Chirurgická ocel trochu jiná

Balnea órum reputatio - moje lázeňské rozjímání jak se mi změnil život pokračuje.

Chirurgickou ocel z nadpisu jsme měli možnost poznat na vlastní kůži já i můj spolubydlící Jarek. Proto jsme také byli v lázních . Do té doby jsem nevěděl, že ocel má také jiné , estetičtější využití.

V lázeňském městečku se objevily plakáty , že zde bude narozeninový koncert Vaška Neckáře. Zmínil jsem se Jarovi , že jsem s Vaškem krátkou dobu dělal při jednom jeho zahraničním turné, ale už je to hodně roků. Jarek to hned velmi šikovně využil.

"Nešel bys se mnou do klenotnictví na hlavní třídě? Vybral jsem tam pro paní šperk z chirurgické oceli . Mám to tam rezervované , tak se podíváš , jestli je to pěkné " , obrátil se na mě Jarek . " No dobře, půjdu , ale víš, že na té hlavní třídě jsou nejluxusnější prodejny a mají tam všechno o dost dražší ,než jinde? "

Přišli jsme do luxusního klenotnictví a ochotná prodavačka přinesla kazetu se zamluveným šperkem , vybalila a předváděla nám ho. Jarek se obrátil na prodavačku a povídá jí : " Já jsem si vzal sebou tady Františka , to je zvukař Václava Neckáře , ten tady bude tento týden vystupovat . František mi řekl , že tady na hlavní třídě máte všechno předražené a že bych to jinde mohl koupit levněji."

Prodavačka znejistěla a rentgenovala mě očima. Usmál jsem se a pokýval hlavou.Chvilku přemýšlela a potom povídá: " Víte co , já vám na to udělám slevu 300 korun. Ale jenom, že jste to vy ." Jarek vítězoslavně odcházel s krásným dárkem z chirurgické oceli pro svojí paní . Já se trochu styděl za ten podvůdek . Ale on mi venku před obchodem povídá,

" Vidíš , takhle se na to musí . Zvu tě do cukrárny na kafe a dortík ."

foto (c) autor blogu

Jazzový večer

Je tu další pokračování mého lázeňského rozjímání . V lázních jde především o to , zregenerovat své tělo. Ale nesmíte zapomínat ani na regeneraci duševní , kulturní relaxaci při prozkoumávání historických památek nebo na koncertech. Spojit dohromady příjemné s ještě příjemnějším se nám s Jarkem podařilo při návštěvě baru s jazzovou kapelou. Bar v pětihvězdičkovém hotelu byl špičkově vybaven .Obsluha nepoletovala mezi stolky, ale ladně se vznášela při roznášení drinků. K tomu tři jazzmanni ,zkušení pánové v letech , bravurně podávali známé hudební evergreeny . Dostali jsme nápojový lístek. Pro mne to byl spíše studijní materiál. Míchané nápoje měly popsánu také svojí historii ,případně účinky na lidský organizmus

Nejistě jsem prohlížel stránky v kožených deskách, až jsem se obrátil na Jarka. "Co si z toho dáme?"

Hned věděl , protože ho zaujala Caipirinha. Míchaný nápoj , který se v době španělské chřipky ,začátkem minulého století podával v Brazílii na lékařský předpis. Nasávali jsme brčkem lahodný alkoholický nápoj s limetkou , poslouchali jazz a těšili se z dobré atmosféry tohoto večera. V lázních všechny podniky končí ve 22 hodin. Vrchní decentně , tak jak se sluší na podnik nejvyšší cenové skupiny, přinesl účet ukrytý v kožených deskách se zlatým kováním.

Jarek nezklamal. " Pane vrchní , když už máme platit 380 korun , myslíte, že nám to naše zdravotní pojišťovna proplatí? Tady máte napsáno, že je to nápoj na lékařský předpis." Vrchní neztratil dekórum a pravil :" Samozřejmě pánové účtenka je pro vás , ale obávám se, že s ní u zdravotní pojišťovny neuspějete."

fotografie (c)autor blogu

Rudolf a další léčivé prameny

Pomalu jsme s Járou zabydlovali náš hotelový pokoj . Prozkoumali jsme obsah a ceník v minibaru , kterému jsme další tři týdny oddolali. Jaro zjistil telefon na naší pokojskou a poděkoval jí za čisté povlečení a ručníky v koupelně.Několikrát při tom zdůraznil číslo našeho pokoje. To aby nás náhodou v dalších dnech nepřehlédla. Cennosti a doklady jsme uložili do příručního trezoru ." Jaké číslo tam dáme? ", ptal jsem se při programování elektronického zámku našeho sejfu. "Můžou to být čtyři šestky? " " No tak třeba jo, ale jak si to budu pamatovat ? " Tak to je úplně jednoduché , mám takovou pomůcku.Na co muži nejčastějí myslí ráno, v poledne ,večer a v noci ? Sex,sex,sex,sex. Dobré k zapamatování, ne? Podíval se na mě jakoby nechápavě a potom mi řekl: " Se mnou to Františku nebudeš mít jednoduché . Já tady myslím hlavně na j í d l o , j í d l o , j í d l o , j í d l o ...............

Jarek byl znalý místních poměrů.Takový ten švihák lázeňský. Byl zde již po několikáté a tak znal všechny lázeňské domy

a hotely ve městě.V několika se znal i s personálem . Pro mne to byla nesmírná výhoda a brzy jsem se docela zorientoval.Také mne zavedl ke všem dostupným léčivým pramenům na Kolonádě i v okolí lázeňského města . A že jich bylo. Postupně jsme se dostali i k těm nepřístupným, které byly uzamčené uvnitř budov a museli jste mít kartičku.

Paní doktorka nám předepsala pít třikrát denně Rudolfův pramen. Ten vytékal na třech místech ,tak jsem je sřídavě s porcelánovým lázeňským pohárkem navštěvoval. Pohárek neměl ozačení obsahu, vypil jsem pokaždé dva.Až za týden jsem zjistil, že piju místo 3/4 litru hned 1,5 litru minerálky .

Třetí den léčebného pití jsme zjistili , že je velmi dobrý a cenově dostupný také další pramen , kterým jsme léčebnou kůru večer neutralizovali .Byl to Becher. Paní doktorka nám ale předepsala Rudolfův pramen.Nechtěli jsme ji zklamat a tak se ujal nápad přejmenovat pana Jana Bechera na Rudolfa Bechera . Čas v lázních plynul pomalu , oba jsme na sobě pociťovali změnu k lepšímu .Léčebné procedury , cvičení , bazén a sauna spojené s častými procházkami a to všechno vylepšené naší oblíbenouRudolfkoubylo opravdu znát. Vypnutý mobil a žádné televizní programy dokonale osvobodily mysl.

To ještě není všechno.Ale další vám povím příště :-)

fotografie (c)autor blogu

Nevím , jak to ten můj mobil udělal , ale tohle je opravdu jen malý frťánek bechera zářící v podzimním slunci :-)

Našel jsem pramen pozitivní energie

Neděle mi začínala zcela proti zaběhnutým zvyklostem.Nemohl jsem dospat.

Slunce se od rána opíralo do oken a slibovalo krásný podzimní den. Cestovní kufr byl sbalený , doklady,mobil, nabíječka ,brýle také.Co jsem to ještě chtěl? Penize mám. Tak mohu vyrazit.Podle hesla "Mysli především na sebe, dokážeš-li se o sebe dobře postarat, pomůžeš tím svým bližním ", jsem opustil domov.

Za čtyři hodiny jsem stál na recepci hotelu. Příjemného hotelu s ještě příjemnějším personálem , připraveným přijmout své hosty jako do své rodiny.

Na dvoulůžkovém pokoji jsem byl první.Balkon s výhledem na podzimní park , televizor se čtyřiceti programy a naplněná lednička- minibar.

Za dvě hodinky se objevil můj nový spolubydlící. Na první pohled usměvavý elegán v nejlepších letech. " Ja su Jarek z Havyřova" , podával mi svojí ruku. Vím jak se píše Havířov , ale on řekl s nezaměnitelným krajovým přízvukem z Havyřova. Vyzkoušel si tvrdost postelové matrace a jeho další slova byla : " No , asi ze mě nebudeš mit radost , bo moje žena řiká, že v noci chrápu". "Uvidíme kdo z koho", řekl jsem,"protože moje žena říká to samé". Zasmáli jsme se a bylo jasné, že si budeme spolu rozumět.

Na každého z nás denně čeká minimálně jeden pozitivně naladěný člověk.Nesmíme ho jen tak minout.Nabije nás dobrou náladou i energií .A Jarek jí měl i na rozdávání . Tak nám začal den prvý léčebného lázeňského pobytu.Tři společné týdny byly před námi. Jak všechno pokračovalo vám ale napíšu zítra :-)

* Fotografie (c)autor blogu

Blues mého obrazu

Blues o mém obrazu

František (c)

Koho se zeptat , snad k Bruncvikovi,

ten štítem,mečem brání práva,

že jeho lev mi něco poví,

co nepobere moje hlava?
To vzdychne: "Tvoje fasáda je stará.
I když chceš vyhrát schytáš rány.
Ne každý dobré rady dává,
budeš mít zase nové šrámy ."

Já na duši jsem samý šrám.
A myšlenkový pochod strádá.
Nemám už okna dokořán
a soumrak potichu se vkrádá:
Kůň který dávno parkůr vzdal:
Už otvírají v nebi brány.....
Ale já chtěl bych jít kus dál :
Nechci mít zase nové šrámy.

S jarem má obraz nový rám.
Má duše : Nic už nepostrádá !
Nalij si ze mě plný džbán.
Můj život není limonáda.
Proč štěstí ukazovat záda?
Vyházím všechny staré krámy.
Budu dělat to, co máš ráda,
nemám už žádné nové šrámy.

Do lučních květů rosa padá,
vůně mě možná lehce zmámí.

Duše i tělo všechno zvládá,

než bude mít zas nové šrámy.

Cesta lučním kvítím

Cesta lučním kvítím

František ©

V horách, co žádná stezka není,

ztratíš se lehce v nízké kleti.

" Kudy jít dál? " když na kameni

nenajdeš znak co pomůže ti.

Myšlenka chmurná nepohladí:

"Nepoznáš, kam se dostane

poutník ,kterého cesta svádí

na louky z kětů ustlané? "

Mohu si přát jen krásné věci,

a poznat všechno nepoznané?

Být volným a ne ptáček v kleci.

To se mi jednou také stane!

A teplo rozleje se v duši,

nebudou dveře zamčené,

bude tam stát ta co jí to sluší,

na louce z květů ustlané.

Noční dobrodružství

Ztratil se nám Riči! Cloumala se mnou paní ,aby mě vzbudila.Je to půl hodiny co jsem ho pustila na zahradu a ještě nepřišel.Byly dvě hodiny po půlnoci a já rozespale vstával z postele.Vzal jsem baterku a procházel naší zahradu i louku za domem.Zašel jsem do vsi a prohlédl i silnici a příkopy.Riči je japonská doga tosa-inu.

Je to náš velký kamarád, člen rodiny .Je mu 14 roků. Narodil se 15. srpna 2004.Na lidský věk je to už hodně přes devadesát roků. Už se mu špatně vstává , často kulhá,než si rozchodí přeležené tlapy.A teď byl pryč.

Po víc jak hodině hledání se mi vybila baterka,tak jsem se vrátil domů.Žena brečela ,že už Riči někde natáhl packy a nikdy ho neuvidíme.

Napadlo mě ještě zkusit ultrazvukovou, pro člověka neslyšitelnou píšťalku.Byl na ní naučený ,ale několik roků jsme jí nepoužívali. Nebylo třeba, stačilo zavolat a vrátil se zpátky.V noci jsem volat nemohl, sousedé brzy ráno vstávají do práce. Do studené noci jsem pískal Ri - číííí ,Ri-číííí. Až za dlouho jsme uslyšeli ve tmě na asfaltovém chodníku k domu tlapání velkých pacek.Riči byl doma.Vypil misku vody a padnul do svého košíku.A my si po dvou hodinách oddechli.

Ráno jsem šel na zahradu a nestačil se divit.Poškozený plot a plocha trávníku rozrytá. Divočáci u nás pěkně řádili.Začalo mi docházet,jak to v noci bylo.Bystré smysly našeho psa divočáky zaregistrovaly.Předstíral,že chce ven čůrat.Ale šel ty nezvané vetřelce vytrestat a vyhnat z našeho pozemku.Dostal za to celou šišku psího salámu.

Ten náš hrdina.