Napsal jsem to úmyslně s velkým H protože to byl opravdu " pan Holub ", nebojácný a odhodlaný splnit svou cestovatelskou misi s vypětím posledních sil . Odpoledne přistál u nás na dvorečku .Tak 10 metrů od nás a zbytek došel pěšky.Zastavil se dva metry od nás a kroutil svou hlavičkou ze strany na stranu.Hele on si nás prohlíží.Co chce? Vypadá ,že je ochočený Až po chvíli jsme si všimli, že to není obyčejný holub od sousedů.Na nožičce měl žlutý plastový kroužek.Takže poštovní holub ?Natáhl jsem ruku a on přicupital až ke mě a prohlížel si mojí dlaň.
Aha ,asi má hlad.Našli jsme sáček s krmením pro sýkorky a nasypali to do misky.Holub vděčně zobal krmení a zapíjel to vodou.Co to je na kroužku na nožičce? Nechal se klidně chytit do ruky .Měl tam napsáno Baumann a telefonní číslo.Zavolali jsme do Německa panovi Baumannovi.Ten byl rád , že se pošťák našel .Holuba se nebojte, je ochočený ,dejte mu zrní a vodu.Byli jsme na závodech, měl uletět 700 kilometrů a ještě se mi nevrátil.Dejte ho na noc do domu, ráno po východu slunce mu dejte napít a pusťte ho z vyvýšeného místa.Je to sto kilometrů, za dvě hodiny bude doma, poděkoval pan Baumann.Ráno jsem vzal opeřence na střechu.Vykračoval po hřebeni střechy, ale letět se mu nechtělo.Asi si dával dohromady svojí holubí navigaci.
Tak leť NACH HAUSE ,NACH HAUSE holub, řekl jsem mu.Asi mi porozuměl.Protřepal si křídla a vznesl se, zakroužil nad domem a nabral západní směr do svého německého holubníku.
