Umělá inteligence

Nebývaly časy , že by vám malá , lesklá , placatá věcička , která se vejde do kapsy , sloužila jako osobní asistent , foťák, kamera , telefon , kalendář , zdroj miliónu informací o čemkoliv. Rozumí vašim hlasovým pokynům a umí mluvit . Prostě mobil. Hranice mezi realitou a sci-fi se neustále zmenšuje . Co všechno předcházelo, než vznikl tento chytrý pomocník to dnešní generace snad vůbec netuší.

To víme my, pamětníci. Ve firmě , kde jsem pracoval se před 40 lety se rozhodlo , že za peníze, které na konci roku zbyly z hospodaření, zakoupí něco užitečného . Počítač za 150 tisíc Kčs .Za takové peníze se tehdy mohl pořídit luxusní rodinný dům nebo dvě osobní auta . S několika bednami zařízení , výrobeného v JZD Slušovice , přijeli dva technici.

Až teď bylo jasné, že se bude muset uvolnit nějaká místnost pro instalaci . Zrušila se zasedačka , kde se do té doby scházelo 40 lidí na schůzích a poradách. Za týden pánové smontovali a zprovoznili zázrak československé výpočetní techniky s malým černobílým televizorem , jako monitorem , jehličkovou tiskárnou , jejíž jekot bylo slyšet po celé budově a čtečkou papírových děrných štítků, které byly paměťovým médiem. Poté se začalo uvažovat , co s tím vlastně budeme dělat ? Vedení firmy nakonec rozhodlo , že bude sloužit pro inventarizaci majetku , takzvaných ZP a DKP ( základních prostředků a drobných krátkodobých prostředků) .Do té doby se prováděla fyzická inventura , kdy tři pověření pracovníci , inventarizační komise procházeli pracoviště a kontrolovali a zapisovali židle,stoly,skříně, psací stroje , vařiče na kávu , osvětlovací tělesa, koberce atd. Za týden byla taková kontrola hotová a sepsaná na několika listech papíru.

Byl jsem určen, jako předseda inventarizační komise , ale tentokrát nám měla všechno zjednodušit a zrychlit výpočetní technika Made in Czechoslovakia. Prošli jsme kanceláře, sklady, dílny, garáže , WC , půdu i sklep a sepsali všechny nalezené předměty. To nám ve třech lidech trvalo týden . Další dvě pracovnice potom vkládaly klávesnicí majetek do počítače a ten vyráběl děrné štítky a tiskl seznam na nekonečný pás papíru. Po třech qdnech si obě paní stěžovaly na bolesti hlavy z kraválu od jehličkové tiskárny. Byly jim zakoupeny chrániče uší , sluchátka jaká nosil Otík Rákosník ve filmu Vesničko má středisková . Po týdnu práce byl plný prádelní koš děrných štítků a další koš nekonečného pásu papíru z tiskárny. Inventura byla v polovině . Počítač ale náhle vypověděl službu .Pracovnice si oddechly. Za čtrnáct dní přijeli pánové ze Slušovic , nic nevyřešili, tak naložili počítač (bednu velikosti psacího stolu ) do auta a odvezli . Když to opět za tři neděle přivezli , byla už dávno hotová inventura klasickým ručním způsobem.

Počítač zůstal ležet v zasedačce a vedení podniku uvažovalo , jaké jiné využití by mohl mít.

Aa

Pomyslná hranice lidského faktoru a výpočetní techniky tehdy zůstala nepřekonána.

Jak vyděsit Amíka

Pozvali si mě domů zákazníci.Mají na prázdniny návštěvu.Příbuzné z Ameriky.A chtějí se dívat na anglické satelitní programy.Hlavně zprávy a pohádky pro děti.Nainstaloval jsem satelitní anténu a připravoval satelitní přijímač v obýváku.Po chvilce tam přišel asi pětiletý kluk.V ruce sáček chipsů ,které si soukal do pusy.Pozoroval co dělám.Řekl jsem si ,že bych mohl zkusit navázat konverzaci s tím malým Bártem S. V duchu jsem si dával dohromady větičku jak začít. Bylo to dítě , tak jsem si myslel, že na něj moje prostá angličtina bude stačit. Usmál jsem se na něj.Mrknul jsem okem.Pak jsem nasadil hluboký hlas jako Mr.Beans. " Hellóóó boy ,how are you? " Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.Ale klučinova reakce byla okamžitá. Zůstal stát s otevřenou pusou ,vytřeštil oči , chipsy se mu vysypaly na koberec.A začal řvát:"Mommy,mommy thet man talking ,thet man talking!!" No to jsem se lekl i já.Pochopil jsem ,že si malý Amík myslel ,že u nás neumíme americky.

Trvalé bydliště MOCKBA Šeremetěvo

Byl časy, kdy jsme nepotřebovali pasy.Ta doba je tu znovu.Ale tehdy před třiceti lety to bylo zcela jinak. Občané Československa nepotřebovali pro cesty do spřátelených zemí cestovní pas.Nechali si vystavit výjezdní doložku k občanskému průkazu.Byl to malý přeložený list papíru, který umožňoval překročit hranice do NDR,Polska,Maďarska,Bulharska a také Sovětského svazu.Ukázali jste ho s občankou na hranicích na pasovém a mohli cestovat.

Já jsem tehdy měl organizačně a technicky zajistit dny Československé kultury v SSSR.Čekala mě 14 denní pracovní cesta.Všechno bylo připraveno, zabaleno.Také občanský průkaz a výjezdní doložka.V Praze na Ruzyni proběhlo odbavení během několika minut.Nastoupil jsem do letadla a vychutnal si dvě hodiny letu do Moskvy.Usměvavé letušky, oběd na palubě letadla ,plzeňské pivo.Cesta ubíhala podle letového plánu.Přeletěli jsme Sněžku a pokračovali nad Polskem.To se poznalo podle malých políček soukromých zemědělců.Někdo mi řekl -až budou velká pole, tak jsme v Rusku.Moskva má několik letišť , Domodědovo,Vnukovo a také mezinárodní letiště Šeremetěvo .Tam jsme v pohodě přistáli. Autobus nás odvezl z přistávací plochy do odbavovací haly.Přišel jsem na řadu a podal vojákovi svůj občanský průkaz a výjezdní doložku.Bylo na první pohled znát, že nepochopil o co jde.

Kdě vaš pásport? Otázal se mě a vracel mi moje papíry. Éto moj pásport , řekl jsem a podával mu občanku s doložkou zpět. Padaždítě zděs , vyzval mě , abych nepokračoval turniketem.Přes skleněné přepážky bylo vidět, že nese moje dokumenty k vojákovi, který měl na ramenou více frček.Spolu listovali v průkazu, potom někam telefonovali.Čas ubíhal.Všichni z letadla již byli odbaveni a vyzvedli si svoje kufry z běžicího pásu v hale.Můj kufr tam byl také.Viděl jsem na něj, ale nemohl si ho vzít , neměl jsem pasové odbavení .Pak už kufr jezdil sám dokola až se po hodině z pasu ztratil.Stál jsem už hodinu a půl u zasklené kukaně pasové kontroly a nic.Po třech hodinách čekání se objevili dva vojáci v kukani se třetím , jejich komandýrem.Ten měl moje papíry. Otevřel můj občanský průkaz na stránce 14 kde bylo razítko trvalého pobytu.Vzal svoje velké razítko a buchnul ho na tuto stránku.

Stálo tam : MOCKBA aeroport Šeremetěvo ,datum ,podpis.

A tak jsem více jak 5 let , po dobu platnosti červeného občanského průkazu měl místo trvalého pobytu na moskevském mezinárodním letišti. Veselohra ,kterou by uměl napsat jen pan Svěrák měla ještě pokračování. Můj kufr - čemadan.Nemohl jsem si ho vyzvednout, když jsem čekal na pasové odbavení.Byla na něm visačka PRAGUE - MOCKBA.Tak ho Rusové poslali zpátky do PRAHY. Ale za dva dny mi ho přivezli do hotelu.

           Letiště Moskva Šeremetěvo se  umístilo v první desítce 

           nejhorších letišť světa 2008.    

           Proti tomu co se tam  děje dnes jsem "vyvázl ještě dobře".    

Definice štěstí

Se štěstím to je naštěstí poměrně jednoduché. Existují dvě možnosti . Buďto ho máme , to je vždy ta lepší zpráva .Tu druhou možnost se budu snažit diplomaticky vyloučit.

Jasně , pokaždé to nejde .

A on už to někdo vymyslel , že opak štěstí - neštěstí nechodí po horách , ale po lidech.

Použiji tedy slova jako "nebyl to můj den " nebo " prostě mi to nevyšlo, tak příště", to abych si to štěstíčko nepokakal .

Psycholog definuje pojem štěstí jako vnější příznivou okolnost často nahodilou a mnohdy nezaslouženou.

Z toho plyne známé české přísloví: "Čím blbější sedlák, tím větší brambory ".

Z povinné četby Babičky mi utkvěla v paměti slova paní kněžny " Šťastná to žena! " Ano , recept na štěstí podle Babičky je být laskavý ,milý, pozorný ,spravedlivý a umět se podělit s ostatními o svojí radost a moudrost.

Podle řeckého filozofa Sókrata je štěstím blahobyt a nezkrocená svoboda podle Aristotela štěstí není nahodilý pocit , ale výsledek dobrého,rozumně vedeného života.

Petr Hapka a Richard Müller udělali nezapomenutelnou definici : Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš.

A můj recept na štěstí ?

Já osobně bych řekl,že štěstí je imaginární veličina , nedá se vynutit, vede si svůj vlastní život , ale za příznivých okolností nám může být nakloněno.

Prostě, jaký si to uděláš ........................ :-)

VÁNOČNÍ PEČIVOVÁNÍ

"Pane opravář udělala jsem vám zrnkové kafíčko. A tady si zakousněte štolu co jsem upekla" ,  dobrosrdečně mi nabízela občerstvení starší paní. Byl ten předvánoční čas a já u ní opravoval příjem televize. Paní byla vděčná, že jí to zase hraje a nebude mít smutné vánoční svátky. 

Popíjel jsem turka a přikusoval  štolu . Je to taková hutnější vánočka , původem z Německa.

Paní mě pozorovala .Tak jsem jí pochválil její vánoční pečivo. "My u nás pečeme jenom vánočky, ale vy v té štole máte všechno. Hrozinky, mandle , lískové oříšky. 

Hmm, moc dobrá, ta se vám povedla ". Paní byla pochvalou očividně potěšená a tak se rozpovídala: " Noo, já jsem obíhala krámy, abych všechno sehnala ,

ale lísková jádra nikde neměli. Joo vlastně měli , ale bylo  to strašně drahý. 

Já toho důchodu moc neberu. Ale dcera,  ta mi koupila ty čokolády Riter a v těch jsou velké lískové oříšky. Víte já už nemám zuby, jenom protézy, tak už je ani nemůžu moc kousat." ............ 

Začal jsem si připadat jako ve špatné anekdotě a odložil jsem štolu na talířek.

Ale upovídaná babka dále pokračovala : 

"No nebojte se , já jsem ty oříšky opláchla horkou vodou a ještě jsou i upečený".

Spěchal jsem domů. Žaludek se mi převaloval. Srovnaly mi ho až dvě becherovky.

V příštích dnech jsem už žádné  vánoční cukroví u zákazníků neochutnával.

Četnické humoresky -podruhé

Ve starých zažloutlých deskách jsem našel letité zápisy mého dědečka.Když jsem si je pročítal , dýchla na mě nostalgie začátku minulého století .A také několik zajímavých náhod ,které snad ani nejsou možné!

Dědeček František se narodil 4.října 1898 .Ve stejný den slaví svátek Františkové a tak dostal od maminky Kateřiny své jméno.Dědeček František byl otcem mého tatínka.Byl to František 1. ,já už jsem František 3. v pořadí.

Dědeček Josef se narodil také 4.října 1898.Jeho rodiče uvažovali o jméně František ,ale nechtěli aby slavil narozeniny i svátek ve stejný den.Čechy patřily pod Rakousko-Uhersko a hlavou státu byl mocnář Franz Josef.Tak zvolili jméno Josef. A to byl otec mojí maminky.V roce 1916 oba dědečkové měli dosáhnout 18 let a tak byli již v dubnu povoláni do armády a oba šli do 1.světové války.Děda František byl u českobudějovického 91.pěšího pluku zvaného marškumpačka a proslaveného románem Jaroslava Haška ,Příhody dobrého vojáka Švejka .

Ze zažloutlých stránek čtu: na bojišti jsem přišel o prstenník na levé ruce, 5.10.1918 jsem byl zajat na srbském bojišti v Macedonii.Ze zajetí se František navrátil 21.3.1919.

Dědeček Josef byl zasažen šrapnelem a těžce zraněn na levé noze.Válka pro něj skončila v roce 1917 ve vojenském lazaretu .Říkával nám: chybělo 10 centimetrů a přišel bych o sak s vercajkem.

František po vzniku Československé republiky nastoupilv roce 1919 k čsl.četnictvu co výpomocný četník s ročním platem 900 Kč.

V roce 1929 byl odkomandován ze stanice Dobřenice na pátrací stanici Praha.V roce 1931 byl povýšen na štábního strážmistra a v roce 1934, 27.října na praporčíka s ročním služným 12.108 Kč.

V roce 1937 byl povýšen na vrchního strážmistra a velitele kontrolní silniční stanice v Holicích za 13.200 Kč ročně.

foto:archiv České televize

Procházel jsem si pečlivě psané poznámky.A narazil jsem na jeden případ,který dědeček vyšetřoval, cituji ze spisu :" Teprve 7. března 1939 byli J. Kašpar (nar. 24. 2. 1909 v Ostřetíně), třikrát soudně trestaný A. Plocek (nar. 2. 3.1888 v Horním Jelení), t. č. bez zaměstnání, a V. Richter (nar. 22. 6. 1907 v H. Rokytnici) obviněni četnickou stanicí v Holicích u Okresního soudu za útok na ústavní činitele, urážku prezidenta republiky a rušení obecného míru. Vyšetřovatelé případu vrchní strážmistr František ..... a praporčík Arazim zjistili, že Jan Kašpar dostal originál poštou z Prahy z ústředí NOF. A. Plocek vše popřel, choval se drze a neslušně, V. Richter sehrál jen roli prostředníka." Jednalo se o šíření protistátních letáků vydávaných Národní Obcí Fašistickou.

Pokud sledujete nebo jste viděli velice pěkný televizní seriál Četnické humoresky ,určitě si pamatujete na praporčíka ARAZIMA , v podání Tomáše Töpfera. Z vyšetřovacího spisu, který jsem citoval je patrné ,že existoval skutečný praporčík ARAZIM a byl podřízeným mého dědečka ,setkávali se spolu na stejné policejní stanici v Holicích.

foto:archiv České televize

A teď další z neuvěřitelných náhod : filmového praporčíka Arazima z Četnických humoresek -Tomáše Töpfera jsem poznal za jeho působení v Ústí n.L. Bydleli jsme v paneláku na stejném sídlišti , chodil jsem na jeho vystoupení do Činoherního studia .Dědeček znal skutečného Arazima ,já jsem měl možnost setkat se s filmovým.Při každém dílu Četnických humoresek se přenesu do 30. let , která jsou ukázána do detailů.Představím si dědu Františka. Došlo k symbolickému provázání minulosti se současností?

Na Čertovce s Karlem

Dnes opráším trochu nostalgických vzpomínek . Vrací se se mi v kruzích zpět, aby se spojily se současností a vytvořily další úsměvný příběh z mého života. Začátek příběhu je TADY :

http://dimense4.blogspot.com/0810/neuveritelne-setkani

Při své zajímavé práci jsem se setkal s oblíbeným zpěvákem Karlem Černochem a ozvučoval jeho recital.Pořídil jsem tehdy v Jablonci nahrávku jeho vystoupení s tanečním orchestrem . Kotouč magnetofonového pásku ale zůstal na dlouhých 34 roků ukrytý v kufříku. Až docela nedávno jsem ho znovuobjevil a rozhodl se nahrávky oprášit,vyčistit, upravit a zdigitalizovat .Prostě je dostat z kotoučového magnetofonu do notebooku a také do svého mobilu v digitálním formátu. To se mi podařilo . Znovu ožily jeho písničky, které si sám uváděl :

" Dobré odpoledne . Já jsem byl přizván ,abych tu zazpíval pár písniček.Tahle píseň je tak trochu z mého bydliště neboť bydlím na Kampě a shodou okolností ta písnička je o Kampě a o takových malých Benátkách . Kdo z vás jste byli v Praze na Čertovce, tak víte,že tam se něco takového vyskytuje. Je to sice krátký úsek, ale trošku to Benátky připomíná. A tak ,když se jednalo o písničku Venezia, tak jsem byl rád , že to byla písnička o slečně z Kampy."

Tu loďku jsem si na dnešek půjčil

dost pamatuje lak na ní prýská

jen na to abych viděl Tě zblízka

mi záleží.............

Písnička má text o randění v tomto romantickém koutě Prahy. Když půjdete po Karlově mostě na Malostranské náměstí, potkáte se na levé straně kousek od mostu se sochou Bruncvíka se svým lvem a zlatým mečem .

To jste už jen kousek od schodů, po kterých sejdete k předposlednímu mostnímu oblouku a jste na Kampě. Projdete pod obloukem Karlova mostu a dostanete se na malý most , ze kterého už uvidíte zátoku pražských Benátek - Čertovku , všude přítomné zámky na mostním zábradlí , velké dřevěné mlýnské kolo i krámky se suvenýry .

Zastavil jsem se tam při nedávné procházce Prahou u červené cedule ČERTOVKA a napadlo mě pustit si z mobilu písničku O slečně z Kampy ** a zavzpomínat si s Karlem .Bylo to takové moje poděkování za všechny jeho písničky , které jsme poslouchali ,když nám bylo - náct . roků.

Do zátoky Čertovka právě přijížděla prosklená loďka . Podjela most pode mnou a mířila k mlýnskému kolu.

Kousek ode mne stáli dva" námořníci " . Černoši v bílých námořních uniformách a čepicích. Dělají tu svůj byznys.

Řekl jsem jim, že písnička z mého mobilu je právě o tomhle místě na Kampě a Čertovce, kde stojíme a pán , který ji zpívá tady bydlel. Poslouchali se zájmem až do konce a potom se jeden z nich odvážil zeptat: A pane prosim vás , kdo to zpívá ? Moje odpověď je rozesmála a musel jsem to opakovat. K jejich bílým uniformám jim zářil i úsměv .

Karla Černocha by to určitě potěšilo a pobavilo , že černoši jsou na Kampě stále.

Když půjdete starou Prahou, mrkněte i na tohle milé,romantické místo a vzpomeňte se mnou na Karla.