Pátek tak trochu jiný

Byl jsem dnes objednaný na zubní.Nesl jsem si sebou DVD se snímkem mé hlavy ,který mi udělali v poliklinice,hlavně tedy chrupu.Když vyšla sestřička z ordinace,pokusil jsem se o vtip,který ostatní v čekárně nechápali. Ale sestřička se pobaveně rozesmála." Nesu vám tady DVD s novým českým filmem.Bude to t r h á k ! "

Trhák to byl.Zub moudrosti.Smích mě přešel.Ale paní dentistka odvedla svojí práci velice dobře a bezbolestně.

Přišel jsem domů a mezi dveřmi mě vesele vítal náš pes.Je to už 10 roků stálý člen naší rodiny.Tak má právo být v našem domě opravdu jako doma.

Řekl jsem trochu unaveně: "Ahoj Riči" . Čelist mi po injekci už přicházela k sobě.

Přestal vrtět ocasem ,tázavě na mě pohleděl svýma hnědýma psíma očima a pak......

Táhle a smutně zavyl a potom se mi začal otírat o nohy.

Tak to jsem zíral.Okamžitě věděl, že něco není úplně OK a snažil se mi svou řečí psího těla pomoci.

Teď už bolest opadla ,Rič leží ve svém pelíšku v obýváku.Ale mě to vrtá hlavou .Co všechno ještě o svých čtyřnohých přátelích a domácích mazlíčcích nevíme ?

Dopisování s Ronaldem Reaganem

Měl jsem jednu zvláštní sběratelskou zálibu .Byly to adresy zahraničních státníků ,herců a zpěváků.Dneska by se řeklo, no a co je na tom? Ale bylo to před 30 lety a u nás vládlo informační zatemnění.A doba byla i taková ,že všechna psaní do zahraničí kontrolovali agenti STB a ne všechna se dostala ke svým adresátům.Na západ jsem nesměl 10 roků vycestovat, protože jsem znal podrobnosti o sovětské vojenské radiostanici R 140.Sešítek s adresami byl malou jiskřičkou ,že jednou napíši někomu do nedostupného VELKÉHO SVĚTA .

Pak přišel rok 1989.Zbourala se Berlínská zeď , odstranily se ostnaté dráty na hranicích a náš svět se začal neuvěřitelně měnit.

Tak jsem v prosinci toho roku vzal sešítek s adresami a napsal novoroční blahopřání 40 známým lidem ze západu. Zpěvákům,hercům i politikům ,třeba Phill Collinsovi ,Paul Mc Cartneyovi, Margaret Thatcherové,Ronaldu Reaganovi, M.Jacksonovi atd. Jeden dopis putoval i do Sovětského svazu ,ten byl Michailu Gorbačovovi.Moje snaha mě tehdy stála víc jak tisícovku a to byla tehdy polovina mého měsíčního platu.Přešel Nový rok 1990 a nic se nedělo.Tak jsem si říkal,že asi ještě někde v zapadlých sklepích estébáci pořád třídí naší poštu.Ale 25.ledna mi dcera nečekaně telefonovala do práce. Přišel ti domů dopis od amerického presidenta.No to byl šok ! Ale bylo to přesně tak.Obálka s vyraženým zlatým orlem nadepsaná OFFICE OF RONALD REAGAN s mojí adresou ukrývala poděkování za přání a blahopřání k úspěšnému novému roku . A to celé s vlastnoručním podpisem presidenta Spojených států amerických Ronalda Reagana.

Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 - 5. června 2004) byl americký politik a herec. Ve 30. až 60. letech byl hollywoodskou filmovou hvězdou, v letech 1967-1975 byl 33. guvernérem Kalifornie a v letech 1981-1989 byl 40. prezidentem Spojených států amerických.

Byla to jediná odpověď na moje novoročenky.Ale svou velikostí a opravdovostí vydala za všechny ostatní.

Pro mne to byl cenný důkaz , že u nás máme opravdu svobodu.

Přišel rok 1991 a pan Reagan slavil v únoru 80. narozeniny.Napsal jsem na kvalitní ruční papír elegantní blahopřání k tomuto významnému životnímu jubileu .Vložil jsem to do velké obálky A4 a opatřil snad dvaceti různými poštovními známkami ,aby se to jen tak nepřehlédlo .V polovině února přišel další dopis ze Spojených států.Bylo to vyjádření díku za zaslané přání k narozeninám.Narozeninová oslava se vydařila a přispěl jsem k tomu i já svým dopisem Zakončeno to celé bylo slovy :With warm best wishes and appreciation Ronald Reagan.

To je tedy můj opravdový příběh ,jak jsem si dopisoval s Ronaldem Reaganem.

Malá pozornost

Televizáka dělám už hodně roků.Zákazníci jsou vděční ,když k nim příjdete včas a dáte do chodu tu jejich bednu.

Ono se říká, že bez jídla člověk vydrží měsíc, bez vody až týden, ale bez televize ani den. Zprovoznění nefunkčního televizoru je pro někoho málem otázka života :-) . A tak se mnozí moji zákazníci snaží zdůraznit svůj vděk

v naturáliích. Na venkově dostanete čerstvá vajíčka ,tašku jablek nebo vlašských ořechů. Ve městě vám šoupnou lahvinku se slovy: " Tady máte malou pozornost, přijel jste v sobotu a já jsem rád, že to hraje.S tou mojí by bylo k nevydržení, že neuvidí svoje seriály."

Takže jsem přijel domů s lahví nějakého bílého vína.Ve stejném domě bydlí také náš rodinný lékař a obvoďák. A ten k nám to odpoledne přišel.Řešil zrovna nějaké rodinné problémy.

Říkám mu :" Pojď dál, posedíme, mám tu nějaké víno." Otevřel jsem tu sedmičku francouzského vína a nalil do skleniček od hořčice.Ťukli jsme si na zdraví ,ochutnali.Hmm dobré, nalej mi ještě. "Vyloupli" jsme tu lahvinku snad během půl hodiny.Zůstal v nás neobyčejný pocit klidu a pohody.

Druhý den mě napadlo podívat se na internet, co to bylo za lahodné víno.

No to jsem teda zíral.Francouzské Chateau 0,7 l za 1400,- Kč. My jsme ho s doktorem "barbarsky vychlastali" jak nějaký krabicák a ještě k tomu ze skleniček od hořčice ,co decka to dvě stovky.Znalci vín ,someliéři by nám za to určitě navrhli nepodmíněný trest v horní hranici.

Ekologickým aktivistou v nesprávné době

Dnes nevím ,jak jsem to všechno stíhal.Chodit do práce.Hrát v kapele.A k tomu dělat v obecním zastupitelstvu.Tehdy se tomu říkalo občanský výbor.Takže už je to pár roků.Teda hodně roků. Nebyla to vděčná funkce.Zadarmo a pro blaho obce.Ale snažil jsem se, aby to tu fungovalo k všeobecné spokojenosti.Snažení ale byl neustálý boj s větrnými mlýny a komunistickými úředníky.Tady začíná historka ,jak jsem se chtěl stát ekolologickým aktivistou na nesprávném místě a v nesprávné době.

Nedaleko naší malé severočeské vesničky s historií psanou od 11.století vznikl velký průmyslový komplex.Jeho prvořadou činností bylo soustavné znečišťování vzduchu , ale i vody v potoce ,který protéká obcí.Z potůčku s malebným názvem se stala smrdutá stoka černé fenolové vody, která vzniká po úpravě uhlí. Na schůzi občanského výboru jsem navrhnul,že by se s tím mělo už konečně něco udělat.Všichni ale koukali do země.Nechtěli s tím nic mít.Pracovali tam.

Tehdy jsem vzal skleněnou láhev od mléka (to ještě nebyly PET lahve), nabral z potoka tu černou páchnouocí kapalinu a šel.

Šel jsem na Povodí Labe.Podívejte se soudruzi jakou vodu nám pouští fabrika do potoka!

Podívali se na flašku a zeptali kde to je . Podhorský potok ? Tak to není naše.To musíte jít

na Povodí Ohře.Nechápal jsem proč tam ,když Ohře teče 50 km od nás a Labe je za humny.

Na Povodí byli milí.Prohlédli obsah lahve proti světlu , přivoněli a konstatovali, že to není dobré.Ale pomoci že mi nemohou.Oni dělají regulaci toků ,ale co tam teče je nezajímá.Když se vám to nelíbí ,běžte si stěžovat na Krajskou hygienickou stanici. Vzal jsem láhev a šel .Vrátný na KHS s placatou čepicí a vyzbrojený pistolí mi odebral občanku a pustil mě dál. Trvalo to tam kratší dobu než ověřování mojí totožnosti na vrátnici."Tohle my neřešíme.To má na starost Okresní hygienická stanice." Tak to už jsem si připadal jako v Pohádce o Kohoutkovi a slepičce .K vedoucí OHS jsem se musel objednat.Prohlédla láhev a rezolutně prohlásila."Takhle to ale nejde.Co si myslíte? Že si sem přinesete vodu kdoví odkud a my to budeme řešit? Vzorky musí odebrat k tomu určená komise do speciálních odběrných nádob a musí se sepsat protokol s datem a časem odběru". Vzala láhev té páchnoucí špíny a vylila jí do umyvadla. "A láhev umejte a vraťte do obchodu". Odcházel jsem sklíčený , ponížený a dopálený z takového bezohledného jednání.

Dnes je fabrika zbořená.Před dvaceti lety se přišlo na to ,že je tady zbytečná .

Podhorský potok se vlastními silami stává bystřinou, kam "ptáci ,laně chodí pít pod javorový kmen". Každý si dnes může udělat svůj vlastní úsudek proč chránit přírodu kolem nás ,vodní toky,živočichy prostě faunu i floru .Nejsme jenom pouhými konzumenty a uživateli přírody .Jsme její součástí.

Malá větrná elektrárna

Domácí větrná elektrárna jako alternativní,nezávislý zdroj elektrické energie pro chatu nebo chalupu.

Když jsem viděl velké větrníky v Krušných horách ,řekl jsem si , proč to nezkusit.Postavil jsem větrnou elektrárnu na zahradě za domem.Jenom malou ,jakou můžete vídat ve filmech na amerických farmách.

Prvním předpokladem je hnací síla - vítr.Větrnou turbínu roztočí rychlost větru od 2m/s to je asi 10 km/h.Zvolil jsem třílistou vrtuli s alternátorem,který má 12 voltů a výkon 500 W.Podobné alternátory dodávají napětí v osobních autech.

Celá jednotka je na 4 metrovém stožáru.

Proti kmitání je stožár ukotvený ocelovými lanky.Turbína je kabelem spojena s řídící jednotkou .

Elektronika kontroluje a hlídá nabíjení baterie , olověného akumulátoru 12 voltů /100 Ah (ampérhodin).V případě dostatečného nabití řídící jednotka přepne vinutí alternátoru a ten funguje jako magnetická brzda.Vrtule se netočí.

K zabrzdění dojde také v případě překročení povolené rychlosti větru a větrná turbína je chráněna před poškozením.

Další částí elektrárny je měnič napětí . Ten z 12 voltů stejnosměrného napětí udělá 230 voltů střídavých pro připojení malých domácích spotřebičů.

Měnič má také výstup USB 5V ze kterého mohu nabíjet mobil, tablet,foťák .Celou elektroniku větrné elektrárny jsem instaloval do kovové skříně , vybavil pojistkami, měřičem stavu akumulátoru a jističi.Z této centrály mám udělaný rozvod elektřiny do dílny ,garáže a na zahradu.Zásuvky a vypínače jsem označil zeleně (zelená energie).

A tak třeba posekám trávu malou strunovou sekačkou, rozsvítím cestičky v zahradě nebo čerpám vodu na zalévání.

Systém je takzvaný offgrid , to znamená, že není napojený na veřejný elektrický rozvod.Máte stejného koníčka?

Rád se podělím o zkušenosti.

Finanční poradce z Asie

Znám ho již několik let.Má malý krámek .Kalhoty,bundy,boty,spodní prádlo ale koupíte tam i umělé květiny,rámečky na fotky sluneční brýle nebo ponožky.Je to usměvavý Vietnamec ,který tu žije s rodinou dvacet roků.

Jak se máté? ,ptá se mne zdvořile , sotva jsem vstoupil.Potřebuji pásek do kalhot.Ochtně vy:bírá a zkouší délku pásku.Když chci platit ,povídá mi" Něco pro vás mám.Kouzlo.Všichni Vietnamci mají .Pro štěstí a peníze". Z podpultu vytahuje malou zlatou sošku veselého tlouštíka.Dívám se asi trochu nechápavě a tak pokračuje."To náš Budha.Dáš doma aby byl vidět.Dáš pod Budha peníze a budeš mít doma pořád peníze.To je kouzelný".

Přesvědčil mě a tak si k opasku kupuji zlatého Budhu za sto pade.Doma jej dávám v obýváku na poličku a pod něj peníze.Pro začátek po něj strčím stovku.Dalších čtrnáct dní kontroluji mojí peněženku ,jestli se něco změnilo.Nic.Vše při starém.Co mi to ten Vietnamec říkal? Všichni Vietnamci mají.To je kouzelný.Dáš pod Budha peníze a budeš mít doma pořád peníze.Chvilku mi to vrtalo hlavou -budeš mít doma pořád peníze.Co tím myslel? A pak mi to došlo! Měl pravdu! Mám doma pořad peníze.Stovku zastrčenou pod soškou.

Existence potvrzena

Vojtík je u nás pravidelně na víkendových návštěvách.Už když mu byly čtyři ,bylo to hodně živé a zvídavé dítě.Tehdy jsme si vymysleli Pišimiše.Krátce ho představíme.Domácí naschválníček , schovává věci jako jsou klíče,boty,ponožky. Klidně vám sní sladkosti,které večer zůstaly na stole,vyjídá potají ledničku a dělá nepořádek.Všichni o něm vědí ,ale nikdo ho neviděl.

Tak na Pišimiše jsme s Vojtíkem výmýšleli pasti.Jak ho dopadnout? Jednou mě překvapil plánem který si připravil a nakreslil doma , jak ho spolehlivě chytíme. Vysvětlil mi to asi takhle: "Pišimiš má rád dorty , hlavně se šlehačkou a jahodami.Dort dáme do veliké krabice.Na boku vyřízneme okénko a k němu postavíme malý žebříček." Pozorně jsem poslouchal a obdivoval plán čtyřletého kluka." No a když vleze dovnitř , tak vezmeme žebřík a okénko zalepíme a budeme ho mít v krabici !" Jiný plán byl udělat malé jezírko s ostrovem a padacím mostem.Na ostrov dáme bombóny.Pišimiš tam vleze ,sklopíme most a protože neumí plavat tak tam zůstane.Byly to milé chvilky s malým Vojtou.

Uplynulo pár roků.Už je mu osm.Velký kluk. Jezdí k nám na víkendy s tabletem ,smartfonem .Hraje počítačové hry.

Na Pišimiše jsme skoro zapoměli .Tak mu jednou povídám:"Vzpomínáš si Vojtíku, jak jsme chytali a nikdy nechytili toho domácího skřítka? Tak toho jsem dopadnul a mám ho vyfoceného.A není jeden ale jsou tu dva.A mám je vyfocené v mobilu."

Nevěřil mi. " Tak to mi teda ukaž !Vzal jsem svůj chytrý mobil ,zapnul foťák .CVAK!

A z obrazovky na nás koukali dva Pišimišové .Vojtík a já.