Pestrobarevný týden

Není toho moc, co by přidalo na náladě. Po tom všem, co se denně line z televize a na webových stránkách .Každý se snaží si to trochu obarvit ,zapomenout po šichtě co se děje venku .

Vidím to na dětech. Pracují ve zdravotnictví a sociálních službách.Příjdou domů a nechtějí nic poslouchat, nic vidět , o ničem se bavit ,chtějí klid a nejlépe po dvanácti hodinách v práci jít spát .......

Pro ně se stal den za dnem neradostnou, bezbarvou realitou . Nejistou. Odporně krutou v jejich věku..........

Mě ráno zvedne náladu modrá obloha a sluneční paprsky. Jejich zlatavá ,hřejivá barva se rozlévá celým tělem.

Každý den jezdím za maminkou .Hodně věcí už sama nezvládá. Nákupy ,úklid, vaření .Bude jí devadesát.

Žije ve svém světě televizních soutěží a písniček na přání od pondělí do nedělě...........

Musím hlídat ,aby si brala předepsané prášky.Ještě , že mají různé barvy .Bílý a růžový ráno ,žlutý v poledne a růžový večer.

Ví, že se venku něco děje , ale přesto se každý den ptá , proč za ní nepřijedou vnoučata......

Snažím se s ní hodně povídat , oživit a obarvit naše společné vzpomínky .Ty její jsou "jen" co bylo před osmdesáti lety.

To když jako desetiletá, za války , měla jediné boty a to byly černé ,gumové holinky. Do školy šla kilometr bosa s holinkami v ruce.V potoce si opláchla nohy a nazula svoje parádní boty.......

Nebo , že k snídani za války měli bílou kávu z cikorky a do toho si nalámali chleba.Že její maminka pekla voňavé buchty.

A její tatínek ,když se vrátil z Německa z Helmstadtu ,kde byl totálně nasazený jí přivezl panenku s růžovýma šatičkama......

Včera,když jsem u ní dělal velikonoční úklid , vypral záclony a umyl okna její vzpomínky poskočily na dobu před dvaceti lety . Dělala uklízečku , bylo to prý její hobby a ženský v kancelářích jí měly rády. Nosila jim ke kávě roládu, kterou upekla a háčkovala pro ně dečky. Vtom si vzpoměla , že nějaké ještě má v krabici ve skříni .A tak mi ukazovala svoje pestrobarevné ruční výtvory s krásnými vzory . Prozradila, že některé štrikovala po večerech i týden a potom je musela naškrobit a připíchnout na polystyren špendlíky, aby držely tvar. Tak jsme jich několik hned vystavili pod květináčky , když budou ty velikonoce........

Já si barvím den do červena.Takové červené polosladké ,když se rozlije po jazyku a pomalu vámi proplouvá. No jak se říká jedno deci vína v jakémkoliv množství neuškodí..... Měl jsem také v zásobě žlutou barvu.Sladce hřejivý , voňavý vaječňák na svátky. Už není. Vystřídala ho hnědavá Demenovská medovina s nádechem borovičky. Ale ta jenom po kapkách , jako prevence......

Přeji vám všem krásné ,pestrobarevné svátky jara. I když ty letošní budou úplně jiné .Neklesejte na mysli.Dopřejte si barvy přírody, barvy slunce i oblohy .Barvy úsměvu .Barvy poděkování . Barvy štěstí ...........

Pocta Jaroslavu Haškovi

Nezdá se mi, že by byla v tématu týdne správně položená otázka. "Proč jsou hloupí lidé šťastnější než ti vnímavější ?"

To už přímo evokuje opačnou možnost , že šťastní lidé jsou hloupější . Má někdo z vás takový pocit? Já to nejsem.

Měli jsme opět možnost vidět v televizi filmové zpracování Osudů dobrého vojáka Švejka s nezapomenutelným panem Hrušínským v hlavní roli .

Autorem románu je Jaroslav Hašek (* 30.dubna 1883 + 3.ledna 1923) český spisovatel, publicista a novinář.

Právě uplynulo 97 roků od chvíle , kdy všestranně nadaný Hašek v pouhých 40 letech zemřel.

Ten svému Švejkovi , naivnímu dobrákovi, vložil do úst nezapomenutelné a geniální citáty. Staly se nesmrtelnými a tudíž mohou platit stále i v dnešní době. Posuďte sami :

"Nejspokojenější lidi jsou právě ti, kterým násilím nebyla vnucena vzdělanost. "

"Každej nemůže bejt chytrej pane obrlajtnant . Ty hloupí musejí dělat výjimku , poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej."

"Život lidskej je někdy tak složitý , že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr!"

Takže odpověď na téma týdne je tentokrát přímo pera Jaroslava Haška :-)

Dnes to bylo akční

Chvíli jsem zůstal stát na druhé straně silnice a nechápavě sledoval , co se to děje......

Dnes ráno jsem zajel do města. Zařídit pár maličkostí. Dát se ostříhat a udělat nákupy. Zaparkoval auto u chodníku , vyhrabal z peněženky 15 Kč a šel zaplatit do parkovacího automatu.Ten zmetek pobral 15 korun , parkovací lístek měl být na hodinu a půl, ale vytisklo se na něm jenom na hodinu. Mačkal jsem opravná tlačítka , buchnul parkrát do bedny , ale nic. Pětikačku si nechal. No nic, povídám si. Dal jsem parkovací lístek za okno a šel k holiči.

Jak to chcete , ptala se mě mladá holička. Tak jsem použil můj oblíbený vtip. No chtěl bych vypadat jako James Bond nebo jako ten chlápek, co ho máte na plakátu v čekárně. Chvilku si mě pobaveně prohlížela , tak jsem pokračoval. Vaše kolegyně mi minule řekla, že bych v tom případě musel na plastickou chirurgii, tady že jsem v holičství. Zasmáli jsme se a dívčina se pustila do stříhání. Potom jsem se stavil v potravinách a spěchal k autu , protože parkovací hodina už uběhla.

Teda hrklo ve mě nehezky a cítil jsem ,že mi srdce buší až v krku. Z dálky jsem viděl ,že hned vedle mojeho auta stojí modře blikající policejní auto . Ale aby to nebylo málo , stálo další modře blikající policejní auto na chodníku , na druhém boku mého auta . Chvíli jsem zůstal stát na druhé straně silnice a nechápavě sledoval , co se to děje.......

Hned se mi spustila neřízená řetězová reakce myšlenek v té mojí čerstvě ostříhané hlavě......Takže zablokován.....

Nojo přetáhnul jsem parkování a teď čekají na odtahovku ..... Ale vždyť to není ani deset minut a v automatu mám pětikačku k dobru .... Neviděli mě náhodou na kamerovém systému jak buším pěstí do bedny?.... a teď si pro mě přijeli ?

Napočítal jsem si do desíti, zhluboka nadechnul a rázně vykročil přes silnici . "To je vaše auto ?", zeptal se mě jeden ze dvou policistů , co tam stáli a pokračoval " malý moment počkejte , hned to tady uvolníme". Teď jsem si teprve všimnul , že další dva policisté k nám vedou nějaké dva týpky. Šoupli je do svých policejních vozů. Já si připnul pás , nastartoval , vyhodil blinkr ..... uffff.......

A zhluboka si oddechnul.

Advent začíná

Vzpoměl jsem na historku z loňska , hlavně na to ,co mi paní řekla na konec a já to tam nenapsal : "Tohle se nám v Bavorsku nikdy nestalo ! " více na http://dimense4.blog.cz/1812/adventni-naschvalnicek :-)

Jazyková bariéra

Tak to mě teda rozesmálo.Ale vezmu to od začátku. Vnučka odletěla na prázdninovou práci za oceán.Dva měsíce práce v kempu pro americké děti . Další měsíc potom cestování a poznávání.Co jsem obdivoval bylo, že se tam vypravila úplně sama. Až do kempu ,který byl 60 km od Los Angeles. Já bych nejspíš skončil na letišti.Holt jazyková bariéra by mě dál nepustila. Podle fotek a příběhů, které nám a dalším šesti stovkám sledujících na instagramu pravidelně posílala, jsme viděli, že se tam rychle přizpůsobila a našla spoustu nových přátel. Dělala instruktorku na ZIP LINE. Byla to kovová věž , ze které sjedete na zem zavěšeni na laně. Podobně trénují i parašutisti. Jednou nám psala : pokaždé, když někdo jede z věže, tak se celá klepe.Ale já jsem stála na věži sama, nikdo nejel a celé se to najednou strašně klepalo.........No v Kalifornii bylo zemětřesení o síle 7,5 stupňů .

Když poznala část okolo L.A. , pobřeží Malibu , studia Hollywoodu , zábavní parky a známá místa jako třeba Bewerlyhill , vypravila se přes státy navštívit New York. Fotky a krátká videa nám přiblížily místa, která viděla.Central park , Brooklynský most , Sochu svobody, Time Square..........

Doma jsem si říkal, jak tu naší šikulku přivítáme .A tak jsme udělali velikou tabuli. WELCOME TO BRAMBORY HILL.

Jenom abyste věděli , tak Brambory Hill jsem pojmenoval už před 10 lety kopeček, na kterém stojí náš rodinný domek.Tehdy jsem si říkal : V Americe v Los Angeles mají Bewerlyhill tak si u nás uděláme Brambory Hill :-)

Přivítání bylo krásné. Vítací tabule byla překvapením . Každý dostal nějaký dáreček. A dlouho jsme probírali zážitky z cesty.

Za týden nám telefonovala sousedka . Za kolik prodáváte ty brambory? A proč to tam máte před domem napsané anglicky?

Takhle chytit už raději ne......

Asi toho dnes moc nenaspím. Přetahuji si přikrývku přes hlavu.Chci zhasnout a šmátrám po lampičce na stolku nemotornou rukou . Zapil jsem sklenicí vody prášek proti bolesti. Jdu si lehnout. Ani dnes nemám chuť něco povečeřet. Moc mi to nešlo,umýt se, svléknout se jednou rukou . Náš pes na mě nechápavě kouká a nasává zápach , který se ode mne šíří. Domů jsem dojel autem , řazení rychlostí nic moc , ale i jednou rukou se dá řídit docela v pohodě.

Z ordinace jsem šel trochu nejistým krokem. Dostal jsem lékařskou zprávu.Doma si to ledujte nebo si vezměte prášek , nesmíte si to máčet , řekla mi paní doktorka.Ještě dostanete injekci proti tetanu .To už jsem byl trochu v klidu a snažil se zhluboka dýchat. Když jsem slézal z lůžka na sále , pálilo to a cukalo v tom. Teď vám na to dáme dlahu , a obvaz řekla mi mladá paní doktorka . Asi mi to moc neumrtvila. Cítil jsem každé píchnutí jehlou a tahání za stehy. Vpichla mi do ruky několik injekcí s anestetikem. Ruku mi polili pálivou desinfekcí.

Na sál mě doprovodil saniťák hned z rentgenu ,abych sebou někde nepraštil. Odborně je to postraumatický šok , trochu to se mnou cloumalo a vibrovalo.Čekárna byla nezvykle plná . Na pohotovosti jsem byl autem za 15 minut , teď se tam tomu říká cizokrajně emergency. Barva sněhobílého obvazu se rychle měnila ,dost neuměle jsem si to uvázal . Lékárničku a sterilní obvaz jsem našel hned.

Jau(!!!!!) dopr.....pozdě , ucuknul jsem s ukazovákem .

Zapínám okružní pilu - maflík , abych o jeden centimetr zmenšil nové dveře .

Příhoda z natáčení

.....co trampové dodnes nevěděli ? Není to veselá příhoda,ale je pravdivá.

Trampové,trampování,trampské osady, potlachy.To je fenomén ,který existuje v našich končinách již téměř 100 roků.Trampové jsou lidé družní, veselí , milují volnost , přírodu, sportování , posezení v hospůdce nebo při táboráku a také trampské písničky.Byly ale časy ,kdy neměl trampský národ jak se říká "na růžích ustláno".

Za totáče v dobách Husákovy normalizace v letech sedmdesátých a osmdesátých minulého století se soudruhům krajně nelíbily Potlachy - setkání trampíků.

Esenbáci prováděli šťáry s cílem zamezit setkáním, která nebyla podřízena schvalovacím řízením a idejím komunistů. A trampíci byli pro jejich politiku málem třídním nepřítelem a štvanou zvěří .

Jednu akci jim ale naoko oficiálně povolili.To byla Trampská Porta. Po několika úspěšných a hojně navštěvovaných ročnících se ale soudruzi zalekli jak velký ohlas tento festival vyvolává.

Snažili se ho všemožně upravovat k obrazu svému.Kapely mohly hrát jenom předem schválené skladby s cenzurovanými texty. Na Portu se nedostala jakákoliv kapela, ale jenom vybraní a ověření přes schvalovací komisí atd. To na úvod.

Po dlouhých letech jsem opět zavítal do městského divadla v Děčíně. Připravovali jsme tam výstavu obrazů a soch. A v prázdném hledišti jsem si připomenul historku starou víc jak 35 roků .

Poslali mě do divadla tehdy pracovně.Konalo se okresní kolo Trampské Porty.Měl jsem udělat videozáznam průběhu této akce . Jo, ten videorekordér Sony stál 150 tisíc ,nosil se přes rameno , vážil s olověným akumulátorem 15 kilo , kamera dalších 7 kg .Nahrávalo to černobíle na půlhodinový kotouč speciálního magnetofonového pásku.Že byl jen půlhodinový si zapamatujte. No a já jsem seděl v loži divadla a točil. Důvod proč mě tam poslali jsem se dozvěděl až později.

Soudruhům trampíci leželi v žaludku.Trampskou Portu chtěli zrušit, protože v této hudbě viděli americké imperialistické vlivy. A bylo mnoho písniček zapsaných na černé listíně ,které se veřejně vůbec nesměly hrát .To byla také píseň Vlajka , trampská hymna,která vznikla již ve dvacátých letech minulého století a která trampský národ spojovala, ale i Báječná ženská Zdeňka Rytíře a Michala Tučného a posléze došlo na všechny písničky Waldy Matušky, když vycestoval do USA.

Přišlo na přehrání videozáznamu z Porty v Děčíně ředitelovi Kulturního střediska , který řídil severočeskou kulturu podle normalizační taktovky komoušů .Byli tam také jeho náměstci a ideologická pracovnice.Šlo jim hlavně o to jestli se nehrála zakázaná Vlajka. Ředitel se nechal i slyšet , " jestli tam tu Vlajku hráli ,tak jim to odpískáme a končí !" .

No Vlajka se samozřejmě v Děčíně hrála. Všichni v hledišti po dvouhodinovém vystoupení kapel stáli a zpívali jako jeden velký sbor. Bylo to dojemná finálovka .

Ale to už byla půlhodinová cívka magnetofonového pásku ve videorekordéru dávno plná a na záznam se Vlajka nevešla :-)

A já jen dodávám to známé a trefné : Proletáři všech zemí ,vyližte si prdel!