Bude to super den?

Prosinec nám připraví několik překvapení.O těch vánočních všichni víme a těšíme se na ně.Ale souhra náhod nebo zajímavá konstelace dění udělá z jednoho dne ten mimořádný. Je to 14. prosinec 2016. Tento den se narodil Nostradamus (*14.12.1503) ,prorok a vizionář jehož proroctví se po letech plní .Ve stejný den se narodil Tycho Brahe (*14.12.1546) významný astronom,astrolog a alchymista na dvoře Rudolfa II. v Praze .Tento den také uvidíme na obloze "padat hvězdy" Geminidy , kdy se země dostane do oblasti tohoto meteorického roje.A bez zajímavosti nezůstane ani super úplněk ,slibovaný původně v listopadu .Ten prosincový bude ještě o 2 tisíce kilometrů blíže k zemi ,takže Měsíc uvidíme jako nikdy před tím,ani potom. Takový mimořádný den se asi nebude opakovat.Chtělo by to udělat také něco mimořádného.

Záhada z domovní kamery

Bezpečnostní kamery jsou všude.Na každé větší křižovatce, v marketech ,na benzínkách .Můžete ji mít také doma a sledovat on line na dovolené nebo v práci co se u vás děje. Po instalaci jedné domovní kamery mi volal majitel , že má zařízení nějakou poruchu.Přes den že funguje normálně ,ale večer při zapnutém infra nočním vidění se tam objeví něco podivného. Pořídil noční snímek z kamery a ten mi poslal.

Záhadný úkaz.Nějaké kovové pásky,pospojované nýtky?

Pomůžete mi vyřešit záhadu bezpečnostní kamery?

STROJ ČASU na vlastní oči !

Podívat se do budoucnosti a nebo do minulosti je častým námětem sci fi románů a filmů.Kdyby byl stroj času vynalezen, prý by nám to dal někdo z budoucnosti vědět.A to se mi přesně stalo i když to zní bláznivě a dlouho jsem to raději nikomu neřekl.

Jel jsem z Teplic do Ústí nad Labem.Bylo horké srpnové odpoledne roku 1999.Vracel jsem se z pracovní cesty . Nic neobvyklého.Jel jsem asi osmdesátkou a blížil se k místu kde je v Přestanově po levé straně památník bitvy u Chlumce, která tu byla v srpnu roku 1813. Krvavá napoleonská bitva s 10 000 padlými vojáky ,kteří odpočívají v hájku za pomníkem. Byl jsem asi 200 metrů před tímto místem.Vtom jsem uviděl po pravé straně silnice na krajnici člověka. Měl na sobě modrý kabát,bílé kalhoty ,černou vysokou čepici.Opírala se o něco jako když se opíráte o lopatu.V tu chvíli mi blesklo hlavou je srpen,výročí bitvy tak jsou tady nějaké vzpomínkové oslavy.To se schází dobrovolníci v dobových uniformách při rekonstrukci bitvy.

Ale co to..............?? Postava se po necelých pěti vteřinách rozplynula.Zmizela.Přijížděl jsem k tomu místu, zpomalil a díval jsem se do příkopu u silnice.Nikdo nikde.Vedle silnice pouze strniště z posekaného obilí. Přemýšlel jsem co to mohlo být? Halucinace z horka nebo přepracování? Nechal jsem si to pro sebe. Později se mi ale dostal do rukou knížka o paranormálních jevech.Bylo tam popsáno, že za určitých okolností může dojít k průniku dvou časových rovin. Minulosti a současnosti .Otevře se časoprostorová brána, kdy nám nepochopitelná přírodní anomálie umožní nahlédnout do minulosti. Taková Einstainova rovnice naruby.Čas se vrátí zpět a promítne se nám dávno minulá scéna.Může k tomu dojít na místech,kde došlo k nějaké tragédii.Taková místa mají silná energetická pole,která si ponechávají otisk nebo záznam doby ve které vznikla.A v tomto místě probíhaly nejkrvavější boje. Pátral jsem dál a našel chlapíka ,který zná podrobnosti o bitvě u Chlumce roku 1813.Když jsem mu popsal postavu,kterou jsem spatřil, potvrdil mi, že to byl napoleonský voják.Viděl jsem ho jak se zmožený nebo raněný opřel o svojí dlouhou pušku .Stroj času mi možná dal nahlédnout na poslední chvíli jeho života.

Noční brána do pekla

Srpnový večer nám připravil neobyčejnou podívanou.Vyběhli jsme všichni před dům a zírali na oblohu.Hustá,převalující se oblaka vytvářela tajemné lidské obličeje a postavy, tvary připomínaly vzpínající se koně.Z oblohy se natahovala obrovská ruka. Převaloval se tam bělostný lední medvěd.

Když jste povolili uzdu své fantazie,mohli jste na obloze vidět cokoliv.

Fascinovaně jsme se dívali na 3 D výjevy.Neuvěřitelné divadlo trvalo déle jak 30 minut.

Celou večerní podívanou zakončila na obloze obrovská brána.

To jsme ještě netušili, že je to brána do pekla ,které nastane o hodinu později a 100 km dále.

Obsáhlé informace o tom proběhly ve zprávách.

Nad Prahu přišla bouřka 15.srpna kolem 21 hodin a trvala přes půl hodiny. Na meteorologické stanici Praha Libuš
bylo naměřeno 30 mm srážek. Nejvíc škod napáchala vichřice, liják a kroupy v Praze 4 , Praze 11 Jižní město a v Modřanech kde všude bouře polámala a porazila mnoho stromů. Větve strhané kroupami a větrem následně ucpaly kanály a řada míst byla zatopena. Kroupy velké zhruba 3 cm padaly například v Krči, na Kačerově, na Chodově, v Roztylech ,na Vinohradech. Krupobití zastavilo provoz na rychlostní silnici R10, kde auta kvůli přívalu krup, velikosti zhruba křepelčích vajec, zablokovala několik kilometrů před Prahou oba jízdní pruhy. Kroupy poškodily tisíce zaparkovaných osobních automobilů (podle České asociace pojišťoven nahlásili lidé po bouři v Praze přes 22 500 pojistných událostí za 1,29 miliardy Kč a odhaduje se, že nahlášené škody dosáhnou 1,72 miliardy Kč . Pražští hasiči vyjížděli k více než 130 případům. Nejčastěji odstraňovali popadané stromy a větve a odčerpávali vodu z domů. Zdravotníci ošetřili v souvislosti s bouřkou celkem šest lidí - nejvážněji byl zraněn muž z Krče, na kterého spadlo okno a měl tepenné krvácení, jeden muž a dvě ženy měly poraněnou hlavu a dvě ženy záda.

Pohlazení bleskem

Ten letošní srpnový pátek jsem byl v centru města.Auto jsem nechal na parkovišti 200 metrů dále.Netušil jsem jaké drama za chvíli prožiju.Kolem patnácté hodiny se zatáhla obloha.Za chvíli pěkně lilo a do toho přišla bouřka.Běžel jsem k autu, hustý déšť mi promáčel košili .Schoval jsem se do průchodu u hotelu ,ale nebyla to ta správná volba.Za chvíli tudy protékaly proudy vody.A k tomu mi ještě někdo volal na mobil.Ženský hlas se podivoval, proč jim přestal hrát satelit.Trpělivě jsem vysvětloval, že je to kvůli bouřce a silnému dešti........ vtom to přišlo! Mezi paneláky hodně blízko ode mne udeřil blesk.Oslnivé fialové světlo, hrozná rána a závan větru.Vzápětí jsem ucítil pálivou bolest na předloktí levé ruky ve které jsem držel mobil.Jako když se nechtěně opřete o rozpálená kamna.Leknutí . Mobil jsem hodil do tašky a prohlížel si ruku. Palilo mě to od hřbetu ruky až po loket.Trochu v šoku jsem vyrazil k mému autu. Pršelo a po silnici se valil hnědý proud vody .

Na mě nezůstalo nic suchého.Konečně v autě.Na kůži na předloktí jsem měl červený šrám. Blízké setkání prvního stupně -pohlazení bleskem jsem přežil. Už vím proč by se nemělo za bouřky telefonovat z mobilu.Může se vám z něj stát hromosvod.Elektrický výboj z blesku projel mokrým prostředím na anténu mobilu ,odtud po mé ruce a přes promočené kalhoty skončil v zemi.Naštěstí to byla jenom nějaké postranní ,již oslabená část výboje.Jinak bych vám nemohl tuto šokovou příhodu popsat.

Zkamenělé stopy

Měl jsem poslední den dovolené a napadlo mě zajít na druhou stranu ostrova,kam téměř nikdo nechodil.Náhodného návštěvníka mohla odradit špatná,neudržovaná cesta podle moře .Tu jsem překonal.Pak se objevil zápach odpadků, někde nablízku musela být skládka.Šel jsem vytrvale dále . Až se objevily výstražné tabule " Varování -zóna smrti " s lebkou a skříženými hnáty . Dokonce ve dvou jazycích.Tady jsem znejistěl.Počkal jsem opodál a pozoroval domorodce.Ti ale tudy procházeli s ručníky a slunečníky na mořské pobřeží bez zastavení. Tak jsem šel za nimi. Přišel jsem na úzkou kamenitou pláž ,která se lišila od té naší turistické .

Mořské pobřeží tady nebylo udržované. Kolem cesty byl vysypaný stavební odpad,cihly, obkladačky,suť. Do moře zasahovala dlouhá mola ,ktrá sloužila jako vlnolamy.Na molech i na pobřeží ležely obrovské kamenné kvádry více jak metr vysoké , chránily pobřeží před náporem mořských vln.Vylezl jsem na sluncem rozpálené kvádry u pobřeží a šel po nich .Po chvíli jsem zjistil,že to nejsou obyčejné kameny ,ale vytěžené v lomu a zřejmě na ostrov dovezené lodí.A v mnoha kamenech byli znát zkamenělí mořští živočichové.To mě zaujalo a začal jsem si kameny fotit a natáčet kamerou.Byly tam zastoupeny pískovce ,mramor i žula.

Na jednom pískovcovém kameni jsem objevil lidskou stopu.Prohlížel jsem ji ze všech stran ,jestli to není jen hra světla.Byl to jasný otisk chodidla levé nohy dlouhý asi 12 centimetrů.Palec byl společně s ostatními prsty.Kdyby otisk patři lidoopovi ,palec by byl od ostatních prstů odchýlen.Kámen byl složením z pískovce a křídy.Mohl vzniknout v době třetihor.Ty ale končily před 2 miliony let.Člověk se měl objevit na Zemi před 200 tisíci lety.Ten kdo zanechal stopu ve zkamenělém písku musel být současníkem dinosaurů!Překvapeně jsem zíral na kámen, když jsem zhruba 50 cm od malé stopy objevil otisk většího chodidla.Na délku měřilo 18 cm. Adam a Eva, kteří se procházeli blátivým pobřežím třetihor a zanechali nám tu svojí vizitku.

Prohlédněte si fotografie a napište mi co si o tom myslíte.

Už jsou tady MIB- Muži v černém !

Zazvonili nám u domovních dveří.Dva chlapíci.Větší hubený a menší kulatý.Měli na sobě dokonale padnoucí černé obleky a bílé košile.V první chvíli mě napadlo MIB, muži v černém- jako vystřižení z holywoodského filmu !!Už jsou tady a přímo před našimi dveřmi. "Dobrý den ", slušně pozdravili "přicházíme ze Spojených států z města Salt Lake City a máme pro vás důležité poselství".Mluvil česky, ale z jeho řeči byl znát cizí přízvuk.A je to tady, co nám chtějí? Hlavou se mi začaly prohánět různé myšlenky. Co je to za poselství ?Chtějí nás zapojit do programu kontaktů s mimozemskými civilizacemi?"Pozvete- nás- prosím -dále, všechno -vám -vysvětlíme" ,začal ten větší až přehnanou strojovou výslovností jednotlivých českých slov.

Pozvali jsme je do obýváku.Dáte si kávu nebo čaj?Menší kulatý také začal mluvit"Já- bych- prosil- jeden- šálek- čaje".Vysoukal ze sebe naučenou větičku.Posadili se na sedačku.Všimnul jsem si ,že mají sebou baťůžky.Větší hubený se rozpovídal.

Jsme misionáři církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů ze Spojených států.Přinášíme vám slovo boží.Z batůžku vytáhl černou knihu nadepsanou zlatým písmem.KNIHA MORMON.

Teď mi to došlo.Mormoni jsou tady.Elegantně,slušně a nevtíravě se nám vloudili do obýváku. A začali se svým výkladem mormonské bible od Josepha Smitha ,který prý dostal zlaté desky s pokyny jak založit novou církev.Mě by v tu chvíli více zajímalo, jak žijí mladí lidé v USA .Ale oni se rozpovídali, větší to měl dobře naučené a menší po něm jenom opakoval nějkou větu.Občas se podíval do poznámek a pokračoval v papouškování naučených větiček.Vydržel dvě hodiny mluvit .

O zjevení anděla a o tom, že Židé byli v Americe dávno před Kolumbem.Že dnes mladí lidé místo aby poslouchali slovo boží raději berou drogy. Když skončil ,obrátil se na nás."Chcete -se-na-něco-zeptat,co-si -o-tom -všem -myslíte?"

Můj sedmnáctiletý syn ,který do té doby tiše seděl a naslouchal povídání Američanů jim perfektní angličtinou řekl :

" I think that all is just a chemical! "(myslím ,že je to všechno jenom chemie). Mormoni na sebe zmateně pohlédli.Nečekali takovou reakci, a neměli na to naučenou žádnou odpověď.Slušně poděkovali za šálek čaje a od té doby se již u nás neukázali.

Jak nám Amíci vyfoukli Jantarovou komnatu

Zašel jsem si na pivo do oblíbené hospůdky.Nechodím tam často ,ale pokaždé tam vidím Vencu. Seděl tam i ve čtvrtek v poloprázdném lokále.Chtěl jsem si sednout jinam, ale volal na mě : "Nazdáár ,kde se tu bereš", jako kdyby jsme byli staří známí.Udělal jsem chybu,že jsem si přisedl. Na Vencovi bylo znát ,že už má v sobě pár piv.Začal mluvit o politické situaci, probral naší ekonomiku , ale když viděl ,že mně to nebere zkoušel to s fotbalem."Hele Venco",povídám mu " to už jsi mi říkal minule, a já si přišel odpočinout po práci a ne se nervovat!".Na chvíli ztichnul a dopil svůj půllitr. "Nemoh bys mi zaplatit pivo, řeknu ti něco ,co nikdo neví a nikomu jsem to ještě neřek". Přikývl jsem a čekal nějakou opileckou historku, kterou si Venca vydělá na alkohol. A on začal. "Před pár lety tady Amíci točili film.Já jsem dělal u bezpečnostní agentury,než mě vyhodili.Ta agentura hlídala, když se natáčelo,aby tam nelezli čumilové." "A co to bylo za film?", vyzvídal jsem. Ani nevím , to mělo nějaký divný název, ale to je jedno .My jsme dostali hlídat úsek od vesnice.Přijelo tam asi 6 kamionů s plechovejma bednama a pak tam týden maníci stavěli takový starý město. Ono to vlastně bylo všechno jen namalovaný a opřený o dřevěnou konstrukci. Taky tam postavili tak 10 metrů vysoký jeřáb, takovou ruku s kamerou. Pak tam jezdili lidi s autobusem na natáčení. Pár maníků tam bylo pořád i v noci, protože tam měli ty kamiony.No a to mi bylo divný, že se třeba večer nic nenatáčelo a ta kamera na tý ruce se hýbala , tak se s ní mohli dívat po okolí. Taky sem se divil, proč to natáčí zrovna na tomhle místě na poli u lesa, kde nic zajímavého k vidění není.Ani tam nebyla pořádně přístupová cesta, tu si vyjeli až s těma kamionama. No a pak jsem je viděl ,jak táhnou plechový bedny do lesa.Když mě můj parťák střídal ,tak jsem zajel s autem k hájovně a šel se podívat,co v tom lese dělají.No bylo to jak nějaké vojenské manévry.Každej měl černý mundůr a takovou vysílačku do ucha a pořád se jen ohlíželi.Já byl dobře schovaný, tak mě nemohli vidět.Přitočil se k nám vrchní a Venca si dal další pivo a objednal si velký rum.Na účtence již měl šest čárek ,tedy šest piv.Pak pokračoval ve své historce.No oni tam měli kameru na gumových kolečkách ,jezdili s tím mezi stromy ,ale ta kamera byla otočená proti zemi.To sem tam ležel skoro hodinu a pořád jezdili sem tam.Divný né ?Vrchní přinesl rum a Venca ho do sebe šoupnul.Další den jsem si chtěl na ně dát bacha,kdy půjdou do lesa od těch kamionů.Ale asi tam šli už brzy ráno.Ale jednou jsem je viděl po natáčení,když už tam nikdo nebyl ,tak nesli plechový bedny z lesa do kamionu.Zarazil jsem ho:"Myslíš Venco,že tam něco hledali?" No určitě jo,protože Ota má minohledačku a šmejdí tady po okolí a ten mi řekl, že tady někde za války měli Němci muničák.Ty Amíci museli mít stopro informace, když se na to takhle připravili.To byli profíci co jdou najisto , ne jako ten hledač pokladů Mužík co nic ve Štěchovicích nenašel . Vem si jak to měli dobře zorganizované ,aby se dostali na místo,tak tam jako točili film. Aby to mohli najít ,tak si to místo obšancovali a ještě se nechali hlídat a pojistili si to kamerou ,která sledovala celé okoli z výšky .Aby to mohli odvést ,tak tam měli kamiony.No oni to město, ty kulisy po tom natáčení ani nerozebrali a nechali to celé tam ,protože ty kamiony naplnili něčím jiným.Já ti řeknu,že to celé natáčení bylo jenom jako.Tady šlo o velké věci.Třeba zlato co za války sebrali Židům nebo ta jantarová komnata z Ruska.Vencovi se motal jazyk, na jeho účtence bylo osm čárek a dva velké rumy."A byl ses tam podívat když odjeli ?" zeptal jsem se. Jo,byl.Prošel jsem ten kopec ,je to tam hodně zarostlé.Ale když jsem tam chytil klíště,tak už jsem tam nelezl."A proč jsi to někomu hned neřekl?" Víš to mi došlo až když odjížděli a kamiony se tam hrabaly v poli a při tom měly být prázdné.Venca vzal účtenku a povídá mi:"Hele ,zatáhnul bys to za mě?Příště ti to vrátím,já sem teď nějak bez peněz."Váhavě jsem kývl a místo svých dvou piv jsem jich vrchnímu zaplatil deset a dva rumy.Jo Venca , ten toho napovídá když se naleje.I když......... Moje babička říkávala : Na každém šprochu je pravdy trochu !

Černá kočka

Přelítla mi nečekaně přes cestu.Byl to černý kočičí kaskadér.Vyběhla zprava ,ale měla to tak spočítané, že jsem jí nepřejel.Zmizela v zahrádce v živém plotě.Asi se tam chechtala do tlapek , jak mě opravdu "doběhla". Co teď,myslím si.Věřit pověrám?Raději sundám nohu z plynu, zpomalím.

Na křižovatce pouštím náklaďák .Mám času dost,kam bych spěchal.Projíždím jednu křižovatku, druhou.Najednou nákladní auto přede mnou prudce brzdí.Zastavuji v klidu za ním.Zapíná oba zadní blinkry a řidič vyskakuje z kabiny.Trpělivě čekám za náklaďákem, za chvíli už nás je malá kolona.Pak někdo mává vedle auta abychom jeli.Když předjíždím ,uvidím o co jde.

Před přechodem stojí Peugeot s rozbitým zadním kufrem.Náklaďák má problém.Nedobrzdil.

Teď mi to celé dochází.Díky, kočičí kaskadére ,že jsem to nebyl já!

Na Zvíkově

Zvíkovský hrad asi znáte.Středověká stavba se nachází na skalním ostrohu u soutoku Vltavy s Otavou.Je to národní kulturní památka .Tak sem jsem zavítal ještě za svobodna s mojí přítelkyní .Bylo to v létě , přesněji v červenci to je důležité, ale proč ,o tom až později. Vyrazili jsme na dovolenou do jižních Čech. S autem jsme jezdili po kempech a prohlíželi památky. Se skupinou patnácti lidí a průvodcem jsme šli poznávat Zvíkov .

Rozsáhlý hrad, který pamatuje Přemyslovce má mnoho zajímavých zákoutí ve kterých se můžete dotknout naší minulosti.Od sklepů až po věž Hlásku ,od vstupní Písecké brány až po gotické ochozy na hradním nádvoří. Procházeli jsme jednotlivá místa a průvodce nám líčil hradní historii.

Více se dozvíte na http://www.hrad-zvikov.eu/historie/.

Celá naše skupina návštěvníků přišla do rytířského sálu.

Tady náš průvodce přestal citovat historická data a stoupnul si ke dvěma starodávným židlím stojícím u zdi. "Každý hrad má své zvláštnosti a tajemnosti. Ani Zvíkov není výjimkou.Tady máme dvě židle, které v sobě skrývají staletá tajemství .Já bych poprosil dvě ženy,které by tu si sedly na tyto židle." Návštěvníci se po sobě podívali.Co to na nás ten pan průvodce chystá?

Byla tam asi desetiletá holčička , maminka ji postrčila dopředu. Průvodce děvčátko posadil na levou židli."Ještě bych prosil jednu ženu" .Moje přítelkyně špitla spíše pro sebe "že bych tam šla", toho se chytla paní stojící vedle a hned vykřikovala "tady mladá paní si tam sedne".Přítelkyně namítala: "já nejsem mladá paní", "to nevadí pojďte sem a posaďte se" ,mnul si ruce průvodce, že získal dobrovolníky pro svoje divadlo.

Obrátil se na holčičku."Ty sedíš na židli štěstěny,sazky,sportky a matesa.Do roka a do dne získáte hodně peněz."

"Jéé to je dobře, tatínek si chce koupit škodovku" , zajásala holčička. Potom se otočil na přítelkyni:"Vy sedíte na židli plodnosti a do roka a do dne budete mít trojčata.........

Přítelkyně znejistěla. Publikum se ale očividně bavilo.Někteří i litovali, že si tam nesedli oni.

Ještě venku na nádvoří na nás jedna paní ukazovala- hele to je ta co bude mít trojčata.

Přešli jsme to s úsměvem.O dovolené jsme navštívili ještě zámek Hluboká,Orlík,hrad Švihov.

Na úsměvnou historku pana průvodce na Zvíkově jsme už zapoměli.

Na podzim jsme měli svatbu .Pointu celého mého příběhu se dozvíte již za chvíli.

V červenci příštího roku se nám narodila dcera.Přesně jak bylo předpovězeno na židli plodnosti na Zvíkově.

Do roka a do dne.

HLEDÁNÍ POKLADU

Tak jsem se dočetl že ve světě pozorovali na mnoha místech poletující zlatavé koule,které mohou označovat místo s ukrytým pokladem z drahých kovů.Nic nového.Poletující zlaté koule jsme viděli i u nás.Náš kocour Šmoula se rozhodl,že vyšplhá na vánoční stromeček.Nedalo se tomu zabránit. Byl moc rychlý.Blýskavé koule poletovaly vzduchem ,než se rozprskly o podlahu.

Poklad ale může ukázat duhový oblouk při letním deštíku.Kde duha končí ,můžete kopat.Určitě na něco narazíte. Udělali jsme pokus.Duha má jeden konec vždy kousek za naším domem.Je tam šípkový keř.Pro jistotu jsem tam ještě zarazil dřevěný kolík aby místo pokladu bylo jisté.Po dešti jsem vzal detektor kovů a šel zkoumat.V jednom místě to pípalo nadějně.Ručička detektoru dokonce ukázala GOLD. Půlhodinka práce s rýčem a krumpáčem.Výkop se zvětšoval ,šutry, kameny, šutry. A nic.Asi jsem to vzal za špatný konec.Poklad je na druhé straně duhy. No asi nee , je tam teplárna a její komíny.Poklad se nejspíše ukrývá pod středem duhového oblouku. Ale to vychází přesně na náš dům.Je to tak. Každý den tam mohu najít můj poklad.Jednou u kamen, to mi vaří oblíbenou svíčkovou .Podruhé když mi žehlí košile.Pak když dává do pořádku náš byt a všechno kolem.U šípkového keře jsem kopal zbytečně.Poklad mám opravdu doma.

Pavučina WWW

To červnové ráno bylo velmi zvláštní.Slunce svítilo do zahrady a něco se tam lesklo a překrývalo okrasné stromky a keře růží.Nechápavě jsem se díval z okna a pozoroval tu záhadu.Bylo to všude.Na plotě,mezi stromy na větvích.Hedvábné mistrně provedené pavučiny.Ti malí pavoučí šikulové na tom museli pracovat celou noc.Jak to dokázali?To nemůže být nějaký instinkt. Vypadalo to na promyšlenou systémovou práci.Jedna nosná nit mezi stromy a na ní utkaný vzorek v přesných dimenzích.Jak se ten mrňavý osminohý tvor dostal ze stromu na strom? Pavouky nemám příliš v oblibě, ale to ráno jsem zůstal stát v němém úžasu. Trochu se naplnila moje teorie ,že pavouci nejsou původními tvory této planety.A jejich mistrná díla neslouží jenom k chytání much. Jejich sítě mi připomínají antény. Lezu po střechách montovat přijímací zařízení. A pavouci jsou tam dost často.Určitě znáte hranatou televizní anténu ,síto.Tak tu si oblíbili nejvíce.Asi ti lenivější pavouci si zalezou až do krabičky zesilovače.Někdy tam způsobí svými zámotky zkrat a vyřadí zesilovač z provozu.Ale nemusí se pachtit se sítí , tu mají z televizní antény. Pak člověka napadá bláznivá myšlenka, že pavouci tuto naší techniku využívají k dorozumívání , k přenosu informací někam.Jestli si představovat mimozemšťana jako pavouka?Ale co my víme jestli pavučinu www nepoužívají pavouci již dávno před vznikem internetu.

Poslední zvonění

Tatínek nás opustil v lednu 1982.Navždy.Bylo to smutné loučení.

Táta měl rád život a jen tak ho nevzdával.Byl po vážném úrazu na invalidním vozíku.Ale dál se věnoval svému velkému koníčku.Tím byly koně.Těm věnoval všechen svůj čas na chovné stanici. Trénoval mladé jezdce pro parkurové skákání ,military a dresuru.Dával jim pořádně zabrat i když nemohl chodit a byl na vozíku.

Dále jezdil se svým Trabíkem po jezdeckých závodech.Dělal rozhodčího nebo konferoval průběh závodů. Dal dohromady mnoho přátel jezdeckého sportu v době ,kdy nebylo jednoduché udržet chov koní.

Zdravotní stav ale tatínka po několika letech trvale upoutal na lůžko.Jednoho lednového dne nám telefonovali z nemocnice , že je to vážné.Celá rodina jsme jeli za tatínkem a netušili,že je to naposledy........

V noci nás probudil kolem jedné hodiny domovní zvonek.Vytrvale a bez přestání zvonil. Bratr běžel ke dveřím , za nimi ale nikdo nebyl. Jenom temná, mrazivá lednová noc

Ráno přišel telegram , že tatínek v jednu hodinu v noci zemřel.

UFO v Prachovských skalách

V červenci 2005 jsme si udělali dovolenou v Prachovských skalách u Jinolických rybníků.Je to kousek od Jičína, tak jsme dětem řekli , že tam možná potkáme loupežníka Rumcajse s celou rodinou.Těšili jsme se na přírodu Českého ráje , na výlety do skal a koupání.Vydařilo se jenom několik výletů.Koupání v rybnících bylo na vlastní nebezpečí pro velké množství sinic. Chatky v kempu byly vybydlené a neudržované od doby před 20 lety kdy jsme tam byli naposledy.Terorizovaly nás tam vosy ,které měly hnízdo přímo v chatce. Jenom Honzíkovi a Haničce se tam líbilo.Měli kamarády na hraní,viděli hodně nového a změnili severočeský vzduch.

Čtyřletá Hanička nás jednoho dne začala udivovat , že na nás začala mluvit cizí řečí.Seděla na terase chaty a dlouhou dobu plynule mluvila pro nás neznámým jazykem, jako by se s někým bavila ,odpovídala na otázky a dohadovala se Mysleli jsme že možná napodobuje angličtinu ,kterou mohla slyšet v pohádkách na satelitním kanále.Nebylo to ale ani anglicky ani německy a bylo to na čtyřleté dítě udivující .Příhodu jsme přešli s pobavením jaká je to šikulka že už umí cizí jazyk.Do té doby se však žádný neučila . Pátý den jsme kemp opustili i když jsme měli zaplaceno na týden.Měli jsme divné pocity jako když nás někdo sleduje.

Další překvapení přišlo později......................

Po návratu domů jsem přenášel fotografie z digitálního fotoaparátu na hard disk počítače. Příroda ,výlety,babička,vnoučata.A jedna fotka mě zarazila.Podotýkám není to žádná fotomontáž.

Na fotografii je vidět diskovitý objekt v průměru tak jednoho metru jak se vznáší kousek od Haničky.

Předmět je poloprůhledný,na bocích má červená světélka která jsou máznutá asi proto,

že se objekt rychle otáčí.Při fotografování ale nic vidět nebylo.Viděl to jenom objektiv digitálního fotoaparátu Casio,který má uzávěrku až 1/5000 s.Když jsem se později Haničky ptal s kým si to povídala, říkala že s malými človíčky co nejsou vidět.

Byla to dětská fantazie čtyřleté Haničky nebo opravdu něco viděla ?

Může být tato fotografie důkaz?

STAR DUST ztraceni

Pohoří jihoamerických And přelétalo 2.srpna 1947 dopravní čtyřmotorové letadlo Lancastrian na cestě do SANTIAGA. Letadlo mělo své jméno STAR DUST (STAR DUST - Hvězdný prach, v té době také velmi populární skladba amerického tanečního orchestru Glenna Millera). Asi 20 minut před plánovaným přistáním na letišti v SANTIAGU byl přerušen rádiový kontakt s letadlem.

AVRO 691 LANCASTRIAN

Poslední hlášení z letadla bylo záhadné slovo S T E N D E C, které palubní radista dvakrát opakoval a po té se navždy odmlčel. Od této chvíle posádku ani letadlo STAR DUST nikdo nespatřil. Bylo zahájena velká akce pro jeho nalezení, pátrací letadla prohledávala místa možného pádu stroje. Všechny snahy ale byly bezvýsledné. Objevily se spekulace o sabotáži, o únosu mimozemšťany a podobné hypotézy.

Zajímavá je i paralela mezi názvem letadla a populární skladby orchestru Glenna Millera STAR DUST - Hvězdný prach. Světoznámý americký orchestr, který tuto skladbu nahrál se celý ztratil beze stopy v prosinci 1944 při letu nad Atlantikem na koncertní vystoupení.

Co víme o průběhu letu Star Dustu a jeho možném konci. Po jeho stopách se vypravil filmový štáb BBC, aby natočil dokument VANISHED The Plane that Disappeared (Zmizelí -Ztracené letadlo) uvedený na oblíbeném satelitním kanále DISCOVERY. Letadlo směřovalo do chilského SANTIAGA a mělo přeletět druhé nejvyšší pohoří světa Andy. Na palubě stroje bylo celkem 11 lidí. Devět mužů a dvě ženy. V letové výšce 7300 metrů udržovaly letadlo 4 výkonné motory Rolls Royce.

Až za 52 let, v roce 1999 byla objevena malá část trosek letadla na ledovci pod horou TUPANGATO. Ta je jednou z nejvyšších v pohoří ANDY a nachází se asi 80 km od Santiaga. Tím se vysvětlila část záhady zmizení letadla STARDUST. Letadlo se dostalo do silného cirkumpolárního vzdušného proudu, který může dosahovat rychlosti až 200 km/h. Stalo se neovladatelným a narazilo do kolmé stěny hory Tupangato. Jeho trosky a posádku na dlouhá desetiletí přikryla sněhová lavina. Při pohybu a tání ledovce se trosky letadla počaly objevovat na úpatí hory. Celých 52 let byly posouvány pod ledovou masou a nyní postupně přichází na povrch. Na těžko přístupné místo byla vyslána armádní průzkumná jednotka. Tato expedice objevila nahuštěnou pneumatiku z podvozku, motor Rolls Royce a vrtuli. Zdeformované listy vrtule pomohly určit , že se v době nárazu otáčela a nedošlo tedy k selhání motoru před nárazem. Nalezené lidské ostatky byly podrobeny analýze DNA pro jejich možnou identifikaci a porovnání s DNA příbuzných.

Celý pořad stanice Discovery byl zakončen otázkou, co znamenalo poslední slovo STENDEC vyslané z letadla Star Dust? Nikdo na to neuměl odpovědět. Slovo znělo tak tajemně, že tak byl pojmenován také americký magazín STENDEC věnovaný záhadám a SCI FI.

Po shlédnutí dokumentu televizního kanálu Discovery mě zaujala právě poslední nerozluštěná depeše S T E N D E C. Palubní radista ji vyslal z letadla, letištní personál v Santiagu ji přijal, ale protože ji nerozuměl, žádal opakování. Radista opakoval stejné slovo STENDEC. Poté se navždy odmlčel.

Tady je třeba vysvětlit, že ve čtyřicátých letech minulého století nebylo běžné spojení mezi letadly a letištěm hlasem, mikrofonem - odborně fonií, ale vedl se provoz grafií tedy za pomoci Morseovy abecedy, která se vyťukávala klíčem. Aby byl radiový provoz co nejefektivnější, používají radisté zkrácená slova a mezinárodní zkratky. Ty jsou tvořeny skupinou tří písmen, které vyjadřují celé věty, nazývají se Q kódy nebo Z kody.

A nyní naše rekonstrukce toho co se stalo před ztracením letadla Star Dust. Letadlo se blíží k pohoří Andy a náhle se dostává do silné turbulence. Vzdušné proudy jej ženou velkou rychlostí do mraků, které jsou pod letovou hladinou letadla. Kapitán letadla Regional Cook se marně snaží zkorigovat dráhu letadla. Jeho motory nestačí na silný vzdušný proud, který dosahuje více jak 200 km/h. Letadlo je vtaženo do oblačnosti a ocitá se v neproniknutelné mlze. Posádka zahlédne na poslední chvíli v mracích, že se stroj nezadržitelně blíží k vysokým horským vrcholkům. Palubní radista vysílá zoufalou depeši řídící věži v Santiagu. Tam mu odpovídají mezinárodní zkratkou QCZ "nerozumím vašemu vysílán ". Radista znovu vyšle svou poslední zprávu. Letadlo v hustých mracích naráží do stěny hory Tupangato a strhává velkou sněhovou lavinu, která jej na dlouhých 52 roků přikrývá sněhem a ledem.

Podívejme se na depeši vyslanou v Morseově abecedě trochu blíže.Graficky napsána vypadá takto :

. . . / - / . / - . / - . . / . / - . - . / S T E N D E C

Radista v letadle vysílal ve stavu nejvyšší nouze a tedy velice rychle. Možná již tušil, že se blíží katastrofa. Tečky a čárky, které se ozývaly ve sluchátkách méně pozorného radisty z letištního personálu v Santiagu mu splynuly ve zcela jiné slovo.

Udělejme si rozdělení značek morseovky trochu jinak. Tečky a čárky zůstávají, ale význam písmen se změnil. Čeká nás velké překvapení !!!

. . . / - / . - / . - . / . . / - . / - . / S T A R I N N

Nyní již zbývá jenom vzít anglicko-český slovník a zjistit, že INN je začátek slova INNER - v českém překladu SKRYTÝ (uvnitř, v tom). Zpráva radisty, kterou naposledy vyťukal v Morseově abecedě z letadla Star Dust byla :

"STAR JE V TOM" nebo "STAR JE ZTRACEN"

Dosud se podařilo nalézt ostatky čtyř lidí a asi 10% havarovaného stroje Lancastrian. Potrvá ještě mnoho roků něž ledovec na úbočí hory Tupangato v Andách vydá všechno, co na dlouhá desetiletí ukryl osudového srpnového dne v roce 1947.
Ale možná je zbavena tajemství poslední záhadná depeše letadla Star Dust. Právě vám byla po 61 letech doručena bývalým vojenským radistou .

[ použity materiály z televizního dokumentu BBC Vanished The Plane That Disappeared]

zpět