Neobyčejná cesta trolejbusem

MHD -městská hromadná doprava z místa X do místa Y .Zaplatíš a vezeš se .Do práce do školy nebo na nákupy.Funguje to většinou spolehlivě,jen si musíme počkat ve správnou dobu na správném místě .Slyšel jsem ,že o naše trolejbusy měli zájem Arabové z Emirátů.Zástupci dopravního podniku je vzali na ukázkovou jízdu po městě.Arabové prý byli notně šokováni, že trolejbus může jet i do kopce.

Já jsem zažil jinou příhodu.Také v trolejbusu a to přímo v ruském ve městě Vladimir .Byly to baculaté a strašně hlučné dopravní prostředky pro 45 cestujících, ale mám dojem , že jich tam jezdilo ve špičce více jak 100.Trolejbusy mají troje dveře. Všemi se tam nastupovalo i vystupovalo. Ale uvnitř byla jen jedna kasička na zaplacení jízdného ,umístěná hned

za řidičem.Uvědomělý sovětský občan si před nástupem připravil 5 kopjejek (našich 50 haléřů),ty vhodil do průhledné plastové pokladničky a z ruličky na boku si odtrhnul jízdenku -bilét.Nad pokladničkou v každém trolejbusu visela nástěnka s názvem KROKODÝL se jmény ,adresami a zaměstnáním lidí,kteří jeli načerno a byli přistiženi.

Trolejbusem jsem jezdil z hotelu do města celý týden. A tak jsem mohl pozorovat denní kolorit obyčejných ruských lidiček .Na každé zastávce řidič hlásil do reproduktoru kde jsme a jaká bude další zastávka.Ale nebral žádné ohledy na cestující ,jestli již jsou všichni uvnitř nebo venku.Prostě řekl :Dvěr zakryvajetsa a zavřel dveře.Tak se mi stalo, když jsem se dostatečně nedral, že jsem zůstal na zastávce.To ještě šlo.A nebo mě převezli na další zastávku, ktará byla o dva kilometry dále , protože jsem se přes horečně nastupující nedostal ven z trolejbusu . Rusové měli propracovaný systém plateb jízdného i ve špičkách,když byl nátřesk a nedalo se protlačit ke zmíněné kasičce na jízdné.Stačilo 5 kopjejek předat sousedovi, ten je dal dalšímu a tak kolovaly peníze po trolejbusu.Kdo byl nejblíže u kasy, stal se průvodčím. Vhazoval drobné do škvírky v plastikové bedýnce a odtrhával lístky z kotouče na boku .Ty potom putovaly z ruky do ruky zpět do zadní části trojejbusu.Tento rituál trval několik minut.Pak se to zklidnilo ,všichni měli poctivě zaplaceno, protože to byli uvědomělí sovětští občané.To jsem si myslel já.Působili takovým dojmem. Až jednou..................

Všichni už měli lístky.Drželi se za madla a tupě zírali do nekonečna další pětiletky.V trolejbuse nastal relativní klid. Ten ale přerušil řidič hláškou do reproduktorů:" Na další stanici vám provedu kontrolu lístků"Známí mi řekli ,že řidič otevře jen přední dveře a každého zkontroluje.V tu chvíli v dopravním prostředku nastala neuvěřitelná vřava.

"Kdě moj bilét, dajtě mě moj bilét,bístro bilét" ozývalo se ze všech stran.Někdo u bedýnky na peníze uškubnul metrový pás lístků a ten putoval po trolejbusu .Kdo potřeboval,odtrhnul si. A tak nikdo nejel načerno a nemohl se tím dostat na nástěnku KROKODÝL.Na další zastávce se otevřely všechny troje dveře.Všichni si oddychli.Jen řidič se pobaveně culil. Žádná kontrola lístků se nekonala.

Svatomartinské víno

Tak jsem si koupil hned dvě lahvinky.Červené a bílé.Nedočkavě jsem je doma otevřel.Prohlédl jiskru, nasál ovocnou vůni a ochutnal. ??? Asi nejsem znalec vín.Nebo jsem špatně vybíral v regále supermarketu za 69,90.Jedno bylo kyselé jak šťovík.Druhé bylo cítit po kvasnicích.To jsem si vzpoměl,jak jsme navštívili před lety se spolupracovníky moravský sklípek. Poseděli,okoštovali kvalitní vínko z jižního svahu a dobře se pobavili za zpěvu moravských lidových písniček. Venku jsem zaslechl dva místní jak se domlouvali."Só tam nějaký Pražáci, tak se můžeš zbavit toho co sa nepovedlo." Od Bolka vím ,že na Moravě dělí občany České republiky na Moraváky a Pražáky, tak mi to moc nevadilo.Jako to, že nejsem z Prahy.Když se zábava blížila ke konci,majitel sklípku nás zkasíroval za to co jsme vypili a začali jsme nakupovat do připravených demižónků a PET lahví to skvělé víno z Moravy.Doma se ale po otevření víno chovalo podivně.Vypěnilo ,bylo kyselé a cítit po kvasnicích .Bylo to opravdu to, "co sa nepovedlo".

Druhá návštěva vinných sklepů na Moravě byla poučná.Byl to velký výrobce vína. Jednatel firmy nás provázel rozsáhlými sklepy s dubovými sudy.Nahoře venku jak jste viděli ty nerezové zásobníky, tak tam máme víno na prodej. Vozíme ho z Maďarska, Bulharska a Rumunska.Tady dole máme víno z naší sklizně a to je pro naše potěšení.A poklepával na sudy ve kterých zrály několik let staré ročníky odrůdových vín.Odcházeli jsme z těchto sklepů s lahvinkami stočenými "nahoře".Na víno uskladněné dole jsme neměli peníze.

Třetí návštěva byla ve vinných sklepích známého moravského města.Mají dlouhou historii, několik století.Zdi tam byly pokryté zvláštní vinnou plísní.V zamřížovaných uzamčených kójích byla uskladněna vína hodně starých ročníků. Poseděli jsme ve sklípku ,poslechli si historii města a sklepů.Zaplatili jsme si ochutnávku vín.Všechna nabízená vína, ať červená nebo bílá krásně hladila po jazyku a zanechávala příjemné pocity.Zakoupili jsme si 6 lahví ,od každého něco.Doma jsme zírali.Na zadní etiketě několika lahví bylo napsáno : Země původu Chile .

Tak si jen mohu povzdechnout -"Jó není nad dobré vínko z Moravy",ale musíte být znalec vín a ne obyčejný Pražák.

Dnešní historka

Za elektřinu můžete ušetřit různými způsoby.Jeden vám tu nabídnu.Posuďte sami jak bude účinný.Viděl jsem to u paní, které už mohlo být k osmdesátce.

Vybalil jsem satelitní přijímač a propojil ho s televizorem.Pak jsem pátral na stěně za skříňkou,kde je elektrická zásuvka. Objevil jsem ji důkladně přelepenou vrstvou izolepy.Obrátil jsem se na paní:"Proč to tady máte takhle zalepené?"

S vážnou tváří mi odpověděla: "To mám aby mi neutíkal elektrický proud."

Včerejší historka

Instaloval jsem zákazníkovi LED televizor.Poslední model vybavený nejmodernějšími technologiemi.Televizní tuner,satelitní tuner,HD rozlišení ,připojení na internet,wifi, 3D obraz.Po dokončení všech nastavení televizoru jsem pánovi pochválil jeho dobrou koupi."Máte nejchytřejší televizor na trhu."Smutně se na mě podíval, pokýval hlavou a řekl:" Nojo, ale co je mi to platný,když já jsem blbej!"

Ticho jako v kostele

Městečko Esztergom (Ostřihom) je jenom kousek za slovenskou státní hranicí.Projedete Štúrovo ,přejedete most přes Dunaj a jste v Maďarsku.Začátkem září jsem se tam podíval.Dominantou města je bazilika sv.Štěpána.Třetí největší bazilika v Evropě.Vyšlápnete malý kopec a můžete obdivovat velkolepou stavbu.Ohromí vás majestátnost celého chrámu. Velký zdobený hlavní oltář nebo mohutné varhany na kůru.Při pohledu na vysoký strop se vám zatočí hlava ,je to více jak sedmdesát metrů.Osm podpěrných sloupů v čele baziliky má výšku 57 metrů.V levé věži je zvonice.

Od

Postranními schody jsem se dostal na měděnou střechu baziliky.Za dvě eura si můžete prohlédnout zvonici a projít se po ochozu kolem věže.Do zvonice jsem přišel v pravou chvíli.Malý zvon vážící 280 kg přerušil praskání prken na schodech a jednou odzvonil.Potom jej následoval velký zvon s průměrem 218 cm a váhou 5827 kilogramů.Stál jsem metr od zvonu a díval se na jeho srdce ,které se pomalu rozhoupávalo, aby po chvíli začalo pravidelnými údery rozeznívat celý zvon.Stál jsem proti zvonu a sledoval ten neuvěřitelný koncert.Mohutné a přitom povznášející rezonance prostupovaly celé moje tělo a nesly se dále nad město.Dřevěná konstrukce zvonice se chvěla po každém úderu.To trvalo déle jak pět minut.Po posledním úderu zvon dlouhou dobu dozníval, tón se postupně zvyšoval ,až zanikl ve starém trámoví.Vydal jsem se na dřevěnou lávku kolem chrámové kopule.Z výšky 75 merů máte nádherný výhled na Ostřihom,Štúrovo i řeku Dunaj . Můžete se také podívat dovnitř měděné kopule . Ocitnete se nad stropem baziliky.Překvapila mě ozvěna ,která se v kopuli vytváří.Opakuje se až sedmkrát.Zvuk se sčítáním ozvěn neuvěřitelně zesílí.Počkal jsem až odejdou Japonci ,kteří tam byli se mnou. Nevím proč mě napadla písnička Bobby McFERRINA. Možná proto , že začínal jako zpěvák v kostele. A tak jsem si lehce zanotoval :

"Here's a little song I wrote,
You might want to sing it note for note,
Don't worry, be happy" ...a ozvěna opakovala be happy,be happy ........

hlas se točil dokola ,slova se prolínala a vytvářela kouzelné souzvuky.

Do toho se ale ozval hlas maďarského hlídače ,

který měl budku u vchodu :" Čendesén ,čendesén " ***

Přidal jsem tedy další sloku :
" In every life we have some trouble,
But when you worry you make it double
Don't worry, be happy" ........be happy,be happy

A hlídač mi přizvukoval : Čénd kérjík ,Čénd kérjík****
Tak jsem ještě přidal : Don't worry, be happy now!
Vtom se ozvalo nekompromisní RUHE ! RUHE !******

Tak to jsem pochopil o co jde a spěšně opouštěl střešní prostory.Když jsem přišel dolů do chrámu u oltáře stálo sedm kardinálů s karmínovými  rouchy a čepičkami. Začínala tam velká bohoslužba. Proto u baziliky stálo tolik zahraničních autobusů a množství černých limuzín s italskými poznávacími značkami.......

Zásada z toho plynoucí: Neznalost maďarštiny neomlouvá ! Ale na druhou stranu ,komu se poštěstí zazpívat si na půdě baziliky?

Vysvětlivky:

*** Csendesen maď. - POTICHU

**** Csend kérjuk maď. -TICHO PROSÍM

*****Ruhe něm. - TICHO

Záhada z domovní kamery

Bezpečnostní kamery jsou všude.Na každé větší křižovatce, v marketech ,na benzínkách .Můžete ji mít také doma a sledovat on line na dovolené nebo v práci co se u vás děje. Po instalaci jedné domovní kamery mi volal majitel , že má zařízení nějakou poruchu.Přes den že funguje normálně ,ale večer při zapnutém infra nočním vidění se tam objeví něco podivného. Pořídil noční snímek z kamery a ten mi poslal.

Záhadný úkaz.Nějaké kovové pásky,pospojované nýtky?

Pomůžete mi vyřešit záhadu bezpečnostní kamery?

STROJ ČASU na vlastní oči !

Podívat se do budoucnosti a nebo do minulosti je častým námětem sci fi románů a filmů.Kdyby byl stroj času vynalezen, prý by nám to dal někdo z budoucnosti vědět.A to se mi přesně stalo i když to zní bláznivě a dlouho jsem to raději nikomu neřekl.

Jel jsem z Teplic do Ústí nad Labem.Bylo horké srpnové odpoledne roku 1999.Vracel jsem se z pracovní cesty . Nic neobvyklého.Jel jsem asi osmdesátkou a blížil se k místu kde je v Přestanově po levé straně památník bitvy u Chlumce, která tu byla v srpnu roku 1813. Krvavá napoleonská bitva s 10 000 padlými vojáky ,kteří odpočívají v hájku za pomníkem. Byl jsem asi 200 metrů před tímto místem.Vtom jsem uviděl po pravé straně silnice na krajnici člověka. Měl na sobě modrý kabát,bílé kalhoty ,černou vysokou čepici.Opírala se o něco jako když se opíráte o lopatu.V tu chvíli mi blesklo hlavou je srpen,výročí bitvy tak jsou tady nějaké vzpomínkové oslavy.To se schází dobrovolníci v dobových uniformách při rekonstrukci bitvy.

Ale co to..............?? Postava se po necelých pěti vteřinách rozplynula.Zmizela.Přijížděl jsem k tomu místu, zpomalil a díval jsem se do příkopu u silnice.Nikdo nikde.Vedle silnice pouze strniště z posekaného obilí. Přemýšlel jsem co to mohlo být? Halucinace z horka nebo přepracování? Nechal jsem si to pro sebe. Později se mi ale dostal do rukou knížka o paranormálních jevech.Bylo tam popsáno, že za určitých okolností může dojít k průniku dvou časových rovin. Minulosti a současnosti .Otevře se časoprostorová brána, kdy nám nepochopitelná přírodní anomálie umožní nahlédnout do minulosti. Taková Einstainova rovnice naruby.Čas se vrátí zpět a promítne se nám dávno minulá scéna.Může k tomu dojít na místech,kde došlo k nějaké tragédii.Taková místa mají silná energetická pole,která si ponechávají otisk nebo záznam doby ve které vznikla.A v tomto místě probíhaly nejkrvavější boje. Pátral jsem dál a našel chlapíka ,který zná podrobnosti o bitvě u Chlumce roku 1813.Když jsem mu popsal postavu,kterou jsem spatřil, potvrdil mi, že to byl napoleonský voják.Viděl jsem ho jak se zmožený nebo raněný opřel o svojí dlouhou pušku .Stroj času mi možná dal nahlédnout na poslední chvíli jeho života.