VÁNOČNÍ PEČIVOVÁNÍ

"Pane opravář udělala jsem vám zrnkové kafíčko. A tady si zakousněte štolu co jsem upekla" ,  dobrosrdečně mi nabízela občerstvení starší paní. Byl ten předvánoční čas a já u ní opravoval příjem televize. Paní byla vděčná, že jí to zase hraje a nebude mít smutné vánoční svátky. 

Popíjel jsem turka a přikusoval  štolu . Je to taková hutnější vánočka , původem z Německa.

Paní mě pozorovala .Tak jsem jí pochválil její vánoční pečivo. "My u nás pečeme jenom vánočky, ale vy v té štole máte všechno. Hrozinky, mandle , lískové oříšky. 

Hmm, moc dobrá, ta se vám povedla ". Paní byla pochvalou očividně potěšená a tak se rozpovídala: " Noo, já jsem obíhala krámy, abych všechno sehnala ,

ale lísková jádra nikde neměli. Joo vlastně měli , ale bylo  to strašně drahý. 

Já toho důchodu moc neberu. Ale dcera,  ta mi koupila ty čokolády Riter a v těch jsou velké lískové oříšky. Víte já už nemám zuby, jenom protézy, tak už je ani nemůžu moc kousat." ............ 

Začal jsem si připadat jako ve špatné anekdotě a odložil jsem štolu na talířek.

Ale upovídaná babka dále pokračovala : 

"No nebojte se , já jsem ty oříšky opláchla horkou vodou a ještě jsou i upečený".

Spěchal jsem domů. Žaludek se mi převaloval. Srovnaly mi ho až dvě becherovky.

V příštích dnech jsem už žádné  vánoční cukroví u zákazníků neochutnával.

Četnické humoresky -podruhé

Ve starých zažloutlých deskách jsem našel letité zápisy mého dědečka.Když jsem si je pročítal , dýchla na mě nostalgie začátku minulého století .A také několik zajímavých náhod ,které snad ani nejsou možné!

Dědeček František se narodil 4.října 1898 .Ve stejný den slaví svátek Františkové a tak dostal od maminky Kateřiny své jméno.Dědeček František byl otcem mého tatínka.Byl to František 1. ,já už jsem František 3. v pořadí.

Dědeček Josef se narodil také 4.října 1898.Jeho rodiče uvažovali o jméně František ,ale nechtěli aby slavil narozeniny i svátek ve stejný den.Čechy patřily pod Rakousko-Uhersko a hlavou státu byl mocnář Franz Josef.Tak zvolili jméno Josef. A to byl otec mojí maminky.V roce 1916 oba dědečkové měli dosáhnout 18 let a tak byli již v dubnu povoláni do armády a oba šli do 1.světové války.Děda František byl u českobudějovického 91.pěšího pluku zvaného marškumpačka a proslaveného románem Jaroslava Haška ,Příhody dobrého vojáka Švejka .

Ze zažloutlých stránek čtu: na bojišti jsem přišel o prstenník na levé ruce, 5.10.1918 jsem byl zajat na srbském bojišti v Macedonii.Ze zajetí se František navrátil 21.3.1919.

Dědeček Josef byl zasažen šrapnelem a těžce zraněn na levé noze.Válka pro něj skončila v roce 1917 ve vojenském lazaretu .Říkával nám: chybělo 10 centimetrů a přišel bych o sak s vercajkem.

František po vzniku Československé republiky nastoupilv roce 1919 k čsl.četnictvu co výpomocný četník s ročním platem 900 Kč.

V roce 1929 byl odkomandován ze stanice Dobřenice na pátrací stanici Praha.V roce 1931 byl povýšen na štábního strážmistra a v roce 1934, 27.října na praporčíka s ročním služným 12.108 Kč.

V roce 1937 byl povýšen na vrchního strážmistra a velitele kontrolní silniční stanice v Holicích za 13.200 Kč ročně.

foto:archiv České televize

Procházel jsem si pečlivě psané poznámky.A narazil jsem na jeden případ,který dědeček vyšetřoval, cituji ze spisu :" Teprve 7. března 1939 byli J. Kašpar (nar. 24. 2. 1909 v Ostřetíně), třikrát soudně trestaný A. Plocek (nar. 2. 3.1888 v Horním Jelení), t. č. bez zaměstnání, a V. Richter (nar. 22. 6. 1907 v H. Rokytnici) obviněni četnickou stanicí v Holicích u Okresního soudu za útok na ústavní činitele, urážku prezidenta republiky a rušení obecného míru. Vyšetřovatelé případu vrchní strážmistr František ..... a praporčík Arazim zjistili, že Jan Kašpar dostal originál poštou z Prahy z ústředí NOF. A. Plocek vše popřel, choval se drze a neslušně, V. Richter sehrál jen roli prostředníka." Jednalo se o šíření protistátních letáků vydávaných Národní Obcí Fašistickou.

Pokud sledujete nebo jste viděli velice pěkný televizní seriál Četnické humoresky ,určitě si pamatujete na praporčíka ARAZIMA , v podání Tomáše Töpfera. Z vyšetřovacího spisu, který jsem citoval je patrné ,že existoval skutečný praporčík ARAZIM a byl podřízeným mého dědečka ,setkávali se spolu na stejné policejní stanici v Holicích.

foto:archiv České televize

A teď další z neuvěřitelných náhod : filmového praporčíka Arazima z Četnických humoresek -Tomáše Töpfera jsem poznal za jeho působení v Ústí n.L. Bydleli jsme v paneláku na stejném sídlišti , chodil jsem na jeho vystoupení do Činoherního studia .Dědeček znal skutečného Arazima ,já jsem měl možnost setkat se s filmovým.Při každém dílu Četnických humoresek se přenesu do 30. let , která jsou ukázána do detailů.Představím si dědu Františka. Došlo k symbolickému provázání minulosti se současností?

Na Čertovce s Karlem

Dnes opráším trochu nostalgických vzpomínek . Vrací se se mi v kruzích zpět, aby se spojily se současností a vytvořily další úsměvný příběh z mého života. Začátek příběhu je TADY :

http://dimense4.blogspot.com/0810/neuveritelne-setkani

Při své zajímavé práci jsem se setkal s oblíbeným zpěvákem Karlem Černochem a ozvučoval jeho recital.Pořídil jsem tehdy v Jablonci nahrávku jeho vystoupení s tanečním orchestrem . Kotouč magnetofonového pásku ale zůstal na dlouhých 34 roků ukrytý v kufříku. Až docela nedávno jsem ho znovuobjevil a rozhodl se nahrávky oprášit,vyčistit, upravit a zdigitalizovat .Prostě je dostat z kotoučového magnetofonu do notebooku a také do svého mobilu v digitálním formátu. To se mi podařilo . Znovu ožily jeho písničky, které si sám uváděl :

" Dobré odpoledne . Já jsem byl přizván ,abych tu zazpíval pár písniček.Tahle píseň je tak trochu z mého bydliště neboť bydlím na Kampě a shodou okolností ta písnička je o Kampě a o takových malých Benátkách . Kdo z vás jste byli v Praze na Čertovce, tak víte,že tam se něco takového vyskytuje. Je to sice krátký úsek, ale trošku to Benátky připomíná. A tak ,když se jednalo o písničku Venezia, tak jsem byl rád , že to byla písnička o slečně z Kampy."

Tu loďku jsem si na dnešek půjčil

dost pamatuje lak na ní prýská

jen na to abych viděl Tě zblízka

mi záleží.............

Písnička má text o randění v tomto romantickém koutě Prahy. Když půjdete po Karlově mostě na Malostranské náměstí, potkáte se na levé straně kousek od mostu se sochou Bruncvíka se svým lvem a zlatým mečem .

To jste už jen kousek od schodů, po kterých sejdete k předposlednímu mostnímu oblouku a jste na Kampě. Projdete pod obloukem Karlova mostu a dostanete se na malý most , ze kterého už uvidíte zátoku pražských Benátek - Čertovku , všude přítomné zámky na mostním zábradlí , velké dřevěné mlýnské kolo i krámky se suvenýry .

Zastavil jsem se tam při nedávné procházce Prahou u červené cedule ČERTOVKA a napadlo mě pustit si z mobilu písničku O slečně z Kampy ** a zavzpomínat si s Karlem .Bylo to takové moje poděkování za všechny jeho písničky , které jsme poslouchali ,když nám bylo - náct . roků.

Do zátoky Čertovka právě přijížděla prosklená loďka . Podjela most pode mnou a mířila k mlýnskému kolu.

Kousek ode mne stáli dva" námořníci " . Černoši v bílých námořních uniformách a čepicích. Dělají tu svůj byznys.

Řekl jsem jim, že písnička z mého mobilu je právě o tomhle místě na Kampě a Čertovce, kde stojíme a pán , který ji zpívá tady bydlel. Poslouchali se zájmem až do konce a potom se jeden z nich odvážil zeptat: A pane prosim vás , kdo to zpívá ? Moje odpověď je rozesmála a musel jsem to opakovat. K jejich bílým uniformám jim zářil i úsměv .

Karla Černocha by to určitě potěšilo a pobavilo , že černoši jsou na Kampě stále.

Když půjdete starou Prahou, mrkněte i na tohle milé,romantické místo a vzpomeňte se mnou na Karla.

Proč se můj táta nikdy nesmál..... část 2.

Ráno se František honem oblékal, že půjdou na poštu telefonovat.Babička ale řekla, že se nejdříve musí nasnídat.Připravila míchaná vajíčka a voňavou bílou kávu.

" Musím ještě přinést vodu, abych měla z čeho udělat polévku na oběd". A tak šli s kbelíkem na náves k obecní studni. František běžel k pumpě a začal  pumpovat. Žádná voda ale netekla." Počkej, počkej šikulo to není tak jednoduché" , řekla babička a zvedla vědro s vodou, které stálo vedle studny." Já musím nalít vodu tady nahoru do trubky a ty zatím budeš pumpovat". A po chvilce již  tekla voda  z modré litinové pumpy do kbelíku. Naplnili také  vědro pro dalšího příchozího.Odnesli zásobu čerstvé vody do domku a vypravili se na poštu.

" Kohopak nám to sem vedeš Marie? " , ptala se paní poštmistrová za skleněnou přepážkou. " To je od mého syna, malý Franta" , řekla babička .Ten jí ale vzápětí tahal za rukáv a řekl :" Jestli mi babičko budeš říkat Franta , tak já ti budu říkat babo....." . Obě ženy na sebe prohlédly a začaly se hlasitě smát. Babička vytáhla z kapsy zástěry lístek s telefonním číslem a podala ho paní poštmistrové. "Zatelefonujeme  tatínkovi našeho Františka." Poštmistrová po chvilce přes sklo volala : "Běžte do jedničky, už to zvoní"..….Na poště naproti přepážkám byly dvě kabinky. Měly hnědé , lakované dveře s velkými číslicemi jedná a dvě s kulatými skleněnými okénky. Na poličce stál bakelitový telefonní přístroj. Babička zvedla sluchátko.

" Halóó , ahoj Fando. Cos to prosímtě provedl, poslat kluka takhle samotného?" ... "Mami já jsem ti napsal už před čtrnácti dny ,abys ho čekala na nádraží .Hodil jsem to u nás do schránky. Ale teď jsem zjistil , že pošťačka ze Chvojna byla nemocná a schránku vybrali až dnes ráno. Tak ti dopis příjde.Co je s klukem?"....." Fanoušek je v pořádku, máš štěstí, že je tak šikovný, já ti ho předám". A tak František poprvé telefonoval s tatínkem. Sluchátko bylo veliké a klouzalo v ruce. Když mluvil zblízka do mikrofonu , neslyšel pořádně sluchátko.Snažil se ale o překot popsat svojí cestu i zážitky .Že byl v lokomotivě a viděl hořet pole od jiskry a přestoupil  na další vlak a k babičce domů , že přišel úplně sám. Tatínek ho pochválil, že už je velký cestovatel. Potom si ještě chvíli povídal s babičkou , ta řekla , že se o Františka postará, vždyť má prázdniny.

Z pošty šli do konzumu. Nakoupit  krupici , čtvrtku másla, půlku chleba a do bílé bandasky  paní prodavačka odměřila litr mléka z veliké hliníkové konve. František vzal bandasku, že ji ponese . Byl na ní obrázek modré kočky .

Proč se můj táta nikdy nesmál..... část 1.

Ozvalo se zaklepání na domovní dveře malého vesnického domku . Prošedivělá paní v modré květované zástěře se pomalu zvedla od stolu, kde právě vychutnávala svojí odpolední kávu. Žila v domku sama, její manžel zemřel na infarkt . Došla k oprýskaným dveřím v úzké chodbě. "Kdo je tam?" ,zavolala přes dveře. "Tady je překvapení!" , uslyšela dětský hlas venku.Rychle odemkla dveře ." Fanoušku , kde ses tady vzal? Kde je tatínek , někde schovaný za domem , viď?" Vítala svého osmiletého vnoučka. " Ne babičko, tatínek je doma .Já jsem přijel sám. Posílal ti dopis , abys mě čekala na nádraží .Ale ty jsi tam nebyla. Tak jsem přišel sám." Stará paní tomu stále nevěřila, jak mohl její syn poslat malé  dítě samotné a tak daleko . "Tatínek mě posadil v Ústí do vlaku a řekl mi , že musím ve Všetatech přesednout do vlaku co jede do Hradce Králové a potom se dívat až bude Chlumec . A další zastávka že bydlíš  a budeš čekat na nádraží. A po cestě si se mnou povídala paní průvodčí a ve Všetatech mě vzal strojvedoucí do lokomotivy, ukázal mi , jak se přikládá pod kotel , aby byla pára .A také mě nechal zatáhnout za takový řetízek , lokomotiva zahoukala a mohl jsem přiložit lopatou uhlí do ohně, byla tam železná dvířka, pan strojvedoucí je odklopil , to byl žár."

Vlaky na této trati s parní lokomotivou a dvoučlennou posádkou strojvedoucího a topiče měly malé zelené vagony , žluté lavice z lakovaného dřeva, stahovací okna a poslední vagón měl plošinu , ze které byly vidět na ubíhající koleje. 

"Tak jsem na tebe čekal na lavičce na nádraží  ,  až mi jedna paní ukázala, kde bydliš." Babička přitiskla vnoučka do náruče a byla moc ráda, že nebude v domku sama. "Ty můj rozumbrado, ty se ve světě neztratíš."

 Byl letní, červencový den a psal se rok 1961.

Babiččin vesnický domek byl postavený začátkem století, jedna místnost se dvěma okny sloužila jako kuchyň i ložnice, stěny byly vybílené vápnem , na podlaze  linoleum z barevně  lakované lepenky . Za okny byly květináče s kvetoucími muškáty. V kuchyni elektrická trouba , jednoplotýnkový elektrický vařič a škopík  na mytí nádobí. A také smaltovaný kbelík s vodou. Pro tu se chodilo na náves , do obecní studny. Kuchyň a ložnici odděloval jídelní stůl. Pod oknem bylo kanape s barevnými polštáři a vedle masivní  postel s dřevěnými čely a peřinou  povlečenou do bílého damašku. Na vysokém nočním stolku stál velký rozhlasový přijímač předválečné výroby , který měl dřevěnou skříňku.

" Zítra půjdeme na poštu a zatelefonuji tátovi , že jsi přijel v pořádku", řekla babička.

Proč se můj táta nikdy nesmál......3.část

Tento příspěvek je uzamčený! 🔒

Moje cesta k Betlému

Je to krásná tradice ,která navodí tu opravdovou vánoční pohodu.To když před svátky vybalíme a vystavíme v obýváku na poličku Betlém.

První Betlém, který jsme měli doma ,koupil tatínek. Byl papírový s kreslenými obrázky od Mikoláše Alše. Podlepili jsme ho čtvrtkou, vystříhali postavičky a zvířátka a ke každé přilepili dřevěný špalík.Nad Betlémem se vznášel anděl a držel nápis Pokoj lidem dobré vůle. Ježíšek tam byl v kolébce a tři králové mu nesli dary.

Tatínek to celé vylepšil malou žárovičkou a baterií a tak jsme tam měli i Betlémské světlo.

Druhý betlém jsem viděl když už jsem chodil do školy.Tak to vezmu popořadě : Byl jsem jako sedmiletý kluk na letních prázdninách u babičky ve východočeské vesničce .Na zahradě měla jahody , na dvorku meruňky. A mohl jsem se na půdě probírat ve starých věcech, které zbyly po dědovi . Babička žila sama a byla ráda, že mě tam měla. Jezdila se mnou na výlety po východních Čechách. Na zámek Karlova koruna v Chlumci n. C. , do Babiččina údolí , do Prachovských skal.

Jeden krásný a nezapomenutelný výlet byl do Třebechovic pod Orebem.

Jeli jsme se tam podívat na Třebechovický Betlém.

To ještě nebyl tak hodně známý. Až na Světovém výstavě Expo v Kanadském Montrealu ,kde byl vystaven v Československém pavilonu získal svojí světovost . A následně byl zapsán jako chráněná památka do seznamu UNESCO.

Přijeli jsme vlakem do Třebechovic , našli rodinný dům s cedulkou Betlém . Babička zazvonila u vrátek .Vyšel pan Skřivan a řekl nám, že je zavřeno , protože je pondělí .Babička ho ale přemluvila , že má vnoučka zdaleka a kdoví,kdy se tam zase dostaneme. Nakonec nás pustil dál.

Za domem byla dřevěná kůlna a v ní byl ten národní poklad, Třebechovický betlém . Dřevěné postavičky ,které vyřezávali v letech 1882 až 1906 tři nadšenci.První přišel s myšlenkou udělat takové veliké dílo Josef Probošt , tak se mu říkalo betlém Proboštův.

Zobrazuje lidské činnosti a biblické výjevy. Pan Skřivan jej měl mnoho let v opatrování a chránil ho před nacisty, kteří jej chtěli ukrást tak i před komunisty, kteří ho chtěli spálit jako " produkt náboženského tmářství ".

Celý betlém byl postavený na čtyřkolovém valníku ,aby se nechal přepravovat.Viděl jsem jej i zezadu, kde byla dřevěná ozubená kolečka ,mechanizmy a elektromotor , který dával do pohybu figurky . Pohyblivých postaviček je v betlému na 150. Babička šla s panem Sřivanem na kafe a já si mohl podrobně prohlížet , jak se postavičky pohybují. A tak jsem běhal kolem valníku, abych viděl důmyslné pohony,táhla a dřevěné řetězy , které všechno oživovaly. Postavičky řemeslníků , horníků, dřevorubců i lidiček ,kteří nesli dary Ježíškovi , svatého Josefa i Pannu Marii ,tři krále i zlého krále Herodese.

Betlém se pohyboval jenom pro mne a já byl z toho nesmírně nadšený.

Je dobře,že se tato památka zachovala do dnešních dob jako ukázka mistrovského umu šikovných českých lidiček.

V Třebechovicích p.O. je zřízena stálá expozice - Muzeum betlémů , kde je tento nádherný Betlém- betlémů umístěn.

Jsem rád , že se krásná tradice Betlémů vrátila a v předvánoční době je můžeme spatřit nejen v kostelech,

ale i na náměstích měst čí na návsích vesnic.

A já, když před vánoci vybaluji a rozestavuji postavičky našeho malého betlému, vzpomínám na tatínka i na cestu do Třebechovic s mojí milou,hodnou babičkou Marií.

Třebechovický betlém , rozměrné dílo se šířkou asi 4 metry

Zadní,mechanická část Třebechovického betlému

foto: wikimedia.com