Mlha přede mnou, mlha za mnou

Pamatuji začátky diskoték. Sedmdesátá léta .Chodili jsme pařit a dýdžejové pouštěli muziku z opravdových vinylů.Otáčející se zrcátková koule osvětlená bodovým reflektorem házela prasátka po parketu a barevná světelná hadice blikala v rytmu hudby.To byly vymoženosti,které se vyráběly pro pobavení publika podomácku .

Jednou za mnou přišel Honza Kurzweil ( + 2003 ) ,že by chtěl zkusit při diskošce mlhu.V té době mlhu na jevišti používal Vašek Neckář.Já jsem měl zjistit jak to vlastně funguje.Dnes si koupíte roztok na chemickou mlhu v lahvi , nalejete do vyvíječe a je to. Ale tehdy.

V zákulisí stál velký kovový sud s víkem a připojenou silnou hadicí.Do sudu bylo instalováno topné tělísko z pračky.Voda se začala ohřívat již hodinu před vystoupením ,aby se dosáhlo požadované teploty.Do sudu se vhodila pětikilová kostka suchého ledu CO2, přiklopilo se víko a už to jelo.Hadice se nasměrovala na jeviště a mlha se vyvíjela dokud se led v teplé vodě nerozpustil.

Suchý led jsem pro Vaška objednával v Chemičce v Záluží,tak jsem pro Honzu objednal také dvě kostky.

Premiéra mlžného šou se konala na Růžovém hrádku ve sklepní vinárně. Voda v sudu byla ohřátá a mohl přijít

na řadu suchý led. Technik tam vhodil obě velké kostky.Tak to byla chyba. Mlha se začala valit jak z Krušných hor. A nejenom z hadice ale i zpod poklice na sudu.Sklepní vinárna se rychle plnila mlžnou párou jako v prádelně. Když byli tanečníci po pás ponořeni tak křičeli, když jim koukaly jenom hlavy tak řvali a když je všechny včetně pódia, stolů,baru i personálu pohltila mlha docela ,tak šíleli. Naráželi do stolů a poráželi židle , na parket padaly sklenice i lahve .Jako v pohádce Hrnečku vař! ta pára nešla zastavit .Zmatek.Malé lampičky na stěnách mlhu neprosvítily .Vznikla bílá tma. Vyhazovač v obavách aby někdo neutekl bez placení uzavřel hlavní dveře nahoře na schodech ze sklepa. Tím ale zamezil přirozenému větrání sklepa.Po hodině,když si mlha začala sedat jsme uviděli výsledky pokusu.Mokré zdi ,ze kterých se odlupovala malba a rozbité sklo na zemi.Zděšený dýdžej Honza mě prosil, abych to nikde neříkal ,že by si už na diskotéce nezahrál.

Jó sedmdesátý léta , to byla dobrá prdel!