Omega alfa kalimera !

Zaparkovat auto do krytých garáží ,vyložit kufr a hledat terminál dvě.Byla studená,deštivá, podzimní noc.

Ale i v jednu hodinu na zavolání přijel mikrobus a odvezl mě k odletové hale.Na terminálu jsem se na chvíli cítil ztracený.Než jsem se rozkoukal v tom zdánlivém chaosu.Televizní obrazovky, přepážky,bezpečnostní kontrola,čas odbavení, čas odletu.Všechno na sebe navazovalo ,pokračovalo zaběhnutým rituálem a končilo pohodlným usazením v letadle.

Startovalo se za tmy . Za okénkem byly vidět jenom pobíhající dešťové kapky.

Popojíždění po ranveji,hukot zahřívaných motorů.Prudký rozjezd mě vtlačil do sedadla. Zhoupnutí a nečekaně se odlepíte od země. Otočka nad Prahou a nabíráme kurs na jih.

Vítejte na palubě letu 1138 Praha- Heraklion.Poletíme ve výšce 11.400 metrů ,rychlostí 800 kilometrů za hodinu přes Vídeň,Balaton,Bělehrad, Thessaloniky,Athény do Heraklionu.Let potrvá dvě hodiny a čtyřicet minut.To bylo přivítání kapitána.Východ slunce nás zastihl nad Řeckem. Z ranních červánků se slunce vyhouplo do peřin z bílých mraků.Bylo připravené mi zpříjemnit příští týden na nejjižnějším ostrově Evropy.

V Řecku jsem již zažil letiště v Soluni (Tessaloniky).Nevelké letiště s velkým provozem, kde se na přistávací dráze střídala civilní letadla s vojenskými stihačkami .Před deseti lety nás tam delegát cestovky při odletu domů záhadně opustil před vchodem do odbavovací haly.Ta byla vybavená jedním televizorem,před kterým se mačkalo snad dvěstě lidí. Názvy destinací se na obrazovce objevovaly malými řeckými písmeny .O našem charterovém letu do Prahy ani zmínka.Letadlo mělo tři hodiny zpoždění a spíše jsme ho vytušili ,když se objevilo na přistávací dráze a byla na něm vlaječka v národních barvách.Tehdy jsme ještě měli štěstí ,že jsme domů odletěli .Turnus po nás tam zůstal snad dva dny v tranzitním prostoru. Cestovka Oasis zkrachovala a turisté tehdy letěli domů na státní náklady.

Letiště v Heraklionu bylo přehlednější mraveniště .Televizorů tam měli více a také více letištního personálu.Nikdo se ale o nově příchozí nezajímal .Vyhledání kufru na pásu a už mě dav tlačil ven z budovy.Tam pobíhali chlápkové s cedulemi ,názvy cestovek.

Žádná z nich nebyla ta moje.Slunce už docela pálilo .Co teď?Jsem tady vůbec správně? Nezbylo než obejít deset dřevěných budek,deseti různých cestovních agentur a kanceláří, které byly na ploše před letištní halou .

Celý fígl byl v tom,že naše česká cestovka koupila ubytování od velkého evropského partnera.Zbývalo už jen se dostat do správného autobusu.Byl trochu hororový,když řidič řadil přes ozubená kola převodovky a z přední nápravy se ozývalo kovové bouchání.To řidiči vůbec nevadilo, měl na uších sluchátka a celou hodinovou cestu se dobře bavil při telefonování.Trochu jsem ho obdivoval, jak s velkým autobusem s přehledem projížděl úzkými uličkami plnými aut.Až při vystupování jsem si všiml, jak je autobus ze všech stran odřený a obouchaný.

Tak mi začala dovolená na Krétě.

Apartmány v botanické zahradě

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Pamatuji začátky diskoték. Sedmdesátá léta .Chodili jsme pařit a dýdžejové pouštěli muziku z opravdových vinylů.Otáčející se zrcátková koule osvětlená bodovým reflektorem házela prasátka po parketu a barevná světelná hadice blikala v rytmu hudby.To byly vymoženosti,které se vyráběly pro pobavení publika podomácku .

Jednou za mnou přišel Honza Kurzweil ( + 2003 ) ,že by chtěl zkusit při diskošce mlhu.V té době mlhu na jevišti používal Vašek Neckář.Já jsem měl zjistit jak to vlastně funguje.Dnes si koupíte roztok na chemickou mlhu v lahvi , nalejete do vyvíječe a je to. Ale tehdy.

V zákulisí stál velký kovový sud s víkem a připojenou silnou hadicí.Do sudu bylo instalováno topné tělísko z pračky.Voda se začala ohřívat již hodinu před vystoupením ,aby se dosáhlo požadované teploty.Do sudu se vhodila pětikilová kostka suchého ledu CO2, přiklopilo se víko a už to jelo.Hadice se nasměrovala na jeviště a mlha se vyvíjela dokud se led v teplé vodě nerozpustil.

Suchý led jsem pro Vaška objednával v Chemičce v Záluží,tak jsem pro Honzu objednal také dvě kostky.

Premiéra mlžného šou se konala na Růžovém hrádku ve sklepní vinárně. Voda v sudu byla ohřátá a mohl přijít

na řadu suchý led. Technik tam vhodil obě velké kostky.Tak to byla chyba. Mlha se začala valit jak z Krušných hor. A nejenom z hadice ale i zpod poklice na sudu.Sklepní vinárna se rychle plnila mlžnou párou jako v prádelně. Když byli tanečníci po pás ponořeni tak křičeli, když jim koukaly jenom hlavy tak řvali a když je všechny včetně pódia, stolů,baru i personálu pohltila mlha docela ,tak šíleli. Naráželi do stolů a poráželi židle , na parket padaly sklenice i lahve .Jako v pohádce Hrnečku vař! ta pára nešla zastavit .Zmatek.Malé lampičky na stěnách mlhu neprosvítily .Vznikla bílá tma. Vyhazovač v obavách aby někdo neutekl bez placení uzavřel hlavní dveře nahoře na schodech ze sklepa. Tím ale zamezil přirozenému větrání sklepa.Po hodině,když si mlha začala sedat jsme uviděli výsledky pokusu.Mokré zdi ,ze kterých se odlupovala malba a rozbité sklo na zemi.Zděšený dýdžej Honza mě prosil, abych to nikde neříkal ,že by si už na diskotéce nezahrál.

Jó sedmdesátý léta , to byla dobrá prdel!

Bude to super den?

Prosinec nám připraví několik překvapení.O těch vánočních všichni víme a těšíme se na ně.Ale souhra náhod nebo zajímavá konstelace dění udělá z jednoho dne ten mimořádný. Je to 14. prosinec 2016. Tento den se narodil Nostradamus (*14.12.1503) ,prorok a vizionář jehož proroctví se po letech plní .Ve stejný den se narodil Tycho Brahe (*14.12.1546) významný astronom,astrolog a alchymista na dvoře Rudolfa II. v Praze .Tento den také uvidíme na obloze "padat hvězdy" Geminidy , kdy se země dostane do oblasti tohoto meteorického roje.A bez zajímavosti nezůstane ani super úplněk ,slibovaný původně v listopadu .Ten prosincový bude ještě o 2 tisíce kilometrů blíže k zemi ,takže Měsíc uvidíme jako nikdy před tím,ani potom. Takový mimořádný den se asi nebude opakovat.Chtělo by to udělat také něco mimořádného.

Najdi si mě

Světlo, co s ránem slunce nosí

a jižní vítr, vlažný fén

a pod tvým oknem píseň kosí,

jenom ty víš? Kdo vlastně jsem?

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 26. září 2016 v 18:19 | Reagovat

Jsi krásný a ztepilý,
zastavíš se nad ránem na chvíly?
Jižní vítr, vlažný fén,
bude mi s tebou jak vzácný šém!

2 František | Web | 26. září 2016 v 23:59 | Reagovat

[1]:
Až spadá listí z dubu,
snad chvíli s tebou budu.
Až spadá listí jasanu,
nad ránem s tebou zůstanu

3 Sugr | E-mail | Web | 27. září 2016 v 18:00 | Reagovat

[2]:
Podzim větve vysvléká do naha,
vítr a déšť mu s outfitem pomáhá,
já ve tvém teple a bezpečí spočinu,
celá se do tebe nad ránem zavinu.

Sochařské sympozium Řehlovice 2016

Číselná mystifikace

Když jsem sledoval film s Jimmem Carreyem , očekával jsem nějakou ztřeštěnou komedii.Ta se ale nekonala.

Film " Číslo 23" byl hororový thriller o posedlosti číslem. Fenomén čísla 23 nám chce dokázat, že mnoho katastrof,historických událostí nebo významných osobností má neuvěřitelnou souvislost s číslem 23 nebo jeho kombinacemi .

Tak třeba Titanik se potopil 15.4.1912 to je 1+5+4+1+9+1+2= 23 .Existuje nespočet příkladů ,kdy se dopočítáte k tomuto prvočíslu.Můžete si je nalézt na You Tube..A zrovna dnes kdy to píšu je 17.6.2016 po sečtení všech čísel vychází 23 .

K číslu 23 můžete dospět součtem číslic v datu ,počítáním pořadí písmen v abecedě , dělením ,násobením nebo jenom prostým koukáním kolem sebe.Já jsem zvolil poslední možnost , protože ostatní už někdo udělal .A tak vidím ,že ovladač televize má 23 tlačítek , mobil SE má také 23 tlačítek.A na hodinách v kuchyni je 23 číslic.Kouknu na mapu a vidím ,že na 23 rovnoběžce se nachází obratník raka.A ve znamení raka se narodilï Louis Armstrong a Karel Gott.Sečtu všechna písmenka v jejich jménech a hle zase 23. A nastejno v tomto znamení je Ernest Hemingway a Ota Pavel .Musím dodat že všichni patří mezi moje oblíbené.Když jsem ve svém pátrání došel až sem , napadlo mne sečíst všechny číslice v mém datu narození. ..To snad ne??? ....

Nebo jo .Trochu dost šílené . To jsem vůbec nečekal.

Ale sedí to přesně. 13.11.1961 !!

Kdo si vymyslel ten nesmysl o mystickém čísle 23 ?

Spokojený, jako starý pes

Trochu posmutnělá historka se šťastným koncem.Neděli jsem věnoval údržbě a úklidu auta.Nechal jsem otevřené zadní dveře mého kombíku a doléval olej do motoru. K autu přišel náš Riči.Pes,kterého máme už 12 roků.Začal kňučet,tak se koukám, co se děje.Přední tlapy měl v autě , nedařilo se mu ale dostat i zadní nohy nahoru do nákladního prostoru.Vzpoměl si,že jsme ho takhle vozili.Ale naposledy to bylo před dvěma lety.To byl ještě čilý. Co je Ričí? Ty chceš nahoru ? povídám mu . Otočil ke mě prosebně svojí velkou hlavu a dělal na mě psí oči . Tam Riči nevylezeš a nikam nejedeme. Pochopil, co mu říkám a nepokoušel se znovu vylézt.Po chvilce seskočil.Ale přišel ke mě a žďuchnul do mě čumákem.Je to jeho oblíbené gesto,když něco chce.Koukal do otevřených dveří auta a vrtěl ocasem .Prostě mě přemluvil.Udělal jsem schody do auta z přepravek na zeleninu.Riči je japonská doga Tosa-inu a váží 55 kilo.Po bedýnkach vylezl do auta a spokojeně se tam uvelebil.A tak jsme spolu jeli v dnešním parnu na výlet k potoku.Rád se tam před lety brouzdal ve vodě a vytahoval kameny.U potoka byla stráň ,ke které jsem nacouval a tak se mu dobře vystupovalo.Brodil se v potoce,aportoval hozený klacek a bylo vidět, že má radost.

Starý pes.Starý ,šťastný,spokojený pes.Máme ho rádi a on má rád nás.

A přinutil mne se zamyslet.

Jednou třeba budu jako ten starý pes.Nikam nevylezu ,nikam se nedostanu.Bezradně se budu rozhlížet kolem sebe.

Příjde pomoc a podaná ruka?

Udělali jste za poslední měsíc nějaký skutek , dobrou věc, která by potěšila někoho,kdo to zrovna potřeboval ?

Seď , je to Kazach !

Dvě hodiny letu z Prahy Ruzyně do Moskvy.Přistáváme na letišti Šeremetěvo.Po zdlouhavém pasovém a celním odbavení

a ztrátě mého kufru chápu ,proč je toto letiště zařazeno mezi deseti nejhoršími na světě.

V hale na mě čeká můj průvodce Sergej Ivanovič.Moje cesta pokračuje do dvěstě kilometrů vzdáleného oblastního města Vladimir. Musíme se dostat na vlakové nádraží Kazanskyj vagzal. Hlučným,dlouhým eskalátorem sjíždíme do podzemí moskevského metra.Připomíná mi to mraveniště.Všichni někam spěchají. Z tunelů se tlačí podivný zatuchlý vzduch a za ním přijíždí vlaková souprava. Vagóny poznávám, jsou stejné jako jezdí v Praze. V Moskvě ale působí omšele.Ostorožno dvjer zakryvajetsja, ozve se z reproduktoru a souprava se rozjíždí.Se Sergejem zabíráme místo na červené koženkové lavici vedle dveří.

Na dalších stanicích se vagón metra rychle plní cestujícími.Nastoupí také opálený, vráščitý, hubený stařík .

Zaujme mě tím, že má v červnu na hlavě kožešinovou čepici.A jeho kabát je sešitý z malých kožených kousků .

V ruce drží omšelý , snad vojenský plátěný batoh.Zůstává stát u tyče u dveří, kousek ode mne.

Vstal jsem, abych staříka pustil sednout. Sergej Ivanovič mě rázně stáhnul zpět na sedadlo....

Seďaj!.........řekne mi do ucha abych to slyšel přes hluk rozjíždějícího vagonu.Nechápavě se otáčím.

Seďaj ,eto Kazach ! Něsmatri na něvo! opakuje.

A tak jsem pochopil, že Kazaši jsou sice odolní,dlouhověcí , ale v metru musí stát protože je Rusové nemají rádi.

I když jsem se na kazašského staříka nedíval ,cítil jsem celou cestu pohled jeho očí.

Styděl jsem se.Styděl jsem se za Sergeje Ivanoviče.