Stopa nejenom v písku

Vstal jsem toho letního rána trochu dříve.Vlastně mě vzbudil kohout. Ze dvorku vedle našeho letního bytu vytrvale a hlasitě vítal nový den.Venku bylo ještě šero, ale chystal se další horký den .

Vzal jsem kameru a šel na mořské pobřeží. Egejské moře je v této části Řecka čisté a průzračné.Čekal jsem na východ slunce nad mořskou hladinu.

Obrázek,který se opakuje po tisíciletí, ale pro středoevropana je to nevšední podívaná.Sluneční paprsky se pomalu rozlévaly od východu po mořské hladině.Ta se barvila nejprve do purpurova aby posléze přešla do zlaté a sluneční kotouč se lehce vyhoupl z moře. Přílivové vlny se ve stejném rytmu převalovaly, aby ukously kousek pláže z jemného,bílého písku.Šel jsem bosý po mokrém písku na okraji moře a zanechával za sebou otisky svých chodidel.Ale ty záhy zmizely smazané mořskou vlnou. Idylický stav v době dovolené a prázdnin.

Jak dlouho nám tato idyla ale vydrží?

Kolik zanecháváme na zemi otisků naší činnosti ?

Výroba ,konzumace , vyhazování ,výroba, konzumace,vyhazování atd. atd. .............

Neustále si tím ukusujeme společný prostor na Zemi .Neumíme šetřit .A příroda již nemá schopnost to vrátit zpět do původního stavu jako dříve.A tak již dnes podle vědeckých propočtů žijeme na dluh .To co se obnoví , vypěstuje,vyrobí za jeden rok spotřebujeme za 8 měsíců ! S přibývajícím počtem lidí na Zemi se tento termín stále zkracuje. Vědci bijí na poplach, ale my jsme relativně v klidu. (???)

Jak dlouho nám ta bezstarostnost vydrží? Řeknete si ,vždyť se dnes může téměř všechno recyklovat.

To je sice pravda. ALE ! Notebook na kterém píšu se jednou rozemele na prach a z něj se vytřídí plasty , kovy, zlato,stříbro pro další zpracování.

Zatím co tu píšu , vytvářím na zemi uhlíkovou stopu *.Každá naše činnost ji zanechává.A stopu příroda stále s většími obtížemi vymazává.

Co s tím udělat v konzumní společnosti?

Změnit zásadně a hned naše myšlení a chápání .

Nelze donekonečna pouze brát.

Měli bychom si denně uvědomovat svojí zodpovědnost k přírodě.

A přemýšlet.

Co tu po nás zůstane pro budoucí generace?

Nechystáme se náhodou, zanechat jim tady vybydlený byt, bez příslušenství , bez tekoucí vody, bez sluníčka za oknem , bez zahrady ?

* Uhlíková stopaje suma vypuštěných skleníkových plynů. Uhlíková stopa se může týkat jedince, výrobku nebo akce. Nejčastěji je ale používána ve spojitosti s výrobky a definuje sumu všech skleníkových plynů, které byly vyprodukovány při výrobě daného výrobku. Podrobná charakteristika výrobků slouží k výběru toho, jehož výroba má nejmenší dopad na životní prostředí.

Jedná se o ukazatel zatížení životního prostředí, který je odvozen od celkového ekologického otisku. Obvykle bývá vyjadřován v ekvivalentech CO₂.( Zdroj Wikipedie)

Poučíme se od přírody?

Jel jsem zkratkou přes les do sousední vesnice.Na konci lesa jsem uviděl uprostřed silnice 5 malých černých chlupatých zvířátek.Každé by se vešlo do dlaně.Zastavil jsem jsem tak 20 m od nich a pozoroval jak vesele dovádí.Po chvilce vyběhla z trávy jejich černě zabarvená máma.Postavila se na zadní tlapky ,jako to dělají surikaty a chvilku pozorovala moje auto.A najednou začala bleskově uklízet mladé ze silnice do příkopu. Nestihl jsem ani zapnout foťák. Myslel jsem,že to byla lasice podle podlouhlého těla,ale neměla pro lasičky typickou světlou náprsenku.

Byl to norek americký. Teď už vím ,že je to obávaný predátor,který se u nás nekontrolovatelně rozšířil útěkem nebo vypuštěním z chovů kožešinových zvířat .

Likviduje nám celé původní populace užovek, žab,raků a vodních ptáků.

V současné době se odhaduje , že tu je až 100 tisíc těchto nežádoucích imigrantů, kteří působí na naší přírodě značné škody . Jejich odstranění bude náročné , ne-li nemožné vzhledem k počtu mláďat,která se ročně množí geometrickou řadou. Je to na první pohled roztomilé zvířátko, není tady ale vůbec žádoucí.

Nepřipomíná vám to něco?

Jen abychom nedopadli podobně........

Cestovatel Holub

Napsal jsem to úmyslně s velkým H protože to byl opravdu " pan Holub ", nebojácný a odhodlaný splnit svou cestovatelskou misi s vypětím posledních sil . Odpoledne přistál u nás na dvorečku .Tak 10 metrů od nás a zbytek došel pěšky.Zastavil se dva metry od nás a kroutil svou hlavičkou ze strany na stranu.Hele on si nás prohlíží.Co chce? Vypadá ,že je ochočený Až po chvíli jsme si všimli, že to není obyčejný holub od sousedů.Na nožičce měl žlutý plastový kroužek.Takže poštovní holub ?Natáhl jsem ruku a on přicupital až ke mě a prohlížel si mojí dlaň.

Aha ,asi má hlad.Našli jsme sáček s krmením pro sýkorky a nasypali to do misky.Holub vděčně zobal krmení a zapíjel to vodou.Co to je na kroužku na nožičce? Nechal se klidně chytit do ruky .Měl tam napsáno Baumann a telefonní číslo.Zavolali jsme do Německa panovi Baumannovi.Ten byl rád , že se pošťák našel .Holuba se nebojte, je ochočený ,dejte mu zrní a vodu.Byli jsme na závodech, měl uletět 700 kilometrů a ještě se mi nevrátil.Dejte ho na noc do domu, ráno po východu slunce mu dejte napít a pusťte ho z vyvýšeného místa.Je to sto kilometrů, za dvě hodiny bude doma, poděkoval pan Baumann.Ráno jsem vzal opeřence na střechu.Vykračoval po hřebeni střechy, ale letět se mu nechtělo.Asi si dával dohromady svojí holubí navigaci.

Tak leť NACH HAUSE ,NACH HAUSE holub, řekl jsem mu.Asi mi porozuměl.Protřepal si křídla a vznesl se, zakroužil nad domem a nabral západní směr do svého německého holubníku.

Omega alfa kalimera !

Zaparkovat auto do krytých garáží ,vyložit kufr a hledat terminál dvě.Byla studená,deštivá, podzimní noc.

Ale i v jednu hodinu na zavolání přijel mikrobus a odvezl mě k odletové hale.Na terminálu jsem se na chvíli cítil ztracený.Než jsem se rozkoukal v tom zdánlivém chaosu.Televizní obrazovky, přepážky,bezpečnostní kontrola,čas odbavení, čas odletu.Všechno na sebe navazovalo ,pokračovalo zaběhnutým rituálem a končilo pohodlným usazením v letadle.

Startovalo se za tmy . Za okénkem byly vidět jenom pobíhající dešťové kapky.

Popojíždění po ranveji,hukot zahřívaných motorů.Prudký rozjezd mě vtlačil do sedadla. Zhoupnutí a nečekaně se odlepíte od země. Otočka nad Prahou a nabíráme kurs na jih.

Vítejte na palubě letu 1138 Praha- Heraklion.Poletíme ve výšce 11.400 metrů ,rychlostí 800 kilometrů za hodinu přes Vídeň,Balaton,Bělehrad, Thessaloniky,Athény do Heraklionu.Let potrvá dvě hodiny a čtyřicet minut.To bylo přivítání kapitána.Východ slunce nás zastihl nad Řeckem. Z ranních červánků se slunce vyhouplo do peřin z bílých mraků.Bylo připravené mi zpříjemnit příští týden na nejjižnějším ostrově Evropy.

V Řecku jsem již zažil letiště v Soluni (Tessaloniky).Nevelké letiště s velkým provozem, kde se na přistávací dráze střídala civilní letadla s vojenskými stihačkami .Před deseti lety nás tam delegát cestovky při odletu domů záhadně opustil před vchodem do odbavovací haly.Ta byla vybavená jedním televizorem,před kterým se mačkalo snad dvěstě lidí. Názvy destinací se na obrazovce objevovaly malými řeckými písmeny .O našem charterovém letu do Prahy ani zmínka.Letadlo mělo tři hodiny zpoždění a spíše jsme ho vytušili ,když se objevilo na přistávací dráze a byla na něm vlaječka v národních barvách.Tehdy jsme ještě měli štěstí ,že jsme domů odletěli .Turnus po nás tam zůstal snad dva dny v tranzitním prostoru. Cestovka Oasis zkrachovala a turisté tehdy letěli domů na státní náklady.

Letiště v Heraklionu bylo přehlednější mraveniště .Televizorů tam měli více a také více letištního personálu.Nikdo se ale o nově příchozí nezajímal .Vyhledání kufru na pásu a už mě dav tlačil ven z budovy.Tam pobíhali chlápkové s cedulemi ,názvy cestovek.

Žádná z nich nebyla ta moje.Slunce už docela pálilo .Co teď?Jsem tady vůbec správně? Nezbylo než obejít deset dřevěných budek,deseti různých cestovních agentur a kanceláří, které byly na ploše před letištní halou .

Celý fígl byl v tom,že naše česká cestovka koupila ubytování od velkého evropského partnera.Zbývalo už jen se dostat do správného autobusu.Byl trochu hororový,když řidič řadil přes ozubená kola převodovky a z přední nápravy se ozývalo kovové bouchání.To řidiči vůbec nevadilo, měl na uších sluchátka a celou hodinovou cestu se dobře bavil při telefonování.Trochu jsem ho obdivoval, jak s velkým autobusem s přehledem projížděl úzkými uličkami plnými aut.Až při vystupování jsem si všiml, jak je autobus ze všech stran odřený a obouchaný.

Tak mi začala dovolená na Krétě.

Apartmány v botanické zahradě

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Pamatuji začátky diskoték. Sedmdesátá léta .Chodili jsme pařit a dýdžejové pouštěli muziku z opravdových vinylů.Otáčející se zrcátková koule osvětlená bodovým reflektorem házela prasátka po parketu a barevná světelná hadice blikala v rytmu hudby.To byly vymoženosti,které se vyráběly pro pobavení publika podomácku .

Jednou za mnou přišel Honza Kurzweil ( + 2003 ) ,že by chtěl zkusit při diskošce mlhu.V té době mlhu na jevišti používal Vašek Neckář.Já jsem měl zjistit jak to vlastně funguje.Dnes si koupíte roztok na chemickou mlhu v lahvi , nalejete do vyvíječe a je to. Ale tehdy.

V zákulisí stál velký kovový sud s víkem a připojenou silnou hadicí.Do sudu bylo instalováno topné tělísko z pračky.Voda se začala ohřívat již hodinu před vystoupením ,aby se dosáhlo požadované teploty.Do sudu se vhodila pětikilová kostka suchého ledu CO2, přiklopilo se víko a už to jelo.Hadice se nasměrovala na jeviště a mlha se vyvíjela dokud se led v teplé vodě nerozpustil.

Suchý led jsem pro Vaška objednával v Chemičce v Záluží,tak jsem pro Honzu objednal také dvě kostky.

Premiéra mlžného šou se konala na Růžovém hrádku ve sklepní vinárně. Voda v sudu byla ohřátá a mohl přijít

na řadu suchý led. Technik tam vhodil obě velké kostky.Tak to byla chyba. Mlha se začala valit jak z Krušných hor. A nejenom z hadice ale i zpod poklice na sudu.Sklepní vinárna se rychle plnila mlžnou párou jako v prádelně. Když byli tanečníci po pás ponořeni tak křičeli, když jim koukaly jenom hlavy tak řvali a když je všechny včetně pódia, stolů,baru i personálu pohltila mlha docela ,tak šíleli. Naráželi do stolů a poráželi židle , na parket padaly sklenice i lahve .Jako v pohádce Hrnečku vař! ta pára nešla zastavit .Zmatek.Malé lampičky na stěnách mlhu neprosvítily .Vznikla bílá tma. Vyhazovač v obavách aby někdo neutekl bez placení uzavřel hlavní dveře nahoře na schodech ze sklepa. Tím ale zamezil přirozenému větrání sklepa.Po hodině,když si mlha začala sedat jsme uviděli výsledky pokusu.Mokré zdi ,ze kterých se odlupovala malba a rozbité sklo na zemi.Zděšený dýdžej Honza mě prosil, abych to nikde neříkal ,že by si už na diskotéce nezahrál.

Jó sedmdesátý léta , to byla dobrá prdel!

Bude to super den?

Prosinec nám připraví několik překvapení.O těch vánočních všichni víme a těšíme se na ně.Ale souhra náhod nebo zajímavá konstelace dění udělá z jednoho dne ten mimořádný. Je to 14. prosinec 2016. Tento den se narodil Nostradamus (*14.12.1503) ,prorok a vizionář jehož proroctví se po letech plní .Ve stejný den se narodil Tycho Brahe (*14.12.1546) významný astronom,astrolog a alchymista na dvoře Rudolfa II. v Praze .Tento den také uvidíme na obloze "padat hvězdy" Geminidy , kdy se země dostane do oblasti tohoto meteorického roje.A bez zajímavosti nezůstane ani super úplněk ,slibovaný původně v listopadu .Ten prosincový bude ještě o 2 tisíce kilometrů blíže k zemi ,takže Měsíc uvidíme jako nikdy před tím,ani potom. Takový mimořádný den se asi nebude opakovat.Chtělo by to udělat také něco mimořádného.

Najdi si mě

Světlo, co s ránem slunce nosí

a jižní vítr, vlažný fén

a pod tvým oknem píseň kosí,

jenom ty víš? Kdo vlastně jsem?

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 26. září 2016 v 18:19 | Reagovat

Jsi krásný a ztepilý,
zastavíš se nad ránem na chvíly?
Jižní vítr, vlažný fén,
bude mi s tebou jak vzácný šém!

2 František | Web | 26. září 2016 v 23:59 | Reagovat

[1]:
Až spadá listí z dubu,
snad chvíli s tebou budu.
Až spadá listí jasanu,
nad ránem s tebou zůstanu

3 Sugr | E-mail | Web | 27. září 2016 v 18:00 | Reagovat

[2]:
Podzim větve vysvléká do naha,
vítr a déšť mu s outfitem pomáhá,
já ve tvém teple a bezpečí spočinu,
celá se do tebe nad ránem zavinu.

Sochařské sympozium Řehlovice 2016