Výstřeďák v Národním

Na prknech divadla můžete shlédnout cokoliv.A třeba vás to i překvapí.Já jsem byl ve Zlaté kapličce.Bylo to 6.února.To si pamatuji přesně.Ten den slavil narozeniny Ronald Reagan. A také moje žena.Pro tak sváteční den jsme si nemohli vybrat lépší místo k oslavě. A hrála se Libuše od Bedřicha Smetany ,vznešená opera , která k Národnímu divadlu patří již od roku 1881.

Seděli jsme v lóži přímo nad orchestrem.Někdo by si řekl , že je to trochu z ruky, dívat se šikmo na jeviště.Ale mě se líbilo ,že vidím na celý symfonický orchestr,který je schován v orchestřišti pod pódiem.

Zazněly první tóny předehry a vtom se objevil v bočním vchodu do orchestřiště drobný chlapík v tmavém obleku a s aktovkou.Muzikant,který přišel pozdě? Zněly slavnostní fanfáry a chlapík kličkoval mezi muzikanty k volné židli vedle tympánů. Posadil se a rozsvítil lampičku na notovém pultíku. Zatímco ostatní muzikanti ze sebe vydávali maximum , chlapík seděl se založenýma rukama a pozoroval dirigenta.Po chvíli se začal šacovat a ze zadní kapsy vylovil objemnou šrajtofli a z ní - tiket sportky.Orchestr odehrál hodně taktů opery, než chlapík zkontroloval všechna tažená čísla. Na jeviště nastupovaly sbory, ale to ho vůbec nebralo.Z aktovky vytáhl termosku s kávou a po chvíli si k tomu rozbalil chleba s máslem.

Vrtalo mi hlavou co to je za výstředního exóta.Vždyť ten do toho orchestru snad ani nepatří!! Vrcholem bylo, když si za zvuku smyčců a zuřivého mávání dirigenta začal pročítat Večerní Prahu jako by se kolem nic nedělo.

To už jsem se nemohl vůbec soustředit na děj opery na jevišti. Kdo to tam proboha je?

Nějaký maskot do počtu nebo co?

Opera už se přehoupla do druhé poloviny,dirigent měl na čele krůpěje potu a podivný chlapík za rachotu tympánů, které stály vedle něho předstíral , že spí.

Najednou nečekaně přišel moment, že chlapík ožil . Probral se ze svojí letargie. Bylo na něm vidět, že přišla jeho velká chvíle. Minuta slávy. Z jedné kapsy vytáhnul kovovou tyčku a z druhé.... stříbrný TRIANGL.

Vstal , svůj hudební nástroj držel před sebou aby ho všichni viděli a zahrál :

CINK CINK .....CINK CINK

Triangl schoval do kapsy a do konce opery si četl noviny. Já ho měl za výstředního exóta

a on to byl: - Sólista Národního divadla na triangl.

Běžte do Národního , určitě to bude i pro vás nezapomenutelný zážitek.

Tedy pokud seženete lístek do lóže nad orchestrem.

Je ti teplo děvče?

Aby konečně neplatilo to známé ...až se Mrazík zeptá.... ,zavčasu jsem se rozhodl postavit krbová kamna.Známí mi říkali, že z podlahového topení, které máme můžu lehce dostat do kolen osteroporózu.A když se v domě netopí tak platí "stále noste teplé fusekle".Měl jsem vizi jak to v obýváku s krbem provést .Nejsem ale Nostradamus abych předvídal.Netušil jsem ,že objednaný řemeslník jen tak nepříjde.Přitom bydlí kousek od nás, žádná velká vzdálenost .Byla to od něj pěkná zatrolenost. Ani se neomluvil, taková neomalenost. Prohlédl jsem internetové návody a rozhodl se, že tu krbovou šílenost zvládnu sám. Podezdívka ,přípojka krbové vložky na komín, obestavět to žáruvzdornými deskami, udělat průduchy a kontrolní dvířka.Za víkend hotovo.Už nesedíme venku u grilového ohýnku, ale nostalgicky vzpomínáme na léto a koukáme do plamenů v našem krbu.Jedno poleno stačí na příjemné vytopení obýváku.A co řemeslník? Jeho lenost mi ušetřila pěkných pár tisíc.

IQ našeho psa

Kolem nás se stále něco děje. V tom spěchu ale nemáme čas všechno postřehnout.Až se to přihlásí samo.

Tak to je případ našeho psa.Dostali jsme ho když mu byly 3 měsíce .Roztomilé,malé štěňátko .Za čtyři roky ale vyrostl.Takový Scooby Doo, ale stále roztomilý.V jeho psím výrazu je poznat jakou má náladu ,kdy se směje nebo je posmutnělý .Když si stoupne na zadní a chce mi dát hubana , mám co dělat abych neupadl.Je to jeden z jeho projevů sympatií a psí náklonosti.Návštěvy to nechápou a mnohdy ukvapeně prchají pryč.

Teď zrovna sedí vedle mne , zírá na monitor a strká mi do loktu svým studeným čumákem.Takže musím opravovat překlepy.Nic bych za to nedal, že si čte co o něm píšu.

Před časem na nás začal mluvit.Nikdo tomu samozřejmě nevěří, že by pes říkal ahóóój a věděl při tom o co jde.

Ale je to opravdu tak. Přijedu z práce, ještě nestačím vystoupit z auta a už je u mě. A -HOÓ- J - zřetelně artikuluje . Ahoj Riči ,povídám mu.Zavrtí spokojeně ocasem a běží do domu.Volám za ním ahoj,ahoj ,ale podruhé už mi to neřekne.Kromě naší rodiny má další dva kámoše .Jsou to kocouři Šmoula a Garfíld.Od těch si nechá všechno líbit.Mohou si žrát jeho granule, mohou po něm lézt když odpočívá ve svém košíku.Nic jim neudělá , občas je olízne, ale pro kočku je jeho velký jazyk jako plácačka pro mouchu.Rád se proběhne po louce s fenkou knírače od sousedů.Dělá jako že před ní utíká pak se otočí a prohání ji. Včera jí ukradl tenisový míček.Bylo legrační ho vidět ,jak spí na sluníčku před domem a míček má v tlamě aby se mu neztratil.Jeho hračky nikdy dlouho nevydrží .Zkouší je svými zuby a tak odolávají jen pár hodin. Musím si dávat pozor na jeho ranní přivítání.To sedím u stolu, popíjím černou kávu a najednou drc a kafe je na ubrusu.Rič mě lehce šťouchnul čumákem do loktu , jako co to piju? Teď začal používat další slovo. To je VÉÉN , když chce pustit ven na zahradu.

Někdy mám dojem ,že náš pes svou genialitou předběhl ve vývojové řadě delfíny i blondýny. Jednou mi řekne "Františku nech toho vysedávání u počítače a pojď se se mnou proběhnout!" Ale ?? to mi možná před chvílí chtěl říci ,nojo, když mě strkal svým studeným čumákem do loktu! Tak já končím a jdu se proběhnout s naším Ričem.

Optimistický dárek

Povedený dortík

Jiný pohled na věci kolem ,i to může být optimismus v dnešní době.Brát věci tak jak jsou s přehledem a humorem.

Mus Musculus Amicus

Dovolená se začala slibně rozjíždět.Na květen příjemné počasí. Dobré ubytování u našich východních sousedů ,

v apartmánu za pár euro.Vlastní stravování v dobře vybavené kuchyňce.Vypnul jsem mobil a relaxoval .Z mého rozjímání jsem byl ale vytržen slovy: " Ty jsi vydlabal chleba ?" Paní mi přinesla půlku bochníku ve které byla vydlabaná pěkná díra.Včera jsem si ukrojil krajíc ale nic jsem nedlabal.Bylo to divné.Večer jsem si chtěl vzít jablko."Cos to koupila za jablka, všechny jsou poškrábaný" volal jsem na paní .Tak to tady máme myš! Chleba a jablka jsme vyhodili a začali prozkoumávat garsonku.Za kamny v kiuchyňce byl kus tvrdého papíru natřeného lepem a uprostřed byl kousek chleba.Stejná "past" byla i v koupelně. Takže majitelé o nechtěném návštěvníkovi věděli.Proč si ale nepořídili pořádné pastičky? Klap a má to za sebou. Uvažoval jsem , jestli to nebude tím, že chodí do kostela a drží se desatera přikázání. Lepší myš zapatlaná od lepidla ,než rozplácnutá pérem pastičky? Záhy jsme našli rozkousaný kobereček v koupelně. Další den to byl nahryzaný kabel od kulmy a vykousaná díra v turistickém průvodci.Zmizely i kousky chleba na papírové pasti a na dlaždičkách zůstaly otisky myších tlapek.Tak jsme vystopovali místo ve stěně mezi kuchyní a koupelnou. Myší skrýš s kousky papíru, vatovými tampónky na uši,houbičkou na nádobí i uloupenými kousky chleba .V noci jsem pak zahlédl, jak ten myší darebák pobíhá po kuchyňské lince.Pokaždé když jsme se vraceli do bytu, hledali jsme ,co nám ten nenažranec zase rozkousal.Pak mně napadlo jak s myší zatočím.Do pootevřené mikrovlnky jsem dal kousek chleba . V noci jsem nemusel dlouho čekat.Z mikrovlnky se ozývalo chroupání. Cvak a byla uvnitř .Mrcha jedna mlsná měla co si zasloužila.Zbývající dva dny dovolené jsme mikrovlnou troubu již nepoužívali.

Přišel den odjezdu.Všechno jsme pouklízeli a zabalili.Přišel jsem k mikrovlnce a váhavě stisknul tlačítko pro otevření . Seděl tam. Myšák se šedým kožíškem,kulatýma ouškama a očičkama jako dva černé korálky. Pomalu vylezl ven, nevěřícně se rozhlédl ,pak zmizel škvírou v rohu za linkou .Klidně běž , pomyslel jsem si . Jsi Mus Musculus - myš domácí a my jsme tady jenom hosté. Ať si s tebou užijí i další co příjedou po nás.

Bušení jara

Šel jsem s naším psem Ričem na ranní procházku.Jarní sluníčko před chvílí vyšlo .Nad loukami se vznášel mlžný opar.Máme místečka,kde se Riči proběhne ,očuchá patníky a zanechá tam svůj psí pozdrav.Najednou ale zpozorněl.Zvedl hlavu a rozhlížel se.Mezi stromy se nesl podivný,strašidelný zvuk.Kovový rachot.Dá se to popsat jako když sypete hrách na dno hrnce.Zvuk se v pravidelných intervalech rozléhal odněkud shora.Prohlížel jsem vzrostlé stromy,které jsou ještě bez listí.Nic. Ale na louce stojí kovový sloup vysokého napětí . A odtud to záhadné strašení přichází.Nahoře blízko keramických izolátorů poskakoval strakapoud .Jeho červená čepička ho prozradila.Vydatně bušil svým zobáčkem do kovové konstrukce sloupu.

Jak probudit zájem spolucestujících MHD

Vracel jsem se tu neděli pozdě v noci na internát.Z nádraží jsem musel jet ještě pár kilometrů tramvají.Dopravní prostředek byl poloprázdný.Na plastových sedadlech umístěných v řadě za sebou klimbali cestující.Někteří se vraceli domů z odpolední šichty a již napůl spali .Poslední místo vzadu zůstalo volné pro mně.Bágl s čistým prádlem a nějakými drobnostmi jsem strčil pod sebe. Pobaveně jsem pozoroval ,jak se všichni přede mnou na sedačkách naklánějí a přesouvají ze strany na stranu.Všichni úplně stejně . Synchronizovaně,podle rytmu jízdy a pohupování tramvaje.Do uličky - k oknu , dopředu -dozadu.Možná se poklidně těšili , že už brzy doma zalehnou do postele.Vtom to přišlo.Šok ,který nikdo nečekal.Ani já ne.

V báglu jsem si vezl budíka.Nebyl obyčejný, ale starodávný po babičce s velikým zvoncem.A ten se ve 23 hodin naplno rozezněl.Reakce byla okamžitá.Devatenáct cestujících přede mnou se naráz naklonilo do uličky a všichni se podívali směrem ke mně.A já.......? Co jsem mohl dělat? Budík byl zarovnaný někde naspodu.Tak jsem ho nechal zvonit ,koukal z okna a dělal ,že tam nejsem.