Umělá inteligence

Nebývaly časy , že by vám malá , lesklá , placatá věcička , která se vejde do kapsy , sloužila jako osobní asistent , foťák, kamera , telefon , kalendář , zdroj miliónu informací o čemkoliv. Rozumí vašim hlasovým pokynům a umí mluvit . Prostě mobil. Hranice mezi realitou a sci-fi se neustále zmenšuje . Co všechno předcházelo, než vznikl tento chytrý pomocník to dnešní generace snad vůbec netuší.

To víme my, pamětníci. Ve firmě , kde jsem pracoval se před 40 lety se rozhodlo , že za peníze, které na konci roku zbyly z hospodaření, zakoupí něco užitečného . Počítač za 150 tisíc Kčs .Za takové peníze se tehdy mohl pořídit luxusní rodinný dům nebo dvě osobní auta . S několika bednami zařízení , výrobeného v JZD Slušovice , přijeli dva technici.

Až teď bylo jasné, že se bude muset uvolnit nějaká místnost pro instalaci . Zrušila se zasedačka , kde se do té doby scházelo 40 lidí na schůzích a poradách. Za týden pánové smontovali a zprovoznili zázrak československé výpočetní techniky s malým černobílým televizorem , jako monitorem , jehličkovou tiskárnou , jejíž jekot bylo slyšet po celé budově a čtečkou papírových děrných štítků, které byly paměťovým médiem. Poté se začalo uvažovat , co s tím vlastně budeme dělat ? Vedení firmy nakonec rozhodlo , že bude sloužit pro inventarizaci majetku , takzvaných ZP a DKP ( základních prostředků a drobných krátkodobých prostředků) .Do té doby se prováděla fyzická inventura , kdy tři pověření pracovníci , inventarizační komise procházeli pracoviště a kontrolovali a zapisovali židle,stoly,skříně, psací stroje , vařiče na kávu , osvětlovací tělesa, koberce atd. Za týden byla taková kontrola hotová a sepsaná na několika listech papíru.

Byl jsem určen, jako předseda inventarizační komise , ale tentokrát nám měla všechno zjednodušit a zrychlit výpočetní technika Made in Czechoslovakia. Prošli jsme kanceláře, sklady, dílny, garáže , WC , půdu i sklep a sepsali všechny nalezené předměty. To nám ve třech lidech trvalo týden . Další dvě pracovnice potom vkládaly klávesnicí majetek do počítače a ten vyráběl děrné štítky a tiskl seznam na nekonečný pás papíru. Po třech týdnech si obě paní stěžovaly na bolesti hlavy z kraválu od jehličkové tiskárny. Byly jim zakoupeny chrániče uší , sluchátka jaká nosil Otík Rákosník ve filmu Vesničko má středisková . Po týdnu práce byl plný prádelní koš děrných štítků a další koš nekonečného pásu papíru z tiskárny. Inventura byla v polovině . Počítač ale náhle vypověděl službu .Pracovnice si oddechly. Za čtrnáct dní přijeli pánové ze Slušovic , nic nevyřešili, tak naložili počítač (bednu velikosti psacího stolu ) do auta a odvezli . Když to opět za tři neděle přivezli , byla už dávno hotová inventura klasickým ručním způsobem.

Počítač zůstal ležet v zasedačce a vedení podniku uvažovalo , jaké jiné využití by mohl mít.

Aa

Pomyslná hranice lidského faktoru a výpočetní techniky tehdy zůstala nepřekonána.

Hoří má panenko, podruhé

V sedmdesátých letech jsem hrál na trumpetu. Měli jsme malou dechovku. Jezdili jsme po tanečních zábavách , tancovačkách a plesech v okolí.Bylo to jen za pár kaček , pivo a večeři.

Ale byl jsem mladý kluk , byla dobrá parta a muzika mě bavila.V únoru 1973 si naší dechovku Olympia pozvali dobrovolní hasiči z malé vesničky Luční Chvojno, hrát na požárnickém plese. Hospoda se sálem byla na návsi kousek od křižovatky.Přijeli jsme po devatenácté hodině.

V přízemí byl výčep .V malém sále v poschodí bylo asi dvacet čistě,bíle prostřených stolů.

Sál vyzdobený stuhami z krepového papíru zavěšenými z lustru do rohů.

U vchodu byla na stole rozložena tombola.Pořadatelé nakoupil do tomboly sošky, popelníky, vázy. Některé věci přinesli členové požárnického sdružení do plesové loterie z domova .Tak tu byly také pochoutky z domácí zabijačky a jedna velká hlavní výhra.Venku pěkně mrzlo ,ale v sále velká roztopená kamna navozovala dobrou pohodu.

Postavili jsme si na jevišti pultíky na noty , naladili nástroje.

Nikdo ale neměl tušení ,že se toho únorového večera započne příběh , který byl již před šesti lety napsaný a dokonce zfilmovaný světově uznávaným filmovým režisérem

Nemohli to tušit ,protože film byl uložen již několik let v trezoru a nesměl se promítat.

Do sálu přicházeli první plesoví návštěvníci .U vchodu pořadatelé vybírali do talíře vstupné. Nečekali jsme že bude tak plno.Venku bylo dost sněhu , ale i tak přišli lidé z Arnultovic ,Lipové i z Velkého Chvojna.Požárníci byli v parádních modrých uniformách.Veselá venkovská zábava mohla začít ... Chvojńáci se uměli dobře rozšoupnout.A hasiči měli důvod.Vyhráli krajskou soutěž požárnických družstev .V hasičské zbrojnici za to měli kompletní nové požárnické vybavení.A dechovka jim vyhrávala , známé polky a valčíky . Obsluha roznášela desítku pivo a víno Pražský výběr.

Děvčata s lepenkovou krabicí obcházela stoly a prodávala losy.Po rozlepení šatnového lístku s číslem jste si mohli v tombole prohlédnout jestli máte nějakou výhru.Moje partnerka slavila narozeniny a přála si vyhrát hlavní cenu domácí poschoďový dort.A tak jsme tomu nevěřili, když dort opravdu v tombole vyhrála.Kolem jedenácté byla zábava v plném proudu.Požárníci byli rozehřáti alkoholem , ubrusy již nebyly bílé, ale bylo znát kde pijí pivo a kde červené víno.To vše se halilo do modrého cigaretového dýmu.O půlnoci jsme měli přestávku na večeři dole v hospodě.Na sále si zatím návštěvníci rozebírali tombolu.Požárníci odměnili obrazem svého zasloužilého člena.Kapela pomohla mojí partnerce sníst poschoďový narozeninový dort a zábava mohla pokračovat.To už byla jedna hodina po půlnoci a ples měl být do čtyř do rána.První písnička nové taneční série byla polka Fůra slámy.Nikomu se po půlnoční přestávce na parket moc nechtělo.A tak byli všichni pobaveni podnapilým požárníkem, který se potácel středem sálu a vesele rozhazoval rukama.Také něco vykřikoval.Snažil se překřičet naší kapelu.Co volal jsme poznali až když přišel pod jeviště.Postupně přestávaly hrát jednotlivé nástroje , takže nakonec hrál jen buben a heligon ,dva muzikanti co seděli nejvíce vzadu a neslyšeli co na nás ten strejda povykoval."Nehrajte , nehrajte ,hoří stodola!! "

Podívali jsme se zadními okny z jeviště.A opravdu na návsi to rudě zářilo z nedalekého stavení.

V sále nastal zmatek.První se drali ven nejistým krokem požárníci v modrých uniformách následováni svými manželkami.Na návsi se rozječela siréna.Běželi jsme ke stodole, která byla z části v plamenech.Stál tam traktor.Náš kapelník Karel měl na klíčích bošák-univerzální klíček k traktorům .Naskočil do traktoru a zkoušel startovat.Ve stodole už bylo pěkně horko ale u traktoru ještě nehořelo. My jsme trnuli jak to dopadne.Napotřetí traktor nastartoval a Karel vyjel ven. Zatím požárníci vytlačili ze zbrojnice stříkačku ,kterou se jim v mrazu nastartovat nepodařilo. Potom zkoušeli dát dohromady nové hadice, které ještě nikdy nepoužili.Volali na sebe : "dejte sem áčka, néé to jsou béčka , kde jsou céčka", a zmateně pobíhali aby sestavili jednotlivé hadice od stříkačky k proudnicím. Ve stodole zatím vesele plápolaly balíky slámy . Střecha z eternitu práskala jak střelba z kulometu.To už hořely krovy a prkna na střeše.Z proudnic dobrovolných hasičů začala po půl hodině stříkat voda do běsnícího živlu.Po druhé hodině ráno přijeli profesionální hasiči z Ústí.První co udělali , vypnuli v celé obci proud a vyhnali čumily od požářiště .Další práci již měli lehkou , protože největší plameny šlehaly tak půl hodiny před jejich příjezdem, tak jen dohašovali a ve 3 ráno už to měli pod kontrolou.My jsme se mezitím vrátili do sálu a balili hudební nástroje.Pořadatelé zjistili, že jim někdo ve tmě ukradl talíř s tržbou za vstupné i krabici s penězi za tombolu.Bylo po plese.Všichni se pobavili i zahřáli.Ale že to bude až takhle, to nikdo předem netušil.

Scénář ke všemu co se toho únorového večera stalo ale byl již dávno napsaný.Jak celý požárnický ples bude pokračovat ,jak bude gradovat a jak to nakonec všechno dopadne.

Celý příběh byl napsán již v roce 1967,tedy 6 roků před tím, než se opravdu stal.Příběh dobrovolných hasičů z Vrchlabí , který s neherci natočil v roce 1967 režisér Miloš Forman . Film Hoří má panenko se v Československu nesměl 20 let promítat.Prý z důvodů zesměšňování pracujícího lidu.

Nesměl se promítat ,ale v Lučním Chvojně se opravdu hrál naživo a s neherci. Když jsem film poprvé v devadesátých letech viděl , byl jsem velmi překvapen.

Mnoho událostí toho večera se téměř dokonale shodovalo s dějem filmu.Vše do sebe zapadalo jako ozubená kolečka v hodinách.Měl scénarista při psaní vizi z budoucnosti?

Nebo se to co děláme může odvíjet podle předem stanovených pravidel ,scénářů a zákonů?

Více o filmu Hoří má panenko si můžete přečíst na :

http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/film/milos-forman-hori-ma-panenko

Číselná mystifikace

Když jsem sledoval film s Jimmem Carreyem , očekával jsem nějakou ztřeštěnou komedii.Ta se ale nekonala.

Film " Číslo 23" byl hororový thriller o posedlosti číslem. Fenomén čísla 23 nám chce dokázat, že mnoho katastrof,historických událostí nebo významných osobností má neuvěřitelnou souvislost s číslem 23 nebo jeho kombinacemi .

Tak třeba Titanik se potopil 15.4.1912 to je 1+5+4+1+9+1+2= 23 .Existuje nespočet příkladů ,kdy se dopočítáte k tomuto prvočíslu.Můžete si je nalézt na You Tube..A zrovna dnes kdy to píšu je 17.6.2016 po sečtení všech čísel vychází 23 .

K číslu 23 můžete dospět součtem číslic v datu ,počítáním pořadí písmen v abecedě , dělením ,násobením nebo jenom prostým koukáním kolem sebe.Já jsem zvolil poslední možnost , protože ostatní už někdo udělal .A tak vidím ,že ovladač televize má 23 tlačítek , mobil SE má také 23 tlačítek.A na hodinách v kuchyni je 23 číslic.Kouknu na mapu a vidím ,že na 23 rovnoběžce se nachází obratník raka.A ve znamení raka se narodilï Louis Armstrong a Karel Gott.Sečtu všechna písmenka v jejich jménech a hle zase 23. A nastejno v tomto znamení je Ernest Hemingway a Ota Pavel .Musím dodat že všichni patří mezi moje oblíbené.Když jsem ve svém pátrání došel až sem , napadlo mne sečíst všechny číslice v mém datu narození. ..To snad ne??? ....

Nebo jo .Trochu dost šílené . To jsem vůbec nečekal.

Ale sedí to přesně. 13.11.1961 !!

Kdo si vymyslel ten nesmysl o mystickém čísle 23 ?

Jak vyděsit Amíka

Pozvali si mě domů zákazníci.Mají na prázdniny návštěvu.Příbuzné z Ameriky.A chtějí se dívat na anglické satelitní programy.Hlavně zprávy a pohádky pro děti.Nainstaloval jsem satelitní anténu a připravoval satelitní přijímač v obýváku.Po chvilce tam přišel asi pětiletý kluk.V ruce sáček chipsů ,které si soukal do pusy.Pozoroval co dělám.Řekl jsem si ,že bych mohl zkusit navázat konverzaci s tím malým Bártem S. V duchu jsem si dával dohromady větičku jak začít. Bylo to dítě , tak jsem si myslel, že na něj moje prostá angličtina bude stačit. Usmál jsem se na něj.Mrknul jsem okem.Pak jsem nasadil hluboký hlas jako Mr.Beans. " Hellóóó boy ,how are you? " Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.Ale klučinova reakce byla okamžitá. Zůstal stát s otevřenou pusou ,vytřeštil oči , chipsy se mu vysypaly na koberec.A začal řvát:"Mommy,mommy thet man talking ,thet man talking!!" No to jsem se lekl i já.Pochopil jsem ,že si malý Amík myslel ,že u nás neumíme americky.

Trvalé bydliště MOCKBA Šeremetěvo

Byl časy, kdy jsme nepotřebovali pasy.Ta doba je tu znovu.Ale tehdy před třiceti lety to bylo zcela jinak. Občané Československa nepotřebovali pro cesty do spřátelených zemí cestovní pas.Nechali si vystavit výjezdní doložku k občanskému průkazu.Byl to malý přeložený list papíru, který umožňoval překročit hranice do NDR,Polska,Maďarska,Bulharska a také Sovětského svazu.Ukázali jste ho s občankou na hranicích na pasovém a mohli cestovat.

Já jsem tehdy měl organizačně a technicky zajistit dny Československé kultury v SSSR.Čekala mě 14 denní pracovní cesta.Všechno bylo připraveno, zabaleno.Také občanský průkaz a výjezdní doložka.V Praze na Ruzyni proběhlo odbavení během několika minut.Nastoupil jsem do letadla a vychutnal si dvě hodiny letu do Moskvy.Usměvavé letušky, oběd na palubě letadla ,plzeňské pivo.Cesta ubíhala podle letového plánu.Přeletěli jsme Sněžku a pokračovali nad Polskem.To se poznalo podle malých políček soukromých zemědělců.Někdo mi řekl -až budou velká pole, tak jsme v Rusku.Moskva má několik letišť , Domodědovo,Vnukovo a také mezinárodní letiště Šeremetěvo .Tam jsme v pohodě přistáli. Autobus nás odvezl z přistávací plochy do odbavovací haly.Přišel jsem na řadu a podal vojákovi svůj občanský průkaz a výjezdní doložku.Bylo na první pohled znát, že nepochopil o co jde.

Kdě vaš pásport? Otázal se mě a vracel mi moje papíry. Éto moj pásport , řekl jsem a podával mu občanku s doložkou zpět. Padaždítě zděs , vyzval mě , abych nepokračoval turniketem.Přes skleněné přepážky bylo vidět, že nese moje dokumenty k vojákovi, který měl na ramenou více frček.Spolu listovali v průkazu, potom někam telefonovali.Čas ubíhal.Všichni z letadla již byli odbaveni a vyzvedli si svoje kufry z běžicího pásu v hale.Můj kufr tam byl také.Viděl jsem na něj, ale nemohl si ho vzít , neměl jsem pasové odbavení .Pak už kufr jezdil sám dokola až se po hodině z pasu ztratil.Stál jsem už hodinu a půl u zasklené kukaně pasové kontroly a nic.Po třech hodinách čekání se objevili dva vojáci v kukani se třetím , jejich komandýrem.Ten měl moje papíry. Otevřel můj občanský průkaz na stránce 14 kde bylo razítko trvalého pobytu.Vzal svoje velké razítko a buchnul ho na tuto stránku.

Stálo tam : MOCKBA aeroport Šeremetěvo ,datum ,podpis.

A tak jsem více jak 5 let , po dobu platnosti červeného občanského průkazu měl místo trvalého pobytu na moskevském mezinárodním letišti. Veselohra ,kterou by uměl napsat jen pan Svěrák měla ještě pokračování. Můj kufr - čemadan.Nemohl jsem si ho vyzvednout, když jsem čekal na pasové odbavení.Byla na něm visačka PRAGUE - MOCKBA.Tak ho Rusové poslali zpátky do PRAHY. Ale za dva dny mi ho přivezli do hotelu.

           Letiště Moskva Šeremetěvo se  umístilo v první desítce 

           nejhorších letišť světa 2008.    

           Proti tomu co se tam  děje dnes jsem "vyvázl ještě dobře".    

Definice štěstí

Se štěstím to je naštěstí poměrně jednoduché. Existují dvě možnosti . Buďto ho máme , to je vždy ta lepší zpráva .Tu druhou možnost se budu snažit diplomaticky vyloučit.

Jasně , pokaždé to nejde .

A on už to někdo vymyslel , že opak štěstí - neštěstí nechodí po horách , ale po lidech.

Použiji tedy slova jako "nebyl to můj den " nebo " prostě mi to nevyšlo, tak příště", to abych si to štěstíčko nepokakal .

Psycholog definuje pojem štěstí jako vnější příznivou okolnost často nahodilou a mnohdy nezaslouženou.

Z toho plyne známé české přísloví: "Čím blbější sedlák, tím větší brambory ".

Z povinné četby Babičky mi utkvěla v paměti slova paní kněžny " Šťastná to žena! " Ano , recept na štěstí podle Babičky je být laskavý ,milý, pozorný ,spravedlivý a umět se podělit s ostatními o svojí radost a moudrost.

Podle řeckého filozofa Sókrata je štěstím blahobyt a nezkrocená svoboda podle Aristotela štěstí není nahodilý pocit , ale výsledek dobrého,rozumně vedeného života.

Petr Hapka a Richard Müller udělali nezapomenutelnou definici : Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš.

A můj recept na štěstí ?

Já osobně bych řekl,že štěstí je imaginární veličina , nedá se vynutit, vede si svůj vlastní život , ale za příznivých okolností nám může být nakloněno.

Prostě, jaký si to uděláš ........................ :-)

VÁNOČNÍ PEČIVOVÁNÍ

"Pane opravář udělala jsem vám zrnkové kafíčko. A tady si zakousněte štolu co jsem upekla" ,  dobrosrdečně mi nabízela občerstvení starší paní. Byl ten předvánoční čas a já u ní opravoval příjem televize. Paní byla vděčná, že jí to zase hraje a nebude mít smutné vánoční svátky. 

Popíjel jsem turka a přikusoval  štolu . Je to taková hutnější vánočka , původem z Německa.

Paní mě pozorovala .Tak jsem jí pochválil její vánoční pečivo. "My u nás pečeme jenom vánočky, ale vy v té štole máte všechno. Hrozinky, mandle , lískové oříšky. 

Hmm, moc dobrá, ta se vám povedla ". Paní byla pochvalou očividně potěšená a tak se rozpovídala: " Noo, já jsem obíhala krámy, abych všechno sehnala ,

ale lísková jádra nikde neměli. Joo vlastně měli , ale bylo  to strašně drahý. 

Já toho důchodu moc neberu. Ale dcera,  ta mi koupila ty čokolády Riter a v těch jsou velké lískové oříšky. Víte já už nemám zuby, jenom protézy, tak už je ani nemůžu moc kousat." ............ 

Začal jsem si připadat jako ve špatné anekdotě a odložil jsem štolu na talířek.

Ale upovídaná babka dále pokračovala : 

"No nebojte se , já jsem ty oříšky opláchla horkou vodou a ještě jsou i upečený".

Spěchal jsem domů. Žaludek se mi převaloval. Srovnaly mi ho až dvě becherovky.

V příštích dnech jsem už žádné  vánoční cukroví u zákazníků neochutnával.

Četnické humoresky -podruhé

Ve starých zažloutlých deskách jsem našel letité zápisy mého dědečka.Když jsem si je pročítal , dýchla na mě nostalgie začátku minulého století .A také několik zajímavých náhod ,které snad ani nejsou možné!

Dědeček František se narodil 4.října 1898 .Ve stejný den slaví svátek Františkové a tak dostal od maminky Kateřiny své jméno.Dědeček František byl otcem mého tatínka.Byl to František 1. ,já už jsem František 3. v pořadí.

Dědeček Josef se narodil také 4.října 1898.Jeho rodiče uvažovali o jméně František ,ale nechtěli aby slavil narozeniny i svátek ve stejný den.Čechy patřily pod Rakousko-Uhersko a hlavou státu byl mocnář Franz Josef.Tak zvolili jméno Josef. A to byl otec mojí maminky.V roce 1916 oba dědečkové měli dosáhnout 18 let a tak byli již v dubnu povoláni do armády a oba šli do 1.světové války.Děda František byl u českobudějovického 91.pěšího pluku zvaného marškumpačka a proslaveného románem Jaroslava Haška ,Příhody dobrého vojáka Švejka .

Ze zažloutlých stránek čtu: na bojišti jsem přišel o prstenník na levé ruce, 5.10.1918 jsem byl zajat na srbském bojišti v Macedonii.Ze zajetí se František navrátil 21.3.1919.

Dědeček Josef byl zasažen šrapnelem a těžce zraněn na levé noze.Válka pro něj skončila v roce 1917 ve vojenském lazaretu .Říkával nám: chybělo 10 centimetrů a přišel bych o sak s vercajkem.

František po vzniku Československé republiky nastoupilv roce 1919 k čsl.četnictvu co výpomocný četník s ročním platem 900 Kč.

V roce 1929 byl odkomandován ze stanice Dobřenice na pátrací stanici Praha.V roce 1931 byl povýšen na štábního strážmistra a v roce 1934, 27.října na praporčíka s ročním služným 12.108 Kč.

V roce 1937 byl povýšen na vrchního strážmistra a velitele kontrolní silniční stanice v Holicích za 13.200 Kč ročně.

foto:archiv České televize

Procházel jsem si pečlivě psané poznámky.A narazil jsem na jeden případ,který dědeček vyšetřoval, cituji ze spisu :" Teprve 7. března 1939 byli J. Kašpar (nar. 24. 2. 1909 v Ostřetíně), třikrát soudně trestaný A. Plocek (nar. 2. 3.1888 v Horním Jelení), t. č. bez zaměstnání, a V. Richter (nar. 22. 6. 1907 v H. Rokytnici) obviněni četnickou stanicí v Holicích u Okresního soudu za útok na ústavní činitele, urážku prezidenta republiky a rušení obecného míru. Vyšetřovatelé případu vrchní strážmistr František ..... a praporčík Arazim zjistili, že Jan Kašpar dostal originál poštou z Prahy z ústředí NOF. A. Plocek vše popřel, choval se drze a neslušně, V. Richter sehrál jen roli prostředníka." Jednalo se o šíření protistátních letáků vydávaných Národní Obcí Fašistickou.

Pokud sledujete nebo jste viděli velice pěkný televizní seriál Četnické humoresky ,určitě si pamatujete na praporčíka ARAZIMA , v podání Tomáše Töpfera. Z vyšetřovacího spisu, který jsem citoval je patrné ,že existoval skutečný praporčík ARAZIM a byl podřízeným mého dědečka ,setkávali se spolu na stejné policejní stanici v Holicích.

foto:archiv České televize

A teď další z neuvěřitelných náhod : filmového praporčíka Arazima z Četnických humoresek -Tomáše Töpfera jsem poznal za jeho působení v Ústí n.L. Bydleli jsme v paneláku na stejném sídlišti , chodil jsem na jeho vystoupení do Činoherního studia .Dědeček znal skutečného Arazima ,já jsem měl možnost setkat se s filmovým.Při každém dílu Četnických humoresek se přenesu do 30. let , která jsou ukázána do detailů.Představím si dědu Františka. Došlo k symbolickému provázání minulosti se současností?

Na Čertovce s Karlem

Dnes opráším trochu nostalgických vzpomínek . Vrací se se mi v kruzích zpět, aby se spojily se současností a vytvořily další úsměvný příběh z mého života. Začátek příběhu je TADY :

http://dimense4.blogspot.com/0810/neuveritelne-setkani

Při své zajímavé práci jsem se setkal s oblíbeným zpěvákem Karlem Černochem a ozvučoval jeho recital.Pořídil jsem tehdy v Jablonci nahrávku jeho vystoupení s tanečním orchestrem . Kotouč magnetofonového pásku ale zůstal na dlouhých 34 roků ukrytý v kufříku. Až docela nedávno jsem ho znovuobjevil a rozhodl se nahrávky oprášit,vyčistit, upravit a zdigitalizovat .Prostě je dostat z kotoučového magnetofonu do notebooku a také do svého mobilu v digitálním formátu. To se mi podařilo . Znovu ožily jeho písničky, které si sám uváděl :

" Dobré odpoledne . Já jsem byl přizván ,abych tu zazpíval pár písniček.Tahle píseň je tak trochu z mého bydliště neboť bydlím na Kampě a shodou okolností ta písnička je o Kampě a o takových malých Benátkách . Kdo z vás jste byli v Praze na Čertovce, tak víte,že tam se něco takového vyskytuje. Je to sice krátký úsek, ale trošku to Benátky připomíná. A tak ,když se jednalo o písničku Venezia, tak jsem byl rád , že to byla písnička o slečně z Kampy."

Tu loďku jsem si na dnešek půjčil

dost pamatuje lak na ní prýská

jen na to abych viděl Tě zblízka

mi záleží.............

Písnička má text o randění v tomto romantickém koutě Prahy. Když půjdete po Karlově mostě na Malostranské náměstí, potkáte se na levé straně kousek od mostu se sochou Bruncvíka se svým lvem a zlatým mečem .

To jste už jen kousek od schodů, po kterých sejdete k předposlednímu mostnímu oblouku a jste na Kampě. Projdete pod obloukem Karlova mostu a dostanete se na malý most , ze kterého už uvidíte zátoku pražských Benátek - Čertovku , všude přítomné zámky na mostním zábradlí , velké dřevěné mlýnské kolo i krámky se suvenýry .

Zastavil jsem se tam při nedávné procházce Prahou u červené cedule ČERTOVKA a napadlo mě pustit si z mobilu písničku O slečně z Kampy ** a zavzpomínat si s Karlem .Bylo to takové moje poděkování za všechny jeho písničky , které jsme poslouchali ,když nám bylo - náct . roků.

Do zátoky Čertovka právě přijížděla prosklená loďka . Podjela most pode mnou a mířila k mlýnskému kolu.

Kousek ode mne stáli dva" námořníci " . Černoši v bílých námořních uniformách a čepicích. Dělají tu svůj byznys.

Řekl jsem jim, že písnička z mého mobilu je právě o tomhle místě na Kampě a Čertovce, kde stojíme a pán , který ji zpívá tady bydlel. Poslouchali se zájmem až do konce a potom se jeden z nich odvážil zeptat: A pane prosim vás , kdo to zpívá ? Moje odpověď je rozesmála a musel jsem to opakovat. K jejich bílým uniformám jim zářil i úsměv .

Karla Černocha by to určitě potěšilo a pobavilo , že černoši jsou na Kampě stále.

Když půjdete starou Prahou, mrkněte i na tohle milé,romantické místo a vzpomeňte se mnou na Karla.

Proč se můj táta nikdy nesmál..... část 2.

Ráno se František honem oblékal, že půjdou na poštu telefonovat.Babička ale řekla, že se nejdříve musí nasnídat.Připravila míchaná vajíčka a voňavou bílou kávu.

" Musím ještě přinést vodu, abych měla z čeho udělat polévku na oběd". A tak šli s kbelíkem na náves k obecní studni. František běžel k pumpě a začal  pumpovat. Žádná voda ale netekla." Počkej, počkej šikulo to není tak jednoduché" , řekla babička a zvedla vědro s vodou, které stálo vedle studny." Já musím nalít vodu tady nahoru do trubky a ty zatím budeš pumpovat". A po chvilce již  tekla voda  z modré litinové pumpy do kbelíku. Naplnili také  vědro pro dalšího příchozího.Odnesli zásobu čerstvé vody do domku a vypravili se na poštu.

" Kohopak nám to sem vedeš Marie? " , ptala se paní poštmistrová za skleněnou přepážkou. " To je od mého syna, malý Franta" , řekla babička .Ten jí ale vzápětí tahal za rukáv a řekl :" Jestli mi babičko budeš říkat Franta , tak já ti budu říkat babo....." . Obě ženy na sebe prohlédly a začaly se hlasitě smát. Babička vytáhla z kapsy zástěry lístek s telefonním číslem a podala ho paní poštmistrové. "Zatelefonujeme  tatínkovi našeho Františka." Poštmistrová po chvilce přes sklo volala : "Běžte do jedničky, už to zvoní"..….Na poště naproti přepážkám byly dvě kabinky. Měly hnědé , lakované dveře s velkými číslicemi jedná a dvě s kulatými skleněnými okénky. Na poličce stál bakelitový telefonní přístroj. Babička zvedla sluchátko.

" Halóó , ahoj Fando. Cos to prosímtě provedl, poslat kluka takhle samotného?" ... "Mami já jsem ti napsal už před čtrnácti dny ,abys ho čekala na nádraží .Hodil jsem to u nás do schránky. Ale teď jsem zjistil , že pošťačka ze Chvojna byla nemocná a schránku vybrali až dnes ráno. Tak ti dopis příjde.Co je s klukem?"....." Fanoušek je v pořádku, máš štěstí, že je tak šikovný, já ti ho předám". A tak František poprvé telefonoval s tatínkem. Sluchátko bylo veliké a klouzalo v ruce. Když mluvil zblízka do mikrofonu , neslyšel pořádně sluchátko.Snažil se ale o překot popsat svojí cestu i zážitky .Že byl v lokomotivě a viděl hořet pole od jiskry a přestoupil  na další vlak a k babičce domů , že přišel úplně sám. Tatínek ho pochválil, že už je velký cestovatel. Potom si ještě chvíli povídal s babičkou , ta řekla , že se o Františka postará, vždyť má prázdniny.

Z pošty šli do konzumu. Nakoupit  krupici , čtvrtku másla, půlku chleba a do bílé bandasky  paní prodavačka odměřila litr mléka z veliké hliníkové konve. František vzal bandasku, že ji ponese . Byl na ní obrázek modré kočky .

Proč se můj táta nikdy nesmál..... část 1.

Ozvalo se zaklepání na domovní dveře malého vesnického domku . Prošedivělá paní v modré květované zástěře se pomalu zvedla od stolu, kde právě vychutnávala svojí odpolední kávu. Žila v domku sama, její manžel zemřel na infarkt . Došla k oprýskaným dveřím v úzké chodbě. "Kdo je tam?" ,zavolala přes dveře. "Tady je překvapení!" , uslyšela dětský hlas venku.Rychle odemkla dveře ." Fanoušku , kde ses tady vzal? Kde je tatínek , někde schovaný za domem , viď?" Vítala svého osmiletého vnoučka. " Ne babičko, tatínek je doma .Já jsem přijel sám. Posílal ti dopis , abys mě čekala na nádraží .Ale ty jsi tam nebyla. Tak jsem přišel sám." Stará paní tomu stále nevěřila, jak mohl její syn poslat malé  dítě samotné a tak daleko . "Tatínek mě posadil v Ústí do vlaku a řekl mi , že musím ve Všetatech přesednout do vlaku co jede do Hradce Králové a potom se dívat až bude Chlumec . A další zastávka že bydlíš  a budeš čekat na nádraží. A po cestě si se mnou povídala paní průvodčí a ve Všetatech mě vzal strojvedoucí do lokomotivy, ukázal mi , jak se přikládá pod kotel , aby byla pára .A také mě nechal zatáhnout za takový řetízek , lokomotiva zahoukala a mohl jsem přiložit lopatou uhlí do ohně, byla tam železná dvířka, pan strojvedoucí je odklopil , to byl žár."

Vlaky na této trati s parní lokomotivou a dvoučlennou posádkou strojvedoucího a topiče měly malé zelené vagony , žluté lavice z lakovaného dřeva, stahovací okna a poslední vagón měl plošinu , ze které byly vidět na ubíhající koleje. 

"Tak jsem na tebe čekal na lavičce na nádraží  ,  až mi jedna paní ukázala, kde bydliš." Babička přitiskla vnoučka do náruče a byla moc ráda, že nebude v domku sama. "Ty můj rozumbrado, ty se ve světě neztratíš."

 Byl letní, červencový den a psal se rok 1961.

Babiččin vesnický domek byl postavený začátkem století, jedna místnost se dvěma okny sloužila jako kuchyň i ložnice, stěny byly vybílené vápnem , na podlaze  linoleum z barevně  lakované lepenky . Za okny byly květináče s kvetoucími muškáty. V kuchyni elektrická trouba , jednoplotýnkový elektrický vařič a škopík  na mytí nádobí. A také smaltovaný kbelík s vodou. Pro tu se chodilo na náves , do obecní studny. Kuchyň a ložnici odděloval jídelní stůl. Pod oknem bylo kanape s barevnými polštáři a vedle masivní  postel s dřevěnými čely a peřinou  povlečenou do bílého damašku. Na vysokém nočním stolku stál velký rozhlasový přijímač předválečné výroby , který měl dřevěnou skříňku.

" Zítra půjdeme na poštu a zatelefonuji tátovi , že jsi přijel v pořádku", řekla babička.

Proč se můj táta nikdy nesmál......3.část

Tento příspěvek je uzamčený! 🔒

Moje cesta k Betlému

Je to krásná tradice ,která navodí tu opravdovou vánoční pohodu.To když před svátky vybalíme a vystavíme v obýváku na poličku Betlém.

První Betlém, který jsme měli doma ,koupil tatínek. Byl papírový s kreslenými obrázky od Mikoláše Alše. Podlepili jsme ho čtvrtkou, vystříhali postavičky a zvířátka a ke každé přilepili dřevěný špalík.Nad Betlémem se vznášel anděl a držel nápis Pokoj lidem dobré vůle. Ježíšek tam byl v kolébce a tři králové mu nesli dary.

Tatínek to celé vylepšil malou žárovičkou a baterií a tak jsme tam měli i Betlémské světlo.

Druhý betlém jsem viděl když už jsem chodil do školy.Tak to vezmu popořadě : Byl jsem jako sedmiletý kluk na letních prázdninách u babičky ve východočeské vesničce .Na zahradě měla jahody , na dvorku meruňky. A mohl jsem se na půdě probírat ve starých věcech, které zbyly po dědovi . Babička žila sama a byla ráda, že mě tam měla. Jezdila se mnou na výlety po východních Čechách. Na zámek Karlova koruna v Chlumci n. C. , do Babiččina údolí , do Prachovských skal.

Jeden krásný a nezapomenutelný výlet byl do Třebechovic pod Orebem.

Jeli jsme se tam podívat na Třebechovický Betlém.

To ještě nebyl tak hodně známý. Až na Světovém výstavě Expo v Kanadském Montrealu ,kde byl vystaven v Československém pavilonu získal svojí světovost . A následně byl zapsán jako chráněná památka do seznamu UNESCO.

Přijeli jsme vlakem do Třebechovic , našli rodinný dům s cedulkou Betlém . Babička zazvonila u vrátek .Vyšel pan Skřivan a řekl nám, že je zavřeno , protože je pondělí .Babička ho ale přemluvila , že má vnoučka zdaleka a kdoví,kdy se tam zase dostaneme. Nakonec nás pustil dál.

Za domem byla dřevěná kůlna a v ní byl ten národní poklad, Třebechovický betlém . Dřevěné postavičky ,které vyřezávali v letech 1882 až 1906 tři nadšenci.První přišel s myšlenkou udělat takové veliké dílo Josef Probošt , tak se mu říkalo betlém Proboštův.

Zobrazuje lidské činnosti a biblické výjevy. Pan Skřivan jej měl mnoho let v opatrování a chránil ho před nacisty, kteří jej chtěli ukrást tak i před komunisty, kteří ho chtěli spálit jako " produkt náboženského tmářství ".

Celý betlém byl postavený na čtyřkolovém valníku ,aby se nechal přepravovat.Viděl jsem jej i zezadu, kde byla dřevěná ozubená kolečka ,mechanizmy a elektromotor , který dával do pohybu figurky . Pohyblivých postaviček je v betlému na 150. Babička šla s panem Sřivanem na kafe a já si mohl podrobně prohlížet , jak se postavičky pohybují. A tak jsem běhal kolem valníku, abych viděl důmyslné pohony,táhla a dřevěné řetězy , které všechno oživovaly. Postavičky řemeslníků , horníků, dřevorubců i lidiček ,kteří nesli dary Ježíškovi , svatého Josefa i Pannu Marii ,tři krále i zlého krále Herodese.

Betlém se pohyboval jenom pro mne a já byl z toho nesmírně nadšený.

Je dobře,že se tato památka zachovala do dnešních dob jako ukázka mistrovského umu šikovných českých lidiček.

V Třebechovicích p.O. je zřízena stálá expozice - Muzeum betlémů , kde je tento nádherný Betlém- betlémů umístěn.

Jsem rád , že se krásná tradice Betlémů vrátila a v předvánoční době je můžeme spatřit nejen v kostelech,

ale i na náměstích měst čí na návsích vesnic.

A já, když před vánoci vybaluji a rozestavuji postavičky našeho malého betlému, vzpomínám na tatínka i na cestu do Třebechovic s mojí milou,hodnou babičkou Marií.

Třebechovický betlém , rozměrné dílo se šířkou asi 4 metry

Zadní,mechanická část Třebechovického betlému

foto: wikimedia.com

Zimní příprava

Podzimní dny se krátí a venkovní teploty zvolná klesají.Koncem týdne má ve vyšších polohách nad 700 metrů sněžit.Letos se snad dočkáme větší bílé nadílky. Usuzuji podle toho, že sousedi mají připravenou velkou zásobu dříví. A Mountfield má před prodejnou vystavený bohatý výběr sněhových pluhů a fréz.

Dříve lidé odhadovali průběh zimy podle chování zvěře.Kdyź se brzy stahovala z hor do údolí, očekával se také brzký nástup zimy. 

A pokud měl krtek velké kopečky hlíny, dávalo to tušit, že si hrabe hluboké nory , aby se ochránil od velkých mrazů.

Já připravil na zimu naší domácí drůbež. Kurnik má dvojité stěny s tepelnou izolací.Dal jsem  tam také dálkové měření teploty a infra žárovku na přitopeni, pokud by teploty hluboko klesly.

U auta to je klasika, zimní náplně a pneumatiky.Také je dobré natřít těsnění dveří a pryž kolem oken silikonovým olejem.Zabraní to přimrznuti. Parkuji před domem a pokud má sněžit, přikrývám auto plachtou.Nemam potom žádnou práci se škrábáním námrazy a ometáním sněhu.

Na zahradě natřu kmeny stromků bílým latexem. Když přes den svítí slunce , kmeny se ohřejí, natáhnou mízu a v nočním mrazu může dřevo popraskat.Bílá barva to omezí. Muškáty v truhlících ostříhám na krátko a uložím do skleníku.Jiné lepší místo pro ně zatím není.

Kolem domu musím vypustit nádrže na dešťovou vodu.

Elektrický pohon brány na zimu opatřím olejovým filmem a novou náplní vazelíny.Je toho plno , co by se mělo udělat, dokud je čas.

No uvidíme 😀 na co se nás letos zima zeptá ?.....

Poselství knížete Soběslava

František junior vytvořil na sochařském sympóziu v Řehlovicich , nedaleko Ústí nad Labem z piskovce několik historických postav  našich národních dějin .Je mezi nimi  kníže Soběslav I. (1090 -1140). Ten stál roku 1126 v čele českých vojsk v bitvě u Chlumce ( Ústí nad Labem) s praporem upevněným  na Svatováclavském kopí. V hrdinné bitvě porazili přesilu vojska německého krále Lothara III. , který vtrhl do Čech přes Krušné hory. František při ztvárnění knížete Soběslava použil historicky známé atributy. Vousatý muž s typickou špičatou svatováclavskou přilbici a dlouhým pláštěm , pod kterým má drátěnou košili.V rukou svírá prapor , který je upevněn na kopí. Kníže  Soběslav si ke zvednutí sebevědomí českého vojska obstaral praporec sv.Vojtěcha a kopí sv.Václava . František špičku kopí vykoval na kovadlině ze železa zahřátého do červena  v kovářské výhni. Socha byla vystavena v ústeckém muzeu. Nyní stojí v naší zahradě...... Před říjnovým výročím vzniku Československé republiky jsem na zahradu umístil stožár se státní vlajkou.  Ráno 28.řijna se  naskytl po východu slunce nezvyklý úkaz.Na západní obloze zářil duhový oblouk. Normálně se tu tvoří duha při dešti a sluncí na východní straně.Tento den nepršelo a duha byla na západní obloze.Šel jsem si pro mobil , abych si to vyfotil........V zahradě bylo jediné možné místo, kde jsem dostal do záběru sochu Soběslava , naší státní vlajku a kus oblouku duhy. Ta jakoby začínala u nás v zahradě a druhý konec měla kdesi mezi Chlumcem a Žandovem......Až při prohlížení fotografie jsem přišel na několik malých detailů , které dávaly dohromady jedno obrovské poselství..... Kníže Soběslav svíral v rukou  naší státní vlajku.Duhový oblouk začíná u něj  a končí v místech kde se odehrála roku 1126 památná bitva u Chlumce. Staré kroniky popisující tuto bitvu také uvádí zázrak, který se tam stál. Na bojišti se náhle zjevil svatý Václav na bílém koni . Svojí přítomností pomohl v hrdinném boji  ochránit naší zemi  před vpádem cizáků......

Chvilka s dědou Františkem

V televizi běžely Četnické humoresky. Kolikáté již opakování se nikdy neomrzí. Být chvíli v době  první republiky a třicátých let.V době kdy se narodil tatínek a můj  děda František sloužil na četnické stanici. Ty Humoresky jsou i o něm. Jeho životní cestu se mi podařilo vystopovat ze zápisků, které si vedl. Ve svych osmnácti letech,  v dubnu 1916 narukoval do 1. světové války. A rovnou k  91.Českobudejovickému pluku. Že vám to nic neříká? Ke stejné marškumpanii narukoval o rok dříve autor Dobrého vojáka Švejka , Jaroslav Hašek. Děda utrpěl ve válce zranění a  5.října 1918 padl do zajetí   na srbském bojišti v Makedonii. Bylo to  měsíc před koncem války (11.listopadu 1918 ). 

Ze zajetí se vrátil  do právě vznikajícího Československa  až 21.března 1919. Bydleli v Úsilnem (dříve Oselno) u Českých Budějovic. Doma se dozvěděl, že jeho tatínek Václav  ve válce padl , neznámo kde a je na seznamu nezvěstných. Svým spoluobčanům , kteří padli v 1. světové válce vybudoval v Úsilném místní spolek hasičů pomník. Ten byl slavnostně odhalen 17.8.1919. Do jeho základů byla vložena listina s 15 jmény padlých a nezvěstných občanů  .

Je mezi nimi i jméno mého pradědečka Václava......

 Na pomníku je nápis:

Stůj noho!

Posvátná půda

kamkoli kráčíš!

Obětem světové války 1914-1918

věnují spoluobčané 

Pomník byl zrekonstruován a  obnoven v roce 2016.

František ve svých 21 letech nastoupil v listopadu 1919 k Československému četnictvu .Tehdy začala jeho cesta strážce zákona v Masarykově První republice. 

Ze stránek životopisu je vidět služební postup od strážmistra  až k  vrchnímu strážmistrovi, veliteli četnické stanice. V roce 1936 nastupuje na služebnu v Holicích u Pardubic. A tady začíná společný příběh vrchního strážmistra Františka Trosta a jeho podřízeného , praporčíka Josefa Arazima . Bydleli ve stejném domě v Holicích čp.111 . František byl ročník 1898 a jenom o měsíc mladší byl Josef. Spolu řešili případy porušování zákona na Pardubicku. Dochoval se  nám jeden protokol o vyšetřování trestné činnosti páchané NOF (národní obec fašistická) v době těsně před  německou okupací 1939.

Televizní Četnické humoresky nejsou životopisem praporčíka Arazima. Jméno si scenárista pouze vypůjčil. Skutečně se ale staly případy, které četnická pátrací stanice řešila. Seriál popisuje věrně dobu , ve které se odehrává. Můžeme vidět dobové předměty, nábytek, psací stroj, telefony , gramofon, fotoaparát, oblečení , staré motocykly i auta. Měli jsme několik předmětů z dědovy pozůstalosti. Téměř nic se ale nedochovalo. Pamatuji na stražmistrovskou šavlí , kožené šněrovací vysoké boty, kolo balónku, kožené pouzdro na mapy, parádní uniformu , opasek se řemeny , psací stolek, židle z ohýbaného dřeva a psací stroj. To byly věci, které můj táta schovával , ale při  stěhovani se poztrácely. Zůstal jenom jeden pamětník  té doby před devadesáti lety , psací stroj Remington US patent ve dřevěném kufru.

A balíček dokumentů.........

Vítejte na mém blogu dimense4.blogspot.com

Tak se u mě v klidu posaďte , mám pro vás fůru čtení , povídání , zajímavých setkání a vzpomínek. Za vaše komentáře a názory děkuji. František 😃

Židle pro každého z vás 🤓

Vítejte na stránkách blogu dimense4. Stěhování začalo........ František

Pestrobarevný týden

Není toho moc, co by přidalo na náladě. Po tom všem, co se denně line z televize a na webových stránkách .Každý se snaží si to trochu obarvit ,zapomenout po šichtě co se děje venku .

Vidím to na dětech. Pracují ve zdravotnictví a sociálních službách.Příjdou domů a nechtějí nic poslouchat, nic vidět , o ničem se bavit ,chtějí klid a nejlépe po dvanácti hodinách v práci jít spát .......

Pro ně se stal den za dnem neradostnou, bezbarvou realitou . Nejistou. Odporně krutou v jejich věku..........

Mě ráno zvedne náladu modrá obloha a sluneční paprsky. Jejich zlatavá ,hřejivá barva se rozlévá celým tělem.

Každý den jezdím za maminkou .Hodně věcí už sama nezvládá. Nákupy ,úklid, vaření .Bude jí devadesát.

Žije ve svém světě televizních soutěží a písniček na přání od pondělí do nedělě...........

Musím hlídat ,aby si brala předepsané prášky.Ještě , že mají různé barvy .Bílý a růžový ráno ,žlutý v poledne a růžový večer.

Ví, že se venku něco děje , ale přesto se každý den ptá , proč za ní nepřijedou vnoučata......

Snažím se s ní hodně povídat , oživit a obarvit naše společné vzpomínky .Ty její jsou "jen" co bylo před osmdesáti lety.

To když jako desetiletá, za války , měla jediné boty a to byly černé ,gumové holinky. Do školy šla kilometr bosa s holinkami v ruce.V potoce si opláchla nohy a nazula svoje parádní boty.......

Nebo , že k snídani za války měli bílou kávu z cikorky a do toho si nalámali chleba.Že její maminka pekla voňavé buchty.

A její tatínek ,když se vrátil z Německa z Helmstadtu ,kde byl totálně nasazený jí přivezl panenku s růžovýma šatičkama......

Včera,když jsem u ní dělal velikonoční úklid , vypral záclony a umyl okna její vzpomínky poskočily na dobu před dvaceti lety . Dělala uklízečku , bylo to prý její hobby a ženský v kancelářích jí měly rády. Nosila jim ke kávě roládu, kterou upekla a háčkovala pro ně dečky. Vtom si vzpoměla , že nějaké ještě má v krabici ve skříni .A tak mi ukazovala svoje pestrobarevné ruční výtvory s krásnými vzory . Prozradila, že některé štrikovala po večerech i týden a potom je musela naškrobit a připíchnout na polystyren špendlíky, aby držely tvar. Tak jsme jich několik hned vystavili pod květináčky , když budou ty velikonoce........

Já si barvím den do červena.Takové červené polosladké ,když se rozlije po jazyku a pomalu vámi proplouvá. No jak se říká jedno deci vína v jakémkoliv množství neuškodí..... Měl jsem také v zásobě žlutou barvu.Sladce hřejivý , voňavý vaječňák na svátky. Už není. Vystřídala ho hnědavá Demenovská medovina s nádechem borovičky. Ale ta jenom po kapkách , jako prevence......

Přeji vám všem krásné ,pestrobarevné svátky jara. I když ty letošní budou úplně jiné .Neklesejte na mysli.Dopřejte si barvy přírody, barvy slunce i oblohy .Barvy úsměvu .Barvy poděkování . Barvy štěstí ...........

Pocta Jaroslavu Haškovi

Nezdá se mi, že by byla v tématu týdne správně položená otázka. "Proč jsou hloupí lidé šťastnější než ti vnímavější ?"

To už přímo evokuje opačnou možnost , že šťastní lidé jsou hloupější . Má někdo z vás takový pocit? Já to nejsem.

Měli jsme opět možnost vidět v televizi filmové zpracování Osudů dobrého vojáka Švejka s nezapomenutelným panem Hrušínským v hlavní roli .

Autorem románu je Jaroslav Hašek (* 30.dubna 1883 + 3.ledna 1923) český spisovatel, publicista a novinář.

Právě uplynulo 97 roků od chvíle , kdy všestranně nadaný Hašek v pouhých 40 letech zemřel.

Ten svému Švejkovi , naivnímu dobrákovi, vložil do úst nezapomenutelné a geniální citáty. Staly se nesmrtelnými a tudíž mohou platit stále i v dnešní době. Posuďte sami :

"Nejspokojenější lidi jsou právě ti, kterým násilím nebyla vnucena vzdělanost. "

"Každej nemůže bejt chytrej pane obrlajtnant . Ty hloupí musejí dělat výjimku , poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej."

"Život lidskej je někdy tak složitý , že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr!"

Takže odpověď na téma týdne je tentokrát přímo pera Jaroslava Haška :-)