25 března, 2010

Přeprogramování mého mozku

Sedmnácté narozeniny jsem trávil ve vojenské škole.Ten den začal jako každý jiný.V 5.40 pískal dozorčí na chodbě budíček. Pak vyběhnout , oblečený jen v zelených erárnich trenkách na rozcvičku , která trvala 20minut. Když bylo mínus 5 stupňů,mohli jsme mít nátělník. Potom osobní hygiena,úklid rajonů na ubikaci a okolo budovy . Následoval nástup a odchod na snídani.Na vojně všechno fungovalo na povel a tím bylo písknutí dozorčího a k tomu zařval co se má jako dělat. Pííísk: "příprava na nástup", pííísk: "nástup na nástup".Po snídani byl Rozvod do zaměstnání, to se rozdělovaly úkoly pro tento den.No a šli jsme do učeben , tedy do školy, která začínala od 8 hodin.Ve 13 se šlo na oběd a na odpolední vyučování.V 16.30 byl denní rozkaz ,rozdali nám poštu,určilo se kdo půjde do stráže,kdo bude mít službu v kuchyni,která četa půjde ráno ve 3 hodiny škrábat brambory a kdo se dostane za dobré známky na vycházku do města.Tak ubíhal den ve vojenské škole podle předem narýsovaných pravidel a vojenských řádů.Já jsem ale měl 17. narozeniny!! No, očividně to nikoho nezajímalo nebo o tom nikdo nevěděl? Dále den pokračoval hodinou osobního volna , večeře ,pak samostudium kdy jsme si opakovali probrané učivo a psali úkoly.Ve 20 hodin byl nástup na rajóny a tak se zase uklízelo,drhlo,mylo a zametalo. Ložnice,chodby,záchody. Píísk:"večerní nástup" přepočítali nás jestli někdo nechybí. Píísk :" nástup na osobní hygienu " sundat zelený mundur a srovnat ho do komínků do skříňky.Každá věc měla svoje předepsané místo, tady budou boty,tady sako,tady kalhoty ,košile, trenýrky.Když to bylo špatně srovnané , velitel čety to při sobotní kontrole vyházel všechno ze skříně do deky a mohlo se rovnat znovu.Nikdy nám netekla v umývárně večer teplá voda ,tak hygiena byla spojená s otužováním ve žlabu místo umyvadla .Na 120 žáků školy byl jeden 200 litrový bojler.Kdo se chtěl vykoupat , napsal se u dozorčího, aby ho vzbudil v noci ve 2 hodiny,kdy byla trochu vlažná voda nebo spíše nebyla tolik studená. Pííísk:" Večééérkááá" .To už jsme měli na sobě oranžová pyžama a museli jsme zapadnout na ložnici ,zhasnout světlo a do postele.V jedné ložnici nás bylo dvacet. Já jsem měl sedmnácté narozeniny, ale ten den byl stejný jako všechny ostatní.Organizovaný od budíčku až po večerku ve 21.15.
Ale pak se něco v zaběhnutém vojenském systému změnilo!
Devatenáct mých spolubydlících se na mě vrhlo a už mě táhli ven z pokoje a rovnou do umývárny. Ve žlabu měli natočenou vodu a do něj mě v pyžamu hodili a pořádně mě zmáčeli .Mokrého mě táhli zpátky na pokoj a tam mi dávali hobla o kovovou vojenskou postel.Když byla zábava v nejlepším a dostal jsem 17 pořádných žuchanců do zad a do žeber, rozlétly se dveře.V nich stál kapitán Křupka ,náš velitel čety. Bydlel naproti kasárnám a viděl v oknech světlo.Tak mu to nedalo, co tam jeho svěřenci po večerce dělají.Kluci mě nechali ležet mokrého na podlaze a naskákali do postelí ."Tak pánové vstyk , do tří minut budete všichni oblečení a nástup na chodbě" ,zavelel kapitán a my jsme běželi do šatny obléknout mundůr.Bylo už 22 hodin ale vypadalo to, že si na nás velitel smlsne.Začal rozdělovat úklid rajónů.Umyjete chodbu ,ten bordel v umývárně , navoskujete a vyleštíte ložnici. Mě přidělil hajzlíky,tedy záchody.Byly to takové ty turecké šlapky a mylo se to tam smradlavým lyzolem.Po hodině "uklízení" si to přišel velitel zkontrolovat.Pak nám dal 3 minuty na svlečení a ulehnutí.Moji spolubojovníci byli značně naštvaní.Ale museli mlčet ,byl noční klid.Po pár minutách se ještě otevřely dveře.Kapitán Křupka si mě zavolal na chodbu.Potřásl mi pravicí a řekl: "Tak všechno nejlepší Františku ! " No a já jsem mu podle vojenských řádů předpisově odpověděl : "Sloužím socialistické vlasti !"

23 března, 2010

Černá kočka

Přelítla mi nečekaně přes cestu.Byl to černý kočičí kaskadér.Vyběhla zprava ,ale měla to tak spočítané, že jsem jí nepřejel.Zmizela v zahrádce v živém plotě.Asi se tam chechtala do tlapek , jak mě opravdu "doběhla". Co teď,myslím si.Věřit pověrám?Raději sundám nohu z plynu, zpomalím.
Na křižovatce pouštím náklaďák .Mám času dost,kam bych spěchal.Projíždím jednu křižovatku, druhou.Najednou nákladní auto přede mnou prudce brzdí.Zastavuji v klidu za ním.Zapíná oba zadní blinkry a řidič vyskakuje z kabiny.Trpělivě čekám za náklaďákem, za chvíli už nás je malá kolona.Pak někdo mává vedle auta abychom jeli.Když předjíždím ,uvidím o co jde.
Před přechodem stojí Peugeot s rozbitým zadním kufrem.Náklaďák má problém.Nedobrzdil.
Teď mi to celé dochází.Díky, kočičí kaskadére ,že jsem to nebyl já!

18 března, 2010

Karle neblbni......


Dostal jsem se na vystoupení o hodně dříve než ostatní diváci.Byla to moje práce být po ruce .
Technici a zvukaři byli perfektně sehraný tým a tak zapojení aparatury a mikrofonů proběhlo velmi rychle. Udělala se zkouška nazvučení bicích nástrojů, jak zní piáno,kytara.Pak se sjelo celkové nasvícení jeviště. Kilo bude svítit sem , dvoukilo támhle a boďáky budou na balkónu.Prostě byla to radost sledovat sehranou partu profíků.Každý měl své místo a své úkoly. Při vystoupení nejsou technici skoro vidět, ale zodpovídají za polovinu úspěchu celého večera.Kvalitní zvuková aparatura a velký mixážní pult v orchestřišti divadla dávaly tušit, že se chystá velká věc .
Víc jak hodinu před začátkem koncertu přišel na jeviště divadla Karel Gott.
Prošel se po forbíně, sledovaný bodovým reflektorem.Zastavil se na středu jeviště a zkusil si akustiku divadelního sálu .Zazpíval si několik tónů.Pak se obrátil na vedle stojícího pana Štajdla a pravil:"Tady bych mohl zpívat i bez mikrofonu".Pan Štajdl to ale rázně zamítl:"Karle neblbni,vždyť zítra zpíváš v Mnichově".
Koncert před vyprodaným sálem toho prosincového večera 1985 mohl začít.A bylo co poslouchat, protože co písnička ,to hitovka.Já jsem jenom čekal,jestli si pan Gott opravdu zazpívá něco bez mikrofonu.Došlo i na to.Byla to pasáž v Lady Karneval. La lala lala la lala lala la u-á.............

21 října, 2009

Zásady Klubu přátel dobré pohody Petra Novotného

notoricky optimistický úsměv



KLUB PŘÁTEL DOBRÉ POHODY JE VIRTUÁLNÍ SPOLEČENSTVÍ OPTIMISTŮ A POZITIVNĚ NALADĚNÝCH JEDINCŮ, KTEŘÍ SE SNAŽÍ ŽÍT PODLE 25 KLUBOVÝCH ZÁSAD. ČLENSTVÍ JE DOBROVOLNÉ, VSTOUPIT A VYSTOUPIT MOŽNO KDYKOLIV, ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY SE NEPLATÍ. .

1. Nic není problém.
2. Trvalý úsměv!
3. Každý den na každého z nás čeká v průměru jeden blbec, připravený zkazit nám náladu. Na srážku s blbcem je třeba se připravit.
4. Každé ráno se musíme probudit s myšlenkou, že se těšíme na den, který prožijeme.
5. Když je někdo vůl, nepracujte s ním.
6. Nenechte se vytočit.
7. Změna počasí k horšímu nesmí znamenat změnu nálady k horšímu.
8. Špatná zpráva zabírá v hlavě místo zprávě dobré.
9. Co můžeš učinit dnes, odlož na zítra.
10. Aspoň třikrát denně musíme sami sebe pěkně pochválit.
11. Nehledejte věci, které nemůžete najít.
12. Zásadně si nikdy, nikde a nikomu na nic nestěžujte.
13. Žijte neustále s vědomím, že je vám o 15 let míň.
14. Štěstí přeje připraveným.
15. Když je nejhůř, zavolejte Náhlovského.
16. Zazvoní-li Vám telefon, řekněte si, než zvednete sluchátko: Ať jsi kdokoliv, mám tě rád!
17. Myslete a jednejte tak, jako byste už měli dobrou náladu a budete ji mít!
18. Nepůjčujte nikomu peníze, hlavně ne přátelům. Hrozí nebezpečí, že přijdete o peníze, i o přátele.
19. Každý den na každého z nás čeká v průměru jeden pozitivně naladěný člověk. Nesmíme ho minout - nabije nás!
20. Myslete především na sebe. Dokážete-li se o sebe dobře postarat, prospějete tím svým bližním.
21. To bude dobrý, neboj se, to bude dobrý.
22. Každý den je jenom jednou za život. Nesmíme si ho pokazit.
23. Buďte pány svých vzpomínek a dokážete zapomenout na cokoliv.
24. Jediný, kdo ti vždycky pomůže, když to budeš potřebovat, jsi ty sám. Nezklam důvěru, kterou v sebe vkládáš.
25. Přežít!
Publikováno s laskavým svolením a  souhlasem autora Petra Novotného.
Díky .
Přátelé a kamarádi
Chcete více ?Navštivte oficiální stránky Petra Novotného http://www.petr-novotny.cz/

14 října, 2009

Na Zvíkově

Státní hrad Zvíkov
Zvíkovský hrad asi znáte.Středověká stavba se nachází na skalním ostrohu u soutoku Vltavy s Otavou.Je to národní kulturní památka .Tak sem jsem zavítal ještě za svobodna s mojí přítelkyní .Bylo to v létě , přesněji v červenci to je důležité, ale proč ,o tom až později. Vyrazili jsme na dovolenou do jižních Čech. S autem jsme jezdili po kempech a prohlíželi památky. Se skupinou patnácti lidí a průvodcem jsme šli poznávat Zvíkov .Zvíkov nádvoří hradu

Rozsáhlý hrad, který pamatuje Přemyslovce má mnoho zajímavých zákoutí ve kterých se můžete dotknout naší minulosti.Od sklepů až po věž Hlásku ,od vstupní Písecké brány až po gotické ochozy na hradním nádvoří. Procházeli jsme jednotlivá místa a průvodce nám líčil hradní historii.

Celá naše skupina návštěvníků přišla do rytířského sálu.
Tady náš průvodce přestal citovat historická data a stoupnul si ke dvěma starodávným židlím stojícím u zdi. "Každý hrad má své zvláštnosti a tajemnosti. Ani Zvíkov není výjimkou.Tady máme dvě židle, které v sobě skrývají staletá tajemství .Já bych poprosil dvě ženy,které by tu si sedly na tyto židle." Návštěvníci se po sobě podívali.Co to na nás ten pan průvodce chystá?
Zvíkov rytířský sál
Byla tam asi desetiletá holčička , maminka ji postrčila dopředu. Průvodce děvčátko posadil na levou židli."Ještě bych prosil jednu ženu" .Moje přítelkyně špitla spíše pro sebe "že bych tam šla", toho se chytla paní stojící vedle a hned vykřikovala "tady mladá paní si tam sedne".Přítelkyně namítala: "já nejsem mladá paní", "to nevadí pojďte sem a posaďte se" ,mnul si ruce průvodce, že získal dobrovolníky pro svoje divadlo.
Obrátil se na holčičku."Ty sedíš na židli štěstěny,sazky,sportky a matesa.Do roka a do dne získáte hodně peněz."
"Jéé to je dobře, tatínek si chce koupit škodovku" , zajásala holčička. Potom se otočil na přítelkyni:"Vy sedíte na židli plodnosti a do roka a do dne budete mít trojčata.........
Přítelkyně znejistěla. Publikum se ale očividně bavilo.Někteří i litovali, že si tam nesedli oni.
Ještě venku na nádvoří na nás jedna paní ukazovala- hele to je ta co bude mít trojčata.
Přešli jsme to s úsměvem.O dovolené jsme navštívili ještě zámek Hluboká,Orlík,hrad Švihov.
Na úsměvnou historku pana průvodce na Zvíkově jsme už zapoměli.
Na podzim jsme měli svatbu .Pointu celého mého příběhu se dozvíte již za chvíli.
V červenci příštího roku se nám narodila dcera.Přesně jak bylo předpovězeno na židli plodnosti na Zvíkově.
Do roka a do dne.

16 září, 2009

Jak se (ne)dostat do průseru

Přišel mi dopis.Měl červený pruh.Byla to obsílka z magistrátu.Dokonce z odboru kontroly.Co mi chtěj? Roztrhnu obálku a zírám...... Dne 17.6. jste s vozidlem Škoda poznávací značky XY 1234
spáchal dopravní přestupek ve 14.30 hodin v ulici Litoměřická.Dostavte se s doklady a peněžní hotovostí na magistrát.Pokud se nedostavíte ,bude vám uložena správní pokuta 5000,-Kč. Podepsán referent přestupkového oddělení L. První reakce mého organismu byl šok .Co to je za kravinu!! Nedělá si ze mě někdo šoufky? Adresa souhlasí, razítko je snad pravé, referent se tam podepsal. Všechno ostatní je ale naprostá blbost,kravina,výmysl.Člověk si v takové chvíli říká :co s tím mám dělat? Je mi naprosto jasné ,že uvedené auto nemám , tak jsem s ním nemohl spáchat žádný dopravní přestupek.Ještě si pro klid duše kontroluji svůj denní rozpis prací. No jo, ten den jsem ani v téhle městské čtvrti nebyl a dokonce mám poznámku že jsem ve 14.30 čekal na zákazníka na druhém konci města.Tak ,kde je chyba? Zavoláme panovi L. je to referent přestupkového oddělení na magistrátu ,tak by měl mít ve všem jasno.Ozval se arogantní hlas :"
Vozidlo je vaše , máme to tady doložené z evidence vozidel , je tu vaše adresa a máme i fotografii vašeho vozu.Tak o tom nebudu s vámi diskutovat po telefonu.Dostavíte se k nám na magistrát k podání vysvětlení!!" Já ale pane L. žádné takové auto nemám , tak vám nemám co vysvětlovat ,oponoval jsem, a nikam chodit nebudu. Pak vám uložíme pokutu 5000,-korun, pravil pan L. No a to již jsem byl vytočen.Vy mě naopak pane L. podáte v zákonné lhůtě vysvětlení ,proč mě obtěžujete a osočujete z něčeho co není pravda.A teď už vím , že nejhorší srážka je srážka s blbcem!!Praštil jsem telefonem.Tep jsem měl 120 a tlak 90 na 160.

JAK TO DOPADLO?
Pokud budete rušit,prodávat nebo převádět své osobní vozidlo ,uschovejte si pečlivě všechny doklady.U vozidla určeného ke zrušení si pořiďte fotodokumentaci nebo videozáznam jak je odmontována poznávací značka, vozidlo rozebíráno, rozřezáno autogenem , rozmláceno kladivem a dovezeno k vysoké peci k přetavení na pevnou kovovou židli pro pana L. na magistrátu.Před 30 lety jsem měl auto ŠKODA 1202 stejšinu,používaly se také jako sanitky.To jsem v roce 1982 odhlásil z evidence, vrátil SPZ na dopravní inspektorát a auto nechal odvézt do Kovošrotu.Bylo vyrobené v roce 1959 a už toho hodně pamatovalo.Dnes by to byl padesátiletý veterán.
KDE UDĚLALI SOUDRUZI Z NDR CHYBU ?
Soudruzi aby ušetřili , používali dále moje poznávací číslo zvané eSPéZetka ,dali mu sice jinou žlutou barvu , jiného majitele, ale do papírů si to nenapsali.Tak vznikl evidenční vozidlový bordel , který v dnešní počítačové době nepochopíme.Vozidlo staré 51 let a vyřazené z provozu před 27 lety ,páchá dále dopravní přestupky!Blahopřeji pane L

13 srpna, 2009

Dopisování s Ronaldem Reaganem

Měl jsem jednoho sběratelského koníčka.Nic moc.Ale bylo to před 25 lety v době informačního zatemnění.Sbíral jsem adresy zahraničních státníků ,herců a zpěváků.Sešítek s adresami byl malou jiskřičkou ,že jednou napíši někomu do VELKÉHO SVĚTA :
" Jak se u Vás máte?" A příjde mi odpověď:" No určitě líp než tam u Vás !" Ale doba byla taková ,že všechna psaní do zahraničí kontrolovali speciální agenti a dělali si u vašeho jména černé puntíky za každý dopis do kapitalistické ciziny.A na západ jsem měl 10 roků zákaz vycestovat, protože jsem znal podrobnosti o sovětské vojenské radiostanici R 140.
Ale přišel rok 1989.Zbourala se Berlínská zeď , odstranily se ostnaté dráty a svět se začal měnit.
Tak jsem v prosinci vzal sešítek s adresami a napsal novoroční blahopřání 40 známým lidem ze západu od nás ,třeba Phill Collinsovi ,Paul Mc Cartneyovi, Margaret Thatcherové,Ronaldu Reaganovi, M.Jacksonovi atd. a jednomu z východu ,to byl Michail Gorbačov.Moje snaha mě tehdy stála víc jak tisícovku a to byla polovina mého měsíčního platu.
Přešel nový rok 1990 a nic se nedělo.Tak jsem si říkal,že asi ještě někde v zapadlých sklepích estébáci pořád třídí naší poštu.Ale přišlo 25.ledna a dcera mi telefonovala do práce, že mi přišel domů dopis od amerického presidenta. No trochu to byl šok ,ale bylo to přesně tak. Obálka s vyraženým zlatým orlem nadepsaná OFFICE OF RONALD REAGAN s mojí adresou ukrývala poděkování za přání a blahopřání k úspěšnému novému roku s vlastnoručním podpisem.
Frantovi z Československa napsal k Novému roku pan Ronald Reagan z USA.


Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 - 5. června 2004) byl americký politik a herec. Ve 30. až 60. letech byl hollywoodskou filmovou hvězdou, v letech 1967-1975 byl 33. guvernérem Kalifornie a v letech 1981-1989 byl 40. prezidentem Spojených států amerických.

Byla to jediná odpověď na moje odeslané novoročenky.Ale vydala za všechny ostatní.
Pro mne to byl velmi cenný důkaz , že tu máme opravdu svobodu.
Přišel rok 1991 a pan Reagan slavil v únoru 80. narozeniny.Nechal jsem si na ručně dělaný papír napsat v angličtině blahopřání k tomuto významnému životnímu jubileu pro pana Reagana.Vložil jsem to do velké obálky A4 a opatřil snad dvaceti různými poštovními známkami (aby se to jen tak nepřehlédlo ).V polovině února přišel další dopis ze Spojených států.Bylo to vyjádření díku za zaslané přání k narozeninám.Narozeninová oslava se vydařila a přispěl jsem k tomu i já svým dopisem.Zakončeno to bylo slovy :With warm best wishes and appreciation Ronald Reagan.
To je tedy můj příběh ,jak jsem si dopisoval s Ronaldem Reaganem.

František

Umělá inteligence

Nebývaly časy , že by vám malá , lesklá , placatá věcička , která se vejde do kapsy , sloužila jako osobní asistent , foťák, kamera , telefo...