Jak nám Amíci vyfoukli Jantarovou komnatu

Zašel jsem si na pivo do oblíbené hospůdky.Nechodím tam často ,ale pokaždé tam vidím Vencu. Seděl tam i ve čtvrtek v poloprázdném lokále.Chtěl jsem si sednout jinam, ale volal na mě : "Nazdáár ,kde se tu bereš", jako kdyby jsme byli staří známí.Udělal jsem chybu,že jsem si přisedl. Na Vencovi bylo znát ,že už má v sobě pár piv.Začal mluvit o politické situaci, probral naší ekonomiku , ale když viděl ,že mně to nebere zkoušel to s fotbalem."Hele Venco",povídám mu " to už jsi mi říkal minule, a já si přišel odpočinout po práci a ne se nervovat!".Na chvíli ztichnul a dopil svůj půllitr. "Nemoh bys mi zaplatit pivo, řeknu ti něco ,co nikdo neví a nikomu jsem to ještě neřek". Přikývl jsem a čekal nějakou opileckou historku, kterou si Venca vydělá na alkohol. A on začal. "Před pár lety tady Amíci točili film.Já jsem dělal u bezpečnostní agentury,než mě vyhodili.Ta agentura hlídala, když se natáčelo,aby tam nelezli čumilové." "A co to bylo za film?", vyzvídal jsem. Ani nevím , to mělo nějaký divný název, ale to je jedno .My jsme dostali hlídat úsek od vesnice.Přijelo tam asi 6 kamionů s plechovejma bednama a pak tam týden maníci stavěli takový starý město. Ono to vlastně bylo všechno jen namalovaný a opřený o dřevěnou konstrukci. Taky tam postavili tak 10 metrů vysoký jeřáb, takovou ruku s kamerou. Pak tam jezdili lidi s autobusem na natáčení. Pár maníků tam bylo pořád i v noci, protože tam měli ty kamiony.No a to mi bylo divný, že se třeba večer nic nenatáčelo a ta kamera na tý ruce se hýbala , tak se s ní mohli dívat po okolí. Taky sem se divil, proč to natáčí zrovna na tomhle místě na poli u lesa, kde nic zajímavého k vidění není.Ani tam nebyla pořádně přístupová cesta, tu si vyjeli až s těma kamionama. No a pak jsem je viděl ,jak táhnou plechový bedny do lesa.Když mě můj parťák střídal ,tak jsem zajel s autem k hájovně a šel se podívat,co v tom lese dělají.No bylo to jak nějaké vojenské manévry.Každej měl černý mundůr a takovou vysílačku do ucha a pořád se jen ohlíželi.Já byl dobře schovaný, tak mě nemohli vidět.Přitočil se k nám vrchní a Venca si dal další pivo a objednal si velký rum.Na účtence již měl šest čárek ,tedy šest piv.Pak pokračoval ve své historce.No oni tam měli kameru na gumových kolečkách ,jezdili s tím mezi stromy ,ale ta kamera byla otočená proti zemi.To sem tam ležel skoro hodinu a pořád jezdili sem tam.Divný né ?Vrchní přinesl rum a Venca ho do sebe šoupnul.Další den jsem si chtěl na ně dát bacha,kdy půjdou do lesa od těch kamionů.Ale asi tam šli už brzy ráno.Ale jednou jsem je viděl po natáčení,když už tam nikdo nebyl ,tak nesli plechový bedny z lesa do kamionu.Zarazil jsem ho:"Myslíš Venco,že tam něco hledali?" No určitě jo,protože Ota má minohledačku a šmejdí tady po okolí a ten mi řekl, že tady někde za války měli Němci muničák.Ty Amíci museli mít stopro informace, když se na to takhle připravili.To byli profíci co jdou najisto , ne jako ten hledač pokladů Mužík co nic ve Štěchovicích nenašel . Vem si jak to měli dobře zorganizované ,aby se dostali na místo,tak tam jako točili film. Aby to mohli najít ,tak si to místo obšancovali a ještě se nechali hlídat a pojistili si to kamerou ,která sledovala celé okoli z výšky .Aby to mohli odvést ,tak tam měli kamiony.No oni to město, ty kulisy po tom natáčení ani nerozebrali a nechali to celé tam ,protože ty kamiony naplnili něčím jiným.Já ti řeknu,že to celé natáčení bylo jenom jako.Tady šlo o velké věci.Třeba zlato co za války sebrali Židům nebo ta jantarová komnata z Ruska.Vencovi se motal jazyk, na jeho účtence bylo osm čárek a dva velké rumy."A byl ses tam podívat když odjeli ?" zeptal jsem se. Jo,byl.Prošel jsem ten kopec ,je to tam hodně zarostlé.Ale když jsem tam chytil klíště,tak už jsem tam nelezl."A proč jsi to někomu hned neřekl?" Víš to mi došlo až když odjížděli a kamiony se tam hrabaly v poli a při tom měly být prázdné.Venca vzal účtenku a povídá mi:"Hele ,zatáhnul bys to za mě?Příště ti to vrátím,já sem teď nějak bez peněz."Váhavě jsem kývl a místo svých dvou piv jsem jich vrchnímu zaplatil deset a dva rumy.Jo Venca , ten toho napovídá když se naleje.I když......... Moje babička říkávala : Na každém šprochu je pravdy trochu !

Moje vánoční kouzlo

Vánoce.... Slůvko, které nás vrací do dětství.Nutí nás ke snění.Vybaví se nám při něm mnoho krásného.Nemám teď na mysli ty dnešní vánoce vyzdobených supermarketů.Nespojuji je s tlustým bělovlasým chlapíkem v červeném hopsafraku se saněmi a s párem sobů.

Naše vánoce jsou ty ježíškovské.Když jsme po štědrovečerní večeři šli všichni ke stromečku.Tatínek zapálil opravdové svíčky a prskavky na stromku a rozdával nám dárky ,které byly pečlivě zabalené a urovnané pod stromečkem. Na sekretáři stál papírový betlém s malým Ježíškem, třemi králi,ovečkami a dalšími postavičkami, které namaloval pan Mikoláš Aleš .Nad tím se vznášel papírový anděl a v ruce držel nápis Pokoj lidem dobré vůle a malou rozsvícenou žárovičku.Venku tiše poletoval sníh a doma bylo krásně teplo a útulno. Nepátral jsem po tom odkud jsou dárky.Bylo to vánoční kouzlo .Přinesl nám je Ježíšek.

Přešly roky a bylo také na mě podílet se na přípravě štědrého večera pro naše děti.Trošku jsem do toho přimíchal svojí profesi zvukaře ,nahrál jsem na kazetu zvukovou kulisu a štědrý večer se stal pro celou rodinu tajemným svátkem .Bylo to takhle: Večeřeli jsme v jídelně.Obývák měl prosklené dveře a ty byly na škvírku pootevřené.Skončila večeře a najednou vedle vrzly balkónové dveře.Bylo slyšet kroky v obýváku, pak žuchnutí balíčků na zem, šustění papíru.Dětem bylo 4 a 8 roků.Zářila jím očička, překvapením pomalu ani nedýchaly.Kdo to tam je? Pšššt, ať nevyplašíte Ježíška.Ozvalo se zacinkání zvonečku, vrzly dveře a bylo slyšet odlet tryskového letadla.Přes skleněné dveře jsme uviděli, že se rozsvítila světélka na stromečku a odněkud se tichounce linula Malá noční hudba.Pak jsme vstali od stolu a šli celá rodina ke stromečku pod kterým byly pečlivě zabalené dárečky.

To bylo moje vánoční kouzlo.Děti se na něj každý rok těšily.Tak jsem ho postupně vylepšoval . Jednou přijel Ježíšek s náklaďákem , jindy na motorce nebo na saních s rolničkami koní .

Zacinkal na zvoneček a popřál nám " Veselé vánoce !"

Děti se nikdy neptaly jak je to možné, kdo nám to tam o štědrém večeru v obýváku chodí?

Bylo to vánoční kouzlo, velice sugestivní kouzlo . Byl to Ježíšek.

DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ:

Po mnoha letech se mi dcera svěřila, že se ještě v 6.třídě dohadovala s holkama , že k nám určitě na vánoce někdo chodí dávat dárky pod stromeček protože ho tam slyšíme.

Našim známým se stalo že jejich tatínek natáhl z jídelny ke stromečku nit ke zvonečku.Po večeři nenápadně zatahal, zacinkal, všichni vyběhli  ke stromečku ,ale nevšimli si toho provázku.A tak se jim stromeček skácel na podlahu

Přeprogramování mého mozku

Sedmnácté narozeniny jsem trávil ve vojenské škole.Ten den začal jako každý jiný.V 5.40 pískal dozorčí na chodbě budíček. Pak vyběhnout , oblečený jen v zelených erárnich trenkách na rozcvičku , která trvala 20minut. Když bylo mínus 5 stupňů,mohli jsme mít nátělník. Potom osobní hygiena,úklid rajonů na ubikaci a okolo budovy . Následoval nástup a odchod na snídani.Na vojně všechno fungovalo na povel a tím bylo písknutí dozorčího a k tomu zařval co se má jako dělat. Pííísk: "příprava na nástup", pííísk: "nástup na nástup".Po snídani byl Rozvod do zaměstnání, to se rozdělovaly úkoly pro tento den.No a šli jsme do učeben , tedy do školy, která začínala od 8 hodin.Ve 13 se šlo na oběd a na odpolední vyučování.V 16.30 byl denní rozkaz ,rozdali nám poštu,určilo se kdo půjde do stráže,kdo bude mít službu v kuchyni,která četa půjde ráno ve 3 hodiny škrábat brambory a kdo se dostane za dobré známky na vycházku do města.Tak ubíhal den ve vojenské škole podle předem narýsovaných pravidel a vojenských řádů.Já jsem ale měl 17. narozeniny!! No, očividně to nikoho nezajímalo nebo o tom nikdo nevěděl? Dále den pokračoval hodinou osobního volna , večeře ,pak samostudium kdy jsme si opakovali probrané učivo a psali úkoly.Ve 20 hodin byl nástup na rajóny a tak se zase uklízelo,drhlo,mylo a zametalo. Ložnice,chodby,záchody. Píísk:"večerní nástup" přepočítali nás jestli někdo nechybí. Píísk :" nástup na osobní hygienu " sundat zelený mundur a srovnat ho do komínků do skříňky.Každá věc měla svoje předepsané místo, tady budou boty,tady sako,tady kalhoty ,košile, trenýrky.Když to bylo špatně srovnané , velitel čety to při sobotní kontrole vyházel všechno ze skříně do deky a mohlo se rovnat znovu.Nikdy nám netekla v umývárně večer teplá voda ,tak hygiena byla spojená s otužováním ve žlabu místo umyvadla .Na 120 žáků školy byl jeden 200 litrový bojler.Kdo se chtěl vykoupat , napsal se u dozorčího, aby ho vzbudil v noci ve 2 hodiny,kdy byla trochu vlažná voda nebo spíše nebyla tolik studená. Pííísk:" Večééérkááá" .To už jsme měli na sobě oranžová pyžama a museli jsme zapadnout na ložnici ,zhasnout světlo a do postele.V jedné ložnici nás bylo dvacet. Já jsem měl sedmnácté narozeniny, ale ten den byl stejný jako všechny ostatní.Organizovaný od budíčku až po večerku ve 21.15.

Ale pak se něco v zaběhnutém vojenském systému změnilo!
Devatenáct mých spolubydlících se na mě vrhlo a už mě táhli ven z pokoje a rovnou do umývárny. Ve žlabu měli natočenou vodu a do něj mě v pyžamu hodili a pořádně mě zmáčeli .Mokrého mě táhli zpátky na pokoj a tam mi dávali hobla o kovovou vojenskou postel.Když byla zábava v nejlepším a dostal jsem 17 pořádných žuchanců do zad a do žeber, rozlétly se dveře.V nich stál kapitán Křupka ,náš velitel čety. Bydlel naproti kasárnám a viděl v oknech světlo.Tak mu to nedalo, co tam jeho svěřenci po večerce dělají.Kluci mě nechali ležet mokrého na podlaze a naskákali do postelí ."Tak pánové vstyk , do tří minut budete všichni oblečení a nástup na chodbě" ,zavelel kapitán a my jsme běželi do šatny obléknout mundůr.Bylo už 22 hodin ale vypadalo to, že si na nás velitel smlsne.Začal rozdělovat úklid rajónů.Umyjete chodbu ,ten bordel v umývárně , navoskujete a vyleštíte ložnici. Mě přidělil hajzlíky,tedy záchody.Byly to takové ty turecké šlapky a mylo se to tam smradlavým lyzolem.Po hodině "uklízení" si to přišel velitel zkontrolovat.Pak nám dal 3 minuty na svlečení a ulehnutí.Moji spolubojovníci byli značně naštvaní.Ale museli mlčet ,byl noční klid.Po pár minutách se ještě otevřely dveře.Kapitán Křupka si mě zavolal na chodbu.Potřásl mi pravicí a řekl: "Tak všechno nejlepší Františku ! " No a já jsem mu podle vojenských řádů předpisově odpověděl : "Sloužím socialistické vlasti !"

Černá kočka

Přelítla mi nečekaně přes cestu.Byl to černý kočičí kaskadér.Vyběhla zprava ,ale měla to tak spočítané, že jsem jí nepřejel.Zmizela v zahrádce v živém plotě.Asi se tam chechtala do tlapek , jak mě opravdu "doběhla". Co teď,myslím si.Věřit pověrám?Raději sundám nohu z plynu, zpomalím.

Na křižovatce pouštím náklaďák .Mám času dost,kam bych spěchal.Projíždím jednu křižovatku, druhou.Najednou nákladní auto přede mnou prudce brzdí.Zastavuji v klidu za ním.Zapíná oba zadní blinkry a řidič vyskakuje z kabiny.Trpělivě čekám za náklaďákem, za chvíli už nás je malá kolona.Pak někdo mává vedle auta abychom jeli.Když předjíždím ,uvidím o co jde.

Před přechodem stojí Peugeot s rozbitým zadním kufrem.Náklaďák má problém.Nedobrzdil.

Teď mi to celé dochází.Díky, kočičí kaskadére ,že jsem to nebyl já!

Karle neblbni......

Dostal jsem se na vystoupení o hodně dříve než ostatní diváci.Byla to moje práce být po ruce .

Technici a zvukaři byli perfektně sehraný tým a tak zapojení aparatury a mikrofonů proběhlo velmi rychle. Udělala se zkouška nazvučení bicích nástrojů, jak zní piáno,kytara.Pak se sjelo celkové nasvícení jeviště. Kilo bude svítit sem , dvoukilo támhle a boďáky budou na balkónu.Prostě byla to radost sledovat sehranou partu profíků.Každý měl své místo a své úkoly. Při vystoupení nejsou technici skoro vidět, ale zodpovídají za polovinu úspěchu celého večera.Kvalitní zvuková aparatura a velký mixážní pult v orchestřišti divadla dávaly tušit, že se chystá velká věc .

Víc jak hodinu před začátkem koncertu přišel na jeviště divadla Karel Gott.

Prošel se po forbíně, sledovaný bodovým reflektorem.Zastavil se na středu jeviště a zkusil si akustiku divadelního sálu .Zazpíval si několik tónů.Pak se obrátil na vedle stojícího pana Štajdla a pravil:"Tady bych mohl zpívat i bez mikrofonu".Pan Štajdl to ale rázně zamítl:"Karle neblbni,vždyť zítra zpíváš v Mnichově".

Koncert před vyprodaným sálem toho prosincového večera 1985 mohl začít.A bylo co poslouchat, protože co písnička ,to hitovka.Já jsem jenom čekal,jestli si pan Gott opravdu zazpívá něco bez mikrofonu.Došlo i na to.Byla to pasáž v Lady Karneval. La lala lala la lala lala la u-á.............

Zásady Klubu přátel dobré pohody Petra Novotného

KLUB PŘÁTEL DOBRÉ POHODY JE VIRTUÁLNÍ SPOLEČENSTVÍ OPTIMISTŮ A POZITIVNĚ NALADĚNÝCH JEDINCŮ, KTEŘÍ SE SNAŽÍ ŽÍT PODLE 25 KLUBOVÝCH ZÁSAD. ČLENSTVÍ JE DOBROVOLNÉ, VSTOUPIT A VYSTOUPIT MOŽNO KDYKOLIV, ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY SE NEPLATÍ. .

1. Nic není problém.
2. Trvalý úsměv!
3. Každý den na každého z nás čeká v průměru jeden blbec, připravený zkazit nám náladu. Na srážku s blbcem je třeba se připravit.
4. Každé ráno se musíme probudit s myšlenkou, že se těšíme na den, který prožijeme.
5. Když je někdo vůl, nepracujte s ním.
6. Nenechte se vytočit.
7. Změna počasí k horšímu nesmí znamenat změnu nálady k horšímu.
8. Špatná zpráva zabírá v hlavě místo zprávě dobré.
9. Co můžeš učinit dnes, odlož na zítra.
10. Aspoň třikrát denně musíme sami sebe pěkně pochválit.
11. Nehledejte věci, které nemůžete najít.
12. Zásadně si nikdy, nikde a nikomu na nic nestěžujte.
13. Žijte neustále s vědomím, že je vám o 15 let míň.
14. Štěstí přeje připraveným.
15. Když je nejhůř, zavolejte Náhlovského.
16. Zazvoní-li Vám telefon, řekněte si, než zvednete sluchátko: Ať jsi kdokoliv, mám tě rád!
17. Myslete a jednejte tak, jako byste už měli dobrou náladu a budete ji mít!
18. Nepůjčujte nikomu peníze, hlavně ne přátelům. Hrozí nebezpečí, že přijdete o peníze, i o přátele.
19. Každý den na každého z nás čeká v průměru jeden pozitivně naladěný člověk. Nesmíme ho minout - nabije nás!
20. Myslete především na sebe. Dokážete-li se o sebe dobře postarat, prospějete tím svým bližním.
21. To bude dobrý, neboj se, to bude dobrý.
22. Každý den je jenom jednou za život. Nesmíme si ho pokazit.
23. Buďte pány svých vzpomínek a dokážete zapomenout na cokoliv.
24. Jediný, kdo ti vždycky pomůže, když to budeš potřebovat, jsi ty sám. Nezklam důvěru, kterou v sebe vkládáš.
25. Přežít!

Publikováno s laskavým svolením a  souhlasem autora Petra Novotného.

Díky .

Chcete více ?Navštivte oficiální stránky Petra Novotného http://www.petr-novotny.cz/

Na Zvíkově

Zvíkovský hrad asi znáte.Středověká stavba se nachází na skalním ostrohu u soutoku Vltavy s Otavou.Je to národní kulturní památka .Tak sem jsem zavítal ještě za svobodna s mojí přítelkyní .Bylo to v létě , přesněji v červenci to je důležité, ale proč ,o tom až později. Vyrazili jsme na dovolenou do jižních Čech. S autem jsme jezdili po kempech a prohlíželi památky. Se skupinou patnácti lidí a průvodcem jsme šli poznávat Zvíkov .

Rozsáhlý hrad, který pamatuje Přemyslovce má mnoho zajímavých zákoutí ve kterých se můžete dotknout naší minulosti.Od sklepů až po věž Hlásku ,od vstupní Písecké brány až po gotické ochozy na hradním nádvoří. Procházeli jsme jednotlivá místa a průvodce nám líčil hradní historii.

Více se dozvíte na http://www.hrad-zvikov.eu/historie/.

Celá naše skupina návštěvníků přišla do rytířského sálu.

Tady náš průvodce přestal citovat historická data a stoupnul si ke dvěma starodávným židlím stojícím u zdi. "Každý hrad má své zvláštnosti a tajemnosti. Ani Zvíkov není výjimkou.Tady máme dvě židle, které v sobě skrývají staletá tajemství .Já bych poprosil dvě ženy,které by tu si sedly na tyto židle." Návštěvníci se po sobě podívali.Co to na nás ten pan průvodce chystá?

Byla tam asi desetiletá holčička , maminka ji postrčila dopředu. Průvodce děvčátko posadil na levou židli."Ještě bych prosil jednu ženu" .Moje přítelkyně špitla spíše pro sebe "že bych tam šla", toho se chytla paní stojící vedle a hned vykřikovala "tady mladá paní si tam sedne".Přítelkyně namítala: "já nejsem mladá paní", "to nevadí pojďte sem a posaďte se" ,mnul si ruce průvodce, že získal dobrovolníky pro svoje divadlo.

Obrátil se na holčičku."Ty sedíš na židli štěstěny,sazky,sportky a matesa.Do roka a do dne získáte hodně peněz."

"Jéé to je dobře, tatínek si chce koupit škodovku" , zajásala holčička. Potom se otočil na přítelkyni:"Vy sedíte na židli plodnosti a do roka a do dne budete mít trojčata.........

Přítelkyně znejistěla. Publikum se ale očividně bavilo.Někteří i litovali, že si tam nesedli oni.

Ještě venku na nádvoří na nás jedna paní ukazovala- hele to je ta co bude mít trojčata.

Přešli jsme to s úsměvem.O dovolené jsme navštívili ještě zámek Hluboká,Orlík,hrad Švihov.

Na úsměvnou historku pana průvodce na Zvíkově jsme už zapoměli.

Na podzim jsme měli svatbu .Pointu celého mého příběhu se dozvíte již za chvíli.

V červenci příštího roku se nám narodila dcera.Přesně jak bylo předpovězeno na židli plodnosti na Zvíkově.

Do roka a do dne.