Co tady všichni tak smutně sedíte? Pohladí mě konečně někdo? Mezi ušima , tam to mám rád nebo na hřbetu , až tam vzadu , to je vždycky nádhera. Podívejte se na mě , krásně běhám. Nohy mi zase slouží. A jak se mi krásně dýchá. Dnes je mi moc dobře. Neseďte a dělejte něco ! Tak alespoň otevřete dveře.Venku jsou moji kamarádi. Mourovatá kočka Míša , ta tady nebyla pět roků a teď sedí u dveří . A zrzoun Garfíld , tomu se líbilo ,když jsem mu olizoval jeho kožíšek. Kde se tak dlouho toulal.Po louce sem pro mě běží Vendy od sousedů, budeme spolu běhat a dovádět jako za mlada .To jsem rád,že ji opět vidím. A stojí tam taky strejda Jirka .Určitě mi nese tašku plnou krásných tenisáků na hraní.Nikdy mu nevadilo , že jsem mu je rozkousal. Ten u nás nebyl už tři roky. A naše milá babička Maruška k nám jde také. Má pro mě určitě kousek kuřete od oběda. Už se těším. Já to cítím i na dálku.Nebyla tady už skoro rok a teď tam na mě čeká.
Tak otevřete mi někdo konečně ty dveře!..............
Psího kluka jsme doma přivítali na Vánoce v roce 2004. Byl poslední ze dvanácti štěňat , který zůstal chovateli . Hned po narození se stal slavným i se svými pěti psími brášky a šesti sestřičkami. Viděla ho tehdy celá republika v televizních novinách na Nově . Sotva se rozkoukal a byl ho plný byt . Dali jsme mu krásné jméno Riči . Byl zvědavý , všechno musel vidět a očuchat. Věci jako polštář , pantofle, boty i hračky vyzkoušel také svými packami a zuby.
Brzy se kamarádil se všemi členy rodiny i naším kočičím klanem.Kočky ty ho zbožňovaly a nechaly se od něj olizovat jeho velkým jazykem.Vůbec jim při tom nevadilo , že se při olíznutí kutálely po dvorku. Rád se vozil autem a měl v kombíku vyhraženu zadní část. Líbilo se mu za jízdy vystrčit hlavu z okénka.To mu potom vlály ve větru jeho velké uši i tlama. Brali jsme ho do práce i na výlety k potoku.Brouzdal se po břicho ve vodě a lovil kameny ze dna. Jednou koukáme, co to přinesl na břeh? Byla to želva. Želva nádherná s oranžovými tvářičkami . A tak jsme měli doma v teráriu Ferdu, kterého Riči zachránil .
Při hře na trubku jsem zjistil, že má Riči hudební sluch a snaží se svým táhlým vytím trefovat do hraných tónů. Líbilo se mu vytvářet souzvuky a duet s trubkou . Jinak by asi za mnou nepřiběhl z obýváku do mého pokoje pokaždé, když jsem hrál. Postupně nás začal překvapovat dalšími psími kousky.Naučil se nám při příchodu z práce říkat ahóóój.Vzal do tlamy míček nebo hračku a přes ní docela srozumitelně moduloval aaa- hóóój.
Měl také to , čemu se říká šestý smysl.To když šli sousedi se svou fenkou Vendy na procházku , on to věděl i když byli 300 metrů daleko a za domy.Chtěl pustit ven a běžel na louku , kde se za chvíli s Vendy proháněl.Věděl také, že se paní vrací s autem z nákupu , běžel s míčkem v tlamě k brance , aby ji mohl přivítat svým aaa-hóóój , ale ona byla ještě 3 kilometry daleko od domu. Cviky jako sedni,lehni , na místo pochopil hned a stačilo mu také jenom ukázat a udělal to.Jednou jsem zjistil , že umí číst myšlenky. Stál kousek ode mne a já si v duchu říkal Riči sedni . Díval jsem se jinam a myslel na ten povel. Najednou zakňučel , to asi abych se na něj podíval a sednul si. Zkoušel jsem to ještě několikrát a pokaždé pochopil.
Sám, bez našeho učení se naučil otevírat dveře do domu .Když už nechtěl být venku , stoupnul si na zadní nohy, pravou packu opřel o fasádu a levou stisknul kliku.Když už byl uvnitř , strčil čumákem do dveří , aby je za sebou zavřel.
Že tohle dělá nám prozradily až kuličky polystyrenu, napadané na rohožku , které svou tlapou vyškrábal ze zateplení u domovních dveří .
Viděl také to, co nám zůstává utajeno.To když se několikrát v obýváku zadíval na strop vedle krbu , naježily se mu chlupy a vrčel.My tam nahoře nic neviděli. Trochu to připomínalo jeden klasický americký horor.
Měl rád děti a když k nám přišly na návštěvu od sousedů , nosil jim ukázat svoje hračky nebo tenisáky.Na vánoce měl radost z dárků stejnou jako my. Velkou tlapou si přidržel balíček a zuby rozbaloval papír aby nám dal vzápětí najevo štěkáním , jakou má radost z plyšové hračky , barevné bačkory , spleteného provazu nebo polštářku do pelíšku.
Veterinář si sundal stetoskop z uší , beze slova pokýval hlavou , uložil věci do koženého kufříku a spěšně opustil náš dům.
Stáli jsme mlčky celá rodina v zahradě u vzrostlého dubu a vzpomínali , jak nám Riči před deseti lety pomáhal packami hrabat hlínu při vysazování tohoto stromu.
Stáli jsme mlčky nad místem, kam jsme ho uložili. Místem posledního odpočinku našeho Riče.Nikdo nebyl schopen slova.Vzal jsem hrstku hlíny a vysypal jí do té smutné jámy. "Odpočívej v pokoji kamaráde ", více jsem ze sebe nedostal , oči se mi zalily slzami. Smutně jsme odcházeli domů.
V každém z nás ale napořád zůstal kousek našeho krásného, dobráckého a jedinečného , hodného, spokojeného psího přítele Riče.
Doma jsem zjistil , že se nám v 17.55 zastavily hodiny v obýváku. Byla to přesně doba, kdy jsme odnášeli Riče z domu na zahradu. Myslel jsem, že je vybitá baterie. Nebyla , jenom se zastavily...............
Čtrnáct dní před tím smutným dnem se nám ztratil černobílý kocour Myšák.Byl to Ričův kamarád , spali spolu v jednom košíku nebo se krmili ze stejné misky. Druhý den po rozloučení se kocour nečekaně objevil u domovních dveří.
Procházel se potom po obýváku a hlasitě mňaukal.Hledal košík se svým psím kamarádem.
V noci se paní zdálo , že Riči štěká na zahradě . Ráno jsme našli poškozený plot a záhony rozryté od divočáků.
Riči dál hlídá svojí milovanou rodinu , hlídá svůj dům.
A na rohožce u domovních dveří nalézáme každé ráno ležet bílé kuličky polystyrenu................
Riči (Tosa inu) 15.8.2004 - 15.9.2019
