Jak jsem byl kouzelníkem

Byl jsem kouzelníkem dávno před Harry Pottrem.V téhle zimní době si na to vždycky vzpomenu.Ve škole jsme měli vánoční besídky.Já byl dítko zvídavé a tak jsem si nacvičil několik kouzelnických triků pro pobavení spolužáků a rodičů.Měl jsem i frak s tajnými kapsami a skládací klobouk- cilindr.Na pár magických kouzel si pamatuji stále.Vzal jsem čistý bílý papír, posypal ho barevnou křídou a na papíře se objevil nápis VÁNOCE.Pak se mi v puse objevilo vajíčko ,byl to vlasně míček ,hodil jsem ho do klobouku,ale objevil se další a další, dohromady pět míčků. Musel jsem si dávat pozor na děti, které stály vzadu na jevišti, aby moje triky neprokoukly.A tak třeba propadla velká hrací kostka kovovým tácem do klobouku ale tam nebyla.Nebo jsem vzal prázdný džbánek, nalil do něj ze sklenice vodu a zpátky jsem naléval červené víno ,když jsem to opakoval, byla z toho zase voda.Přestřihnul jsem provaz ,ale ten byl vzápětí zase celý.No na Copperfielda jsem neměl,ale bylo mi dvanáct a do kouzelnické školy v Bradavicích jsem nechodil.Kamarádi byli z mého kouzlení nadšeni.Dokonce žadonili ,"Řekni nám jak to děláš?" .

Odpověď byla jednoduchá. Prostě kouzlím.

Po letech dělala dcera narozeninové párty pro děti na zahradě.A jestli bych nemohl předvést pár triků.Že napíše do pozvánky "Možná příjde i kouzelník Čáryprsk".

Přibral jsem si malého Honzíka ,jako kouzelníkova učně.Na párty bylo tak 15 dětí ze školy a od sousedů.Začali jsme stříháním provazu.Honzík měl z prádelní šňůry dva kusy,já měl šňůru celou. Naléval jsem vodu ze džbánku do papírového kornoutu a nic mi nevyteklo,voda zmizela.Honzík se celý polil. Ale na sedmiletého kluka to bral všechno velice vážně a nezkazil legraci, kterou z toho měli ostatní.Další bylo stříhání novin,z těch se udělá papírová koule ta se rozbalí a noviny jsou opět celé. Honzík z toho měl pořád cáry papírů.

Ale na závěr přišel trik ,velké kouzlo, které ovládáme jenom my dva s Honzíkem a potom možná David Capperfield v Americe.Děti jsme posadili na židle proti našemu domu a vysvětlili jim , ať si v duchu představí, že tam dům není.A za chvilku, že celý dům zmizí a nebudou nic vidět.

Chvilku jsme je napínali ,předříkávali jsme s Honzíkem naučenou zaklínací formuli .

Čáááry mááry prsk !!! A PAK TO PŘIŠLO!!

Zezadu jsme na nic netušící diváky přetáhli plachtu.Kouzlo se podařilo .NIC NEVIDĚLI.

PS: Kouzelnou zimu, kouzelné vánoce a kouzelný Nový rok Vám všem !

Fenomén doby

Víte jaký je opak Déjá vu [ Déža ví ] ?

Déža neví.

Krásné procitání

František má nevšední zálibu.Je to těžká, ale nádherná činnost.Těžká doslova ,jak práce ,tak výsledný produkt. Pro nás laiky někdy nepochopitelná. Jak je to možné něco takového stvořit?Jeho velkým koníčkem je sochařina.

Když si prohlížíte jeho díla , usmívá se na dotazy ,jak to dokázal."V každém kameni je ukrytá ženská , jenom jí musíš umět dostat ven", je jeho odpověď.Při sochařském sympóziu v Zubrnicích mu ale někdo neviditelný vedl ruku.

František se na letní setkání sochařů dobře připravil.Nakreslil množství skic ,náčrtků a anatomických studií .Udělal si několik malých modelů z hlíny.Nechal si vyrobit od kováře malé a velké majzlíky, špičák,dvojzubec,čtyřzubec , paličku pemrlici. K tomu nakoupil různé brousky a brusné kameny.Základem budoucího díla je pískovcový kvádr.

Tomu František vdechne podobu, tvary a křivky ,které před tím měl na papíře a v malých hliněných modelech.Dopředu ale neví ,jak velký bude kámen ,dovezený z dalekého kamenolomu. Jestli v něm budou všechny proporce , které chce dát kamenné krásce.

V letním horku dostává pískovcový kvádr postupně tvar.Kolem se nevznáší mlžný opar , ale jemný prach a písek ,který za chvíli máte všude.

Po týdnu pracného sekání,broušení a tvarování se začne objevovat, co bylo v kameni skryto před našimi zraky.František už to ví. My to zatím jenom tušíme.

Mnoho návštěvníků se zájmem sledovalo , jak se rodí socha.Někteří si chtěli vyzkoušet jak se drží majzlík a kladivo.Těm dovolil upravit některé části .

Přišel se podívat také malý pomocníček a moc se mu to líbilo.

Zlehka opracovával detaily ,jako by to ani nebyl kámen.

Při téhle návštěvě jsem si všimnul vlasů kamenné krásky.Jak jsou pěkně spletené do copánků.Kde jsem to jenom viděl?Františku ta hlava je jako z obrazů Alfonse Muchy.

Poodstoupil od svého díla , pohlédl na hlavu a pak mi řekl: "To se ti jenom zdá, to je podoba čistě náhodná."

Vím ,že František od Alfonse Muchy neopisoval ,ale doma jsem se na některá Muchova díla podíval.

Celé sochařské sympózium se blížilo do finále a připravovala se sobotní slavnostní vernisáž ,kde se představí sochařská díla veřejnosti.

Ráno jsem si pustil rádio: Dnes je sobota 24.července 2010.Celý umělecký svět si připomíná 150.výročí narození malíře Alfonse Muchy.

Vernisáž otevřel pan starosta Zubrnic .Byla k vidění díla deseti sochařů z uměleckého

sdružení SPOLU .Sešlo se tu mnoho milovníků umění.Přijeli návštěvníci ze zahraničí.

Všichni obdivovali Františkovo dílo.Krásku ,která procitá z kamene. PROCITÁNÍ.

Ale jenom já vím ,kdo stál celou dobu za Františkem a neviditelně mu vedl jeho ruku .

Sranda jako na hřbitově

Vraceli jsme se  v mrazivé noci z  venkovské taneční zábavy.Domů jsme jezdili vlakem .              Na nádraží  to bylo asi 2 kilometry.Sníh křupal pod nohama a cestu nám osvětloval měsíc.

V polovině cesty byl malý hřbitov.Tady si potřeboval kapelník Karel odskočit.Tak odbočil z cesty. Po chvíli se vrátil a roztřeseným hlasem nám povídá: "Tam byl nějakej divnej chlap. Dělal na mě hůů hůů. A říkal  - Já jsem duch hostinskýho Palivce ,kdo jseš ty?  Já jsem řekl -Já sem duch Cát!"

Venca ten měl zase jiný problém.Přišli za ním příbuzní a ptali se ho proč nebyl na hřbitově na pohřbu tchýně.A víte co jim řekl? No a co , ona na můj taky nepůjde.

Třetí historka je z Moravy.Starý vinař opustil navždy svůj milovaný vinohrad.Když četli jeho závěť ,bylo tam mimo jiné,že chce aby mu na hrob nalili nejlepší ročník jeho vína ze sklípku. Kamarádi,kteří se o tom dozvěděli si řekli: Tož jo ,ale nejdříve ho prolejeme ledvinama.

A tak přidávám zásadu Klubu přátel dobré pohody Petra Novotného č22.

Každý den je jenom jednou za život. Nesmíme si ho pokazit.

P.S. Včera ,když jsem psal tohle veselé morbidní téma něco hrozně bouchlo v kuchyni.Když jsem se odvážil tam jít , zjistil jsem ,že spadla garnýž se záclonou.Normálně tam visela tři roky a najednou buch dolů.Že by se ozval někdo  o kom jsem tu psal?

Pohlazení bleskem

Ten letošní srpnový pátek jsem byl v centru města.Auto jsem nechal na parkovišti 200 metrů dále.Netušil jsem jaké drama za chvíli prožiju.Kolem patnácté hodiny se zatáhla obloha.Za chvíli pěkně lilo a do toho přišla bouřka.Běžel jsem k autu, hustý déšť mi promáčel košili .Schoval jsem se do průchodu u hotelu ,ale nebyla to ta správná volba.Za chvíli tudy protékaly proudy vody.A k tomu mi ještě někdo volal na mobil.Ženský hlas se podivoval, proč jim přestal hrát satelit.Trpělivě jsem vysvětloval, že je to kvůli bouřce a silnému dešti........ vtom to přišlo! Mezi paneláky hodně blízko ode mne udeřil blesk.Oslnivé fialové světlo, hrozná rána a závan větru.Vzápětí jsem ucítil pálivou bolest na předloktí levé ruky ve které jsem držel mobil.Jako když se nechtěně opřete o rozpálená kamna.Leknutí . Mobil jsem hodil do tašky a prohlížel si ruku. Palilo mě to od hřbetu ruky až po loket.Trochu v šoku jsem vyrazil k mému autu. Pršelo a po silnici se valil hnědý proud vody .

Na mě nezůstalo nic suchého.Konečně v autě.Na kůži na předloktí jsem měl červený šrám. Blízké setkání prvního stupně -pohlazení bleskem jsem přežil. Už vím proč by se nemělo za bouřky telefonovat z mobilu.Může se vám z něj stát hromosvod.Elektrický výboj z blesku projel mokrým prostředím na anténu mobilu ,odtud po mé ruce a přes promočené kalhoty skončil v zemi.Naštěstí to byla jenom nějaké postranní ,již oslabená část výboje.Jinak bych vám nemohl tuto šokovou příhodu popsat.

Zkamenělé stopy

Měl jsem poslední den dovolené a napadlo mě zajít na druhou stranu ostrova,kam téměř nikdo nechodil.Náhodného návštěvníka mohla odradit špatná,neudržovaná cesta podle moře .Tu jsem překonal.Pak se objevil zápach odpadků, někde nablízku musela být skládka.Šel jsem vytrvale dále . Až se objevily výstražné tabule " Varování -zóna smrti " s lebkou a skříženými hnáty . Dokonce ve dvou jazycích.Tady jsem znejistěl.Počkal jsem opodál a pozoroval domorodce.Ti ale tudy procházeli s ručníky a slunečníky na mořské pobřeží bez zastavení. Tak jsem šel za nimi. Přišel jsem na úzkou kamenitou pláž ,která se lišila od té naší turistické .

Mořské pobřeží tady nebylo udržované. Kolem cesty byl vysypaný stavební odpad,cihly, obkladačky,suť. Do moře zasahovala dlouhá mola ,ktrá sloužila jako vlnolamy.Na molech i na pobřeží ležely obrovské kamenné kvádry více jak metr vysoké , chránily pobřeží před náporem mořských vln.Vylezl jsem na sluncem rozpálené kvádry u pobřeží a šel po nich .Po chvíli jsem zjistil,že to nejsou obyčejné kameny ,ale vytěžené v lomu a zřejmě na ostrov dovezené lodí.A v mnoha kamenech byli znát zkamenělí mořští živočichové.To mě zaujalo a začal jsem si kameny fotit a natáčet kamerou.Byly tam zastoupeny pískovce ,mramor i žula.

Na jednom pískovcovém kameni jsem objevil lidskou stopu.Prohlížel jsem ji ze všech stran ,jestli to není jen hra světla.Byl to jasný otisk chodidla levé nohy dlouhý asi 12 centimetrů.Palec byl společně s ostatními prsty.Kdyby otisk patři lidoopovi ,palec by byl od ostatních prstů odchýlen.Kámen byl složením z pískovce a křídy.Mohl vzniknout v době třetihor.Ty ale končily před 2 miliony let.Člověk se měl objevit na Zemi před 200 tisíci lety.Ten kdo zanechal stopu ve zkamenělém písku musel být současníkem dinosaurů!Překvapeně jsem zíral na kámen, když jsem zhruba 50 cm od malé stopy objevil otisk většího chodidla.Na délku měřilo 18 cm. Adam a Eva, kteří se procházeli blátivým pobřežím třetihor a zanechali nám tu svojí vizitku.

Prohlédněte si fotografie a napište mi co si o tom myslíte.

Setkání s filmovou STAR

Procházky po mořském pobřeží byly pro mně příjemným začátkem každého dne.Ráno jsem vstal dříve a mohl jsem vidět nevšední východ slunce .V mlžném oparu se v dálce na hladině moře nejdříve objevil růžový obláček.Ten se změnil v červenou kouli ,která se vynořovala nad obzorem z vody a její barva se postupně měnila na zlatou.Mořská hladina s každou přicházející vlnou přinášela zlaté světlo k pobřeží.Sluneční paprsky mně po chvíli polechtaly po tváři. A já šel na procházku po pláži, kde  nebylo živáčka.Moje nohy zanechávaly v písku otisky, které se za chvíli rozpustily v mořské vodě.Mohl jsem pozorovat malé kraby ,které přinesla vlna na pobřeží a další je vrátila zpět.V dálce na obzoru pluly rybářské lodě.Další horký letní den mohl začít.

Jednoho červencového rána ale vše bylo jinak.Večer před tím byla bouřka. Ráno moře připravilo písečným plážím pěkné překvapení.Na břehu leželo množství stromů,větví a prken. Mezi tím byly zbytky rybářských sítí, velké plastové bóje ,plastikové barely a pet lahve.Všechno bylo dobarveno zelenými chaluhami.Tentokrát se nedalo jít na procházku mořskou vodou.Byla kalná a plná odpadků.Šel jsem tři kilometry po pobřeží a říkal si kdo tohle bude uklízet.

Vtom jsem ho uviděl . Filmovou STAR . Bylo to za zónou placených pláží.V místech kde mořské vlny vyplavily na pobřeží největší množství odpadků a větví.Poznal jsem ho hned na první pohled. Filmový hrdina,který hrál ve známém filmu po boku Toma Hankse.Ve filmu ale skončil tragicky, když spadl z voru a odnesl jej mořský proud. A já měl to štěstí, že jsem ho potkal na italském pobřeží. Bílý ,kulatý ,trochu odřený,mořské vlny si s ním pohazovaly ,ale byl to určitě ON.

TROSEČNÍK  pan WILSON........