Tatínek nás opustil v lednu 1982.Navždy.Bylo to smutné loučení.
Táta měl rád život a jen tak ho nevzdával.Byl po vážném úrazu na invalidním vozíku.Ale dál se věnoval svému velkému koníčku.Tím byly koně.Těm věnoval všechen svůj čas na chovné stanici. Trénoval mladé jezdce pro parkurové skákání ,military a dresuru.Dával jim pořádně zabrat i když nemohl chodit a byl na vozíku.
Dále jezdil se svým Trabíkem po jezdeckých závodech.Dělal rozhodčího nebo konferoval průběh závodů. Dal dohromady mnoho přátel jezdeckého sportu v době ,kdy nebylo jednoduché udržet chov koní.
Zdravotní stav ale tatínka po několika letech trvale upoutal na lůžko.Jednoho lednového dne nám telefonovali z nemocnice , že je to vážné.Celá rodina jsme jeli za tatínkem a netušili,že je to naposledy........
V noci nás probudil kolem jedné hodiny domovní zvonek.Vytrvale a bez přestání zvonil. Bratr běžel ke dveřím , za nimi ale nikdo nebyl. Jenom temná, mrazivá lednová noc
Ráno přišel telegram , že tatínek v jednu hodinu v noci zemřel.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky👍
Věřím , že se tady a budeme vídat častěji 😀