Proč se můj táta nikdy nesmál..... část 2.

Ráno se František honem oblékal, že půjdou na poštu telefonovat.Babička ale řekla, že se nejdříve musí nasnídat.Připravila míchaná vajíčka a voňavou bílou kávu.

" Musím ještě přinést vodu, abych měla z čeho udělat polévku na oběd". A tak šli s kbelíkem na náves k obecní studni. František běžel k pumpě a začal  pumpovat. Žádná voda ale netekla." Počkej, počkej šikulo to není tak jednoduché" , řekla babička a zvedla vědro s vodou, které stálo vedle studny." Já musím nalít vodu tady nahoru do trubky a ty zatím budeš pumpovat". A po chvilce již  tekla voda  z modré litinové pumpy do kbelíku. Naplnili také  vědro pro dalšího příchozího.Odnesli zásobu čerstvé vody do domku a vypravili se na poštu.

" Kohopak nám to sem vedeš Marie? " , ptala se paní poštmistrová za skleněnou přepážkou. " To je od mého syna, malý Franta" , řekla babička .Ten jí ale vzápětí tahal za rukáv a řekl :" Jestli mi babičko budeš říkat Franta , tak já ti budu říkat babo....." . Obě ženy na sebe prohlédly a začaly se hlasitě smát. Babička vytáhla z kapsy zástěry lístek s telefonním číslem a podala ho paní poštmistrové. "Zatelefonujeme  tatínkovi našeho Františka." Poštmistrová po chvilce přes sklo volala : "Běžte do jedničky, už to zvoní"..….Na poště naproti přepážkám byly dvě kabinky. Měly hnědé , lakované dveře s velkými číslicemi jedná a dvě s kulatými skleněnými okénky. Na poličce stál bakelitový telefonní přístroj. Babička zvedla sluchátko.

" Halóó , ahoj Fando. Cos to prosímtě provedl, poslat kluka takhle samotného?" ... "Mami já jsem ti napsal už před čtrnácti dny ,abys ho čekala na nádraží .Hodil jsem to u nás do schránky. Ale teď jsem zjistil , že pošťačka ze Chvojna byla nemocná a schránku vybrali až dnes ráno. Tak ti dopis příjde.Co je s klukem?"....." Fanoušek je v pořádku, máš štěstí, že je tak šikovný, já ti ho předám". A tak František poprvé telefonoval s tatínkem. Sluchátko bylo veliké a klouzalo v ruce. Když mluvil zblízka do mikrofonu , neslyšel pořádně sluchátko.Snažil se ale o překot popsat svojí cestu i zážitky .Že byl v lokomotivě a viděl hořet pole od jiskry a přestoupil  na další vlak a k babičce domů , že přišel úplně sám. Tatínek ho pochválil, že už je velký cestovatel. Potom si ještě chvíli povídal s babičkou , ta řekla , že se o Františka postará, vždyť má prázdniny.

Z pošty šli do konzumu. Nakoupit  krupici , čtvrtku másla, půlku chleba a do bílé bandasky  paní prodavačka odměřila litr mléka z veliké hliníkové konve. František vzal bandasku, že ji ponese . Byl na ní obrázek modré kočky .

Proč se můj táta nikdy nesmál..... část 1.

Ozvalo se zaklepání na domovní dveře malého vesnického domku . Prošedivělá paní v modré květované zástěře se pomalu zvedla od stolu, kde právě vychutnávala svojí odpolední kávu. Žila v domku sama, její manžel zemřel na infarkt . Došla k oprýskaným dveřím v úzké chodbě. "Kdo je tam?" ,zavolala přes dveře. "Tady je překvapení!" , uslyšela dětský hlas venku.Rychle odemkla dveře ." Fanoušku , kde ses tady vzal? Kde je tatínek , někde schovaný za domem , viď?" Vítala svého osmiletého vnoučka. " Ne babičko, tatínek je doma .Já jsem přijel sám. Posílal ti dopis , abys mě čekala na nádraží .Ale ty jsi tam nebyla. Tak jsem přišel sám." Stará paní tomu stále nevěřila, jak mohl její syn poslat malé  dítě samotné a tak daleko . "Tatínek mě posadil v Ústí do vlaku a řekl mi , že musím ve Všetatech přesednout do vlaku co jede do Hradce Králové a potom se dívat až bude Chlumec . A další zastávka že bydlíš  a budeš čekat na nádraží. A po cestě si se mnou povídala paní průvodčí a ve Všetatech mě vzal strojvedoucí do lokomotivy, ukázal mi , jak se přikládá pod kotel , aby byla pára .A také mě nechal zatáhnout za takový řetízek , lokomotiva zahoukala a mohl jsem přiložit lopatou uhlí do ohně, byla tam železná dvířka, pan strojvedoucí je odklopil , to byl žár."

Vlaky na této trati s parní lokomotivou a dvoučlennou posádkou strojvedoucího a topiče měly malé zelené vagony , žluté lavice z lakovaného dřeva, stahovací okna a poslední vagón měl plošinu , ze které byly vidět na ubíhající koleje. 

"Tak jsem na tebe čekal na lavičce na nádraží  ,  až mi jedna paní ukázala, kde bydliš." Babička přitiskla vnoučka do náruče a byla moc ráda, že nebude v domku sama. "Ty můj rozumbrado, ty se ve světě neztratíš."

 Byl letní, červencový den a psal se rok 1961.

Babiččin vesnický domek byl postavený začátkem století, jedna místnost se dvěma okny sloužila jako kuchyň i ložnice, stěny byly vybílené vápnem , na podlaze  linoleum z barevně  lakované lepenky . Za okny byly květináče s kvetoucími muškáty. V kuchyni elektrická trouba , jednoplotýnkový elektrický vařič a škopík  na mytí nádobí. A také smaltovaný kbelík s vodou. Pro tu se chodilo na náves , do obecní studny. Kuchyň a ložnici odděloval jídelní stůl. Pod oknem bylo kanape s barevnými polštáři a vedle masivní  postel s dřevěnými čely a peřinou  povlečenou do bílého damašku. Na vysokém nočním stolku stál velký rozhlasový přijímač předválečné výroby , který měl dřevěnou skříňku.

" Zítra půjdeme na poštu a zatelefonuji tátovi , že jsi přijel v pořádku", řekla babička.

Proč se můj táta nikdy nesmál......3.část

Tento příspěvek je uzamčený! 🔒

Moje cesta k Betlému

Je to krásná tradice ,která navodí tu opravdovou vánoční pohodu.To když před svátky vybalíme a vystavíme v obýváku na poličku Betlém.

První Betlém, který jsme měli doma ,koupil tatínek. Byl papírový s kreslenými obrázky od Mikoláše Alše. Podlepili jsme ho čtvrtkou, vystříhali postavičky a zvířátka a ke každé přilepili dřevěný špalík.Nad Betlémem se vznášel anděl a držel nápis Pokoj lidem dobré vůle. Ježíšek tam byl v kolébce a tři králové mu nesli dary.

Tatínek to celé vylepšil malou žárovičkou a baterií a tak jsme tam měli i Betlémské světlo.

Druhý betlém jsem viděl když už jsem chodil do školy.Tak to vezmu popořadě : Byl jsem jako sedmiletý kluk na letních prázdninách u babičky ve východočeské vesničce .Na zahradě měla jahody , na dvorku meruňky. A mohl jsem se na půdě probírat ve starých věcech, které zbyly po dědovi . Babička žila sama a byla ráda, že mě tam měla. Jezdila se mnou na výlety po východních Čechách. Na zámek Karlova koruna v Chlumci n. C. , do Babiččina údolí , do Prachovských skal.

Jeden krásný a nezapomenutelný výlet byl do Třebechovic pod Orebem.

Jeli jsme se tam podívat na Třebechovický Betlém.

To ještě nebyl tak hodně známý. Až na Světovém výstavě Expo v Kanadském Montrealu ,kde byl vystaven v Československém pavilonu získal svojí světovost . A následně byl zapsán jako chráněná památka do seznamu UNESCO.

Přijeli jsme vlakem do Třebechovic , našli rodinný dům s cedulkou Betlém . Babička zazvonila u vrátek .Vyšel pan Skřivan a řekl nám, že je zavřeno , protože je pondělí .Babička ho ale přemluvila , že má vnoučka zdaleka a kdoví,kdy se tam zase dostaneme. Nakonec nás pustil dál.

Za domem byla dřevěná kůlna a v ní byl ten národní poklad, Třebechovický betlém . Dřevěné postavičky ,které vyřezávali v letech 1882 až 1906 tři nadšenci.První přišel s myšlenkou udělat takové veliké dílo Josef Probošt , tak se mu říkalo betlém Proboštův.

Zobrazuje lidské činnosti a biblické výjevy. Pan Skřivan jej měl mnoho let v opatrování a chránil ho před nacisty, kteří jej chtěli ukrást tak i před komunisty, kteří ho chtěli spálit jako " produkt náboženského tmářství ".

Celý betlém byl postavený na čtyřkolovém valníku ,aby se nechal přepravovat.Viděl jsem jej i zezadu, kde byla dřevěná ozubená kolečka ,mechanizmy a elektromotor , který dával do pohybu figurky . Pohyblivých postaviček je v betlému na 150. Babička šla s panem Sřivanem na kafe a já si mohl podrobně prohlížet , jak se postavičky pohybují. A tak jsem běhal kolem valníku, abych viděl důmyslné pohony,táhla a dřevěné řetězy , které všechno oživovaly. Postavičky řemeslníků , horníků, dřevorubců i lidiček ,kteří nesli dary Ježíškovi , svatého Josefa i Pannu Marii ,tři krále i zlého krále Herodese.

Betlém se pohyboval jenom pro mne a já byl z toho nesmírně nadšený.

Je dobře,že se tato památka zachovala do dnešních dob jako ukázka mistrovského umu šikovných českých lidiček.

V Třebechovicích p.O. je zřízena stálá expozice - Muzeum betlémů , kde je tento nádherný Betlém- betlémů umístěn.

Jsem rád , že se krásná tradice Betlémů vrátila a v předvánoční době je můžeme spatřit nejen v kostelech,

ale i na náměstích měst čí na návsích vesnic.

A já, když před vánoci vybaluji a rozestavuji postavičky našeho malého betlému, vzpomínám na tatínka i na cestu do Třebechovic s mojí milou,hodnou babičkou Marií.

Třebechovický betlém , rozměrné dílo se šířkou asi 4 metry

Zadní,mechanická část Třebechovického betlému

foto: wikimedia.com

Zimní příprava

Podzimní dny se krátí a venkovní teploty zvolná klesají.Koncem týdne má ve vyšších polohách nad 700 metrů sněžit.Letos se snad dočkáme větší bílé nadílky. Usuzuji podle toho, že sousedi mají připravenou velkou zásobu dříví. A Mountfield má před prodejnou vystavený bohatý výběr sněhových pluhů a fréz.

Dříve lidé odhadovali průběh zimy podle chování zvěře.Kdyź se brzy stahovala z hor do údolí, očekával se také brzký nástup zimy. 

A pokud měl krtek velké kopečky hlíny, dávalo to tušit, že si hrabe hluboké nory , aby se ochránil od velkých mrazů.

Já připravil na zimu naší domácí drůbež. Kurnik má dvojité stěny s tepelnou izolací.Dal jsem  tam také dálkové měření teploty a infra žárovku na přitopeni, pokud by teploty hluboko klesly.

U auta to je klasika, zimní náplně a pneumatiky.Také je dobré natřít těsnění dveří a pryž kolem oken silikonovým olejem.Zabraní to přimrznuti. Parkuji před domem a pokud má sněžit, přikrývám auto plachtou.Nemam potom žádnou práci se škrábáním námrazy a ometáním sněhu.

Na zahradě natřu kmeny stromků bílým latexem. Když přes den svítí slunce , kmeny se ohřejí, natáhnou mízu a v nočním mrazu může dřevo popraskat.Bílá barva to omezí. Muškáty v truhlících ostříhám na krátko a uložím do skleníku.Jiné lepší místo pro ně zatím není.

Kolem domu musím vypustit nádrže na dešťovou vodu.

Elektrický pohon brány na zimu opatřím olejovým filmem a novou náplní vazelíny.Je toho plno , co by se mělo udělat, dokud je čas.

No uvidíme 😀 na co se nás letos zima zeptá ?.....

Poselství knížete Soběslava

František junior vytvořil na sochařském sympóziu v Řehlovicich , nedaleko Ústí nad Labem z piskovce několik historických postav  našich národních dějin .Je mezi nimi  kníže Soběslav I. (1090 -1140). Ten stál roku 1126 v čele českých vojsk v bitvě u Chlumce ( Ústí nad Labem) s praporem upevněným  na Svatováclavském kopí. V hrdinné bitvě porazili přesilu vojska německého krále Lothara III. , který vtrhl do Čech přes Krušné hory. František při ztvárnění knížete Soběslava použil historicky známé atributy. Vousatý muž s typickou špičatou svatováclavskou přilbici a dlouhým pláštěm , pod kterým má drátěnou košili.V rukou svírá prapor , který je upevněn na kopí. Kníže  Soběslav si ke zvednutí sebevědomí českého vojska obstaral praporec sv.Vojtěcha a kopí sv.Václava . František špičku kopí vykoval na kovadlině ze železa zahřátého do červena  v kovářské výhni. Socha byla vystavena v ústeckém muzeu. Nyní stojí v naší zahradě...... Před říjnovým výročím vzniku Československé republiky jsem na zahradu umístil stožár se státní vlajkou.  Ráno 28.řijna se  naskytl po východu slunce nezvyklý úkaz.Na západní obloze zářil duhový oblouk. Normálně se tu tvoří duha při dešti a sluncí na východní straně.Tento den nepršelo a duha byla na západní obloze.Šel jsem si pro mobil , abych si to vyfotil........V zahradě bylo jediné možné místo, kde jsem dostal do záběru sochu Soběslava , naší státní vlajku a kus oblouku duhy. Ta jakoby začínala u nás v zahradě a druhý konec měla kdesi mezi Chlumcem a Žandovem......Až při prohlížení fotografie jsem přišel na několik malých detailů , které dávaly dohromady jedno obrovské poselství..... Kníže Soběslav svíral v rukou  naší státní vlajku.Duhový oblouk začíná u něj  a končí v místech kde se odehrála roku 1126 památná bitva u Chlumce. Staré kroniky popisující tuto bitvu také uvádí zázrak, který se tam stál. Na bojišti se náhle zjevil svatý Václav na bílém koni . Svojí přítomností pomohl v hrdinném boji  ochránit naší zemi  před vpádem cizáků......

Chvilka s dědou Františkem

V televizi běžely Četnické humoresky. Kolikáté již opakování se nikdy neomrzí. Být chvíli v době  první republiky a třicátých let.V době kdy se narodil tatínek a můj  děda František sloužil na četnické stanici. Ty Humoresky jsou i o něm. Jeho životní cestu se mi podařilo vystopovat ze zápisků, které si vedl. Ve svych osmnácti letech,  v dubnu 1916 narukoval do 1. světové války. A rovnou k  91.Českobudejovickému pluku. Že vám to nic neříká? Ke stejné marškumpanii narukoval o rok dříve autor Dobrého vojáka Švejka , Jaroslav Hašek. Děda utrpěl ve válce zranění a  5.října 1918 padl do zajetí   na srbském bojišti v Makedonii. Bylo to  měsíc před koncem války (11.listopadu 1918 ). 

Ze zajetí se vrátil  do právě vznikajícího Československa  až 21.března 1919. Bydleli v Úsilnem (dříve Oselno) u Českých Budějovic. Doma se dozvěděl, že jeho tatínek Václav  ve válce padl , neznámo kde a je na seznamu nezvěstných. Svým spoluobčanům , kteří padli v 1. světové válce vybudoval v Úsilném místní spolek hasičů pomník. Ten byl slavnostně odhalen 17.8.1919. Do jeho základů byla vložena listina s 15 jmény padlých a nezvěstných občanů  .

Je mezi nimi i jméno mého pradědečka Václava......

 Na pomníku je nápis:

Stůj noho!

Posvátná půda

kamkoli kráčíš!

Obětem světové války 1914-1918

věnují spoluobčané 

Pomník byl zrekonstruován a  obnoven v roce 2016.

František ve svých 21 letech nastoupil v listopadu 1919 k Československému četnictvu .Tehdy začala jeho cesta strážce zákona v Masarykově První republice. 

Ze stránek životopisu je vidět služební postup od strážmistra  až k  vrchnímu strážmistrovi, veliteli četnické stanice. V roce 1936 nastupuje na služebnu v Holicích u Pardubic. A tady začíná společný příběh vrchního strážmistra Františka Trosta a jeho podřízeného , praporčíka Josefa Arazima . Bydleli ve stejném domě v Holicích čp.111 . František byl ročník 1898 a jenom o měsíc mladší byl Josef. Spolu řešili případy porušování zákona na Pardubicku. Dochoval se  nám jeden protokol o vyšetřování trestné činnosti páchané NOF (národní obec fašistická) v době těsně před  německou okupací 1939.

Televizní Četnické humoresky nejsou životopisem praporčíka Arazima. Jméno si scenárista pouze vypůjčil. Skutečně se ale staly případy, které četnická pátrací stanice řešila. Seriál popisuje věrně dobu , ve které se odehrává. Můžeme vidět dobové předměty, nábytek, psací stroj, telefony , gramofon, fotoaparát, oblečení , staré motocykly i auta. Měli jsme několik předmětů z dědovy pozůstalosti. Téměř nic se ale nedochovalo. Pamatuji na stražmistrovskou šavlí , kožené šněrovací vysoké boty, kolo balónku, kožené pouzdro na mapy, parádní uniformu , opasek se řemeny , psací stolek, židle z ohýbaného dřeva a psací stroj. To byly věci, které můj táta schovával , ale při  stěhovani se poztrácely. Zůstal jenom jeden pamětník  té doby před devadesáti lety , psací stroj Remington US patent ve dřevěném kufru.

A balíček dokumentů.........