Řetězová reakce

V divadle jsem nebyl už hodně dlouho.Je to škoda,protože sledování televizní obrazovky nikdy nenahradí atmosféru divadla.Akce herců a reakce diváků. Jeho bezprostřednost a živost.

S úsměvem si tu zavzpomínám na návštěvu představení ústeckého "Činoheráku" v době jeho největší slávy.

Šli jsme na Dantonovu smrt.

Dnes je 229.výročí pádu Bastily 14.července 1789. Tak to je vzpomínka aktuální.

Dantonova smrt je divadelní drama o třech dějstvích, které napsal německý autor Karl Georg Büchner.

Děj z období Velké francouzské revoluce, nahlíží na její průběh a vrcholí smrtí hlavního hrdiny Dantona.

Dostali jsme "protekční" lístky do prostředních sedadel první řady.Bylo to necelý metr od forbíny (okraje divadelního jeviště). Teplo v divadle a revoluční děj dramatu mě ukolébával k polospánku.

Z toho jsem se dostal ,když herci na jevišti znázorňovali scénu z bojů na pařížských barikádách.

"Svoboda vede lid na barikády."

Byl to dokonalý živý obraz, přímo podle originálu od francouzského malíře Eugena Delacroixe.

Jedna herečka přišla na jeviště s rudým praporem a obnaženýma prsama.V dnešní době jste podobnou scénu mohli vidět ve volební místnosti. Ale v roce 1984 diváci opravdu zírali (někteří se i těšili) na emotivní oživení divadelní hry známým výjevem.

Další rozruch nastal až ve třetím dějství divadelního představení.

Revolucionáři byli pochytáni a vsazeni do vězení.Jak jsem již uvedl , seděli jsme v první řadě blízko u forbíny . Měli jsme téměř těsný kontakt s jevištěm a herci. Tři revolucionáři se loučili se životem před nadcházející popravou pod gilotinou. Pánové Jan Hrušínský , Jiří Schmitzer a Tomáš Töpfer , hvězdné obsazení této hry, pronášeli svá poslední slova . "Měli bychom se z toho všeho vyřvat ! " ,řekl pan Schmitzer a poté padli všichni tři na všechny čtyři,těsně na kraj forbíny a začali řvát do obecenstva jako lvi, kteří se perou o svůj holý život.

"Uááá ,uááá, uááá,uááá!!! "

Obecenstvo pochopilo dramatičnost této chvíle a tiše přihlíželo.

Ne tak moje žena.Ta se začala v tu chvíli smát , protože pan Schmitzer řval jen kousek proti ní. Ta se nesmála, ta se chechtala, vlastně nechechtala, ale řehtala na celé kolo.

Herci po chvíli přestali se řvaním ,stoupli si vedle sebe s rozkročenýma nohama a rukama za zády. Žena mezi tím nakazila celé publikum v činoheráku svým smíchem. Smála se až se zajíkala.Tekly jí slzy po tváři a nemohla přestat .

Pánové na jevišti s kamennou tváří trpělivě čekali.Smích mojí ženy se ale nesl hledištěm a jako lavina strhával daší diváky. Pánům hercům začaly cukat koutky a aby "nespadl řemen", tak se raději obrátili zády. Smích ale neustával, ani když na jeviště přitáhli gilotinu a odsouzence postupně "sťali " . Řehtala se i když kat držel za vlasy "useknutou" hlavu. La mort de Danton.

V tragickém okamžiku dramatu se moje žena aktivně a na poslední chvíli zapojila do děje a zvrátila tím celý průběh Velké francouzské revoluce.

Teda alespoň v ústeckém Činoherním studiu.

Eugene Delacroix "Svoboda vede lid na barikády"