Dopisování s Ronaldem Reaganem

Měl jsem jednoho sběratelského koníčka.Nic moc.Ale bylo to před 25 lety v době informačního zatemnění.Sbíral jsem adresy zahraničních státníků ,herců a zpěváků.Sešítek s adresami byl malou jiskřičkou ,že jednou napíši někomu do VELKÉHO SVĚTA :
" Jak se u Vás máte?" A příjde mi odpověď:" No určitě líp než tam u Vás !" Ale doba byla taková ,že všechna psaní do zahraničí kontrolovali speciální agenti a dělali si u vašeho jména černé puntíky za každý dopis do kapitalistické ciziny.A na západ jsem měl 10 roků zákaz vycestovat, protože jsem znal podrobnosti o sovětské vojenské radiostanici R 140.

Ale přišel rok 1989.Zbourala se Berlínská zeď , odstranily se ostnaté dráty a svět se začal měnit.

Tak jsem v prosinci vzal sešítek s adresami a napsal novoroční blahopřání 40 známým lidem ze západu od nás ,třeba Phill Collinsovi ,Paul Mc Cartneyovi, Margaret Thatcherové,Ronaldu Reaganovi, M.Jacksonovi atd. a jednomu z východu ,to byl Michail Gorbačov.Moje snaha mě tehdy stála víc jak tisícovku a to byla polovina mého měsíčního platu.

Přešel nový rok 1990 a nic se nedělo.Tak jsem si říkal,že asi ještě někde v zapadlých sklepích estébáci pořád třídí naší poštu.Ale přišlo 25.ledna a dcera mi telefonovala do práce, že mi přišel domů dopis od amerického presidenta. No trochu to byl šok ,ale bylo to přesně tak. Obálka s vyraženým zlatým orlem nadepsaná OFFICE OF RONALD REAGAN s mojí adresou ukrývala poděkování za přání a blahopřání k úspěšnému novému roku s vlastnoručním podpisem.

Frantovi z Československa napsal k Novému roku pan Ronald Reagan z USA.

Ronald Wilson Reagan (6. února 1911 - 5. června 2004) byl americký politik a herec. Ve 30. až 60. letech byl hollywoodskou filmovou hvězdou, v letech 1967-1975 byl 33. guvernérem Kalifornie a v letech 1981-1989 byl 40. prezidentem Spojených států amerických.

Byla to jediná odpověď na moje odeslané novoročenky.Ale vydala za všechny ostatní.

Pro mne to byl velmi cenný důkaz , že tu máme opravdu svobodu.

Přišel rok 1991 a pan Reagan slavil v únoru 80. narozeniny.Nechal jsem si na ručně dělaný papír napsat v angličtině blahopřání k tomuto významnému životnímu jubileu pro pana Reagana.Vložil jsem to do velké obálky A4 a opatřil snad dvaceti různými poštovními známkami (aby se to jen tak nepřehlédlo ).V polovině února přišel další dopis ze Spojených států.Bylo to vyjádření díku za zaslané přání k narozeninám.Narozeninová oslava se vydařila a přispěl jsem k tomu i já svým dopisem.Zakončeno to bylo slovy :With warm best wishes and appreciation Ronald Reagan.

To je tedy můj příběh ,jak jsem si dopisoval s Ronaldem Reaganem.

František

Povznášející výlet pánů Sovy a Drozda

    Květnový čtvrtek odpoledne se moc nelišil od ostatních.Ale zazvonil mobil a známý se mě 

ptá jestli si chci zalétat. "Na kolik mě to přijde?No,podělíme se o benzín.

A kolik to má spotřebu?Asi jako osobní auto."     

V osmnáct hodin mě vykládá manželka u letiště s poznámkou ,doufám že se tě konečně zbavím.Jak sami vidíte,tohle jí nevyšlo.Přítel Sova již čeká a odcházíme k hangáru.Poprvé vidim letadélko zblízka,mohu nahlédnout pod kapotu.Všechno je dvakrát jištěné, uklidňuje mne pilot Sova.Jsou tu dva karburátory,dvě svíčky. Pomáhám vytáhnout ultralajt na travnatou plochu letiště.Jde to velice lehce, váží jen asi čtyřista kilogramů.Nasedáme do kokpitu, s námi suveréně naskakuje také pes Puňťa.Zatím co pejsek zmizí za sedadly,já zápasím s bezpečnostním pásem.Zaklapnenad námi plexi kryt. Vezmi si sluchátka pro dorozumívání .Natáhnu si pohodlně nohy, ale ouha.Na ty pedály mi radši nešlapej ,upozorňuje mne pilot.Nahodí motor a pomalu se rozjíždíme na startovací plochu letiště.Tam chvíli stojíme.Motor burácí,ručičky ukazatelů na palubní desce pomalu přejíždí do zeleného sektoru.Teplota motoru,tlak oleje,otáčky vrtule.Probíhá mi hlavou,kolikrát jsem již letěl letadlem.Zatím to bylo desetkrát.Ale to bylo něco jiného.Mohutné boeingy nebo tůčka s malými okénky a pohodlnými sedadly....Pilot Sova se spojuje s obsluhou letiště .Dostává souhlas ke startu.Motor se rozburácí na plné obrátky a letadélko chvíli poskakuje po travnaté ploše.Najednou letadlo přestalo poskakovat ,to už jsme byli ve vzduchu.Po trávníku běžel náš stín.Přelétáme nad nehezkým skládkovým areálem,míjíme Tesco a nabíráme výšku nad kopec Střižák.Všechno se během chvilky zmenšilo.Před námi se otevřela krajina českého středohoří.Přelétáme nad vesničkou kde bydlím.Někde tam stojí naše děti aby mi zamávaly.Honem kameru a točit.Otevři si to malé okénko,slyším ve sluchátkách.Povystrčím kameru z okénka a zaznamenávám nový pohled na svět.Jak ho vidí káně, když u nás krouží nad lesem.Přelétáme dálnici D8 a nabíráme směr Milešovka.Malé vesnické domky, kterým vidím do komína,zelené louky a hnědé plochy polí.Všechno to je pospojované klikatými silnicemi.Ve sluchátkách se ozývají hlášení dalších letadel ve vzduchu.Rychloměr ukazuje 160 km za hodinu.Milešovka se přibližuje a dobře je vidět věž meteorologické stanice.Také jsou tam stožáry s množstvím vysílacích antén.Letadlo několikrát jako by poskočilo.To jsou vzdušné proudy,slyším ve sluchátkách.Nakláníme se na bok a oblétáme Milešovku.Byl jsem na ní dvakrát.Jednou se školou a pak s dětičkama.Pěkná pěší tůra na celý den.Teď jsem tam byl za pár minut.Milešovka má 837 metrů nadmořskou výšku, tak to letíme ještě o 100 metrů výš. Za chvíli míjíme vrch Kletečná a letíme nad rozestavěnou dálnicí D8 ,která má rozčísnout dosud poklidnou krajinu pod Milešovkou.Vidíme betonové mostní pilíře a kus dálnicei odnikud nikam nad Opárenským údolím.Náhle se před námi objeví Lovosice a nezdá se že by byly nějak dlouhé.Labe tady působí zajímavě. Rozdvojuje se na dvě lesklá ramena a obtáčí Žernosecké jezero.Nabíráme směr Radobýl , čedičový kopec u Litoměřic má 399 m.Vidím na něm človíčka u oranžového rogala.Mává na nás ,za chvíli se také vznese.Zakroužíme kolem,míjíme Litoměřice a nad labskou hladinou nabíráme směr Terezín .Malá pevnost má z výšky tvar šesticípé hvězdy.Domy v Terezíně připomínají pravidelně poskládané lego.Vracíme se k Labi a nad Českými Kopisty přelétáme říční lodní překladiště.Po pravé ruce nebo na pravém křídle necháváme Horu Říp. Malebnou podívanou připraví zámek v Ploskovicích s upraveným zámeckým parkem.A letíme dál. Lesklá louže pod námi je jezero Chmelař v Úštěku. Tam to otáčíme.Ale o tom zas příště.

HLEDÁNÍ POKLADU

Tak jsem se dočetl že ve světě pozorovali na mnoha místech poletující zlatavé koule,které mohou označovat místo s ukrytým pokladem z drahých kovů.Nic nového.Poletující zlaté koule jsme viděli i u nás.Náš kocour Šmoula se rozhodl,že vyšplhá na vánoční stromeček.Nedalo se tomu zabránit. Byl moc rychlý.Blýskavé koule poletovaly vzduchem ,než se rozprskly o podlahu.

Poklad ale může ukázat duhový oblouk při letním deštíku.Kde duha končí ,můžete kopat.Určitě na něco narazíte. Udělali jsme pokus.Duha má jeden konec vždy kousek za naším domem.Je tam šípkový keř.Pro jistotu jsem tam ještě zarazil dřevěný kolík aby místo pokladu bylo jisté.Po dešti jsem vzal detektor kovů a šel zkoumat.V jednom místě to pípalo nadějně.Ručička detektoru dokonce ukázala GOLD. Půlhodinka práce s rýčem a krumpáčem.Výkop se zvětšoval ,šutry, kameny, šutry. A nic.Asi jsem to vzal za špatný konec.Poklad je na druhé straně duhy. No asi nee , je tam teplárna a její komíny.Poklad se nejspíše ukrývá pod středem duhového oblouku. Ale to vychází přesně na náš dům.Je to tak. Každý den tam mohu najít můj poklad.Jednou u kamen, to mi vaří oblíbenou svíčkovou .Podruhé když mi žehlí košile.Pak když dává do pořádku náš byt a všechno kolem.U šípkového keře jsem kopal zbytečně.Poklad mám opravdu doma.

Pavučina WWW

To červnové ráno bylo velmi zvláštní.Slunce svítilo do zahrady a něco se tam lesklo a překrývalo okrasné stromky a keře růží.Nechápavě jsem se díval z okna a pozoroval tu záhadu.Bylo to všude.Na plotě,mezi stromy na větvích.Hedvábné mistrně provedené pavučiny.Ti malí pavoučí šikulové na tom museli pracovat celou noc.Jak to dokázali?To nemůže být nějaký instinkt. Vypadalo to na promyšlenou systémovou práci.Jedna nosná nit mezi stromy a na ní utkaný vzorek v přesných dimenzích.Jak se ten mrňavý osminohý tvor dostal ze stromu na strom? Pavouky nemám příliš v oblibě, ale to ráno jsem zůstal stát v němém úžasu. Trochu se naplnila moje teorie ,že pavouci nejsou původními tvory této planety.A jejich mistrná díla neslouží jenom k chytání much. Jejich sítě mi připomínají antény. Lezu po střechách montovat přijímací zařízení. A pavouci jsou tam dost často.Určitě znáte hranatou televizní anténu ,síto.Tak tu si oblíbili nejvíce.Asi ti lenivější pavouci si zalezou až do krabičky zesilovače.Někdy tam způsobí svými zámotky zkrat a vyřadí zesilovač z provozu.Ale nemusí se pachtit se sítí , tu mají z televizní antény. Pak člověka napadá bláznivá myšlenka, že pavouci tuto naší techniku využívají k dorozumívání , k přenosu informací někam.Jestli si představovat mimozemšťana jako pavouka?Ale co my víme jestli pavučinu www nepoužívají pavouci již dávno před vznikem internetu.

NEUVĚŘITELNÉ SETKÁNÍ

Souhra náhod si s námi může často pohrát.Jeden životní příběh střídá druhý a po letech se rozmotané nitky spojí.Vytvoří se další příběh,kterým graduje ten první.Tak to je můj případ. Ale čtěte dále.

V roce 1969 jsem studoval Střední vojenskou školu . Byla to pohnutá doba okupace naší republiky sovětskými vojsky. Z objektu školy nás ven na vycházky nepouštěli. Ale mohli jsme do armádního kulturního domu , který byl v objektu kasáren. Bylo to nejmodernější kulturní zařízení ve městě.V únoru 1969 měl v kulturáku koncert Karel Černoch se svojí kapelou.Lístky ale byly beznadějně vyprodané.Karla Černocha a jeho písničky jsem zbožňoval.A chtěl jsem se na jeho vystoupení dostat za každou cenu.Povedlo se.Za kulturákem skládali zvukaři aparaturu. Šel jsem ,že jim pomohu stěhovat kufry a bedny.A tak jsem se dostal dovnitř a mohl jsem sedět v hledišti hned u mixážního pultu. Byl to pro mne neuvěřitelný zážitek vidět celý koncert slyšet krásné písničky. Zrcadlo ,Páteční ,Ona se brání.

Doba utíkala ,ukončil jsem školu a pracoval v několika podnicích.Moc mě bavila muzika a tak se mi koníček stal zaměstnáním.V roce 1979 jsem začal dělat zvukaře .Stěhoval jsem kufry a bedny , instaloval aparaturu a ozvučoval zábavy,plesy a estrády po republice.Na příhodu z vojenské školy jsem dávno zapoměl. Až jednou..........

V roce 1984 jsem měl ozvučit vystoupení kapel,zpěváků a herců v Jablonci nad Nisou na výstavě bižuterie. Ten červencový týden se na pódiu amfiteátru vystřídalo mnoho zpěváků a bavičů. Dal jsem dohromady nejlepší zvukovou aparaturu jaká tehdy byla v našich podmínkách dostupná . Jako host vystupoval na výstavišti se svým recitalem Karel Černoch.Seděl jsem u mixážního pultu a měl na starost zvukovou režii celého vystoupení. Bylo to přesně 15 let po tom,co jsem poprvé dělal bedňáka (* nosiče beden u kapely) abych se dostal na jeho vystoupení. Bylo to neuvěřitelné , fantastické a báječné. Jako splněný sen...,.

Poslední zvonění

Tatínek nás opustil v lednu 1982.Navždy.Bylo to smutné loučení.

Táta měl rád život a jen tak ho nevzdával.Byl po vážném úrazu na invalidním vozíku.Ale dál se věnoval svému velkému koníčku.Tím byly koně.Těm věnoval všechen svůj čas na chovné stanici. Trénoval mladé jezdce pro parkurové skákání ,military a dresuru.Dával jim pořádně zabrat i když nemohl chodit a byl na vozíku.

Dále jezdil se svým Trabíkem po jezdeckých závodech.Dělal rozhodčího nebo konferoval průběh závodů. Dal dohromady mnoho přátel jezdeckého sportu v době ,kdy nebylo jednoduché udržet chov koní.

Zdravotní stav ale tatínka po několika letech trvale upoutal na lůžko.Jednoho lednového dne nám telefonovali z nemocnice , že je to vážné.Celá rodina jsme jeli za tatínkem a netušili,že je to naposledy........

V noci nás probudil kolem jedné hodiny domovní zvonek.Vytrvale a bez přestání zvonil. Bratr běžel ke dveřím , za nimi ale nikdo nebyl. Jenom temná, mrazivá lednová noc

Ráno přišel telegram , že tatínek v jednu hodinu v noci zemřel.

UFO v Prachovských skalách

V červenci 2005 jsme si udělali dovolenou v Prachovských skalách u Jinolických rybníků.Je to kousek od Jičína, tak jsme dětem řekli , že tam možná potkáme loupežníka Rumcajse s celou rodinou.Těšili jsme se na přírodu Českého ráje , na výlety do skal a koupání.Vydařilo se jenom několik výletů.Koupání v rybnících bylo na vlastní nebezpečí pro velké množství sinic. Chatky v kempu byly vybydlené a neudržované od doby před 20 lety kdy jsme tam byli naposledy.Terorizovaly nás tam vosy ,které měly hnízdo přímo v chatce. Jenom Honzíkovi a Haničce se tam líbilo.Měli kamarády na hraní,viděli hodně nového a změnili severočeský vzduch.

Čtyřletá Hanička nás jednoho dne začala udivovat , že na nás začala mluvit cizí řečí.Seděla na terase chaty a dlouhou dobu plynule mluvila pro nás neznámým jazykem, jako by se s někým bavila ,odpovídala na otázky a dohadovala se Mysleli jsme že možná napodobuje angličtinu ,kterou mohla slyšet v pohádkách na satelitním kanále.Nebylo to ale ani anglicky ani německy a bylo to na čtyřleté dítě udivující .Příhodu jsme přešli s pobavením jaká je to šikulka že už umí cizí jazyk.Do té doby se však žádný neučila . Pátý den jsme kemp opustili i když jsme měli zaplaceno na týden.Měli jsme divné pocity jako když nás někdo sleduje.

Další překvapení přišlo později......................

Po návratu domů jsem přenášel fotografie z digitálního fotoaparátu na hard disk počítače. Příroda ,výlety,babička,vnoučata.A jedna fotka mě zarazila.Podotýkám není to žádná fotomontáž.

Na fotografii je vidět diskovitý objekt v průměru tak jednoho metru jak se vznáší kousek od Haničky.

Předmět je poloprůhledný,na bocích má červená světélka která jsou máznutá asi proto,

že se objekt rychle otáčí.Při fotografování ale nic vidět nebylo.Viděl to jenom objektiv digitálního fotoaparátu Casio,který má uzávěrku až 1/5000 s.Když jsem se později Haničky ptal s kým si to povídala, říkala že s malými človíčky co nejsou vidět.

Byla to dětská fantazie čtyřleté Haničky nebo opravdu něco viděla ?

Může být tato fotografie důkaz?