Jak vyděsit Amíka

Pozvali si mě domů zákazníci.Mají na prázdniny návštěvu.Příbuzné z Ameriky.A chtějí se dívat na anglické satelitní programy.Hlavně zprávy a pohádky pro děti.Nainstaloval jsem satelitní anténu a připravoval satelitní přijímač v obýváku.Po chvilce tam přišel asi pětiletý kluk.V ruce sáček chipsů ,které si soukal do pusy.Pozoroval co dělám.Řekl jsem si ,že bych mohl zkusit navázat konverzaci s tím malým Bártem S. V duchu jsem si dával dohromady větičku jak začít. Bylo to dítě , tak jsem si myslel, že na něj moje prostá angličtina bude stačit. Usmál jsem se na něj.Mrknul jsem okem.Pak jsem nasadil hluboký hlas jako Mr.Beans. " Hellóóó boy ,how are you? " Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.Ale klučinova reakce byla okamžitá. Zůstal stát s otevřenou pusou ,vytřeštil oči , chipsy se mu vysypaly na koberec.A začal řvát:"Mommy,mommy thet man talking ,thet man talking!!" No to jsem se lekl i já.Pochopil jsem ,že si malý Amík myslel ,že u nás neumíme americky.

Trvalé bydliště MOCKBA Šeremetěvo

Byl časy, kdy jsme nepotřebovali pasy.Ta doba je tu znovu.Ale tehdy před třiceti lety to bylo zcela jinak. Občané Československa nepotřebovali pro cesty do spřátelených zemí cestovní pas.Nechali si vystavit výjezdní doložku k občanskému průkazu.Byl to malý přeložený list papíru, který umožňoval překročit hranice do NDR,Polska,Maďarska,Bulharska a také Sovětského svazu.Ukázali jste ho s občankou na hranicích na pasovém a mohli cestovat.

Já jsem tehdy měl organizačně a technicky zajistit dny Československé kultury v SSSR.Čekala mě 14 denní pracovní cesta.Všechno bylo připraveno, zabaleno.Také občanský průkaz a výjezdní doložka.V Praze na Ruzyni proběhlo odbavení během několika minut.Nastoupil jsem do letadla a vychutnal si dvě hodiny letu do Moskvy.Usměvavé letušky, oběd na palubě letadla ,plzeňské pivo.Cesta ubíhala podle letového plánu.Přeletěli jsme Sněžku a pokračovali nad Polskem.To se poznalo podle malých políček soukromých zemědělců.Někdo mi řekl -až budou velká pole, tak jsme v Rusku.Moskva má několik letišť , Domodědovo,Vnukovo a také mezinárodní letiště Šeremetěvo .Tam jsme v pohodě přistáli. Autobus nás odvezl z přistávací plochy do odbavovací haly.Přišel jsem na řadu a podal vojákovi svůj občanský průkaz a výjezdní doložku.Bylo na první pohled znát, že nepochopil o co jde.

Kdě vaš pásport? Otázal se mě a vracel mi moje papíry. Éto moj pásport , řekl jsem a podával mu občanku s doložkou zpět. Padaždítě zděs , vyzval mě , abych nepokračoval turniketem.Přes skleněné přepážky bylo vidět, že nese moje dokumenty k vojákovi, který měl na ramenou více frček.Spolu listovali v průkazu, potom někam telefonovali.Čas ubíhal.Všichni z letadla již byli odbaveni a vyzvedli si svoje kufry z běžicího pásu v hale.Můj kufr tam byl také.Viděl jsem na něj, ale nemohl si ho vzít , neměl jsem pasové odbavení .Pak už kufr jezdil sám dokola až se po hodině z pasu ztratil.Stál jsem už hodinu a půl u zasklené kukaně pasové kontroly a nic.Po třech hodinách čekání se objevili dva vojáci v kukani se třetím , jejich komandýrem.Ten měl moje papíry. Otevřel můj občanský průkaz na stránce 14 kde bylo razítko trvalého pobytu.Vzal svoje velké razítko a buchnul ho na tuto stránku.

Stálo tam : MOCKBA aeroport Šeremetěvo ,datum ,podpis.

A tak jsem více jak 5 let , po dobu platnosti červeného občanského průkazu měl místo trvalého pobytu na moskevském mezinárodním letišti. Veselohra ,kterou by uměl napsat jen pan Svěrák měla ještě pokračování. Můj kufr - čemadan.Nemohl jsem si ho vyzvednout, když jsem čekal na pasové odbavení.Byla na něm visačka PRAGUE - MOCKBA.Tak ho Rusové poslali zpátky do PRAHY. Ale za dva dny mi ho přivezli do hotelu.

           Letiště Moskva Šeremetěvo se  umístilo v první desítce 

           nejhorších letišť světa 2008.    

           Proti tomu co se tam  děje dnes jsem "vyvázl ještě dobře".    

Definice štěstí

Se štěstím to je naštěstí poměrně jednoduché. Existují dvě možnosti . Buďto ho máme , to je vždy ta lepší zpráva .Tu druhou možnost se budu snažit diplomaticky vyloučit.

Jasně , pokaždé to nejde .

A on už to někdo vymyslel , že opak štěstí - neštěstí nechodí po horách , ale po lidech.

Použiji tedy slova jako "nebyl to můj den " nebo " prostě mi to nevyšlo, tak příště", to abych si to štěstíčko nepokakal .

Psycholog definuje pojem štěstí jako vnější příznivou okolnost často nahodilou a mnohdy nezaslouženou.

Z toho plyne známé české přísloví: "Čím blbější sedlák, tím větší brambory ".

Z povinné četby Babičky mi utkvěla v paměti slova paní kněžny " Šťastná to žena! " Ano , recept na štěstí podle Babičky je být laskavý ,milý, pozorný ,spravedlivý a umět se podělit s ostatními o svojí radost a moudrost.

Podle řeckého filozofa Sókrata je štěstím blahobyt a nezkrocená svoboda podle Aristotela štěstí není nahodilý pocit , ale výsledek dobrého,rozumně vedeného života.

Petr Hapka a Richard Müller udělali nezapomenutelnou definici : Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš.

A můj recept na štěstí ?

Já osobně bych řekl,že štěstí je imaginární veličina , nedá se vynutit, vede si svůj vlastní život , ale za příznivých okolností nám může být nakloněno.

Prostě, jaký si to uděláš ........................ :-)

VÁNOČNÍ PEČIVOVÁNÍ

"Pane opravář udělala jsem vám zrnkové kafíčko. A tady si zakousněte štolu co jsem upekla" ,  dobrosrdečně mi nabízela občerstvení starší paní. Byl ten předvánoční čas a já u ní opravoval příjem televize. Paní byla vděčná, že jí to zase hraje a nebude mít smutné vánoční svátky. 

Popíjel jsem turka a přikusoval  štolu . Je to taková hutnější vánočka , původem z Německa.

Paní mě pozorovala .Tak jsem jí pochválil její vánoční pečivo. "My u nás pečeme jenom vánočky, ale vy v té štole máte všechno. Hrozinky, mandle , lískové oříšky. 

Hmm, moc dobrá, ta se vám povedla ". Paní byla pochvalou očividně potěšená a tak se rozpovídala: " Noo, já jsem obíhala krámy, abych všechno sehnala ,

ale lísková jádra nikde neměli. Joo vlastně měli , ale bylo  to strašně drahý. 

Já toho důchodu moc neberu. Ale dcera,  ta mi koupila ty čokolády Riter a v těch jsou velké lískové oříšky. Víte já už nemám zuby, jenom protézy, tak už je ani nemůžu moc kousat." ............ 

Začal jsem si připadat jako ve špatné anekdotě a odložil jsem štolu na talířek.

Ale upovídaná babka dále pokračovala : 

"No nebojte se , já jsem ty oříšky opláchla horkou vodou a ještě jsou i upečený".

Spěchal jsem domů. Žaludek se mi převaloval. Srovnaly mi ho až dvě becherovky.

V příštích dnech jsem už žádné  vánoční cukroví u zákazníků neochutnával.