Mlha přede mnou, mlha za mnou

Pamatuji začátky diskoték. Sedmdesátá léta .Chodili jsme pařit a dýdžejové pouštěli muziku z opravdových vinylů.Otáčející se zrcátková koule osvětlená bodovým reflektorem házela prasátka po parketu a barevná světelná hadice blikala v rytmu hudby.To byly vymoženosti,které se vyráběly pro pobavení publika podomácku .

Jednou za mnou přišel Honza Kurzweil ( + 2003 ) ,že by chtěl zkusit při diskošce mlhu.V té době mlhu na jevišti používal Vašek Neckář.Já jsem měl zjistit jak to vlastně funguje.Dnes si koupíte roztok na chemickou mlhu v lahvi , nalejete do vyvíječe a je to. Ale tehdy.

V zákulisí stál velký kovový sud s víkem a připojenou silnou hadicí.Do sudu bylo instalováno topné tělísko z pračky.Voda se začala ohřívat již hodinu před vystoupením ,aby se dosáhlo požadované teploty.Do sudu se vhodila pětikilová kostka suchého ledu CO2, přiklopilo se víko a už to jelo.Hadice se nasměrovala na jeviště a mlha se vyvíjela dokud se led v teplé vodě nerozpustil.

Suchý led jsem pro Vaška objednával v Chemičce v Záluží,tak jsem pro Honzu objednal také dvě kostky.

Premiéra mlžného šou se konala na Růžovém hrádku ve sklepní vinárně. Voda v sudu byla ohřátá a mohl přijít

na řadu suchý led. Technik tam vhodil obě velké kostky.Tak to byla chyba. Mlha se začala valit jak z Krušných hor. A nejenom z hadice ale i zpod poklice na sudu.Sklepní vinárna se rychle plnila mlžnou párou jako v prádelně. Když byli tanečníci po pás ponořeni tak křičeli, když jim koukaly jenom hlavy tak řvali a když je všechny včetně pódia, stolů,baru i personálu pohltila mlha docela ,tak šíleli. Naráželi do stolů a poráželi židle , na parket padaly sklenice i lahve .Jako v pohádce Hrnečku vař! ta pára nešla zastavit .Zmatek.Malé lampičky na stěnách mlhu neprosvítily .Vznikla bílá tma. Vyhazovač v obavách aby někdo neutekl bez placení uzavřel hlavní dveře nahoře na schodech ze sklepa. Tím ale zamezil přirozenému větrání sklepa.Po hodině,když si mlha začala sedat jsme uviděli výsledky pokusu.Mokré zdi ,ze kterých se odlupovala malba a rozbité sklo na zemi.Zděšený dýdžej Honza mě prosil, abych to nikde neříkal ,že by si už na diskotéce nezahrál.

Jó sedmdesátý léta , to byla dobrá prdel!

Bude to super den?

Prosinec nám připraví několik překvapení.O těch vánočních všichni víme a těšíme se na ně.Ale souhra náhod nebo zajímavá konstelace dění udělá z jednoho dne ten mimořádný. Je to 14. prosinec 2016. Tento den se narodil Nostradamus (*14.12.1503) ,prorok a vizionář jehož proroctví se po letech plní .Ve stejný den se narodil Tycho Brahe (*14.12.1546) významný astronom,astrolog a alchymista na dvoře Rudolfa II. v Praze .Tento den také uvidíme na obloze "padat hvězdy" Geminidy , kdy se země dostane do oblasti tohoto meteorického roje.A bez zajímavosti nezůstane ani super úplněk ,slibovaný původně v listopadu .Ten prosincový bude ještě o 2 tisíce kilometrů blíže k zemi ,takže Měsíc uvidíme jako nikdy před tím,ani potom. Takový mimořádný den se asi nebude opakovat.Chtělo by to udělat také něco mimořádného.

Najdi si mě

Světlo, co s ránem slunce nosí

a jižní vítr, vlažný fén

a pod tvým oknem píseň kosí,

jenom ty víš? Kdo vlastně jsem?

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 26. září 2016 v 18:19 | Reagovat

Jsi krásný a ztepilý,
zastavíš se nad ránem na chvíly?
Jižní vítr, vlažný fén,
bude mi s tebou jak vzácný šém!

2 František | Web | 26. září 2016 v 23:59 | Reagovat

[1]:
Až spadá listí z dubu,
snad chvíli s tebou budu.
Až spadá listí jasanu,
nad ránem s tebou zůstanu

3 Sugr | E-mail | Web | 27. září 2016 v 18:00 | Reagovat

[2]:
Podzim větve vysvléká do naha,
vítr a déšť mu s outfitem pomáhá,
já ve tvém teple a bezpečí spočinu,
celá se do tebe nad ránem zavinu.

Sochařské sympozium Řehlovice 2016

Číselná mystifikace

Když jsem sledoval film s Jimmem Carreyem , očekával jsem nějakou ztřeštěnou komedii.Ta se ale nekonala.

Film " Číslo 23" byl hororový thriller o posedlosti číslem. Fenomén čísla 23 nám chce dokázat, že mnoho katastrof,historických událostí nebo významných osobností má neuvěřitelnou souvislost s číslem 23 nebo jeho kombinacemi .

Tak třeba Titanik se potopil 15.4.1912 to je 1+5+4+1+9+1+2= 23 .Existuje nespočet příkladů ,kdy se dopočítáte k tomuto prvočíslu.Můžete si je nalézt na You Tube..A zrovna dnes kdy to píšu je 17.6.2016 po sečtení všech čísel vychází 23 .

K číslu 23 můžete dospět součtem číslic v datu ,počítáním pořadí písmen v abecedě , dělením ,násobením nebo jenom prostým koukáním kolem sebe.Já jsem zvolil poslední možnost , protože ostatní už někdo udělal .A tak vidím ,že ovladač televize má 23 tlačítek , mobil SE má také 23 tlačítek.A na hodinách v kuchyni je 23 číslic.Kouknu na mapu a vidím ,že na 23 rovnoběžce se nachází obratník raka.A ve znamení raka se narodilï Louis Armstrong a Karel Gott.Sečtu všechna písmenka v jejich jménech a hle zase 23. A nastejno v tomto znamení je Ernest Hemingway a Ota Pavel .Musím dodat že všichni patří mezi moje oblíbené.Když jsem ve svém pátrání došel až sem , napadlo mne sečíst všechny číslice v mém datu narození. ..To snad ne??? ....

Nebo jo .Trochu dost šílené . To jsem vůbec nečekal.

Ale sedí to přesně. 13.11.1961 !!

Kdo si vymyslel ten nesmysl o mystickém čísle 23 ?

Spokojený, jako starý pes

Trochu posmutnělá historka se šťastným koncem.Neděli jsem věnoval údržbě a úklidu auta.Nechal jsem otevřené zadní dveře mého kombíku a doléval olej do motoru. K autu přišel náš Riči.Pes,kterého máme už 12 roků.Začal kňučet,tak se koukám, co se děje.Přední tlapy měl v autě , nedařilo se mu ale dostat i zadní nohy nahoru do nákladního prostoru.Vzpoměl si,že jsme ho takhle vozili.Ale naposledy to bylo před dvěma lety.To byl ještě čilý. Co je Ričí? Ty chceš nahoru ? povídám mu . Otočil ke mě prosebně svojí velkou hlavu a dělal na mě psí oči . Tam Riči nevylezeš a nikam nejedeme. Pochopil, co mu říkám a nepokoušel se znovu vylézt.Po chvilce seskočil.Ale přišel ke mě a žďuchnul do mě čumákem.Je to jeho oblíbené gesto,když něco chce.Koukal do otevřených dveří auta a vrtěl ocasem .Prostě mě přemluvil.Udělal jsem schody do auta z přepravek na zeleninu.Riči je japonská doga Tosa-inu a váží 55 kilo.Po bedýnkach vylezl do auta a spokojeně se tam uvelebil.A tak jsme spolu jeli v dnešním parnu na výlet k potoku.Rád se tam před lety brouzdal ve vodě a vytahoval kameny.U potoka byla stráň ,ke které jsem nacouval a tak se mu dobře vystupovalo.Brodil se v potoce,aportoval hozený klacek a bylo vidět, že má radost.

Starý pes.Starý ,šťastný,spokojený pes.Máme ho rádi a on má rád nás.

A přinutil mne se zamyslet.

Jednou třeba budu jako ten starý pes.Nikam nevylezu ,nikam se nedostanu.Bezradně se budu rozhlížet kolem sebe.

Příjde pomoc a podaná ruka?

Udělali jste za poslední měsíc nějaký skutek , dobrou věc, která by potěšila někoho,kdo to zrovna potřeboval ?

Seď , je to Kazach !

Dvě hodiny letu z Prahy Ruzyně do Moskvy.Přistáváme na letišti Šeremetěvo.Po zdlouhavém pasovém a celním odbavení

a ztrátě mého kufru chápu ,proč je toto letiště zařazeno mezi deseti nejhoršími na světě.

V hale na mě čeká můj průvodce Sergej Ivanovič.Moje cesta pokračuje do dvěstě kilometrů vzdáleného oblastního města Vladimir. Musíme se dostat na vlakové nádraží Kazanskyj vagzal. Hlučným,dlouhým eskalátorem sjíždíme do podzemí moskevského metra.Připomíná mi to mraveniště.Všichni někam spěchají. Z tunelů se tlačí podivný zatuchlý vzduch a za ním přijíždí vlaková souprava. Vagóny poznávám, jsou stejné jako jezdí v Praze. V Moskvě ale působí omšele.Ostorožno dvjer zakryvajetsja, ozve se z reproduktoru a souprava se rozjíždí.Se Sergejem zabíráme místo na červené koženkové lavici vedle dveří.

Na dalších stanicích se vagón metra rychle plní cestujícími.Nastoupí také opálený, vráščitý, hubený stařík .

Zaujme mě tím, že má v červnu na hlavě kožešinovou čepici.A jeho kabát je sešitý z malých kožených kousků .

V ruce drží omšelý , snad vojenský plátěný batoh.Zůstává stát u tyče u dveří, kousek ode mne.

Vstal jsem, abych staříka pustil sednout. Sergej Ivanovič mě rázně stáhnul zpět na sedadlo....

Seďaj!.........řekne mi do ucha abych to slyšel přes hluk rozjíždějícího vagonu.Nechápavě se otáčím.

Seďaj ,eto Kazach ! Něsmatri na něvo! opakuje.

A tak jsem pochopil, že Kazaši jsou sice odolní,dlouhověcí , ale v metru musí stát protože je Rusové nemají rádi.

I když jsem se na kazašského staříka nedíval ,cítil jsem celou cestu pohled jeho očí.

Styděl jsem se.Styděl jsem se za Sergeje Ivanoviče.

Zlatá hokejka z Nagana

Hokej tento týden ovládl naše domovy, hospůdky a bary.Mistrovství světa 2016 v Moskvě už od samého počátku nadchlo všechny sportovní fandy.Český národ najednou drží pospolu a politika a migrační vlna jde stranou.

A já si vždy vzpomenu na jednu velkou hokejovou událost. Zimní olympijské hry v Naganu v únoru 1998.

Skákali jsme tehdy radostí a vzniklo to známé,kdo neskáče není Čech.

Náš hokejový tým získal trofej nejvyšší ,zlatou medaili.Na druhém místě tehdy byli Rusové a třetí Finsko.

Naši zlatí kluci se vrátili jako hrdinové a jejich jména nám nadlouho zůstala v paměti.

Vítalo je tehdy zaplněné Staroměstské náměstí i president Václav Havel.Sledovali jsme přímý přenos v televizi.

Nedlouho potom se mi přihodilo něco nezapomenutelného , co ve mě přetrvává i po tolika letech.

V květnu 1998 jsem dostal objednávku na montáž soupravy pro příjem satelitní televize.

Bylo to do Litvínova s tím, že adresu a jméno zákazníka se dozvím na místě.Chlapík u zimního stadionu mě poslal ještě pár kilometrů za Litvínov do Janova. Bungalov s bazénem.V zahradě stála dvoumetrová dřevěná socha hokejisty s hokejkou. Pod tím vyřezaný nápis H L Í N A.

Sále jsem nic netušil. Až když se objevil ve dveřích majitel domu.

To už jsem viděl, že dřevěná socha hokejisty je v životní velikosti.Přišel mi naproti Ivan Hlinka.

Jeho první slova byla : "V Americe na hotelu mi hrálo dvěstě televizních programů.Tady hrajou čtyři a všechny na hovno. Tak s tím něco udělej." Namontoval jsem satelitní anténu a zprovoznil české a zahraniční satelitní kanály.

Pan Hlinka byl spokojený.Asi hodně spokojený. Přinesl hokejku na které byla obtočená stužka se zlatou medailí.

"To mám trofej z Olympiády " řekl mi.

Já jsem jen špitnul " To je ta zlatá, vítězná z Nagana? Můžu?" Podal mi hokejku do ruky. "Klidně si ji prohlédni,je to ona".

Stále jsem tomu nevěřil.Držím v ruce zlatou hokejku z Nagana, kterou Petr Svoboda střelil vítězný a rozhodující gól.

Na hokejce červeno-modro-bílý proužek našich národních barev.

A po celé délce podpisy našich národních hokejových reprezentantů :

Hašek , Šmehlík, Šlégr, Hamrlík, Svoboda, Špaček, Kučera , Jágr, Růžička, Straka, Ručinský, Reichel, Lang, Moravec, Dopita, Beránek , Čaloun, Patera, M. Procházka.

Našich zlatých kluků z olympiády !

Byl to pro mne fantastický neopakovatelný zážitek. Krásné setkání s Ivanem HLINKOU .

Vzpomínky na něj zůstanou stále živé.

Změna k lepšímu

V tisku proběhla zpráva o ukončení televizního vysílání v současném digitálním formátu a přechodu na nový formát MPEG 4 DVB-T2 s kodekem H.265/HEVC.Články měly nadpisy " Čeká nás další výměna televizorů" .

Deníkům a internetovým serverům se úspěšně podařilo rozšířit poplašnou zprávu.Ta samozřejmě dopálila spoustu lidí.Soudím podle ohlasů a sprostých a urážlivých příspěvků pod články.Hlupáci si většinou přečetli pouze nadpis .

Podstatné je ,že ke změně dojde za 4 - 5 roků. První otázka :Kdo z vás zodpovědně ví , co bude dělat za pět let? Elektronický průmysl se vyvíjí opravdu mílovými kroky.Televizní vysílání u nás sledují již minimálně čtyři generace diváků. Ale již neplatí, že černobílou televizi zakoupenou v roce 1960 jsme používali ještě v roce 1975 ,tedy patnáct let .

Nové vysílací a přenosové technologie , které příjdou, jsou již vynalezeny.Zkracují se termíny jejich uvádění na trh.

Proč se tedy máme připravit na změny? Vysílací pásmo nebo chcete-li televizní vlny nemají nekonečnou velikost.

Jsou ohraničeny od někud někam a tečka .Prostě nejsou nafukovací.

Ovšem kromě televize přišly i nové technologie,které hýbou světem.Mobilní telefony a s nimi fenomén mobilní internet.

A teď si položme druhou " Nerudovskou otázku ": Kam s ním , s mobilním internetem ? Každý přece chce být na fejsbúku a dávat o sobě vědět :-)). Někde se musí ušetřit ve frekvenčním spektru místo, aby se dostalo na všechny.

Na televizní diváky i na internetové brouzdaly. Kousek televizního pásma se tedy přidělí vysokorychlostnímu mobilnímu internetu LTE. Aby televize nebyla ochuzena , bude vysílána s větší komprimací ( stlečením,stěsnáním) než dosud,

ale také s větší kvalitou obrazu HD ( až 5krát větší rozlišení než SD standartní rozlišení) . A to je ten nový HD formát.

A teď k výměně televizorů. Za pět let bude model, který dnes používáte již pomalu historickým kouskem.Pak si zvolíte nákup nové TV placky. Ta už bude standartně vybavená satelitním dílem a internetovou přípojkou.Ten kdo má satelitní příjem některého z operátorů může být bez obav, systém HD tam již několik let frčí v pohodě. To samé u kabelovky , když máte její přijímač (terminál neboli kabelový receiver). Televizor je v takovém případě jenom koncové, zobrazovací zařízení. Jiné to ale bude v pozemním příjmu na klasickou televizní anténu.Když zůstaneme u původního televizoru, který nám bude líto vyhodit, dokoupíme za pár stovek krabičku STB set-top-box umožňující příjem nového TV formátu.

Ale nabízí se také další elegantní řešení, které za ty čtyři následující roky určitě udělá velký skok.

A to je internetová televize IP TV (Internet Protokol TV.) Prostě všechno kvalitně a přehledně vyřešíme internetem.

A získáme tím spoustu dalších doprovodných funkcí,které nebudou na běžnou anténu dostupné.Již dnes máme možnost sledovat televizní pořady v době ,kdy my máme čas .Nemusíme být otroky televize, že zrovna běží nějaký seriál ,ale podíváme se na něj v klidu z archivu.Nebo si přehrajeme jenom pasáže, které nás zajímají.Doba videokazet a DVD je dávno pryč.Nebude už nutné si něco nahrávat, aby nám to neuteklo.Prostě si to najdeme v archivu.

Takže -Změna je život ! Není třeba na ní nadávat. Je to realita a změna k lepšímu .

Já a moje děti se na ní těšíme.

Nesvítí,svítí

Jsem chlápek technicky založený.Nebudu tady rozebírat světlé a temné chvilky života.Přejdeme rovnou k praktickým každodenním zkušenostem, jak ze tmy udělat světlo a naopak.

Zavolal mě k sobě domů soused.Prý má pro mě jeden velký matematický oříšek.Soused je učitelem matematiky na střední škole. Říkám mu :"Jestli po mě budeš chtít řešit rovnice, tak se mnou nepočítej."

" To ne, ale podívej se, mám tady jeden problém a už celé odpoledne tím nemůžu hnout . Koupil jsem nový lustr se třemi žárovkami a nějak se nedaří ho zapojit!".Na stropě obýváku bylo pověšené svítidlo , ze stropu čouhaly čtyři dráty.

Pokračoval:"Myslel jsem ,že to bude jednoduché , tak jsem to pospojoval.Měla by svítit jedna žárovka,dvě žárovky a nebo všechny tři.Tady mám dvojitý vypínač".

Potom vytáhl poznámkový blok a unaveně mi začal vysvětlovat:"Nejdříve jsem zapojil černý vodič na černý, hnědý na hnědý a druhý černý na modrý no a ten zelený je uzemnění . Ale svítila jenom jedna žárovka.Tak jsem to přehodil v opačném sledu.A zase jenom jedna. Podívej tady jsem si spočítal všechny kombinace podle permutační rovnice V = n faktoriál lomeno en mínus k. A všechny možnosti jsem už vyzkoušel. Tady to mám napsané a zakreslené. Ale něco dělám blbě.Svítí pořád jenom jedna žárovka". Koukal jsem jak jelen na jeho matematické vyjádření pro připojení lustru v obýváku.Na průmce jsme probírali v matice kombinatoriku , ale každého zajímalo jenom kolik je možností při vyplňování sportky. Nikdy jsem neuvažoval o tom, kolik kombinací se naskýtá u takové zdánlivě jednoduché práce - pověsit a připojit lustr. Navrhnul jsem,že se ještě podíváme do vypínače, jestli nejsou přehozené dráty. Zkusil jsem je propojit opačně.Nahodili jsme jistič.Chvilka napětí. A svítí! Ale jenom jedna žárovka ze tří možných.

"Nemáš tady nějakou stolní lampičku?" Přinesl mi svitidlo z ložnice.Vyzkoušeli jsme v něm všechny žárovky.

Dvě z nich byly vadné. Říká se ,že za blbost se platí.Soused měl štěstí. Ode mne to měl zadarmo.