruční výtvory s krásnými vzory . Prozradila, že některé štrikovala po večerech i týden a potom je musela naškrobit a připíchnout na polystyren špendlíky, aby držely tvar. Tak jsme jich několik hned vystavili pod květináčky , když budou ty velikonoce........

Já si barvím den do červena.Takové červené polosladké ,když se rozlije po jazyku a pomalu vámi proplouvá. No jak se říká jedno deci vína v jakémkoliv množství neuškodí..... Měl jsem také v zásobě žlutou barvu.Sladce hřejivý , voňavý vaječňák na svátky. Už není. Vystřídala ho hnědavá Demenovská medovina s nádechem borovičky. Ale ta jenom po kapkách , jako prevence......

Přeji vám všem krásné ,pestrobarevné svátky jara. I když ty letošní budou úplně jiné .Neklesejte na mysli.Dopřejte si barvy přírody, barvy slunce i oblohy .Barvy úsměvu .Barvy poděkování . Barvy štěstí ...........

Pocta Jaroslavu Haškovi

Nezdá se mi, že by byla v tématu týdne správně položená otázka. "Proč jsou hloupí lidé šťastnější než ti vnímavější ?"

To už přímo evokuje opačnou možnost , že šťastní lidé jsou hloupější . Má někdo z vás takový pocit? Já to nejsem.

Měli jsme opět možnost vidět v televizi filmové zpracování Osudů dobrého vojáka Švejka s nezapomenutelným panem Hrušínským v hlavní roli .

Autorem románu je Jaroslav Hašek (* 30.dubna 1883 + 3.ledna 1923) český spisovatel, publicista a novinář.

Právě uplynulo 97 roků od chvíle , kdy všestranně nadaný Hašek v pouhých 40 letech zemřel.

Ten svému Švejkovi , naivnímu dobrákovi, vložil do úst nezapomenutelné a geniální citáty. Staly se nesmrtelnými a tudíž mohou platit stále i v dnešní době. Posuďte sami :

"Nejspokojenější lidi jsou právě ti, kterým násilím nebyla vnucena vzdělanost. "

"Každej nemůže bejt chytrej pane obrlajtnant . Ty hloupí musejí dělat výjimku , poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej."

"Život lidskej je někdy tak složitý , že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr!"

Takže odpověď na téma týdne je tentokrát přímo pera Jaroslava Haška :-)

Dnes to bylo akční

Chvíli jsem zůstal stát na druhé straně silnice a nechápavě sledoval , co se to děje......

Dnes ráno jsem zajel do města. Zařídit pár maličkostí. Dát se ostříhat a udělat nákupy. Zaparkoval auto u chodníku , vyhrabal z peněženky 15 Kč a šel zaplatit do parkovacího automatu.Ten zmetek pobral 15 korun , parkovací lístek měl být na hodinu a půl, ale vytisklo se na něm jenom na hodinu. Mačkal jsem opravná tlačítka , buchnul parkrát do bedny , ale nic. Pětikačku si nechal. No nic, povídám si. Dal jsem parkovací lístek za okno a šel k holiči.

Jak to chcete , ptala se mě mladá holička. Tak jsem použil můj oblíbený vtip. No chtěl bych vypadat jako James Bond nebo jako ten chlápek, co ho máte na plakátu v čekárně. Chvilku si mě pobaveně prohlížela , tak jsem pokračoval. Vaše kolegyně mi minule řekla, že bych v tom případě musel na plastickou chirurgii, tady že jsem v holičství. Zasmáli jsme se a dívčina se pustila do stříhání. Potom jsem se stavil v potravinách a spěchal k autu , protože parkovací hodina už uběhla.

Teda hrklo ve mě nehezky a cítil jsem ,že mi srdce buší až v krku. Z dálky jsem viděl ,že hned vedle mojeho auta stojí modře blikající policejní auto . Ale aby to nebylo málo , stálo další modře blikající policejní auto na chodníku , na druhém boku mého auta . Chvíli jsem zůstal stát na druhé straně silnice a nechápavě sledoval , co se to děje.......

Hned se mi spustila neřízená řetězová reakce myšlenek v té mojí čerstvě ostříhané hlavě......Takže zablokován.....

Nojo přetáhnul jsem parkování a teď čekají na odtahovku ..... Ale vždyť to není ani deset minut a v automatu mám pětikačku k dobru .... Neviděli mě náhodou na kamerovém systému jak buším pěstí do bedny?.... a teď si pro mě přijeli ?

Napočítal jsem si do desíti, zhluboka nadechnul a rázně vykročil přes silnici . "To je vaše auto ?", zeptal se mě jeden ze dvou policistů , co tam stáli a pokračoval " malý moment počkejte , hned to tady uvolníme". Teď jsem si teprve všimnul , že další dva policisté k nám vedou nějaké dva týpky. Šoupli je do svých policejních vozů. Já si připnul pás , nastartoval , vyhodil blinkr ..... uffff.......

A zhluboka si oddechnul.