Poslechněte co jsem měl dnes k obědu

Dnes jsem si koupil k obědu jen takovou rychlovku za 33,-Kč. Nejdříve mě ale napadlo si přečíst nálepku na obalu.Co jsem za ty peníze dostal :

Modifikovaný bramborový škrob

rostlinný olej

stabilizátor guma guar

stabilizátor guma zanthan

kyselina vinná

sorban draselný

ocet kvasný

směs brambor

cuketa,hrášek,celer,mrkev

pitná voda

hořčičné semeno

cukr,sůl,pepř mletý

zlepšující přípravek - ječná sladová mouka

pšeničná mouka

náhradní sladidlo Sacharin E954

konzervant E 211,E102,E110

emulgátor E 472

regulátor kyselosti E170

antioxidant E 310

látka zlepšující mouku E300

enzymy

rostlinné proteiny

stabilizátor E 451

barvivo E120

sušené odstředěné mléko

vejce 7%

okurka sterilovaná,cibule čerstvá

extrakt koření

kapie,petržel.nať

laktóza

Dočetl jsem obsáhlý seznam ingrediencí ze kterých se skládal můj oběd - rychlovka v celofánu ke snědení v autě . A uvažoval , jestli mi po tom nebude blbě.Chemické názvy mi nedodávaly příliš chuti se do toho pustit.Nedočetl jsem se tam že by to bylo vyrobeno v Polsku. A tak jsem se do těch tří obložených chlebíčků pustil.

Noční brána do pekla

Srpnový večer nám připravil neobyčejnou podívanou.Vyběhli jsme všichni před dům a zírali na oblohu.Hustá,převalující se oblaka vytvářela tajemné lidské obličeje a postavy, tvary připomínaly vzpínající se koně.Z oblohy se natahovala obrovská ruka. Převaloval se tam bělostný lední medvěd.

Když jste povolili uzdu své fantazie,mohli jste na obloze vidět cokoliv.

Fascinovaně jsme se dívali na 3 D výjevy.Neuvěřitelné divadlo trvalo déle jak 30 minut.

Celou večerní podívanou zakončila na obloze obrovská brána.

To jsme ještě netušili, že je to brána do pekla ,které nastane o hodinu později a 100 km dále.

Obsáhlé informace o tom proběhly ve zprávách.

Nad Prahu přišla bouřka 15.srpna kolem 21 hodin a trvala přes půl hodiny. Na meteorologické stanici Praha Libuš
bylo naměřeno 30 mm srážek. Nejvíc škod napáchala vichřice, liják a kroupy v Praze 4 , Praze 11 Jižní město a v Modřanech kde všude bouře polámala a porazila mnoho stromů. Větve strhané kroupami a větrem následně ucpaly kanály a řada míst byla zatopena. Kroupy velké zhruba 3 cm padaly například v Krči, na Kačerově, na Chodově, v Roztylech ,na Vinohradech. Krupobití zastavilo provoz na rychlostní silnici R10, kde auta kvůli přívalu krup, velikosti zhruba křepelčích vajec, zablokovala několik kilometrů před Prahou oba jízdní pruhy. Kroupy poškodily tisíce zaparkovaných osobních automobilů (podle České asociace pojišťoven nahlásili lidé po bouři v Praze přes 22 500 pojistných událostí za 1,29 miliardy Kč a odhaduje se, že nahlášené škody dosáhnou 1,72 miliardy Kč . Pražští hasiči vyjížděli k více než 130 případům. Nejčastěji odstraňovali popadané stromy a větve a odčerpávali vodu z domů. Zdravotníci ošetřili v souvislosti s bouřkou celkem šest lidí - nejvážněji byl zraněn muž z Krče, na kterého spadlo okno a měl tepenné krvácení, jeden muž a dvě ženy měly poraněnou hlavu a dvě ženy záda.

A je to

     A jsme zase na konci.Na konci řádku,kapitoly,knížky? No, je to jenom konec roku.Tak si to projdem.Co se povedlo? Blog mám už 3 roky,od 15.května 2008.Není takový  vyumělkovaný jako ho mají jinde.Nejsou tam fotky,životopisy hvězd nebo soutěže. Při tom věčném spěchu odněkud někam to nějak nestíhám. Ale díky za každého  čtenáře. A ještě víc potěší ,když někdo zareaguje a napíše mi. Nedávno mě pochválila i moje paní učitelka ze základky,kde beru inspiraci na moje článečky,že jsou tak zajímavé.Já to mám jednoduché ,všechno je to ze života .  Statistika návštěvnosti  říká, že tady bylo přes 8300 návštěv.Kupodivu nejvíce jich bylo,když jsem napsal úplnou kravinu ,kterou jsem ani neměl ze své hlavy, ale řekla jí v televizi Lucie B.  Taková je doba.Všechno se odehrává ve zkratce, emoce ve smajlících . Když je to krátké a stručné, dá se to hned pochopit. Jak pravil jeden ostravak :"My mluvime kratce,bo neni čas!". Ale slibuji, že já si příští rok  čas udělám.Našel jsem ve spodním šuplíku fotky hvězd,které dosud nikde nebyly zveřejněny ,tak si je dám do alba.Náš pes  ,který na nás začal mluvit chce taky svůj blog, a protože má moc velké packy  nemůže mačkat klávesnici tak mu s tím budu muset pomáhat.Tak to bude ten nový rok pestrý.Už se na to těším.Těšte se taky.Na cokoliv co příjde. 

Jak jsem byl kouzelníkem

Byl jsem kouzelníkem dávno před Harry Pottrem.V téhle zimní době si na to vždycky vzpomenu.Ve škole jsme měli vánoční besídky.Já byl dítko zvídavé a tak jsem si nacvičil několik kouzelnických triků pro pobavení spolužáků a rodičů.Měl jsem i frak s tajnými kapsami a skládací klobouk- cilindr.Na pár magických kouzel si pamatuji stále.Vzal jsem čistý bílý papír, posypal ho barevnou křídou a na papíře se objevil nápis VÁNOCE.Pak se mi v puse objevilo vajíčko ,byl to vlasně míček ,hodil jsem ho do klobouku,ale objevil se další a další, dohromady pět míčků. Musel jsem si dávat pozor na děti, které stály vzadu na jevišti, aby moje triky neprokoukly.A tak třeba propadla velká hrací kostka kovovým tácem do klobouku ale tam nebyla.Nebo jsem vzal prázdný džbánek, nalil do něj ze sklenice vodu a zpátky jsem naléval červené víno ,když jsem to opakoval, byla z toho zase voda.Přestřihnul jsem provaz ,ale ten byl vzápětí zase celý.No na Copperfielda jsem neměl,ale bylo mi dvanáct a do kouzelnické školy v Bradavicích jsem nechodil.Kamarádi byli z mého kouzlení nadšeni.Dokonce žadonili ,"Řekni nám jak to děláš?" .

Odpověď byla jednoduchá. Prostě kouzlím.

Po letech dělala dcera narozeninové párty pro děti na zahradě.A jestli bych nemohl předvést pár triků.Že napíše do pozvánky "Možná příjde i kouzelník Čáryprsk".

Přibral jsem si malého Honzíka ,jako kouzelníkova učně.Na párty bylo tak 15 dětí ze školy a od sousedů.Začali jsme stříháním provazu.Honzík měl z prádelní šňůry dva kusy,já měl šňůru celou. Naléval jsem vodu ze džbánku do papírového kornoutu a nic mi nevyteklo,voda zmizela.Honzík se celý polil. Ale na sedmiletého kluka to bral všechno velice vážně a nezkazil legraci, kterou z toho měli ostatní.Další bylo stříhání novin,z těch se udělá papírová koule ta se rozbalí a noviny jsou opět celé. Honzík z toho měl pořád cáry papírů.

Ale na závěr přišel trik ,velké kouzlo, které ovládáme jenom my dva s Honzíkem a potom možná David Capperfield v Americe.Děti jsme posadili na židle proti našemu domu a vysvětlili jim , ať si v duchu představí, že tam dům není.A za chvilku, že celý dům zmizí a nebudou nic vidět.

Chvilku jsme je napínali ,předříkávali jsme s Honzíkem naučenou zaklínací formuli .

Čáááry mááry prsk !!! A PAK TO PŘIŠLO!!

Zezadu jsme na nic netušící diváky přetáhli plachtu.Kouzlo se podařilo .NIC NEVIDĚLI.

PS: Kouzelnou zimu, kouzelné vánoce a kouzelný Nový rok Vám všem !

Fenomén doby

Víte jaký je opak Déjá vu [ Déža ví ] ?

Déža neví.

Krásné procitání

František má nevšední zálibu.Je to těžká, ale nádherná činnost.Těžká doslova ,jak práce ,tak výsledný produkt. Pro nás laiky někdy nepochopitelná. Jak je to možné něco takového stvořit?Jeho velkým koníčkem je sochařina.

Když si prohlížíte jeho díla , usmívá se na dotazy ,jak to dokázal."V každém kameni je ukrytá ženská , jenom jí musíš umět dostat ven", je jeho odpověď.Při sochařském sympóziu v Zubrnicích mu ale někdo neviditelný vedl ruku.

František se na letní setkání sochařů dobře připravil.Nakreslil množství skic ,náčrtků a anatomických studií .Udělal si několik malých modelů z hlíny.Nechal si vyrobit od kováře malé a velké majzlíky, špičák,dvojzubec,čtyřzubec , paličku pemrlici. K tomu nakoupil různé brousky a brusné kameny.Základem budoucího díla je pískovcový kvádr.

Tomu František vdechne podobu, tvary a křivky ,které před tím měl na papíře a v malých hliněných modelech.Dopředu ale neví ,jak velký bude kámen ,dovezený z dalekého kamenolomu. Jestli v něm budou všechny proporce , které chce dát kamenné krásce.

V letním horku dostává pískovcový kvádr postupně tvar.Kolem se nevznáší mlžný opar , ale jemný prach a písek ,který za chvíli máte všude.

Po týdnu pracného sekání,broušení a tvarování se začne objevovat, co bylo v kameni skryto před našimi zraky.František už to ví. My to zatím jenom tušíme.

Mnoho návštěvníků se zájmem sledovalo , jak se rodí socha.Někteří si chtěli vyzkoušet jak se drží majzlík a kladivo.Těm dovolil upravit některé části .

Přišel se podívat také malý pomocníček a moc se mu to líbilo.

Zlehka opracovával detaily ,jako by to ani nebyl kámen.

Při téhle návštěvě jsem si všimnul vlasů kamenné krásky.Jak jsou pěkně spletené do copánků.Kde jsem to jenom viděl?Františku ta hlava je jako z obrazů Alfonse Muchy.

Poodstoupil od svého díla , pohlédl na hlavu a pak mi řekl: "To se ti jenom zdá, to je podoba čistě náhodná."

Vím ,že František od Alfonse Muchy neopisoval ,ale doma jsem se na některá Muchova díla podíval.

Celé sochařské sympózium se blížilo do finále a připravovala se sobotní slavnostní vernisáž ,kde se představí sochařská díla veřejnosti.

Ráno jsem si pustil rádio: Dnes je sobota 24.července 2010.Celý umělecký svět si připomíná 150.výročí narození malíře Alfonse Muchy.

Vernisáž otevřel pan starosta Zubrnic .Byla k vidění díla deseti sochařů z uměleckého

sdružení SPOLU .Sešlo se tu mnoho milovníků umění.Přijeli návštěvníci ze zahraničí.

Všichni obdivovali Františkovo dílo.Krásku ,která procitá z kamene. PROCITÁNÍ.

Ale jenom já vím ,kdo stál celou dobu za Františkem a neviditelně mu vedl jeho ruku .

Sranda jako na hřbitově

Vraceli jsme se  v mrazivé noci z  venkovské taneční zábavy.Domů jsme jezdili vlakem .              Na nádraží  to bylo asi 2 kilometry.Sníh křupal pod nohama a cestu nám osvětloval měsíc.

V polovině cesty byl malý hřbitov.Tady si potřeboval kapelník Karel odskočit.Tak odbočil z cesty. Po chvíli se vrátil a roztřeseným hlasem nám povídá: "Tam byl nějakej divnej chlap. Dělal na mě hůů hůů. A říkal  - Já jsem duch hostinskýho Palivce ,kdo jseš ty?  Já jsem řekl -Já sem duch Cát!"

Venca ten měl zase jiný problém.Přišli za ním příbuzní a ptali se ho proč nebyl na hřbitově na pohřbu tchýně.A víte co jim řekl? No a co , ona na můj taky nepůjde.

Třetí historka je z Moravy.Starý vinař opustil navždy svůj milovaný vinohrad.Když četli jeho závěť ,bylo tam mimo jiné,že chce aby mu na hrob nalili nejlepší ročník jeho vína ze sklípku. Kamarádi,kteří se o tom dozvěděli si řekli: Tož jo ,ale nejdříve ho prolejeme ledvinama.

A tak přidávám zásadu Klubu přátel dobré pohody Petra Novotného č22.

Každý den je jenom jednou za život. Nesmíme si ho pokazit.

P.S. Včera ,když jsem psal tohle veselé morbidní téma něco hrozně bouchlo v kuchyni.Když jsem se odvážil tam jít , zjistil jsem ,že spadla garnýž se záclonou.Normálně tam visela tři roky a najednou buch dolů.Že by se ozval někdo  o kom jsem tu psal?