Bylo ,nebylo

Začínají takhle pohádky Boženy Němcové.Ale prožili jsme i takovou dobu . Bylo a potom třeba dlouho nebylo.

Tu se stal nedostatkovým toaletní papír.Ale český člověk si s tím poradil a tak jsme měli na záchodě nastříhaný štos novin Rudé právo.Banány a pomeranče ty byly jenom na vánoce a ještě se musela vystát pověstná fronta. Fronty se stály na všechno , na maso ,na nové knížky ,na nábytek,na pořadník na auto, na barevné televize.

Práce ale kupodivu byla pro každého.Všichni museli pracovat.A jak ? Já například pracoval v Tesle. Říkalo se že TESLA je zkratka TEchnicky SLAbé . První televizory byly elektronkové a ty měly určitou omezenou životnost. Tehdy najednou na trhu nebyly elektronky PCL 85 a PY 88. Nevyráběla je ale firma Katoda Olomóc, jak to bylo v Jáchyme hoď ho do stroje.Byly z Polska. Vyřešilo se to operativně . Než nám Poláci v rámci RVHP dodají nové elektronky , budeš Františku ve velkoobchodním skladu vyndávat elektronky z nových televizorů, aby se mohly opravovat ty staré.A tak jsem půl roku otevíral tisícovku krabic se skladovými televizemi. Vybíral elektronky,třídil a balil pro opravny Tesly, aby lidem fungovaly jejich černobílé bedny.

Další velká akce byly malé rozhlasové přijímače Mambo.Dostali jsme tisícovku přijímačů a žádný nehrál.Řekli nám ,to dělají vězni v Tesle Bratislava a těm je jedno jaké součástky tam dají.Přijímače jenom šuměly .Tak jsme půl roku opravovali rádia.Potom přišly chybějící elektronky od Poláků a tak se půl roku vracely zpátky do televizorů a ty se musely vyzkoušet,jestli ještě hrají, protože byly uskladněné ve vlhku.Prostě ,každý tehdy měl práci, a když ji neměl tak se pro něj vymyslela.

Jednou mě TESLA poslala do Liberce na LVT ,to byly Liberecké,výstavní trhy.Povýšil jsem na vedoucího Výstavní prodejní expozice národního podniku TESLA. Pořádaly se tam zájezdy z celé republiky to bylo i ze Slovenska.LVT byla taková velká tržnice nedostatkového zboží, když tu ještě nebyly tržnice vietnamské.Měli jsme tam vystavená rádia,magnetofony, televize. Ale lidi kupovali to co nejvíc potřebovali a nikde to nebylo. Baterie,baterie,baterie. Tužkové,monočlánky , 9 voltové .Denně několik tisíc baterií ,pro které si lidi jeli stovky kilometrů. Mě z toho šla hlava kolem.Čtrnáct dní to stejné . Už jsem se ani neptal " co si přejete " ale "jaké baterie potřebujete ?" . Dnes se tomu jenom směju.

Taková byla doba.Z bláta do louže a vytloukání klínu klínem.Byla ta doba dobrá nebo špatná..............??

Dnes vám to mohu říct, a není to apríl.Byla to doba na hovno!!

A pro člověka i ztráta spousty drahoceného času.

In The Summertime

Nadpis je jen parafráze známé hitovky skupiny Mungo Jerry. Nastalo nám opětovné pošoupnutí hodin .Už se těším na ty zmatky.Ve dvě ráno v neděli 25.března se přesune čas na třetí hodinu.

Bude zas ten letní čas, co nám ukrojí jednu hodinu z našeho zaběhnutého původního biorytmu .

No vstávat v noci kvůli tomu nebudu.Ráno v 7 přesunu všechny hodiny na šestou. Ano přesně opačně.

Pro jistotu i v televizoru a na mikrovlnce .Spáči se budou divit jak málo byli v posteli. A proč jim utekly oblíbené televizní pořady . Ale aspoň si užijí krásnou sluneční neděli.Vždyť čas je jen relativní. Sahnout se na něj nedá a při tom každou chvíli slyším od někoho že "nemá čas".

V neděli , než naše rodina pochopí svůj omyl , bude mít času hromadu .

Sváteční den

Tenhle březnový den byl u nás vždy sváteční. Vyrůstal jsem na farmě pro chov koní.A na téhle farmě mělo šest pánů jméno Josef nebo Pepik, Pepa,Jožka.Takže 19.března bylo vždy veselo. Neslavily se tam žádné státní svátky, protože koně to nezajímalo , krmit se muselo každý den.Ale tenhle svátek Josefů byl ještě něčím zvláštní. Všichni zaměstnanci farmy se sešli u nás v kuchyni u velikého stolu. Maminka smažila řízky a bramboráky.V koupelně ve vaně se chladil soudek piva.

Do školy jsem tehdy ještě nechodil, ale už jsem uměl dobře jezdit na kole.Toho využil tatínek a posílal mě každý den do hospody,která byla asi kilometr daleko .Domluvil se s hospodským, já jsem řekl, že chci jednu Normu, zaplatil 2 Kčs a dostal jsem bílou krabičku partyzánek za 1,60 Kčs ,zápalky za dvacetník a ještě dvacetník zpátky. Krabička deseti Partyzánek byla tedy tatínkova denní norma. A mě přibývaly v pokladničce desetníky.

A dneska u nás slaví Josefové svátek a slaví ho také moje maminka protože se jmenuje Josefa. Napadlo mě, že bych jí mohl udělat radost. Za vesnicí bylo zahradnictví , tak jsem se tam vypravil na kole. Když jsem přijel ke skleníkům , přišel ven přísný pan zahradník . "Co tady chceš kluku?" " Chci koupit kytičku pro maminku, protože má dneska svátek." Díval se na mě dost nevrle . " A máš na to peníze ?" Vyndal jsem z kapsy kovovou krabičku od Energitu a vysypal na dlaň uspořené desetníky. Kouknul na to a řekl : "ale to je málo ". To mě na chvíli zarazilo ,ale v mé dětské hlavě se zrodil nápad. "Tak já vám zazpívám písničku". Nevěřícně kroutil hlavou , potom řekl :" To by šlo ,ale ještě zavolám ženský ze skleníku". A tak jsem před osazenstvem zahradnictví zpíval tehdejší rozhlasový hit :

Na silnici do Prášil,jeden mladý cestář žil.......

Sklidil jsem potlesk a dostal květináč s rozkvetlými muškáty.

Maminka měla z kytičky obrovskou radost , tiskla mě tehdy k sobě a brečela dojetím.

A já dnes zajedu koupit veliký květinový pugét mamince k svátku a připomeneme si tenhle milý příběh.

Nějak se mi tomu ani nechce věřit ,ale ono už je to pěkných pár let.

Zašel jsem za maminkou s kytičkou oslavit její svátek a ona mě překvapila s bábovkou :-)

Auto s klikou

Pomalu se mi stává z automobilismu autoblbismus.Nevím jestli je to hodně nebo málo mít za život devět aut. Bývaly doby,kdy jsem si troufnul sám udělat generálku motoru.Dneska se ale stává,že pomalu i při výměně přední žárovky musíte zajet do servisu.Všechno je to v autě nahňácané dohromady a nepřístupné běžným nářadím.Většinu aut jsem jel jak se říká na doraz.Stalo se ,že poslední Opel začal trucovat v převodovce.

Já ale potřeboval jezdit,než se to opraví.

Tak jsem se vypravil do známého autobazaru ,budem mu říkát BéBéBé moto.

Jenom jsem se zmínil ,jaké auto by se mi líbilo.Vrhli se tam na mě okamžitě ,v očekávání nevědomého blbíka, který pustí chlup. Byli na mě tři ,tedy hráli na mě přesilovku .A střídali se , prostě každý měl svojí roli a když jí dohrál ,přišel další. Používali rafinované slovní obraty a věty ,jen aby se dostali do mého podvědomí.

Pane tohle auto nemá chybu. Nabízeli mi pickupa Berlingo.Ten majitel si ho vážil a udržoval.Nojo ,ale já bych chtěl motor s menším obsahem.Tak to bych vám nedoporučoval.Tenhle motor 1600 ccm je spolehlivý,kultivovaný benzíňák a dělá se hodně roků. Ale já bych chtěl dízl.Tak to vůbec nedělejte, vy jste neslyšel o těch aférách co teď dieselové motory mají po celém světě.A není to auto trochu starý?

No sice je ,ale má najeto jen 80 tisíc a bylo garážované .Pojďte se svézt.Slyšíte,ten motor jede jak hodinky.Zkuste si brzdy a klaxon. Jakou posloucháte stanici v rádiu.Začal ladit rádio. Vidíte, všechno funguje.

Já ale stále váhal. Co když se mi něco rozsype,co s tím.Je to dost peněz a já potřebuji jezdit.Prodejce vytáhl svůj hlavní trumf.Všechny agregáty ,motor atd. máte pojištěné na dva roky u britské pojišťovny Lloyd.

Tak tady se mi podařilo ho přetrumfnout a povídám.Ale u pojišťovny Lloyd byl pojištěný i Titanic. Zarazil se a jakoby nechápavě na mě pohlédl . Mlčel,už nic neříkal,dal mi podepsat smlouvu a dohodly se splátky.

Až doma jsem se podíval na internetová hodnocení tohoto prodejce BéBéBé moto.Většina byla negativních, špatné zkušenosti,stočené tachometry,překytované a naleštěné bouračky,utopená auta ,vymlouvají se při reklamacích.

Honem jsem spěchal k automechanikovi.Ten mi v prvním kole vynadal .Ty jsi jel k Béčkům? To jsi mě měl vzít s sebou, než si to kupoval .Já bych si je vychutnal.Zvedni hauptnu.Ty vole!! to auto snad bylo na střeše, podívej tady je všude olej, to vytekla olejová vana.A to přední sklo má jiný číslo,tak to je měněný. No vůbec mě nepotěšil a byl jsem pěkně vyděšený.

Doma jsem začal prohlížet auto blíže a našel malou servisní knížku.Majitel pan Kupil od Berouna. Ale někdo takový tady má chatu a dělal jsem mu tam televizi.Našel jsem jeho telefon a zavolal.Jó to jsem jim dal na protiúčet, kolik po vás chtěli? Stotřicet ,povídám. No to jsou ale ..... , mě ty ........ dali jen osmdesát!

Potom mi pan Kupil potvrdil počet najetých kilometrů,kdy měnily kapaliny a co by se mělo ohlídat. A co ten olej v motoru ,co se dělo? zeptal jsem se . No já to tam vystříkal vyjetým olejem aby to nerezlo.

Tak to jsem měl při tomhle nákupu auta opravdu kliku :-)

Zlatá hokejka

Znovu naší domácnost ovládlo sportovní nadšení.Olympiáda běží naplno tak fandíme.Také dnes při hokejovém zápase se " sportovci z Ruska ". Dopadlo to jak to dopadlo , jsme sportovně založený národ ,tak to musíme i sportovně brát. Naši kluci nám udělali radost v předchozích zápasech.Holt jsme neměli trochu toho štěstíčka, ale hráli opravdu jako čeští lvi.

Jestli na někoho padl smutek,bezmocnost a splín ,přečtěte si jeden můj starší článek pro zlepšení vaší nálady.

článek Zlatá hokejka

Všem přeji krásný den.

Řecké WINDOWS

Náš apartmán Palm Bay na Krétě měl výhled na moře.

" To bolo pekne p r e f í k a n é ! "

řekl by Slovák, při pohledu na obrázek.

Jo , za tím fíkovníkem bylo opravdu Egejské móóóře

Cirkusový klaun

Seděl jsem v cirkusové lóži.A nebyla to ledajaká lóže ,ale ta úplně první u opony , kterou přicházeli cirkusáci do manéže.Když se opona trochu poodhrnula,viděl jsem za ní spoustu lidiček co se připravovali ,že půjdou na plac.

Kousek nade mnou vyhrávala cirkusová kapela . Tu pomalu nebo zase rychle ,podle toho co se odehrávalo pod cirkusovým šapitó. Svojí židli vedle mne měl pán v černém fraku a s cilindrem na hlavě. Ten celé cirkusové odpoledne uváděl. Pokaždé začínal slovy :" Dámy a pánové a nyní uvidíte co jste ještě neviděli" . A mě řekl "Ahoj kluku , jak se ti tady líbí ?" Tatínek, který mě, do té lóže posadil mi potom řekl : "To byl pan ředitel cirkusu Evropa".

Tatínek to nějak zařídil a tak jsem byl v cirkuse každý den.A ve stejné lóži. Pokaždé jsem se těšil na klauny. Jeden byl malý tlustý,druhý hubený vysoký a ten dělal tomu malému samé naschvály. To když nafukoval balónky a on mu je vždycky propíchnul .A tlustý klaun brečel až to stříkalo k nám do lóže. Potom najednou vytáhnul opravdový balón a ten nešel propíchnout a s tím bacil velkého klauna do hlavy až upadl.Potom přiběhla opice s lékárničkou a dávali mu první pomoc. Nebo když tlustý klaun přivezl automat na mytí nádobí, strčil do něj nahoře špinavý talíř a dole ho vytáhl čistý.A ten druhý klaun tu bílou bednu otevřel a v ní byl pes foxteriér , který talíře olizoval.To jsme se jako děti šíleně smáli.

Líbili se mi také lvi a tygři.Běželi mřížovaným tunelem do zamřížované manéže,kousek okolo mě. Skoro jsem si na ně mohl sáhnout.Ve mřížích byla dvířka,kterými vcházel krotitel a u těch dvířek stál pán v červeno zlatém kabátu s dřevěnými vidlemi ,za pasem měl velkou pistoli .To aby se nic nestalo krotitelovi,kdyby na něj chtěli divocí tygři skočit.

Celý týden jsem si užíval cirkusová vystoupení, už jsem je znal nazpaměť ,kdo příjde a jaké kousky budou provádět klauni a co bude hrát kapela.A najednou tatínek řekl :" Zítra jdeme do cirkusu vystupovat". Můj tatínek se věnoval celý život chovu koní.A na farmě v Hradci Králové jsme měli partu kluků a holek co cvičili voltiž na koni.Na jezdeckých závodech to byla zpestření pro diváky.Pět kluků a dvě děvčata jsme předváděli cviky na koni , cválajícím v kruhu.Místo sedla měl kůň madla za která jsme se drželi.

Najednou jsem stál v červených trenkách a bílém tričku za cirkusovou oponou se žongléry,provazochodci i klauny. Nad námi hrála cirkusová kapela, potom se opona rozhrnula a my jsme běželi do manéže.Na dlouhé bílé lonži cválal náš koník , tatínek měl na sobě černý frak a cilindr a práskal dlouhým bičem .Cirkus Evropa neměl žádné koně a tatínek se tam domluvil se známým ,že uděláme pár vystoupení.Miláčkem obecenstva se stal můj mladší bráška,tehdy mu byly čtyři roky.Jedno číslo bylo naskakování na stojícího koně zezadu.Větší kluci skákali bravurně,jak v tělocvičně, když jsem chodil cvičit do Sokola. My menší jsme se rozeběhli a těsně před koněm uhnuli.A bráška Jirka ?Měl dřevěný žebříček ,ten přistavil ke koni a vylezl na něj. Projel i několik kol na koni cvalem ,držel se při tom za madla.To lidi řvali smíchy a tleskali víc než klaunům.Já jsem si odcvičil svojí sestavu.Stoupnout si ve cvalu na koně,rozpažit,potom holubičku ,sed napravo-nalevo, kleknout si, sednout si obráceně a lehnout si na koňský hřbet a za jízdy seskočit.Rázem jsme se stali oblíbenci, ale nejen publika ale i cirkusáků.Vzali nás do maringotky a uvařili čaj a dali nám hromadu bombónů. Byl jsem v maringotce pana klauna a on nebyl tlustý, ale dával si na břicho polštář a nechal mě pohladit opici

A po skončení představení jsem si mohl vylézt také na místo co měla kapela a podivat se na všechno shora nebo vlézt pod cirkusový stan a dostat se pod lavice na kterých nahoře seděli diváci.A tygři líně leželi ve své zamřížované maringotce a vypadali jak naše domácí kočka ,vůbec nemručeli,necenili zuby, jenom se smutně koukali. Prohlédl jsem si místa,kam se diváci nedostali i maringotky cirkusových lidiček. Pro mě sedmiletého kluka,který zrovna začal chodit do první třídy to bylo něco neuvěřitelně fantastického.

Řekl jsem si tehdy , že až budu velký ,určitě budu klaunem v cirkuse.