Umělá inteligence

Nebývaly časy , že by vám malá , lesklá , placatá věcička , která se vejde do kapsy , sloužila jako osobní asistent , foťák, kamera , telefon , kalendář , zdroj miliónu informací o čemkoliv. Rozumí vašim hlasovým pokynům a umí mluvit . Prostě mobil. Hranice mezi realitou a sci-fi se neustále zmenšuje . Co všechno předcházelo, než vznikl tento chytrý pomocník to dnešní generace snad vůbec netuší.

To víme my, pamětníci. Ve firmě , kde jsem pracoval se před 40 lety se rozhodlo , že za peníze, které na konci roku zbyly z hospodaření, zakoupí něco užitečného . Počítač za 150 tisíc Kčs .Za takové peníze se tehdy mohl pořídit luxusní rodinný dům nebo dvě osobní auta . S několika bednami zařízení , výrobeného v JZD Slušovice , přijeli dva technici.

Až teď bylo jasné, že se bude muset uvolnit nějaká místnost pro instalaci . Zrušila se zasedačka , kde se do té doby scházelo 40 lidí na schůzích a poradách. Za týden pánové smontovali a zprovoznili zázrak československé výpočetní techniky s malým černobílým televizorem , jako monitorem , jehličkovou tiskárnou , jejíž jekot bylo slyšet po celé budově a čtečkou papírových děrných štítků, které byly paměťovým médiem. Poté se začalo uvažovat , co s tím vlastně budeme dělat ? Vedení firmy nakonec rozhodlo , že bude sloužit pro inventarizaci majetku , takzvaných ZP a DKP ( základních prostředků a drobných krátkodobých prostředků) .Do té doby se prováděla fyzická inventura , kdy tři pověření pracovníci , inventarizační komise procházeli pracoviště a kontrolovali a zapisovali židle,stoly,skříně, psací stroje , vařiče na kávu , osvětlovací tělesa, koberce atd. Za týden byla taková kontrola hotová a sepsaná na několika listech papíru.

Byl jsem určen, jako předseda inventarizační komise , ale tentokrát nám měla všechno zjednodušit a zrychlit výpočetní technika Made in Czechoslovakia. Prošli jsme kanceláře, sklady, dílny, garáže , WC , půdu i sklep a sepsali všechny nalezené předměty. To nám ve třech lidech trvalo týden . Další dvě pracovnice potom vkládaly klávesnicí majetek do počítače a ten vyráběl děrné štítky a tiskl seznam na nekonečný pás papíru. Po třech qdnech si obě paní stěžovaly na bolesti hlavy z kraválu od jehličkové tiskárny. Byly jim zakoupeny chrániče uší , sluchátka jaká nosil Otík Rákosník ve filmu Vesničko má středisková . Po týdnu práce byl plný prádelní koš děrných štítků a další koš nekonečného pásu papíru z tiskárny. Inventura byla v polovině . Počítač ale náhle vypověděl službu .Pracovnice si oddechly. Za čtrnáct dní přijeli pánové ze Slušovic , nic nevyřešili, tak naložili počítač (bednu velikosti psacího stolu ) do auta a odvezli . Když to opět za tři neděle přivezli , byla už dávno hotová inventura klasickým ručním způsobem.

Počítač zůstal ležet v zasedačce a vedení podniku uvažovalo , jaké jiné využití by mohl mít.

Aa

Pomyslná hranice lidského faktoru a výpočetní techniky tehdy zůstala nepřekonána.