Vždy to byl třídní rošťák a zvídavý neposeda.Dnes by se řeklo hyperaktivní dítko .Předváděl se před děvčaty. To mu šlo a v duchu jsem mu záviděl ,že měl úspěch u nejhezčích holek ve třídě .Ale Pepa byl i můj nejlepší kamarád.Často jsem k němu chodil domů ,půjčoval mi knížky .Měli hromadu Mayovek a Verneovek a to mě bavilo.V 6.třídě jsem dostal k vánocům kytaru a Pepa také.A tak jsme spolu cvičili akordy a písničky ze Semaforu, od Petra Nováka nebo Olympiku.Hráli jsme také ve školní dechovce .Po základce se naše cesty rozešly.
Ale jen na dva roky. Potkali jsme se na internátu.Já dělal televizní učiliště ,Pepa učební obor truhlář. A tak jsme opět mohli spolu hrát na kytary.To už byl repertoár od Beatles.Písničky odposlouchané z magneťáku B 42. Naše neumělá angličtina " Help a nidson bády Jéé jéé ". Vychovatelka zvaná vychtle nás chodila napomínat, abychom se zklidnili,že tam nejsme sami.My jsme ale museli řvát ,aby nás přes otevřené okno slyšela děvčata v poschodí nad námi.Časem jsme přišli na to ,jak se dostat na dívčí patro přes zadní schodiště.Stačilo vychtli říci, že jsme si zabouchli klíče od pokoje.Ona nám půjčila universální, co pasoval ke všem zámkům.Odemkly se zadní dveře a už jsme mohli po večerce koncertovat na dívčích pokojích.To už jsme přibrali Jardu a hráli ve třech.Měli jsme u děvčat opravdu úspěch.Byli jsme jejich hvězdy .I když na druhou stranu hrozil vyhazov z internátu.
V Mostě se konalo okresní kolo Beatového festivalu.Dali jsme si název CBS ,Czech Beat Societ a přihlásili se .
A rovnou se skladbou ,která je dnes už legendární - Slunečný hrob od Blue Effectu Radima Hladíka.
Tehdy měla poangličtěný název Sunny Grave.
Pepa hrál basovku, já doprovodnou kytaru a Jarda sólovou kytaru.
To už jsem měl červenou elektronickou kytaru Jolanu a zpíval jsem sólo ,kluci vokály.
Docela těžká písnička plná molových akordů E mi /Fis mi /Gis mi /Fis mi 7.
Zdá se mi ,je to moc let,
já byl kluk,kterej chtěl
znáti svět,s tebou jsem si hrál......
Bylo to naše první veřejné vystoupení.Okusili jsme záři reflektorů .Sklidili první potlesk obecensta.
Brali jsme to jako recesi.A tak jsme také mezi dvanácti kapelama dopadli.Dodnes si pamatuji povzbudivá slova předsedy poroty pana Štolby, hudebního redaktora Československého rozhlasu:
" No kluci bylo to dobrý. Ale ještě musíte hodně cvičit ."
Hráli jsme spolu ještě nějaký čas na čajích a undegroundových slezinách.V zakouřených sálech i v hospodě ve skalách .Později se občas potkali a pokecali......
Šel jsem o dušičkách na hřbitov zapálit svíčku na pomníčku mojemu tátovi a bráchovi.Je to smutné místo.
Ale člověk v takových chvílích zavzpomíná na to, co bylo.
Procházel jsem tu zahradu ticha a překvapeně se zastavil.
Podzimní slunce ozařovalo náhrobní kámen se zlatým nápisem.
JOSEF DYTRYCH 11.10. 1952 + 18.1. 2015
Poklekl jsem k tomu hrobu a chvějící rukou zapálil svíčku na žulové desce.
A celým tělem mi zněla ta známá melodie.
Slunečný hrob od Blue Effectu.
Suchá hlína tady ,bez kvítí bez vody
já na ní poklekám,
vzpomínkou pocta se vzdává.
Loučím se a něco však
tam zůstalo z těch našich dnů,
já teď vím,
věrný zůstanu....................
E mi /Fis mi /Gis mi / Fis mi7
(text skladby J.Smetana ,hudba V.Mišík)
