Hoří má panenko, podruhé

V sedmdesátých letech jsem hrál na trumpetu. Měli jsme malou dechovku. Jezdili jsme po tanečních zábavách , tancovačkách a plesech v okolí.Bylo to jen za pár kaček , pivo a večeři.

Ale byl jsem mladý kluk , byla dobrá parta a muzika mě bavila.V únoru 1973 si naší dechovku Olympia pozvali dobrovolní hasiči z malé vesničky Luční Chvojno, hrát na požárnickém plese. Hospoda se sálem byla na návsi kousek od křižovatky.Přijeli jsme po devatenácté hodině.

V přízemí byl výčep .V malém sále v poschodí bylo asi dvacet čistě,bíle prostřených stolů.

Sál vyzdobený stuhami z krepového papíru zavěšenými z lustru do rohů.

U vchodu byla na stole rozložena tombola.Pořadatelé nakoupil do tomboly sošky, popelníky, vázy. Některé věci přinesli členové požárnického sdružení do plesové loterie z domova .Tak tu byly také pochoutky z domácí zabijačky a jedna velká hlavní výhra.Venku pěkně mrzlo ,ale v sále velká roztopená kamna navozovala dobrou pohodu.

Postavili jsme si na jevišti pultíky na noty , naladili nástroje.

Nikdo ale neměl tušení ,že se toho únorového večera započne příběh , který byl již před šesti lety napsaný a dokonce zfilmovaný světově uznávaným filmovým režisérem

Nemohli to tušit ,protože film byl uložen již několik let v trezoru a nesměl se promítat.

Do sálu přicházeli první plesoví návštěvníci .U vchodu pořadatelé vybírali do talíře vstupné. Nečekali jsme že bude tak plno.Venku bylo dost sněhu , ale i tak přišli lidé z Arnultovic ,Lipové i z Velkého Chvojna.Požárníci byli v parádních modrých uniformách.Veselá venkovská zábava mohla začít ... Chvojńáci se uměli dobře rozšoupnout.A hasiči měli důvod.Vyhráli krajskou soutěž požárnických družstev .V hasičské zbrojnici za to měli kompletní nové požárnické vybavení.A dechovka jim vyhrávala , známé polky a valčíky . Obsluha roznášela desítku pivo a víno Pražský výběr.

Děvčata s lepenkovou krabicí obcházela stoly a prodávala losy.Po rozlepení šatnového lístku s číslem jste si mohli v tombole prohlédnout jestli máte nějakou výhru.Moje partnerka slavila narozeniny a přála si vyhrát hlavní cenu domácí poschoďový dort.A tak jsme tomu nevěřili, když dort opravdu v tombole vyhrála.Kolem jedenácté byla zábava v plném proudu.Požárníci byli rozehřáti alkoholem , ubrusy již nebyly bílé, ale bylo znát kde pijí pivo a kde červené víno.To vše se halilo do modrého cigaretového dýmu.O půlnoci jsme měli přestávku na večeři dole v hospodě.Na sále si zatím návštěvníci rozebírali tombolu.Požárníci odměnili obrazem svého zasloužilého člena.Kapela pomohla mojí partnerce sníst poschoďový narozeninový dort a zábava mohla pokračovat.To už byla jedna hodina po půlnoci a ples měl být do čtyř do rána.První písnička nové taneční série byla polka Fůra slámy.Nikomu se po půlnoční přestávce na parket moc nechtělo.A tak byli všichni pobaveni podnapilým požárníkem, který se potácel středem sálu a vesele rozhazoval rukama.Také něco vykřikoval.Snažil se překřičet naší kapelu.Co volal jsme poznali až když přišel pod jeviště.Postupně přestávaly hrát jednotlivé nástroje , takže nakonec hrál jen buben a heligon ,dva muzikanti co seděli nejvíce vzadu a neslyšeli co na nás ten strejda povykoval."Nehrajte , nehrajte ,hoří stodola!! "

Podívali jsme se zadními okny z jeviště.A opravdu na návsi to rudě zářilo z nedalekého stavení.

V sále nastal zmatek.První se drali ven nejistým krokem požárníci v modrých uniformách následováni svými manželkami.Na návsi se rozječela siréna.Běželi jsme ke stodole, která byla z části v plamenech.Stál tam traktor.Náš kapelník Karel měl na klíčích bošák-univerzální klíček k traktorům .Naskočil do traktoru a zkoušel startovat.Ve stodole už bylo pěkně horko ale u traktoru ještě nehořelo. My jsme trnuli jak to dopadne.Napotřetí traktor nastartoval a Karel vyjel ven. Zatím požárníci vytlačili ze zbrojnice stříkačku ,kterou se jim v mrazu nastartovat nepodařilo. Potom zkoušeli dát dohromady nové hadice, které ještě nikdy nepoužili.Volali na sebe : "dejte sem áčka, néé to jsou béčka , kde jsou céčka", a zmateně pobíhali aby sestavili jednotlivé hadice od stříkačky k proudnicím. Ve stodole zatím vesele plápolaly balíky slámy . Střecha z eternitu práskala jak střelba z kulometu.To už hořely krovy a prkna na střeše.Z proudnic dobrovolných hasičů začala po půl hodině stříkat voda do běsnícího živlu.Po druhé hodině ráno přijeli profesionální hasiči z Ústí.První co udělali , vypnuli v celé obci proud a vyhnali čumily od požářiště .Další práci již měli lehkou , protože největší plameny šlehaly tak půl hodiny před jejich příjezdem, tak jen dohašovali a ve 3 ráno už to měli pod kontrolou.My jsme se mezitím vrátili do sálu a balili hudební nástroje.Pořadatelé zjistili, že jim někdo ve tmě ukradl talíř s tržbou za vstupné i krabici s penězi za tombolu.Bylo po plese.Všichni se pobavili i zahřáli.Ale že to bude až takhle, to nikdo předem netušil.

Scénář ke všemu co se toho únorového večera stalo ale byl již dávno napsaný.Jak celý požárnický ples bude pokračovat ,jak bude gradovat a jak to nakonec všechno dopadne.

Celý příběh byl napsán již v roce 1967,tedy 6 roků před tím, než se opravdu stal.Příběh dobrovolných hasičů z Vrchlabí , který s neherci natočil v roce 1967 režisér Miloš Forman . Film Hoří má panenko se v Československu nesměl 20 let promítat.Prý z důvodů zesměšňování pracujícího lidu.

Nesměl se promítat ,ale v Lučním Chvojně se opravdu hrál naživo a s neherci. Když jsem film poprvé v devadesátých letech viděl , byl jsem velmi překvapen.

Mnoho událostí toho večera se téměř dokonale shodovalo s dějem filmu.Vše do sebe zapadalo jako ozubená kolečka v hodinách.Měl scénarista při psaní vizi z budoucnosti?

Nebo se to co děláme může odvíjet podle předem stanovených pravidel ,scénářů a zákonů?

Více o filmu Hoří má panenko si můžete přečíst na :

http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/film/milos-forman-hori-ma-panenko

Číselná mystifikace

Když jsem sledoval film s Jimmem Carreyem , očekával jsem nějakou ztřeštěnou komedii.Ta se ale nekonala.

Film " Číslo 23" byl hororový thriller o posedlosti číslem. Fenomén čísla 23 nám chce dokázat, že mnoho katastrof,historických událostí nebo významných osobností má neuvěřitelnou souvislost s číslem 23 nebo jeho kombinacemi .

Tak třeba Titanik se potopil 15.4.1912 to je 1+5+4+1+9+1+2= 23 .Existuje nespočet příkladů ,kdy se dopočítáte k tomuto prvočíslu.Můžete si je nalézt na You Tube..A zrovna dnes kdy to píšu je 17.6.2016 po sečtení všech čísel vychází 23 .

K číslu 23 můžete dospět součtem číslic v datu ,počítáním pořadí písmen v abecedě , dělením ,násobením nebo jenom prostým koukáním kolem sebe.Já jsem zvolil poslední možnost , protože ostatní už někdo udělal .A tak vidím ,že ovladač televize má 23 tlačítek , mobil SE má také 23 tlačítek.A na hodinách v kuchyni je 23 číslic.Kouknu na mapu a vidím ,že na 23 rovnoběžce se nachází obratník raka.A ve znamení raka se narodilï Louis Armstrong a Karel Gott.Sečtu všechna písmenka v jejich jménech a hle zase 23. A nastejno v tomto znamení je Ernest Hemingway a Ota Pavel .Musím dodat že všichni patří mezi moje oblíbené.Když jsem ve svém pátrání došel až sem , napadlo mne sečíst všechny číslice v mém datu narození. ..To snad ne??? ....

Nebo jo .Trochu dost šílené . To jsem vůbec nečekal.

Ale sedí to přesně. 13.11.1961 !!

Kdo si vymyslel ten nesmysl o mystickém čísle 23 ?

Jak vyděsit Amíka

Pozvali si mě domů zákazníci.Mají na prázdniny návštěvu.Příbuzné z Ameriky.A chtějí se dívat na anglické satelitní programy.Hlavně zprávy a pohádky pro děti.Nainstaloval jsem satelitní anténu a připravoval satelitní přijímač v obýváku.Po chvilce tam přišel asi pětiletý kluk.V ruce sáček chipsů ,které si soukal do pusy.Pozoroval co dělám.Řekl jsem si ,že bych mohl zkusit navázat konverzaci s tím malým Bártem S. V duchu jsem si dával dohromady větičku jak začít. Bylo to dítě , tak jsem si myslel, že na něj moje prostá angličtina bude stačit. Usmál jsem se na něj.Mrknul jsem okem.Pak jsem nasadil hluboký hlas jako Mr.Beans. " Hellóóó boy ,how are you? " Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.Ale klučinova reakce byla okamžitá. Zůstal stát s otevřenou pusou ,vytřeštil oči , chipsy se mu vysypaly na koberec.A začal řvát:"Mommy,mommy thet man talking ,thet man talking!!" No to jsem se lekl i já.Pochopil jsem ,že si malý Amík myslel ,že u nás neumíme americky.

Trvalé bydliště MOCKBA Šeremetěvo

Byl časy, kdy jsme nepotřebovali pasy.Ta doba je tu znovu.Ale tehdy před třiceti lety to bylo zcela jinak. Občané Československa nepotřebovali pro cesty do spřátelených zemí cestovní pas.Nechali si vystavit výjezdní doložku k občanskému průkazu.Byl to malý přeložený list papíru, který umožňoval překročit hranice do NDR,Polska,Maďarska,Bulharska a také Sovětského svazu.Ukázali jste ho s občankou na hranicích na pasovém a mohli cestovat.

Já jsem tehdy měl organizačně a technicky zajistit dny Československé kultury v SSSR.Čekala mě 14 denní pracovní cesta.Všechno bylo připraveno, zabaleno.Také občanský průkaz a výjezdní doložka.V Praze na Ruzyni proběhlo odbavení během několika minut.Nastoupil jsem do letadla a vychutnal si dvě hodiny letu do Moskvy.Usměvavé letušky, oběd na palubě letadla ,plzeňské pivo.Cesta ubíhala podle letového plánu.Přeletěli jsme Sněžku a pokračovali nad Polskem.To se poznalo podle malých políček soukromých zemědělců.Někdo mi řekl -až budou velká pole, tak jsme v Rusku.Moskva má několik letišť , Domodědovo,Vnukovo a také mezinárodní letiště Šeremetěvo .Tam jsme v pohodě přistáli. Autobus nás odvezl z přistávací plochy do odbavovací haly.Přišel jsem na řadu a podal vojákovi svůj občanský průkaz a výjezdní doložku.Bylo na první pohled znát, že nepochopil o co jde.

Kdě vaš pásport? Otázal se mě a vracel mi moje papíry. Éto moj pásport , řekl jsem a podával mu občanku s doložkou zpět. Padaždítě zděs , vyzval mě , abych nepokračoval turniketem.Přes skleněné přepážky bylo vidět, že nese moje dokumenty k vojákovi, který měl na ramenou více frček.Spolu listovali v průkazu, potom někam telefonovali.Čas ubíhal.Všichni z letadla již byli odbaveni a vyzvedli si svoje kufry z běžicího pásu v hale.Můj kufr tam byl také.Viděl jsem na něj, ale nemohl si ho vzít , neměl jsem pasové odbavení .Pak už kufr jezdil sám dokola až se po hodině z pasu ztratil.Stál jsem už hodinu a půl u zasklené kukaně pasové kontroly a nic.Po třech hodinách čekání se objevili dva vojáci v kukani se třetím , jejich komandýrem.Ten měl moje papíry. Otevřel můj občanský průkaz na stránce 14 kde bylo razítko trvalého pobytu.Vzal svoje velké razítko a buchnul ho na tuto stránku.

Stálo tam : MOCKBA aeroport Šeremetěvo ,datum ,podpis.

A tak jsem více jak 5 let , po dobu platnosti červeného občanského průkazu měl místo trvalého pobytu na moskevském mezinárodním letišti. Veselohra ,kterou by uměl napsat jen pan Svěrák měla ještě pokračování. Můj kufr - čemadan.Nemohl jsem si ho vyzvednout, když jsem čekal na pasové odbavení.Byla na něm visačka PRAGUE - MOCKBA.Tak ho Rusové poslali zpátky do PRAHY. Ale za dva dny mi ho přivezli do hotelu.

           Letiště Moskva Šeremetěvo se  umístilo v první desítce 

           nejhorších letišť světa 2008.    

           Proti tomu co se tam  děje dnes jsem "vyvázl ještě dobře".    

Definice štěstí

Se štěstím to je naštěstí poměrně jednoduché. Existují dvě možnosti . Buďto ho máme , to je vždy ta lepší zpráva .Tu druhou možnost se budu snažit diplomaticky vyloučit.

Jasně , pokaždé to nejde .

A on už to někdo vymyslel , že opak štěstí - neštěstí nechodí po horách , ale po lidech.

Použiji tedy slova jako "nebyl to můj den " nebo " prostě mi to nevyšlo, tak příště", to abych si to štěstíčko nepokakal .

Psycholog definuje pojem štěstí jako vnější příznivou okolnost často nahodilou a mnohdy nezaslouženou.

Z toho plyne známé české přísloví: "Čím blbější sedlák, tím větší brambory ".

Z povinné četby Babičky mi utkvěla v paměti slova paní kněžny " Šťastná to žena! " Ano , recept na štěstí podle Babičky je být laskavý ,milý, pozorný ,spravedlivý a umět se podělit s ostatními o svojí radost a moudrost.

Podle řeckého filozofa Sókrata je štěstím blahobyt a nezkrocená svoboda podle Aristotela štěstí není nahodilý pocit , ale výsledek dobrého,rozumně vedeného života.

Petr Hapka a Richard Müller udělali nezapomenutelnou definici : Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš.

A můj recept na štěstí ?

Já osobně bych řekl,že štěstí je imaginární veličina , nedá se vynutit, vede si svůj vlastní život , ale za příznivých okolností nám může být nakloněno.

Prostě, jaký si to uděláš ........................ :-)

VÁNOČNÍ PEČIVOVÁNÍ

"Pane opravář udělala jsem vám zrnkové kafíčko. A tady si zakousněte štolu co jsem upekla" ,  dobrosrdečně mi nabízela občerstvení starší paní. Byl ten předvánoční čas a já u ní opravoval příjem televize. Paní byla vděčná, že jí to zase hraje a nebude mít smutné vánoční svátky. 

Popíjel jsem turka a přikusoval  štolu . Je to taková hutnější vánočka , původem z Německa.

Paní mě pozorovala .Tak jsem jí pochválil její vánoční pečivo. "My u nás pečeme jenom vánočky, ale vy v té štole máte všechno. Hrozinky, mandle , lískové oříšky. 

Hmm, moc dobrá, ta se vám povedla ". Paní byla pochvalou očividně potěšená a tak se rozpovídala: " Noo, já jsem obíhala krámy, abych všechno sehnala ,

ale lísková jádra nikde neměli. Joo vlastně měli , ale bylo  to strašně drahý. 

Já toho důchodu moc neberu. Ale dcera,  ta mi koupila ty čokolády Riter a v těch jsou velké lískové oříšky. Víte já už nemám zuby, jenom protézy, tak už je ani nemůžu moc kousat." ............ 

Začal jsem si připadat jako ve špatné anekdotě a odložil jsem štolu na talířek.

Ale upovídaná babka dále pokračovala : 

"No nebojte se , já jsem ty oříšky opláchla horkou vodou a ještě jsou i upečený".

Spěchal jsem domů. Žaludek se mi převaloval. Srovnaly mi ho až dvě becherovky.

V příštích dnech jsem už žádné  vánoční cukroví u zákazníků neochutnával.

Četnické humoresky -podruhé

Ve starých zažloutlých deskách jsem našel letité zápisy mého dědečka.Když jsem si je pročítal , dýchla na mě nostalgie začátku minulého století .A také několik zajímavých náhod ,které snad ani nejsou možné!

Dědeček František se narodil 4.října 1898 .Ve stejný den slaví svátek Františkové a tak dostal od maminky Kateřiny své jméno.Dědeček František byl otcem mého tatínka.Byl to František 1. ,já už jsem František 3. v pořadí.

Dědeček Josef se narodil také 4.října 1898.Jeho rodiče uvažovali o jméně František ,ale nechtěli aby slavil narozeniny i svátek ve stejný den.Čechy patřily pod Rakousko-Uhersko a hlavou státu byl mocnář Franz Josef.Tak zvolili jméno Josef. A to byl otec mojí maminky.V roce 1916 oba dědečkové měli dosáhnout 18 let a tak byli již v dubnu povoláni do armády a oba šli do 1.světové války.Děda František byl u českobudějovického 91.pěšího pluku zvaného marškumpačka a proslaveného románem Jaroslava Haška ,Příhody dobrého vojáka Švejka .

Ze zažloutlých stránek čtu: na bojišti jsem přišel o prstenník na levé ruce, 5.10.1918 jsem byl zajat na srbském bojišti v Macedonii.Ze zajetí se František navrátil 21.3.1919.

Dědeček Josef byl zasažen šrapnelem a těžce zraněn na levé noze.Válka pro něj skončila v roce 1917 ve vojenském lazaretu .Říkával nám: chybělo 10 centimetrů a přišel bych o sak s vercajkem.

František po vzniku Československé republiky nastoupilv roce 1919 k čsl.četnictvu co výpomocný četník s ročním platem 900 Kč.

V roce 1929 byl odkomandován ze stanice Dobřenice na pátrací stanici Praha.V roce 1931 byl povýšen na štábního strážmistra a v roce 1934, 27.října na praporčíka s ročním služným 12.108 Kč.

V roce 1937 byl povýšen na vrchního strážmistra a velitele kontrolní silniční stanice v Holicích za 13.200 Kč ročně.

foto:archiv České televize

Procházel jsem si pečlivě psané poznámky.A narazil jsem na jeden případ,který dědeček vyšetřoval, cituji ze spisu :" Teprve 7. března 1939 byli J. Kašpar (nar. 24. 2. 1909 v Ostřetíně), třikrát soudně trestaný A. Plocek (nar. 2. 3.1888 v Horním Jelení), t. č. bez zaměstnání, a V. Richter (nar. 22. 6. 1907 v H. Rokytnici) obviněni četnickou stanicí v Holicích u Okresního soudu za útok na ústavní činitele, urážku prezidenta republiky a rušení obecného míru. Vyšetřovatelé případu vrchní strážmistr František ..... a praporčík Arazim zjistili, že Jan Kašpar dostal originál poštou z Prahy z ústředí NOF. A. Plocek vše popřel, choval se drze a neslušně, V. Richter sehrál jen roli prostředníka." Jednalo se o šíření protistátních letáků vydávaných Národní Obcí Fašistickou.

Pokud sledujete nebo jste viděli velice pěkný televizní seriál Četnické humoresky ,určitě si pamatujete na praporčíka ARAZIMA , v podání Tomáše Töpfera. Z vyšetřovacího spisu, který jsem citoval je patrné ,že existoval skutečný praporčík ARAZIM a byl podřízeným mého dědečka ,setkávali se spolu na stejné policejní stanici v Holicích.

foto:archiv České televize

A teď další z neuvěřitelných náhod : filmového praporčíka Arazima z Četnických humoresek -Tomáše Töpfera jsem poznal za jeho působení v Ústí n.L. Bydleli jsme v paneláku na stejném sídlišti , chodil jsem na jeho vystoupení do Činoherního studia .Dědeček znal skutečného Arazima ,já jsem měl možnost setkat se s filmovým.Při každém dílu Četnických humoresek se přenesu do 30. let , která jsou ukázána do detailů.Představím si dědu Františka. Došlo k symbolickému provázání minulosti se současností?