Zásady Klubu přátel dobré pohody Petra Novotného

KLUB PŘÁTEL DOBRÉ POHODY JE VIRTUÁLNÍ SPOLEČENSTVÍ OPTIMISTŮ A POZITIVNĚ NALADĚNÝCH JEDINCŮ, KTEŘÍ SE SNAŽÍ ŽÍT PODLE 25 KLUBOVÝCH ZÁSAD. ČLENSTVÍ JE DOBROVOLNÉ, VSTOUPIT A VYSTOUPIT MOŽNO KDYKOLIV, ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY SE NEPLATÍ. .

1. Nic není problém.
2. Trvalý úsměv!
3. Každý den na každého z nás čeká v průměru jeden blbec, připravený zkazit nám náladu. Na srážku s blbcem je třeba se připravit.
4. Každé ráno se musíme probudit s myšlenkou, že se těšíme na den, který prožijeme.
5. Když je někdo vůl, nepracujte s ním.
6. Nenechte se vytočit.
7. Změna počasí k horšímu nesmí znamenat změnu nálady k horšímu.
8. Špatná zpráva zabírá v hlavě místo zprávě dobré.
9. Co můžeš učinit dnes, odlož na zítra.
10. Aspoň třikrát denně musíme sami sebe pěkně pochválit.
11. Nehledejte věci, které nemůžete najít.
12. Zásadně si nikdy, nikde a nikomu na nic nestěžujte.
13. Žijte neustále s vědomím, že je vám o 15 let míň.
14. Štěstí přeje připraveným.
15. Když je nejhůř, zavolejte Náhlovského.
16. Zazvoní-li Vám telefon, řekněte si, než zvednete sluchátko: Ať jsi kdokoliv, mám tě rád!
17. Myslete a jednejte tak, jako byste už měli dobrou náladu a budete ji mít!
18. Nepůjčujte nikomu peníze, hlavně ne přátelům. Hrozí nebezpečí, že přijdete o peníze, i o přátele.
19. Každý den na každého z nás čeká v průměru jeden pozitivně naladěný člověk. Nesmíme ho minout - nabije nás!
20. Myslete především na sebe. Dokážete-li se o sebe dobře postarat, prospějete tím svým bližním.
21. To bude dobrý, neboj se, to bude dobrý.
22. Každý den je jenom jednou za život. Nesmíme si ho pokazit.
23. Buďte pány svých vzpomínek a dokážete zapomenout na cokoliv.
24. Jediný, kdo ti vždycky pomůže, když to budeš potřebovat, jsi ty sám. Nezklam důvěru, kterou v sebe vkládáš.
25. Přežít!

Publikováno s laskavým svolením a  souhlasem autora Petra Novotného.

Díky .

Chcete více ?Navštivte oficiální stránky Petra Novotného http://www.petr-novotny.cz/

Na Zvíkově

Zvíkovský hrad asi znáte.Středověká stavba se nachází na skalním ostrohu u soutoku Vltavy s Otavou.Je to národní kulturní památka .Tak sem jsem zavítal ještě za svobodna s mojí přítelkyní .Bylo to v létě , přesněji v červenci to je důležité, ale proč ,o tom až později. Vyrazili jsme na dovolenou do jižních Čech. S autem jsme jezdili po kempech a prohlíželi památky. Se skupinou patnácti lidí a průvodcem jsme šli poznávat Zvíkov .

Rozsáhlý hrad, který pamatuje Přemyslovce má mnoho zajímavých zákoutí ve kterých se můžete dotknout naší minulosti.Od sklepů až po věž Hlásku ,od vstupní Písecké brány až po gotické ochozy na hradním nádvoří. Procházeli jsme jednotlivá místa a průvodce nám líčil hradní historii.

Více se dozvíte na http://www.hrad-zvikov.eu/historie/.

Celá naše skupina návštěvníků přišla do rytířského sálu.

Tady náš průvodce přestal citovat historická data a stoupnul si ke dvěma starodávným židlím stojícím u zdi. "Každý hrad má své zvláštnosti a tajemnosti. Ani Zvíkov není výjimkou.Tady máme dvě židle, které v sobě skrývají staletá tajemství .Já bych poprosil dvě ženy,které by tu si sedly na tyto židle." Návštěvníci se po sobě podívali.Co to na nás ten pan průvodce chystá?

Byla tam asi desetiletá holčička , maminka ji postrčila dopředu. Průvodce děvčátko posadil na levou židli."Ještě bych prosil jednu ženu" .Moje přítelkyně špitla spíše pro sebe "že bych tam šla", toho se chytla paní stojící vedle a hned vykřikovala "tady mladá paní si tam sedne".Přítelkyně namítala: "já nejsem mladá paní", "to nevadí pojďte sem a posaďte se" ,mnul si ruce průvodce, že získal dobrovolníky pro svoje divadlo.

Obrátil se na holčičku."Ty sedíš na židli štěstěny,sazky,sportky a matesa.Do roka a do dne získáte hodně peněz."

"Jéé to je dobře, tatínek si chce koupit škodovku" , zajásala holčička. Potom se otočil na přítelkyni:"Vy sedíte na židli plodnosti a do roka a do dne budete mít trojčata.........

Přítelkyně znejistěla. Publikum se ale očividně bavilo.Někteří i litovali, že si tam nesedli oni.

Ještě venku na nádvoří na nás jedna paní ukazovala- hele to je ta co bude mít trojčata.

Přešli jsme to s úsměvem.O dovolené jsme navštívili ještě zámek Hluboká,Orlík,hrad Švihov.

Na úsměvnou historku pana průvodce na Zvíkově jsme už zapoměli.

Na podzim jsme měli svatbu .Pointu celého mého příběhu se dozvíte již za chvíli.

V červenci příštího roku se nám narodila dcera.Přesně jak bylo předpovězeno na židli plodnosti na Zvíkově.

Do roka a do dne.

Hoří má panenko, podruhé

V sedmdesátých letech jsem hrál na trumpetu. Měli jsme malou dechovku. Jezdili jsme po tanečních zábavách , tancovačkách a plesech v okolí.Bylo to jen za pár kaček , pivo a večeři.

Ale byl jsem mladý kluk , byla dobrá parta a muzika mě bavila.V únoru 1973 si naší dechovku Olympia pozvali dobrovolní hasiči z malé vesničky Luční Chvojno, hrát na požárnickém plese. Hospoda se sálem byla na návsi kousek od křižovatky.Přijeli jsme po devatenácté hodině.

V přízemí byl výčep .V malém sále v poschodí bylo asi dvacet čistě,bíle prostřených stolů.

Sál vyzdobený stuhami z krepového papíru zavěšenými z lustru do rohů.

U vchodu byla na stole rozložena tombola.Pořadatelé nakoupil do tomboly sošky, popelníky, vázy. Některé věci přinesli členové požárnického sdružení do plesové loterie z domova .Tak tu byly také pochoutky z domácí zabijačky a jedna velká hlavní výhra.Venku pěkně mrzlo ,ale v sále velká roztopená kamna navozovala dobrou pohodu.

Postavili jsme si na jevišti pultíky na noty , naladili nástroje.

Nikdo ale neměl tušení ,že se toho únorového večera započne příběh , který byl již před šesti lety napsaný a dokonce zfilmovaný světově uznávaným filmovým režisérem

Nemohli to tušit ,protože film byl uložen již několik let v trezoru a nesměl se promítat.

Do sálu přicházeli první plesoví návštěvníci .U vchodu pořadatelé vybírali do talíře vstupné. Nečekali jsme že bude tak plno.Venku bylo dost sněhu , ale i tak přišli lidé z Arnultovic ,Lipové i z Velkého Chvojna.Požárníci byli v parádních modrých uniformách.Veselá venkovská zábava mohla začít ... Chvojńáci se uměli dobře rozšoupnout.A hasiči měli důvod.Vyhráli krajskou soutěž požárnických družstev .V hasičské zbrojnici za to měli kompletní nové požárnické vybavení.A dechovka jim vyhrávala , známé polky a valčíky . Obsluha roznášela desítku pivo a víno Pražský výběr.

Děvčata s lepenkovou krabicí obcházela stoly a prodávala losy.Po rozlepení šatnového lístku s číslem jste si mohli v tombole prohlédnout jestli máte nějakou výhru.Moje partnerka slavila narozeniny a přála si vyhrát hlavní cenu domácí poschoďový dort.A tak jsme tomu nevěřili, když dort opravdu v tombole vyhrála.Kolem jedenácté byla zábava v plném proudu.Požárníci byli rozehřáti alkoholem , ubrusy již nebyly bílé, ale bylo znát kde pijí pivo a kde červené víno.To vše se halilo do modrého cigaretového dýmu.O půlnoci jsme měli přestávku na večeři dole v hospodě.Na sále si zatím návštěvníci rozebírali tombolu.Požárníci odměnili obrazem svého zasloužilého člena.Kapela pomohla mojí partnerce sníst poschoďový narozeninový dort a zábava mohla pokračovat.To už byla jedna hodina po půlnoci a ples měl být do čtyř do rána.První písnička nové taneční série byla polka Fůra slámy.Nikomu se po půlnoční přestávce na parket moc nechtělo.A tak byli všichni pobaveni podnapilým požárníkem, který se potácel středem sálu a vesele rozhazoval rukama.Také něco vykřikoval.Snažil se překřičet naší kapelu.Co volal jsme poznali až když přišel pod jeviště.Postupně přestávaly hrát jednotlivé nástroje , takže nakonec hrál jen buben a heligon ,dva muzikanti co seděli nejvíce vzadu a neslyšeli co na nás ten strejda povykoval."Nehrajte , nehrajte ,hoří stodola!! "

Podívali jsme se zadními okny z jeviště.A opravdu na návsi to rudě zářilo z nedalekého stavení.

V sále nastal zmatek.První se drali ven nejistým krokem požárníci v modrých uniformách následováni svými manželkami.Na návsi se rozječela siréna.Běželi jsme ke stodole, která byla z části v plamenech.Stál tam traktor.Náš kapelník Karel měl na klíčích bošák-univerzální klíček k traktorům .Naskočil do traktoru a zkoušel startovat.Ve stodole už bylo pěkně horko ale u traktoru ještě nehořelo. My jsme trnuli jak to dopadne.Napotřetí traktor nastartoval a Karel vyjel ven. Zatím požárníci vytlačili ze zbrojnice stříkačku ,kterou se jim v mrazu nastartovat nepodařilo. Potom zkoušeli dát dohromady nové hadice, které ještě nikdy nepoužili.Volali na sebe : "dejte sem áčka, néé to jsou béčka , kde jsou céčka", a zmateně pobíhali aby sestavili jednotlivé hadice od stříkačky k proudnicím. Ve stodole zatím vesele plápolaly balíky slámy . Střecha z eternitu práskala jak střelba z kulometu.To už hořely krovy a prkna na střeše.Z proudnic dobrovolných hasičů začala po půl hodině stříkat voda do běsnícího živlu.Po druhé hodině ráno přijeli profesionální hasiči z Ústí.První co udělali , vypnuli v celé obci proud a vyhnali čumily od požářiště .Další práci již měli lehkou , protože největší plameny šlehaly tak půl hodiny před jejich příjezdem, tak jen dohašovali a ve 3 ráno už to měli pod kontrolou.My jsme se mezitím vrátili do sálu a balili hudební nástroje.Pořadatelé zjistili, že jim někdo ve tmě ukradl talíř s tržbou za vstupné i krabici s penězi za tombolu.Bylo po plese.Všichni se pobavili i zahřáli.Ale že to bude až takhle, to nikdo předem netušil.

Scénář ke všemu co se toho únorového večera stalo ale byl již dávno napsaný.Jak celý požárnický ples bude pokračovat ,jak bude gradovat a jak to nakonec všechno dopadne.

Celý příběh byl napsán již v roce 1967,tedy 6 roků před tím, než se opravdu stal.Příběh dobrovolných hasičů z Vrchlabí , který s neherci natočil v roce 1967 režisér Miloš Forman . Film Hoří má panenko se v Československu nesměl 20 let promítat.Prý z důvodů zesměšňování pracujícího lidu.

Nesměl se promítat ,ale v Lučním Chvojně se opravdu hrál naživo a s neherci. Když jsem film poprvé v devadesátých letech viděl , byl jsem velmi překvapen.

Mnoho událostí toho večera se téměř dokonale shodovalo s dějem filmu.Vše do sebe zapadalo jako ozubená kolečka v hodinách.Měl scénarista při psaní vizi z budoucnosti?

Nebo se to co děláme může odvíjet podle předem stanovených pravidel ,scénářů a zákonů?

Více o filmu Hoří má panenko si můžete přečíst na :

http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/film/milos-forman-hori-ma-panenko

Jak se (ne)dostat do průseru

Přišel mi dopis.Měl červený pruh.Byla to obsílka z magistrátu.Dokonce z odboru kontroly.Co mi chtěj? Roztrhnu obálku a zírám...... Dne 17.6. jste s vozidlem Škoda poznávací značky XY 1234

spáchal dopravní přestupek ve 14.30 hodin v ulici Litoměřická.Dostavte se s doklady a peněžní hotovostí na magistrát.Pokud se nedostavíte ,bude vám uložena správní pokuta 5000,-Kč. Podepsán referent přestupkového oddělení L. První reakce mého organismu byl šok .Co to je za kravinu!! Nedělá si ze mě někdo šoufky? Adresa souhlasí, razítko je snad pravé, referent se tam podepsal. Všechno ostatní je ale naprostá blbost,kravina,výmysl.Člověk si v takové chvíli říká :co s tím mám dělat? Je mi naprosto jasné ,že uvedené auto nemám , tak jsem s ním nemohl spáchat žádný dopravní přestupek.Ještě si pro klid duše kontroluji svůj denní rozpis prací. No jo, ten den jsem ani v téhle městské čtvrti nebyl a dokonce mám poznámku že jsem ve 14.30 čekal na zákazníka na druhém konci města.Tak ,kde je chyba? Zavoláme panovi L. je to referent přestupkového oddělení na magistrátu ,tak by měl mít ve všem jasno.Ozval se arogantní hlas :"

Vozidlo je vaše , máme to tady doložené z evidence vozidel , je tu vaše adresa a máme i fotografii vašeho vozu.Tak o tom nebudu s vámi diskutovat po telefonu.Dostavíte se k nám na magistrát k podání vysvětlení!!" Já ale pane L. žádné takové auto nemám , tak vám nemám co vysvětlovat ,oponoval jsem, a nikam chodit nebudu. Pak vám uložíme pokutu 5000,-korun, pravil pan L. No a to již jsem byl vytočen.Vy mě naopak pane L. podáte v zákonné lhůtě vysvětlení ,proč mě obtěžujete a osočujete z něčeho co není pravda.A teď už vím , že nejhorší srážka je srážka s blbcem!!Praštil jsem telefonem.Tep jsem měl 120 a tlak 90 na 160.

JAK TO DOPADLO?

Pokud budete rušit,prodávat nebo převádět své osobní vozidlo ,uschovejte si pečlivě všechny doklady.U vozidla určeného ke zrušení si pořiďte fotodokumentaci nebo videozáznam jak je odmontována poznávací značka, vozidlo rozebíráno, rozřezáno autogenem , rozmláceno kladivem a dovezeno k vysoké peci k přetavení na pevnou kovovou židli pro pana L. na magistrátu.Před 30 lety jsem měl auto ŠKODA 1202 stejšinu,používaly se také jako sanitky.To jsem v roce 1982 odhlásil z evidence, vrátil SPZ na dopravní inspektorát a auto nechal odvézt do Kovošrotu.Bylo vyrobené v roce 1959 a už toho hodně pamatovalo.Dnes by to byl padesátiletý veterán.

KDE UDĚLALI SOUDRUZI Z NDR CHYBU ?

Soudruzi aby ušetřili , používali dále moje poznávací číslo zvané eSPéZetka ,dali mu sice jinou žlutou barvu , jiného majitele, ale do papírů si to nenapsali.Tak vznikl evidenční vozidlový bordel , který v dnešní počítačové době nepochopíme.Vozidlo staré 51 let a vyřazené z provozu před 27 lety ,páchá dále dopravní přestupky!Blahopřeji pane L

Dopisování s Ronaldem Reaganem

Měl jsem jednoho sběratelského koníčka.Nic moc.Ale bylo to před 25 lety v době informačního zatemnění.Sbíral jsem adresy zahraničních státníků ,herců a zpěváků.Sešítek s adresami byl malou jiskřičkou ,že jednou napíši někomu do VELKÉHO SVĚTA :
" Jak se u Vás máte?" A příjde mi odpověď:" No určitě líp než tam u Vás !" Ale doba byla taková ,že všechna psaní do zahraničí kontrolovali speciální agenti a dělali si u vašeho jména černé puntíky za každý dopis do kapitalistické ciziny.A na západ jsem měl 10 roků zákaz vycestovat, protože jsem znal podrobnosti o sovětské vojenské radiostanici R 140.

Ale přišel rok 1989.Zbourala se Berlínská zeď , odstranily se ostnaté dráty a svět se začal měnit.

Tak jsem v prosinci vzal sešítek s adresami a napsal novoroční blahopřání 40 známým lidem ze západu od nás ,třeba Phill Collinsovi ,Paul Mc Cartneyovi, Margaret Thatcherové,Ronaldu Reaganovi, M.Jacksonovi atd. a jednomu z východu ,to byl Michail Gorbačov.Moje snaha mě tehdy stála víc jak tisícovku a to byla polovina mého měsíčního platu.

Přešel nový rok 1990 a nic se nedělo.Tak jsem si říkal,že asi ještě někde v zapadlých sklepích estébáci pořád třídí naší poštu.Ale přišlo 25.ledna a dcera mi telefonovala do práce, že mi přišel domů dopis od amerického presidenta. No trochu to byl šok ,ale bylo to přesně tak. Obálka s vyraženým zlatým orlem nadepsaná OFFICE OF RONALD REAGAN s mojí adresou ukrývala poděkování za přání a blahopřání k úspěšnému novému roku s vlastnoručním podpisem.

Frantovi z Československa napsal k Novému roku pan Ronald Reagan z USA.

Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 - 5. června 2004) byl americký politik a herec. Ve 30. až 60. letech byl hollywoodskou filmovou hvězdou, v letech 1967-1975 byl 33. guvernérem Kalifornie a v letech 1981-1989 byl 40. prezidentem Spojených států amerických.

Byla to jediná odpověď na moje odeslané novoročenky.Ale vydala za všechny ostatní.

Pro mne to byl velmi cenný důkaz , že tu máme opravdu svobodu.

Přišel rok 1991 a pan Reagan slavil v únoru 80. narozeniny.Nechal jsem si na ručně dělaný papír napsat v angličtině blahopřání k tomuto významnému životnímu jubileu pro pana Reagana.Vložil jsem to do velké obálky A4 a opatřil snad dvaceti různými poštovními známkami (aby se to jen tak nepřehlédlo ).V polovině února přišel další dopis ze Spojených států.Bylo to vyjádření díku za zaslané přání k narozeninám.Narozeninová oslava se vydařila a přispěl jsem k tomu i já svým dopisem.Zakončeno to bylo slovy :With warm best wishes and appreciation Ronald Reagan.

To je tedy můj příběh ,jak jsem si dopisoval s Ronaldem Reaganem.

František

Povznášející výlet pánů Sovy a Drozda

    Květnový čtvrtek odpoledne se moc nelišil od ostatních.Ale zazvonil mobil a známý se mě 

ptá jestli si chci zalétat. "Na kolik mě to přijde?No,podělíme se o benzín.

A kolik to má spotřebu?Asi jako osobní auto."     

V osmnáct hodin mě vykládá manželka u letiště s poznámkou ,doufám že se tě konečně zbavím.Jak sami vidíte,tohle jí nevyšlo.Přítel Sova již čeká a odcházíme k hangáru.Poprvé vidim letadélko zblízka,mohu nahlédnout pod kapotu.Všechno je dvakrát jištěné, uklidňuje mne pilot Sova.Jsou tu dva karburátory,dvě svíčky. Pomáhám vytáhnout ultralajt na travnatou plochu letiště.Jde to velice lehce, váží jen asi čtyřista kilogramů.Nasedáme do kokpitu, s námi suveréně naskakuje také pes Puňťa.Zatím co pejsek zmizí za sedadly,já zápasím s bezpečnostním pásem.Zaklapnenad námi plexi kryt. Vezmi si sluchátka pro dorozumívání .Natáhnu si pohodlně nohy, ale ouha.Na ty pedály mi radši nešlapej ,upozorňuje mne pilot.Nahodí motor a pomalu se rozjíždíme na startovací plochu letiště.Tam chvíli stojíme.Motor burácí,ručičky ukazatelů na palubní desce pomalu přejíždí do zeleného sektoru.Teplota motoru,tlak oleje,otáčky vrtule.Probíhá mi hlavou,kolikrát jsem již letěl letadlem.Zatím to bylo desetkrát.Ale to bylo něco jiného.Mohutné boeingy nebo tůčka s malými okénky a pohodlnými sedadly....Pilot Sova se spojuje s obsluhou letiště .Dostává souhlas ke startu.Motor se rozburácí na plné obrátky a letadélko chvíli poskakuje po travnaté ploše.Najednou letadlo přestalo poskakovat ,to už jsme byli ve vzduchu.Po trávníku běžel náš stín.Přelétáme nad nehezkým skládkovým areálem,míjíme Tesco a nabíráme výšku nad kopec Střižák.Všechno se během chvilky zmenšilo.Před námi se otevřela krajina českého středohoří.Přelétáme nad vesničkou kde bydlím.Někde tam stojí naše děti aby mi zamávaly.Honem kameru a točit.Otevři si to malé okénko,slyším ve sluchátkách.Povystrčím kameru z okénka a zaznamenávám nový pohled na svět.Jak ho vidí káně, když u nás krouží nad lesem.Přelétáme dálnici D8 a nabíráme směr Milešovka.Malé vesnické domky, kterým vidím do komína,zelené louky a hnědé plochy polí.Všechno to je pospojované klikatými silnicemi.Ve sluchátkách se ozývají hlášení dalších letadel ve vzduchu.Rychloměr ukazuje 160 km za hodinu.Milešovka se přibližuje a dobře je vidět věž meteorologické stanice.Také jsou tam stožáry s množstvím vysílacích antén.Letadlo několikrát jako by poskočilo.To jsou vzdušné proudy,slyším ve sluchátkách.Nakláníme se na bok a oblétáme Milešovku.Byl jsem na ní dvakrát.Jednou se školou a pak s dětičkama.Pěkná pěší tůra na celý den.Teď jsem tam byl za pár minut.Milešovka má 837 metrů nadmořskou výšku, tak to letíme ještě o 100 metrů výš. Za chvíli míjíme vrch Kletečná a letíme nad rozestavěnou dálnicí D8 ,která má rozčísnout dosud poklidnou krajinu pod Milešovkou.Vidíme betonové mostní pilíře a kus dálnicei odnikud nikam nad Opárenským údolím.Náhle se před námi objeví Lovosice a nezdá se že by byly nějak dlouhé.Labe tady působí zajímavě. Rozdvojuje se na dvě lesklá ramena a obtáčí Žernosecké jezero.Nabíráme směr Radobýl , čedičový kopec u Litoměřic má 399 m.Vidím na něm človíčka u oranžového rogala.Mává na nás ,za chvíli se také vznese.Zakroužíme kolem,míjíme Litoměřice a nad labskou hladinou nabíráme směr Terezín .Malá pevnost má z výšky tvar šesticípé hvězdy.Domy v Terezíně připomínají pravidelně poskládané lego.Vracíme se k Labi a nad Českými Kopisty přelétáme říční lodní překladiště.Po pravé ruce nebo na pravém křídle necháváme Horu Říp. Malebnou podívanou připraví zámek v Ploskovicích s upraveným zámeckým parkem.A letíme dál. Lesklá louže pod námi je jezero Chmelař v Úštěku. Tam to otáčíme.Ale o tom zas příště.