"Pane opravář udělala jsem vám zrnkové kafíčko. A tady si zakousněte štolu co jsem upekla" , dobrosrdečně mi nabízela občerstvení starší paní. Byl ten předvánoční čas a já u ní opravoval příjem televize. Paní byla vděčná, že jí to zase hraje a nebude mít smutné vánoční svátky.
Popíjel jsem turka a přikusoval štolu . Je to taková hutnější vánočka , původem z Německa.
Paní mě pozorovala .Tak jsem jí pochválil její vánoční pečivo. "My u nás pečeme jenom vánočky, ale vy v té štole máte všechno. Hrozinky, mandle , lískové oříšky.
Hmm, moc dobrá, ta se vám povedla ". Paní byla pochvalou očividně potěšená a tak se rozpovídala: " Noo, já jsem obíhala krámy, abych všechno sehnala ,
ale lísková jádra nikde neměli. Joo vlastně měli , ale bylo to strašně drahý.
Já toho důchodu moc neberu. Ale dcera, ta mi koupila ty čokolády Riter a v těch jsou velké lískové oříšky. Víte já už nemám zuby, jenom protézy, tak už je ani nemůžu moc kousat." ............
Začal jsem si připadat jako ve špatné anekdotě a odložil jsem štolu na talířek.
Ale upovídaná babka dále pokračovala :
"No nebojte se , já jsem ty oříšky opláchla horkou vodou a ještě jsou i upečený".
Spěchal jsem domů. Žaludek se mi převaloval. Srovnaly mi ho až dvě becherovky.
V příštích dnech jsem už žádné vánoční cukroví u zákazníků neochutnával.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky👍
Věřím , že se tady a budeme vídat častěji 😀