Řetězová reakce

V divadle jsem nebyl už hodně dlouho.Je to škoda,protože sledování televizní obrazovky nikdy nenahradí atmosféru divadla.Akce herců a reakce diváků. Jeho bezprostřednost a živost.

S úsměvem si tu zavzpomínám na návštěvu představení ústeckého "Činoheráku" v době jeho největší slávy.

Šli jsme na Dantonovu smrt.

Dnes je 229.výročí pádu Bastily 14.července 1789. Tak to je vzpomínka aktuální.

Dantonova smrt je divadelní drama o třech dějstvích, které napsal německý autor Karl Georg Büchner.

Děj z období Velké francouzské revoluce, nahlíží na její průběh a vrcholí smrtí hlavního hrdiny Dantona.

Dostali jsme "protekční" lístky do prostředních sedadel první řady.Bylo to necelý metr od forbíny (okraje divadelního jeviště). Teplo v divadle a revoluční děj dramatu mě ukolébával k polospánku.

Z toho jsem se dostal ,když herci na jevišti znázorňovali scénu z bojů na pařížských barikádách.

"Svoboda vede lid na barikády."

Byl to dokonalý živý obraz, přímo podle originálu od francouzského malíře Eugena Delacroixe.

Jedna herečka přišla na jeviště s rudým praporem a obnaženýma prsama.V dnešní době jste podobnou scénu mohli vidět ve volební místnosti. Ale v roce 1984 diváci opravdu zírali (někteří se i těšili) na emotivní oživení divadelní hry známým výjevem.

Další rozruch nastal až ve třetím dějství divadelního představení.

Revolucionáři byli pochytáni a vsazeni do vězení.Jak jsem již uvedl , seděli jsme v první řadě blízko u forbíny . Měli jsme téměř těsný kontakt s jevištěm a herci. Tři revolucionáři se loučili se životem před nadcházející popravou pod gilotinou. Pánové Jan Hrušínský , Jiří Schmitzer a Tomáš Töpfer , hvězdné obsazení této hry, pronášeli svá poslední slova . "Měli bychom se z toho všeho vyřvat ! " ,řekl pan Schmitzer a poté padli všichni tři na všechny čtyři,těsně na kraj forbíny a začali řvát do obecenstva jako lvi, kteří se perou o svůj holý život.

"Uááá ,uááá, uááá,uááá!!! "

Obecenstvo pochopilo dramatičnost této chvíle a tiše přihlíželo.

Ne tak moje žena.Ta se začala v tu chvíli smát , protože pan Schmitzer řval jen kousek proti ní. Ta se nesmála, ta se chechtala, vlastně nechechtala, ale řehtala na celé kolo.

Herci po chvíli přestali se řvaním ,stoupli si vedle sebe s rozkročenýma nohama a rukama za zády. Žena mezi tím nakazila celé publikum v činoheráku svým smíchem. Smála se až se zajíkala.Tekly jí slzy po tváři a nemohla přestat .

Pánové na jevišti s kamennou tváří trpělivě čekali.Smích mojí ženy se ale nesl hledištěm a jako lavina strhával daší diváky. Pánům hercům začaly cukat koutky a aby "nespadl řemen", tak se raději obrátili zády. Smích ale neustával, ani když na jeviště přitáhli gilotinu a odsouzence postupně "sťali " . Řehtala se i když kat držel za vlasy "useknutou" hlavu. La mort de Danton.

V tragickém okamžiku dramatu se moje žena aktivně a na poslední chvíli zapojila do děje a zvrátila tím celý průběh Velké francouzské revoluce.

Teda alespoň v ústeckém Činoherním studiu.

Eugene Delacroix "Svoboda vede lid na barikády"

Pátek třináctého

Můžete věřit a nemusíte.Že je třináctka nešťastné číslo? Já se třináctého narodil, takže no problem.

Ale dnes si na mě páteční třináctka přímo smlsla. Pravidelně nakupuji v blízkém supermarketu.V pátek jsou u pokladen docela fronty.Přišel jsem na řadu ,uložil zboží do košíku , a že budu platit kartou.

"Přiložte kartu . PÍP . Zadejte pin. * * * * ENTER , zelené tlačítko. A NIC.

Zkuste to ještě jednou ,usmála se na mě pokladní.

" PŘILOŽTE KARTU. PÍP. ZADEJT PIN .* * * * ENTER ZELENÉ TLAČÍTKO ." A opět nic.

"Vy mačkáte žluté místo zeleného?" ohradila se pokladní.Né , mačkám zelené,pokaždé.

Po třetím pokusu "to spadlo " a pokladní musela znovu naťukat platbu.

To už se mi snažili radit i zákazníci za mnou. Pane , máte tam vůbec kredit ? Nebo , jestli by nebylo rychlejší to zaplatit hotově.Pokladní změnila profesionální úsměv na šťovíkový a počtvrté, popáté mi znovu nahazovala platbu kartou. Potom se odhodlala k otázce:" Pane už jste někdy tou kartou platil ? " Samozřejmě , že platil. Používám jí už pět roků. To je divný. Zkusila šestý pokus.Platba prošla a šest lidí za mnou si oddychlo.

Jó , pátek třináctého musí o sobě dát vědět :-D

Image našeho psa

Byli jsme v létě v Telči.Jihočeské městečko s krásnou,svéráznou architekturou na malebném náměstí.Městská památková rezervace pod ochranou UNESCO.

Kousek od nás zastavil autobus plný Japonců.A všichni se hrnuli k nám. Podloubí domů a jejich barevné štíty je v tu chvíli nezajímaly.Fotili a natáčeli si našeho psa ze všech stran.Ti odvážnější si k němu klekli,hladili ho.Jiní chtěli fotku jak ho vedou na vodítku.

Oni totiž Japonci potkali v Čechách svého krajana.

Náš Riči je TOSA INU- Japonská doga. Pes samurajů.

Bylo ,nebylo

Začínají takhle pohádky Boženy Němcové.Ale prožili jsme i takovou dobu . Bylo a potom třeba dlouho nebylo.

Tu se stal nedostatkovým toaletní papír.Ale český člověk si s tím poradil a tak jsme měli na záchodě nastříhaný štos novin Rudé právo.Banány a pomeranče ty byly jenom na vánoce a ještě se musela vystát pověstná fronta. Fronty se stály na všechno , na maso ,na nové knížky ,na nábytek,na pořadník na auto, na barevné televize.

Práce ale kupodivu byla pro každého.Všichni museli pracovat.A jak ? Já například pracoval v Tesle. Říkalo se že TESLA je zkratka TEchnicky SLAbé . První televizory byly elektronkové a ty měly určitou omezenou životnost. Tehdy najednou na trhu nebyly elektronky PCL 85 a PY 88. Nevyráběla je ale firma Katoda Olomóc, jak to bylo v Jáchyme hoď ho do stroje.Byly z Polska. Vyřešilo se to operativně . Než nám Poláci v rámci RVHP dodají nové elektronky , budeš Františku ve velkoobchodním skladu vyndávat elektronky z nových televizorů, aby se mohly opravovat ty staré.A tak jsem půl roku otevíral tisícovku krabic se skladovými televizemi. Vybíral elektronky,třídil a balil pro opravny Tesly, aby lidem fungovaly jejich černobílé bedny.

Další velká akce byly malé rozhlasové přijímače Mambo.Dostali jsme tisícovku přijímačů a žádný nehrál.Řekli nám ,to dělají vězni v Tesle Bratislava a těm je jedno jaké součástky tam dají.Přijímače jenom šuměly .Tak jsme půl roku opravovali rádia.Potom přišly chybějící elektronky od Poláků a tak se půl roku vracely zpátky do televizorů a ty se musely vyzkoušet,jestli ještě hrají, protože byly uskladněné ve vlhku.Prostě ,každý tehdy měl práci, a když ji neměl tak se pro něj vymyslela.

Jednou mě TESLA poslala do Liberce na LVT ,to byly Liberecké,výstavní trhy.Povýšil jsem na vedoucího Výstavní prodejní expozice národního podniku TESLA. Pořádaly se tam zájezdy z celé republiky to bylo i ze Slovenska.LVT byla taková velká tržnice nedostatkového zboží, když tu ještě nebyly tržnice vietnamské.Měli jsme tam vystavená rádia,magnetofony, televize. Ale lidi kupovali to co nejvíc potřebovali a nikde to nebylo. Baterie,baterie,baterie. Tužkové,monočlánky , 9 voltové .Denně několik tisíc baterií ,pro které si lidi jeli stovky kilometrů. Mě z toho šla hlava kolem.Čtrnáct dní to stejné . Už jsem se ani neptal " co si přejete " ale "jaké baterie potřebujete ?" . Dnes se tomu jenom směju.

Taková byla doba.Z bláta do louže a vytloukání klínu klínem.Byla ta doba dobrá nebo špatná..............??

Dnes vám to mohu říct, a není to apríl.Byla to doba na hovno!!

A pro člověka i ztráta spousty drahoceného času.

In The Summertime

Nadpis je jen parafráze známé hitovky skupiny Mungo Jerry. Nastalo nám opětovné pošoupnutí hodin .Už se těším na ty zmatky.Ve dvě ráno v neděli 25.března se přesune čas na třetí hodinu.

Bude zas ten letní čas, co nám ukrojí jednu hodinu z našeho zaběhnutého původního biorytmu .

No vstávat v noci kvůli tomu nebudu.Ráno v 7 přesunu všechny hodiny na šestou. Ano přesně opačně.

Pro jistotu i v televizoru a na mikrovlnce .Spáči se budou divit jak málo byli v posteli. A proč jim utekly oblíbené televizní pořady . Ale aspoň si užijí krásnou sluneční neděli.Vždyť čas je jen relativní. Sahnout se na něj nedá a při tom každou chvíli slyším od někoho že "nemá čas".

V neděli , než naše rodina pochopí svůj omyl , bude mít času hromadu .

Sváteční den

Tenhle březnový den byl u nás vždy sváteční. Vyrůstal jsem na farmě pro chov koní.A na téhle farmě mělo šest pánů jméno Josef nebo Pepik, Pepa,Jožka.Takže 19.března bylo vždy veselo. Neslavily se tam žádné státní svátky, protože koně to nezajímalo , krmit se muselo každý den.Ale tenhle svátek Josefů byl ještě něčím zvláštní. Všichni zaměstnanci farmy se sešli u nás v kuchyni u velikého stolu. Maminka smažila řízky a bramboráky.V koupelně ve vaně se chladil soudek piva.

Do školy jsem tehdy ještě nechodil, ale už jsem uměl dobře jezdit na kole.Toho využil tatínek a posílal mě každý den do hospody,která byla asi kilometr daleko .Domluvil se s hospodským, já jsem řekl, že chci jednu Normu, zaplatil 2 Kčs a dostal jsem bílou krabičku partyzánek za 1,60 Kčs ,zápalky za dvacetník a ještě dvacetník zpátky. Krabička deseti Partyzánek byla tedy tatínkova denní norma. A mě přibývaly v pokladničce desetníky.

A dneska u nás slaví Josefové svátek a slaví ho také moje maminka protože se jmenuje Josefa. Napadlo mě, že bych jí mohl udělat radost. Za vesnicí bylo zahradnictví , tak jsem se tam vypravil na kole. Když jsem přijel ke skleníkům , přišel ven přísný pan zahradník . "Co tady chceš kluku?" " Chci koupit kytičku pro maminku, protože má dneska svátek." Díval se na mě dost nevrle . " A máš na to peníze ?" Vyndal jsem z kapsy kovovou krabičku od Energitu a vysypal na dlaň uspořené desetníky. Kouknul na to a řekl : "ale to je málo ". To mě na chvíli zarazilo ,ale v mé dětské hlavě se zrodil nápad. "Tak já vám zazpívám písničku". Nevěřícně kroutil hlavou , potom řekl :" To by šlo ,ale ještě zavolám ženský ze skleníku". A tak jsem před osazenstvem zahradnictví zpíval tehdejší rozhlasový hit :

Na silnici do Prášil,jeden mladý cestář žil.......

Sklidil jsem potlesk a dostal květináč s rozkvetlými muškáty.

Maminka měla z kytičky obrovskou radost , tiskla mě tehdy k sobě a brečela dojetím.

A já dnes zajedu koupit veliký květinový pugét mamince k svátku a připomeneme si tenhle milý příběh.

Nějak se mi tomu ani nechce věřit ,ale ono už je to pěkných pár let.

Zašel jsem za maminkou s kytičkou oslavit její svátek a ona mě překvapila s bábovkou :-)

Auto s klikou

Pomalu se mi stává z automobilismu autoblbismus.Nevím jestli je to hodně nebo málo mít za život devět aut. Bývaly doby,kdy jsem si troufnul sám udělat generálku motoru.Dneska se ale stává,že pomalu i při výměně přední žárovky musíte zajet do servisu.Všechno je to v autě nahňácané dohromady a nepřístupné běžným nářadím.Většinu aut jsem jel jak se říká na doraz.Stalo se ,že poslední Opel začal trucovat v převodovce.

Já ale potřeboval jezdit,než se to opraví.

Tak jsem se vypravil do známého autobazaru ,budem mu říkát BéBéBé moto.

Jenom jsem se zmínil ,jaké auto by se mi líbilo.Vrhli se tam na mě okamžitě ,v očekávání nevědomého blbíka, který pustí chlup. Byli na mě tři ,tedy hráli na mě přesilovku .A střídali se , prostě každý měl svojí roli a když jí dohrál ,přišel další. Používali rafinované slovní obraty a věty ,jen aby se dostali do mého podvědomí.

Pane tohle auto nemá chybu. Nabízeli mi pickupa Berlingo.Ten majitel si ho vážil a udržoval.Nojo ,ale já bych chtěl motor s menším obsahem.Tak to bych vám nedoporučoval.Tenhle motor 1600 ccm je spolehlivý,kultivovaný benzíňák a dělá se hodně roků. Ale já bych chtěl dízl.Tak to vůbec nedělejte, vy jste neslyšel o těch aférách co teď dieselové motory mají po celém světě.A není to auto trochu starý?

No sice je ,ale má najeto jen 80 tisíc a bylo garážované .Pojďte se svézt.Slyšíte,ten motor jede jak hodinky.Zkuste si brzdy a klaxon. Jakou posloucháte stanici v rádiu.Začal ladit rádio. Vidíte, všechno funguje.

Já ale stále váhal. Co když se mi něco rozsype,co s tím.Je to dost peněz a já potřebuji jezdit.Prodejce vytáhl svůj hlavní trumf.Všechny agregáty ,motor atd. máte pojištěné na dva roky u britské pojišťovny Lloyd.

Tak tady se mi podařilo ho přetrumfnout a povídám.Ale u pojišťovny Lloyd byl pojištěný i Titanic. Zarazil se a jakoby nechápavě na mě pohlédl . Mlčel,už nic neříkal,dal mi podepsat smlouvu a dohodly se splátky.

Až doma jsem se podíval na internetová hodnocení tohoto prodejce BéBéBé moto.Většina byla negativních, špatné zkušenosti,stočené tachometry,překytované a naleštěné bouračky,utopená auta ,vymlouvají se při reklamacích.

Honem jsem spěchal k automechanikovi.Ten mi v prvním kole vynadal .Ty jsi jel k Béčkům? To jsi mě měl vzít s sebou, než si to kupoval .Já bych si je vychutnal.Zvedni hauptnu.Ty vole!! to auto snad bylo na střeše, podívej tady je všude olej, to vytekla olejová vana.A to přední sklo má jiný číslo,tak to je měněný. No vůbec mě nepotěšil a byl jsem pěkně vyděšený.

Doma jsem začal prohlížet auto blíže a našel malou servisní knížku.Majitel pan Kupil od Berouna. Ale někdo takový tady má chatu a dělal jsem mu tam televizi.Našel jsem jeho telefon a zavolal.Jó to jsem jim dal na protiúčet, kolik po vás chtěli? Stotřicet ,povídám. No to jsou ale ..... , mě ty ........ dali jen osmdesát!

Potom mi pan Kupil potvrdil počet najetých kilometrů,kdy měnily kapaliny a co by se mělo ohlídat. A co ten olej v motoru ,co se dělo? zeptal jsem se . No já to tam vystříkal vyjetým olejem aby to nerezlo.

Tak to jsem měl při tomhle nákupu auta opravdu kliku :-)